4 Nd 34/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobce
B. V., zastoupeného JUDr. J. V., advokátkou, proti žalovanému JUDr. V. C., o
žalobě na ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C
137/2003 a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co
264/2007, o námitce podjatosti podle ustanovení § 16 odst. 1 o.s.ř. takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Naděžda Žáková, JUDr. Ludmila Říhová,
JUDr. Zdenka Ferešová a Mgr. Dagmar Javůrková nejsou vyloučeny z projednávání a
rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 264/2007.
Ve výše uvedené věci projednávané u Vrchního soudu v Praze jako soudu
odvolacího pod sp. zn. 1 Co 264/2007 vznesl žalobce podáním ze dne 30. 11. 2007
(soudu doručeno osobně dne 6. 12. 2007) námitku podjatosti proti všem soudkyním
senátu 1 Co Vrchního soudu v Praze, tj. vůči JUDr. Naděždě Žákové, JUDr.
Ludmile Říhové, JUDr. Zdence Ferešové a Mgr. Dagmar Javůrkové s odůvodněním, že
soudkyně Mgr. Dagmar Javůrková působila dříve jako soudkyně Krajského soudu v
Praze, kde pracuje jako soudce i žalovaný JUDr. V. C. Soudkyně Mgr. Dagmar
Javůrková v době svého působení u Krajského soudu v Praze vyřizovala věci P
(řízení ve věcech způsobilosti k právním úkonům). Dle tvrzení žalobce měl
žalovaný údajně navštívit Mgr. Javůrkovou u Krajského soudu v Praze a
informovat se na stav řízení o způsobilosti k právním úkonům žalobce. Žalobce
se domnívá, že tato skutečnost může mít vliv na rozhodování celého senátu 1 Co
Vrchního soudu v Praze, proto vznesl námitku podjatosti vůči všem soudkyním
senátu 1 Co Vrchního soudu v Praze.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí
o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Naděždy Žákové, JUDr.
Ludmily Říhové, JUDr. Zdenky Ferešové a Mgr. Dagmar Javůrkové a současně
připojil vyjádření JUDr. Ludmily Říhové, JUDr. Naděždy Žákové, JUDr. Zdenky
Ferešové a Mgr. Dagmar Javůrkové. Jmenované soudkyně se ve svých vyjádřeních
shodují, že k účastníkům řízení (tedy ani k žalovanému) nemají žádný vztah, na
výsledku řízení nemají žádný zájem a žalovaného znají pouze jako soudce
Krajského soudu v Praze vyřizujícího agendu, kterou v odvolacím řízení
projednává senát 1 Co Vrchního soudu v Praze. Mgr. Dagmar Javůrková navíc k
věci uvádí, že se s žalovaným setkala na asi dvou školeních a že si není
vědoma, že by ji někdy navštívil u Krajského soudu v Praze s požadavkem na
informaci o stavu řízení o způsobilosti k právním úkonům žalobce. Poukazuje
přitom na skutečnost, že pokud by žalovaný žádal informaci o stavu řízení,
vyplynulo by to z příslušného spisu, neboť by o tom byl učiněn záznam.
Podle § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom,
zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16
odst. 1 věta první o.s.ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud
České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného
uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a
spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý,
který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který
není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon
konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného
takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se
jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na
vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity
soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat
o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na
druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní
pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán
objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně
intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha
reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a
nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo
k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním
případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také
přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou
publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v
předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudkyň, žádná z nich nemá k účastníkům
řízení ani k právní zástupkyni žalobce žádný vztah a nejsou jim známy žádné
okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí předmětné věci. Dle
jejich sdělení žalovaného JUDr. V. C. znají pouze jako soudce Krajského soudu v
Praze vyřizujícího agendu, kterou v odvolacím řízení projednává senát Vrchního
soudu v Praze 1 Co. Soudkyně Mgr. Dagmar Javůrková navíc k věci uvádí, že se s
žalovaným osobně setkala na asi dvou školeních a že si není vědoma, že by ji
někdy navštívil u Krajského soudu v Praze s požadavkem na informaci o stavu
řízení o způsobilosti k právním úkonům žalobce s tím, že pokud by žalovaný
takovou informaci požadoval, vyplynulo by to z příslušného spisu, neboť by o
tom byl učiněn záznam.
Nejvyšší soud České republiky návrh žalobce na vyloučení soudkyň Vrchního soudu
v Praze JUDr. Naděždy Žákové, JUDr. Ludmily Říhové, JUDr. Zdenky Ferešové a
Mgr. Dagmar Javůrkové z projednání a rozhodnutí předmětné věci z důvodu
podjatosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny
zákonné podmínky k tomu, aby jmenované soudkyně byly vyloučeny z projednání a
rozhodnutí věci. Z obsahu spisu ani z vyjádření jmenovaných soudkyň, které jsou
členkami senátu, jemuž přísluší podle rozvrhu práce ve věci rozhodnout,
nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o nepodjatosti
těchto soudkyň ve smyslu § 14 odst. 1 o.s.ř.
Poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem,
popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, který může být přátelský nebo naopak
zjevně nepřátelský. Musí se ale jednat vždy o okolnosti, které zakládají
důvodné pochybnosti, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě
rozhodnout. Vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec
nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle ustanovení § 14 odst. 1
o.s.ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem
znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu. Skutečnost, že
žalovaný je soudce a mohl ve své praxi s některou z výše jmenovaných soudkyň
přijít do pracovního kontaktu (např. i při společné účasti na školení), není
důvodem pro jejich vyloučení z projednávání
a rozhodnutí věci. Pouhý běžný kolegiální vztah mezi soudci spočívající v tom,
že se navzájem znají, že pracovali či pracují u téhož soudu nebo že
přezkoumávají navzájem svá rozhodnutí nezakládá poměr předpokládaný
ustanovením § 14 odst. 1 o.s.ř.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by
jmenované soudkyně byly nějakým způsobem ovlivněny vztahem k projednávané věci,
případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o.s.ř. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc
projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože
v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudkyň z
projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř.,
rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o.s.ř. tak, že
soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Naděžda Žáková, JUDr. Ludmila Říhová,
JUDr. Zdenka Ferešová a Mgr. Dagmar Javůrková nejsou vyloučeny z projednávání a
rozhodnutí věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal