Nejvyšší soud Usnesení občanské

4 Nd 386/2011

ze dne 2011-12-29
ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.386.2011.1

4 Nd 386/2011-451

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího

Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobce

JUDr. L. P., zast. JUDr. Ing. Pavlem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem

Komunardů 36, 170 00 Praha 7, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic,

a.s., IČ 64948242, se sídlem Na Příkopě 858/20, 111 21 Praha 1, zast. JUDr.

Hanou Heroldovou, advokátkou se sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1, o určení

vlastníka cenných papírů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm

24/2009 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 364/2011, podle

ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř., t a k t o :

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová,

JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard,

JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Daniela Menclová, JUDr.

Ladislav Derka a JUDr. Marie Grygarová nejsou vyloučeni z projednávání a

rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 364/2011.

Podáním ze dne 31. 8. 2011 (soudu doručeno dne 1. 9. 2011) podal

žalobce námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze (zejména

soudců senátů 5 Cmo, 6 Cmo, 8 Cmo, 9 Cmo a 12 Cmo) z projednávání a rozhodnutí

výše uvedené věci s odůvodněním, že vedoucí právního oddělení žalované a členka

její dozorčí rady JUDr. Ivana Burešová je manželkou místopředsedy Vrchního

soudu v Praze JUDr. Jaroslava Bureše, tj. osobou blízkou ve smyslu ustanovení §

116 obč. zákoníku. Tato skutečnost by dle názoru žalobce mola negativně

ovlivnit rozhodovací volnost zvoleného senátu a následnou nezávislost a

objektivitu jím vyneseného rozhodnutí.

Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k

rozhodnutí o námitce podjatosti všech soudců senátu 5 Cmo, kterému byla daná

věc dle rozvrhu práce přidělena k projednání a rozhodnutí a zastupujících

senátů 6 Cmo a 9 Cmo – tj. JUDr. Zdeňka Kovaříka, Mgr. Mileny Filingerové,

JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., JUDr. Hany Voclové, JUDr. Stanislava

Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Daniely

Menclové, JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Marie Grygarové. Současně Vrchní soud v

Praze připojil vyjádření dotčených soudců, ve kterých se jmenovaní soudci

shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah

(případně že mají k osobě JUDr. Jaroslava Bureše vztah kolegiální založený

pouze na výkonu funkce soudce s tím, že jeho rodinné poměry jim nejsou známy),

na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná jiná okolnost, pro

kterou by měly být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a

rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo

k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce

4 citovaného ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou

okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o

projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 15a odst. 1

o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří

mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem

poučeni.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě

(§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě

Nejvyšší soud České republiky.

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného

uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a

spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý,

který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který

není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon

konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo

k jejich zástupcům.

Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného

takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se

jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na

vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity

soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho

nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat

o soudcově nepodjatosti.

K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na

druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní

pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán

objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně

intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha

reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a

nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na

projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem

řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by

mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak

mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci

poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal

skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo

k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu

obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním

případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také

přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou

publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v

předmětné věci nejedná.

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné

dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců

Vrchního soudu v Praze. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich

zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný významný vztah z hlediska

ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., který by mohl představovat důvod k jejich

vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci a takový vztah nelze dovodit ani z

údajů žalobce. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti nemohou být ani

úvahy žalobce založené na skutečnosti, že vedoucí právního oddělení žalované a

členka její dozorčí rady JUDr. Ivana Burešová je manželkou místopředsedy

Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslava Bureše, neboť tato skutečnost sama o

sobě nic nevypovídá o vztahu těchto soudců k účastníkům a k projednávané věci a

nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování.

Z toho, že účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce,

jehož podjatost namítá, a uvést, v čem spatřuje důvod jeho podjatosti (srov. §

15a odst. 3 o. s. ř.), totiž vyplývá, že nelze jen paušálně a neadresně

namítat, že jsou vyloučeni „všichni (či téměř všichni) soudci” určitého soudu.

Vzhledem k tomu, že účastník řízení je povinen v námitce podjatosti označit

konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a rovněž v čem spatřuje důvod jeho

podjatosti, je zřejmé, že paušální návrh na vyloučení všech soudců Vrchního

soudu v Praze z uváděných důvodů nemůže být způsobilým důvodem k pochybnostem o

nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni projednat a

rozhodnout posuzovanou věc.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky proto

rozhodl tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena

Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., JUDr. Hana Voclová, JUDr.

Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr.

Daniela Menclová, JUDr. Ladislav Derka a JUDr. Marie Grygarová nejsou vyloučeni

z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5

Cmo 364/2011. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti

uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3, věta druhá, o.

s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. prosince 2011

Předseda senátu

JUDr. Jiří Pácal