4 Nd 38/2011-66
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně I. E., zastoupené JUDr. Janou Novákovou, advokátkou se sídlem Kostelec nad Labem, Neratovická 218, proti žalované D. E., zastoupené JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem se sídlem Pardubice, nám. Republiky 53, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 144/2010, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2, 3 o. s. ř., t a k t o :
Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 144/2010, s e n e p ř i k a z u j e k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Ve shora označené věci podal Okresní soud v Pardubicích návrh ze dne 22. 10. 2010 na přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně nebo Okresnímu soudu Brno-venkov s tím, že bude zapotřebí v řízení provést výslech většího poštu svědků s bydlištěm v obvodu Městského soudu v Brně či Okresního soudu Brno-venkov, dále že řízení se týká bytu v Brně a také že předcházející šetření probíhalo u Obvodního oddělení Policie ČR Brno-venkov.
Přípisem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 4 Nd 396/2010, byl návrh Okresnímu soudu v Pardubicích vrácen, a to především z toho důvodu, že návrh je neurčitý pokud jde o určení soudu, kterému má být věc přikázána a také že chybí vyjádření tohoto soudu k negativnímu vyjádření žalované k návrhu.
Okresní soud v Pardubicích podáním ze dne 25. 1. 2011 opět předložil návrh na delegaci věci z důvodu vhodnosti k rozhodnutí Nejvyššímu soudu. Oproti původnímu návrhu ze dne 22. 10. 2010 Okresní soud v Pardubicích jednak upřesnil důkazy, které bude dle jeho názoru třeba provést výslechem, jednak označil Městský soud v Brně jako soud, kterému má být věc z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí.
K výzvě Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 6 C 144/2010, podala žalovaná své vyjádření ze dne 21. 9. a žalobkyně vyjádření ze dne 18. 1. 2011.
Žalovaná vyslovila s návrhem svůj nesouhlas s tím, že je starobní důchodkyní, v souvislosti s vedením sporu v Brně by jí vznikaly nemalé cestovní náklady a má za to, že rychleji a hospodárněji je schopen celou věc vyřídit Okresní soud v Pardubicích, který se již s obsahem žaloby seznámil. Pokud jde o výslech svědků, poukázala na možnost provést takový výslech dožádaným soudem v Brně. Dále uvedla, že k objasnění skutkového stavu by mohla postačit případná fotodokumentace, listinné důkazy a důkaz spisem Policie ČR, která věc vyšetřovala. S odstupem času dle názoru žalované ani nepřichází do úvahy ohledání věci na místě samém. Žalobkyně ve svém podání ze dne 18. 1. 2011 navrhla, aby navržení svědkové byli vyslechnuti u dožádaného Městského soudu v Brně.
Z vyjádření žalobkyně i žalované je tedy nutno dovodit jejich nesouhlas s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Brně.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Městskému soudu v Brně projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
V posuzovaném případě z dostupného spisového materiálu nikterak nevyplývá, že by přikázání věci Městskému soudu v Brně pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Důvody, kterými byl návrh Okresním soudem v Pardubicích odůvodněn, považuje Nejvyšší soud za zcela nedostatečné. Okresní soud v Pardubicích sice odkazoval na bydliště případných svědků, opomenul však na druhé straně poukázat na skutečné bydliště žalobkyně i žalované a sídla jejich právních zástupců. Nikterak se nevypořádal ani s argumenty žalované v jejím nesouhlasném vyjádření, které měl Okresní soud v Pardubicích k dispozici ještě před podáním svého prvního návrhu adresovaného Nejvyššímu soudu. Při druhém předložení návrhu na přikázání Městskému soudu v Brně pak Okresní soud nijak nezareagoval ani na sdělení žalobkyně, že navrhuje, aby případní svědci byli vyslechnuti formou dožádání u Městského soudu v Brně.
Nejvyšší soud dále vzal v potaz skutečnost, že žalovaná ani žalobkyně se s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Brně neztotožnily a zjevně tedy mezi nimi panuje shoda v tom, že věc by měl projednat a rozhodnout místně příslušný Okresní soud v Pardubicích.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze očekávat, že by přikázání věci jinému soudu mohlo jakýmkoli způsobem přispět k jeho hospodárnému a rychlému projednání a rozhodnutí. Vyhovění tomuto návrhu by naopak mohlo přinést jen další průtahy a komplikace tohoto řízení. Důvody, které Okresní soud v Pardubicích ve svém návrhu uvedl, nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby odůvodňovaly výjimku z výše uvedeného ústavního principu, a to tím spíše, že by vyhovění návrhu Okresního soudu v Pardubicích bylo zjevně proti vůli účastníků řízení.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Brně nepřikázal.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2011
Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á