4 Nd 299/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně
W. , a. s., zastoupené JUDr. M. I. , advokátem, proti žalovaným 1) I. T.
, a 2) Ing. A. B. , o zaplacení částky 14.700,00 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn.
17 C 192/2009, o návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř., t a k t
o :
Věc vedená u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp.
zn. 17 C 192/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v
Ústí nad Labem.
Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí předložil podle
ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh obou žalovaných, aby
věc – řízení o zaplacení částky 14.700,00 Kč s příslušenstvím, která je u
tohoto soudu vedena pod sp. zn. 17 C 192/2009, byla přikázána z důvodu
vhodnosti Okresnímu soudu v Ústí nad Labem.
Žalovaný 1) návrh (č. l. 19) odůvodnil tím, že o celé záležitosti má jen kusé
informace. Statutárním zástupcem S. , v. o. s., je druhý žalovaný Ing. A. B.
, který má bydliště v Ú. , kde je též sídlo společnosti, a proto se žalovanému
1) jeví správné, aby věc byla postoupena Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, kde
lze doložit všechny skutečnosti rozhodné pro spravedlivé rozhodnutí. Žalovaný
2) v návrhu uvedl, že sídlo společnosti S. , v. o. s., se nachází v Ú. , její
statutární zástupce má bydliště tamtéž a spory, na které tento poslední spor
navazuje, byly řešeny u soudů v Brně a Ústí nad Labem. Z uvedených důvodů tedy
žádá o delegaci k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem.
Žalobce s delegací věci k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem vyslovil nesouhlas.
Uvedl, že ze strany žalovaných se jedná toliko o účelovou snahu prodloužit
soudní řízení. žalovanými jsou v předmětném sporu společníci veřejné obchodní
společnosti S. , v. o. s., z nichž jeden má pobyt v obvodu Okresního soudu ve
Vsetíně, a jelikož oba společníci (pobyt třetího společníka není žalobci znám)
mají zcela stejné procesní postavení, je zcela legitimní, aby věc rozhodoval
Okresní soud ve Vsetíně, a to dle provedené volby žalobce. Uvedená společnost
jako taková není účastníkem sporu, a tedy její sídlo není pro věc nijak
významné. Stejně tak skutečnost, že se žalovaný 2) dovolává svého faktického
bydliště v Ú. je zarážející, jelikož v obchodním rejstříku má stále uvedenu
adresu bydliště v O. Proti postoupení věci dle žalobce hovoří i ekonomické
důvod, neboť na rozdíl od něho se žalovaní mohou u soudního řízení vzájemně
zastoupit. Pro žalobce by delegace věci k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem
znamenala značné časové i finanční zatížení.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu
téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s.
ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen
příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12
odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému
soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by
věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému
soudu (Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočce ve Valašském Meziříčí) a Okresnímu
soudu v Ústí nad Labem, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaných na
přikázání věci Okresnímu soudu v Ústí nad Labem z důvodu vhodnosti projednal a
dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k
tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §
12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují
hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli,
že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou
základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z
této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud
přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro
takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo
zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého
nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce
stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v
závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde
však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že
jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K
přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze
výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému
soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně
odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom
výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k
němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i
z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v
poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaní svůj návrh na delegaci věci Okresnímu
soudu v Ústí nad Labem odůvodňují tím, že v obvodu tohoto soudu má druhý
žalovaný Ing. A. B. coby jeden ze statutárních zástupců společnosti S. , v.
o. s., trvalé bydliště, je zde taktéž sídlo této společnosti a předcházející
spory byly mimo jiné řešeny u tohoto soudu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno
považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady
zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník
řízení nemá bydliště (pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že
musí překonat mezi místem bydliště (pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší
vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými
organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o
sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Stejně tak okolnost, že
se sídlo společnosti nachází v obvodu jiného než věcně a místně příslušného
soudu, není v daném případě okolností, která by naplňovala podmínku pro
přikázání věci jinému soudu. Ze stejného důvodu nelze ani přisvědčit námitce,
že předešlé spory byly u navrhovaného soudu projednávány. Navíc je zde nutno
přihlédnout k tomu, že žalobce s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu v
Ústí nad Labem nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro
žalobce nepříznivý.
K výše uvedenému Nejvyšší soud uvádí, že v daném případě se jedná o spor o
zaplacení částky 14.700,00 Kč s příslušenstvím. Dle § 84 o. s. ř. je k řízení
příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-
li stanoveno jinak. Je-li na straně žalovaných více osob, je věcně a místně
příslušným soudem ve věci obecný soud každého z nich. Žalobce je v takovém
případě oprávněn podat žalobu u jakéhokoli z těchto soudů dle svého uvážení.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle
ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem nepřikázal.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata