4 Nd 369/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve
věci žalobce B. V., proti neoznačenému žalovanému, o žalobě pro zmatečnost,
vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 12/2008, o vyloučení soudců
Vrchního soudu v Praze, t a k t o :
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Milada Lukáčová,
JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada
Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Leandra
Zilvarová a JUDr. Jitka Horová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování
věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 119/2009.
Žalobce podal k Vrchnímu soudu v Praze odvolání (č. l. 26) ze dne 6. 3. 2009
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 37 C
12/2008, jímž bylo rozhodnuto, že se žaloba pro zmatečnost odmítá a že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Věc je u Vrchního soudu v Praze
vedena pod sp. zn. 11 Cmo 119/2009.
V odvolání žalobce taktéž namítl podjatost „všech soudců“ Vrchního soudu v
Praze. Jako důvody uvedl „skutečnosti již dříve uvedené“. Z předkládací zprávy
Vrchního soudu v Praze se podává, že žalobce nebyl vyzván, aby námitku blíže
konkretizoval, protože vede celou řadu sporů (viz. spisový obal a č. l. 2
spisu), ve všech pravidelně vznáší námitky podjatosti soudců prvního stupně,
jakožto i Vrchního soudu v Praze coby soudu odvolacího, kteréžto vždy
odůvodňuje stejně. Z č. l. 2 spisu vyplývá, že žalobce svou námitku podjatosti
zakládá na přesvědčení, že se ze strany Krajského soudu v Praze jedná o cílený
postup, resp. organizovanou represi vůči jeho osobě, a to za součinnosti
Vrchního soudu v Praze, kdy jsou porušována žalobcova občanská práva a
mezinárodní dohody o respektování práv jednotlivce.
Vrchní soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti
spolu se spisem a s písemným vyjádřením soudců senátu 11 Cmo, který má podle
rozvrhu práce ve věci rozhodovat, a zastupujících senátů 6 Cmo a 16 Cmo, tj.
JUDr. Evy Sekaninové, JUDr. Milady Lukáčové, JUDr. Evy Keményové, JUDr. Hany
Voclové, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka
Švantnera, JUDr. Aleny Pavlíkové, JUDr. Leandry Zilvarové a JUDr. Jitky Horové.
Jmenovaní soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k účastníkům řízení ani k
jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a
není jim známa žádná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí dané věci.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je
soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený
soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož
soudu.
Podle § 14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci,
kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž
platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.
K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést,
že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém
zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce
sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v
případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např.
kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který
získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako
svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k
účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným
vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně
nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v
souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Jde vždy o
okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude
schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného
takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se
jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na
vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity
soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat
o soudcově nepodjatosti. K pochybnostem musí být dán objektivní důvod.
K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního
soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení
ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu
zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod)
není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele;
rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k
účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem
a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z
projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu,
že by soudci Vrchního soudu v Praze, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k
projednávané věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Žalobce ve svém
podání neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o
nepodjatosti dotčených soudců. Ačkoli žalobce nebyl Vrchním soudem v Praze
vyzván, aby svou námitku podjatosti blíže konkretizoval, je možno odkázat na
další žalobcem vedená řízení, ve kterých námitku podjatosti vůči všem soudcům
Vrchního soudu v Praze uplatnil, konkr. vůči totožným soudcům jako v této věci
(viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 4 Nd 205/2009,
ve věci vedené žalobcem u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 9/2008). V
návaznosti na výše uvedené skutečnosti, je tak nutno učinit závěr, že není dán
žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců.
Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou žalobcem neshledává důvodnou,
neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1
o. s. ř.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů,
které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle.
Vzhledem k tomu, že takovéto důvody, pro něž by z projednání a rozhodování
věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 119/2009, byly
vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu, nebyly v dané věci shledány,
rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je
uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata