4 Nd 398/2011-55
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci
žalobce P. C., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR,
Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 59/2011 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn.
Ncp 1650/2011, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze,
podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř., t a k t o :
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Karel Podolka, JUDr.
Romana Vostrejšová, JUDr. Milena Opatrná, JUDr. Jitka Horová, JUDr. Leandra
Zilvarová, JUDr. Ludmila Říhová a Mgr. Dagmar Javůrková nejsou vyloučeni z
projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ncp
1650/2011.
Žalobce ve výše uvedené věci vznesl rozsáhlým podáním námitku podjatosti soudců
Vrchního soudu v Praze z důvodu jejich komunistické minulosti spolu se žádostí,
aby nikdo z nich nadále neřešil jeho spory. Podanou námitku podjatosti
předložil následně Vrchní soud v Praze spolu se spisem Nejvyššímu soudu České
republiky k rozhodnutí spolu s vyjádřeními dotčených soudců rozhodujícího
senátu 2 Co a zastupujících soudců senátů 1 Co a 3 Co - tj. JUDr. Jaroslava
Bureše, JUDr. Karla Podolky, JUDr. Romany Vostrejšové, JUDr. Mileny Opatrné,
JUDr. Jitky Horové, JUDr. Leandry Zilvarové, JUDr. Ludmily Říhové a Mgr. Dagmar
Javůrkové. V přiložených vyjádřeních se jmenovaní soudci shodují, že k věci ani
k účastníkům řízení nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a
není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z
projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je
soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1
věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud
České republiky.
Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného
uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a
spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý,
který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který
není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon
konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného
takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se
jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na
vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity
soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat
o soudcově nepodjatosti.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky
v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod
č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících
čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl.
36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či
subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít
výlučně na základě hlediska objektivního.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na
druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní
pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán
objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně
intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha
reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a
nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo
k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním
případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také
přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou
publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v
předmětné věci nejedná.
V posuzované věci žalobce neuvedl žádné relevantní skutečnosti, z nichž by
vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců Vrchního
soudu v Praze. Žalobce v uplatněné námitce podjatosti pouze poukazuje na
komunistickou minulost soudců Vrchního soudu v Praze s tím, že žádá, aby z
uvedeného důvodu nikdo z nich neřešil jeho spory. Podanou námitku je však nutno
považovat za zcela právně irelevantní. Je třeba zdůraznit, že ani z ustanovení
§ 60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů,
které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, ani z
žádného jiného právního předpisu nevyplývá žádné omezení pro členy politických
stran či hnutí (včetně členství v KSČ), proto členství v politické straně nelze
samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí
věci. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu České
republiky ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/2010, neboť toto rozhodnutí se
netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace
ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v Komunistické straně
Československa v období před 17. 11. 1989.
Jak již bylo uvedeno výše, z vyjádření dotčených soudců Vrchního soudu v Praze
vyplývá, že nikdo z nich nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení, na
výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost,
pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti je možno učinit závěr, že v dané věci
není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců Vrchního
soudu v Praze a není tedy důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby
neexistují, neboť nebyly shledány okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní
soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k
účastníkům řízení (jejich zástupcům). Nejvyšší soud České republiky tudíž
námitku podjatosti vznesenou žalobcem neshledal důvodnou, neboť se v ní
nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z
projednávání
a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a
rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly
shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování
věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České
republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze
JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Romana Vostrejšová, JUDr.
Milena Opatrná, JUDr. Jitka Horová, JUDr. Leandra Zilvarová, JUDr. Ludmila
Říhová a Mgr. Dagmar Javůrková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování
věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ncp 1650/2011.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2012
JUDr.
Jiří
Pácal
předseda senátu