4 Nd 422/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v
konkursní věci navrhovatelů (věřitelů): 1) M. Z., fyzická osoba podnikající pod
obchodní firmou M. Z.-V. u K., 2) JUDr. J. R., proti úpadci: J. V., fyzická
osoba dříve podnikající pod obchodní firmou J. V.-O. O., právně zast. Mgr. L.
M., advokátem, o návrhu na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, vedené u
Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 233/2008, podle ustanovení § 16 odst. 1
o. s. ř. t a k t o :
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr.
Jiří Goldstein nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u
Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 233/2008.
Krajský soud v Ústí nad Labem ve výše uvedené věci usnesením ze dne 6. 10.
2008, sp. zn. 69 K 1010/2006, rozhodl tak, že zamítl návrh schůze věřitelů, aby
byl správce konkursní podstaty Ing. O. K. zproštěn funkce správce konkursní
podstaty.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 6. 10. 2008, sp.
zn. 69 K 1010/2006, podal navrhovatel č. 2 odvolání, ve kterém současně vznesl
námitku podjatosti senátu 1 Ko Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr.
František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr. Jiří Goldstein z důvodu postupu
soudců v řízení. Dle názoru navrhovatele č. 2 na straně úpadce působí a jedná
organizovaná skupina osob (zločinné spolčení), v důsledku čehož dochází k
opakovaným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, konkrétně senátu ve složení
JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr. Jiří Goldstein, která vždy
vyznívají naprosto nelogicky, nespravedlivě a protiprávně – tj. ve prospěch
osob působících okolo úpadce.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k
rozhodnutí o námitce podjatosti výše jmenovaných soudců spolu s jejich
vyjádřeními, že účastníky řízení ani jejich zástupce osobně neznají, na
výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které
by mohli vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je
soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1
věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud
České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného
uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a
spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý,
který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který
není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon
konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného
takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se
jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na
vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity
soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat
o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na
druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní
pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán
objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně
intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha
reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a
nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo
k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním
případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také
přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou
publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v
předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k věci ani
k účastníkům řízení, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy
žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodnutí věci.
Z návrhu navrhovatele č. 2 na vyloučení jmenovaných soudců Vrchního soudu v
Praze z projednávání a rozhodnutí věci vyplývá, že důvodem vznesené námitky
podjatosti má být otázka správnosti jejich postupu v řízení. Nesouhlas
účastníka řízení s postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s
odůvodněním rozhodnutí, však není okolností, která by zakládala důvod k jejich
vyloučení (§ 14 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu, ani z vyjádření dotčených
soudců nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o
jejich nepodjatosti ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud navrhovatel č. 2 neuvádí
žádné skutečnosti (srov. § 15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že
by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců, není důvod
nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by
jmenovaní soudci byly nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci,
případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc
projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože
v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z
projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.,
rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že
soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr.
Jiří Goldstein nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal