4 Nd 406/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. prosince 2008 v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího
Pácala ve věci žalobce B. V., proti žalované JUDr. Z. T., o ochranu osobnosti,
o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem, vedené u Krajského soudu v Praze pod
sp. zn. 37 C 14/2008 a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp.
zn. 11 Cmo 319/2008, o námitce žalobce o podjatosti všech soudců Vrchního soudu
v Praze, t a k t o :
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová,
JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada
Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Jitka Horová a
JUDr. Leandra Zilvarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci
vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 319/2008.
Ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 14/2008 probíhá u
Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 319/2008 řízení o odvolání žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. 37 C
14/2008, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v
řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozhodnutím Krajského
soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 37 C 13/2007.
Podáním ze dne 11. 10. 2008 podal žalobce spolu s odvoláním námitku podjatosti
všech soudců Vrchního soudu v Praze, kterou odůvodnil svým pocitem, že se
zmínění soudci podílejí na represích vůči jeho osobě.
Výše uvedenou námitku podjatosti spolu se spisem předložil Nejvyššímu soudu
Vrchní soud v Praze s tím, že k námitce se vyjádřily soudkyně senátu 11 Cmo,
který má ve věci rozhodovat, tj. JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová a
JUDr. Eva Keményová, dále soudci zastupujících senátů 6 Cmo JUDr. Hana Voclová,
JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner a
senátu 16 Cmo JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Jitka Horová a JUDr. Leandra
Zilvarová.
Ve svých písemných vyjádřeních zmínění soudci a soudkyně konstatují, že k
projednávané věci a k jejím účastníkům nemají žádný vztah a žádný zájem na
výsledku řízení, který by zakládal pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k
jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci,
kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž
platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být
vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky
jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo
jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným
vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát
vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů,
které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K
otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu
České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního
soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel
chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého
procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující
toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce
se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Nejvyšší soud po posouzení okolností, v nichž žalobce B. V. spatřuje důvod pro
vyloučení soudců z projednávání a rozhodnutí věci, a s přihlédnutím k obsahu
spisu dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudců podle § 14
odst. 1 ani podle § 14 odst. 2 o. s. ř. nejedná. Z obsahu spisu nevyplývají
žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Subjektivní pocit žalobce pramenící s konečných výsledků jeho
nesčetných soudních sporů, které v minulosti vedl a vede i v současné době,
nemá v objektivně zjištěných okolnostech oporu. Samotný fakt, že žalobce nebyl
ve sporech úspěšný není důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudce. Neobstojí
také zmínka žalobce o „represích“ vůči jeho osobě, neboť tento expresivní závěr
je pouze výsledkem osobního hodnocení výsledku sporu žalobcem, aniž by z obsahu
spisu vyplývalo cokoli, co by žalobce k takovému tvrzení opravňovalo.
Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto, že výše jmenovaní soudci Vrchního soudu v
Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu
jako soudu odvolacího pod sp. zn. 11 Cmo 319/2008. Nejsou splněny ani podmínky
uvedené v ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á