4 Nd 407/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci
žalobce B. V., proti žalované Městské nemocnici v Čáslavi, o žalobě na obnovu
řízení, vedené u Vrchního soudu v Praze pod. sp. zn. 11 Cmo 320/2008, podle
ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Milada Lukáčová,
JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada
Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Jitka Horová a
JUDr. Leandra Zilvarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 320/2008.
Žalobce podáním ze dne 15. 9. 2008 uplatnil námitku podjatosti vůči všem
soudcům Vrchního soudu v Praze z důvodu jeho nesouhlasu s postupem soudců v
řízení.
Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k
rozhodnutí o výše uvedené námitce podjatosti se sdělením, že podle rozvrhu
práce Vrchního soudu v Praze je k projednávání a rozhodnutí předmětné věci
příslušný senát 11 Cmo, jehož členkami jsou JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Milada
Lukáčová a JUDr. Eva Keményová. Dále Vrchní soud v Praze sdělil, že
zastupujícími senáty jsou senát 6 Cmo a senát 16 Cmo. Členy senátu 6 Cmo jsou
JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr.
František Švantner a členkami senátu 16 Cmo jsou JUDr. Alena Pavlíková, JUDr.
Jitka Horová a JUDr. Leandra Zilvarová.
Vrchní soud v Praze současně připojil vyjádření všech uvedených soudců k
námitce podjatosti. Všichni uvedení soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že
k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah a není jim známa žádná
skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich podjatosti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je
soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1
věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud
České republiky.
Podle ustanovení § 15a odst. 1, věty první, o. s. ř. účastníci mají právo
vyjádřit
se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat
a rozhodnout. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být
vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci
(přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnost o jeho nepodjatosti,
popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy
může být prokázán.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného
uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a
spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý,
který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který
není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon
konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného
takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se
jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na
vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity
soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat
o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na
druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní
pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán
objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně
intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha
reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a
nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo
k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním
případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také
přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou
publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v
předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k věci ani
k účastníkům řízení, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy
žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí věci.
Z návrhu žalobce na vyloučení jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze z
projednávaní a rozhodnutí věci vyplývá, že důvodem vznesené námitky podjatosti
má být otázka správnosti jejich postupu v řízení. Nesouhlas účastníka řízení s
postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s odůvodněním rozhodnutí,
však není okolností, která by zakládala důvod k jejich vyloučení (§ 14 odst. 4
o. s. ř.). Z obsahu spisu ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné
skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu
§ 14 odst. 1 o. s. ř.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud žalobce neuvádí žádné
skutečnosti (srov. § 15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl
dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců, není důvod nevěřit
jejich tvrzení, že takové vazby neexistují.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by
jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci,
případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc
projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože
v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z
projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.,
rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že
soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Milada Lukáčová,
JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada
Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Jitka Horová a
JUDr. Leandra Zilvarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal