4 Nd 398/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobců:
a) Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, b) Kolegiátní kapitula Všech
svatých na Hradě pražském, zastoupených JUDr. P. Z., advokátem, za účasti
Kardinála M. V., arcibiskupa pražského, jako vedlejšího účastníka na straně
žalobců, proti žalované: Česká republika, Kancelář prezidenta republiky, když
jménem státu výlučně jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, k
doručení na adresu ČR, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní
pracoviště Praha 2, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 30/2007, podle ustanovení § 16
odst. 1 o. s. ř. t a k t o :
Předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. František Ištvánek není
vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 13 C 30/2007.
Ve výše uvedené věci byl rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu
odvolacího ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 13 Co 47/2008, potvrzen rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 13 C 30/2007. Proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 13 Co 47/2008,
podali žalobci podáním ze dne 26. 8. 2008 (soudu doručeno dne 27. 8. 2008)
dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Obsahem uvedeného dovolání žalobců
je mj. i námitka podjatosti předsedy senátu Nejvyššího soudu České republiky
JUDr. Františka Ištvánka, a to z důvodu jeho členství v KSČ před listopadem
1989 a s ním spojenými funkcemi, tj. z důvodu uvedeného v § 1 odst. 2 zák. č.
198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu (dále
jen zák. č. 198/1993 Sb.).
Předmětná věc byla přidělena dle rozvrhu práce předsedovi senátu JUDr.
Františku Ištvánkovi, který v souladu s ustanovením § 16 odst. 1, věta druhá,
o. s. ř. předložil věc jinému senátu Nejvyššího soudu České republiky k
rozhodnutí o námitce jeho podjatosti. JUDr. František Ištvánek současně
připojil vyjádření, že mu nejsou známy důvody, pro které by mohl být vyloučen z
projednávání a rozhodnutí věci, že se nepodílel na jakémkoli způsobu utlačování
některých politických, sociálních a náboženských skupin občanů a ani jinou v
zákoně uvedenou formou zločiny spáchané v letech 1948-1989 neprosazoval jako
funkcionář, organizátor či podněcovatel v politické i ideologické oblasti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je
soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1
věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České
republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného
uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a
spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý,
který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který
není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon
konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného
takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se
jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na
vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity
soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat
o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na
druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní
pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán
objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně
intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha
reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a
nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo
k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním
případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také
přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou
publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v
předmětné věci nejedná.
Důvodem žalobci uplatněné námitky podjatosti je členství JUDr. Františka
Ištvánka v KSČ před listopadem 1989. Žalobci namítají, že by jmenovaný soudce
měl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci z důvodu uvedeného v § 1
odst. 2 zák. č. 198/1993 Sb.
Podle ustanovení § 1 odst. 2 zák. č. 198/1993 Sb. jsou za spáchané zločiny a
další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 plně spoluodpovědni ti, kteří
komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v
politické i ideologické oblasti.
Jak vyplývá z vyjádření JUDr. Františka Ištvánka, nejsou mu známy žádné důvody,
pro které by mohl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, že se
nepodílel na jakémkoli způsobu utlačování některých politických, sociálních a
náboženských skupin občanů a ani jinou v zákoně uvedenou formou zločiny
spáchané v letech 1948-1989 neprosazoval jako funkcionář, organizátor či
podněcovatel v politické i ideologické oblasti.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky
zjistil, že žalobci neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. § 15a odst. 3 o.
s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o
nepodjatosti jmenovaného soudce. Není tedy důvod nevěřit jeho tvrzení, že nikdy
neprosazoval komunistický režim jako funkcionář, organizátor či podněcovatel v
politické i ideologické oblasti.
Nejvyšší soud České republiky navíc k věci poznamenává, že z hlediska
rozhodování Nejvyššího soud České republiky o námitce podjatosti je politická
angažovanost soudců před rokem 1989 sama o sobě právně irelevantní. I z dnes
účinného ustanovení § 60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění
pozdějších předpisů, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a
přísedícího, nevyplývá žádné omezení pro členy politické strany či hnutí.
Členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení
soudce z projednávání a rozhodnutí věci.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc
projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože
v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaného soudce z
projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.,
rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že
předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. František Ištvánek není
vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal