Nejvyšší soud Usnesení občanské

4 Nd 422/2008

ze dne 2008-12-29
ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.422.2008.1

4 Nd 422/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v

konkursní věci navrhovatelů (věřitelů): 1) M. Z., fyzická osoba podnikající pod

obchodní firmou M. Z.-V. u K., 2) JUDr. J. R., proti úpadci: J. V., fyzická

osoba dříve podnikající pod obchodní firmou J. V.-O. O., právně zast. Mgr. L.

M., advokátem, o návrhu na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, vedené u

Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 233/2008, podle ustanovení § 16 odst. 1

o. s. ř. t a k t o :

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr.

Jiří Goldstein nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u

Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 233/2008.

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výše uvedené věci usnesením ze dne 6. 10.

2008, sp. zn. 69 K 1010/2006, rozhodl tak, že zamítl návrh schůze věřitelů, aby

byl správce konkursní podstaty Ing. O. K. zproštěn funkce správce konkursní

podstaty.

Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 6. 10. 2008, sp.

zn. 69 K 1010/2006, podal navrhovatel č. 2 odvolání, ve kterém současně vznesl

námitku podjatosti senátu 1 Ko Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr.

František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr. Jiří Goldstein z důvodu postupu

soudců v řízení. Dle názoru navrhovatele č. 2 na straně úpadce působí a jedná

organizovaná skupina osob (zločinné spolčení), v důsledku čehož dochází k

opakovaným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, konkrétně senátu ve složení

JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr. Jiří Goldstein, která vždy

vyznívají naprosto nelogicky, nespravedlivě a protiprávně – tj. ve prospěch

osob působících okolo úpadce.

Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k

rozhodnutí o námitce podjatosti výše jmenovaných soudců spolu s jejich

vyjádřeními, že účastníky řízení ani jejich zástupce osobně neznají, na

výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které

by mohli vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a

rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo

k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je

soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1

věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud

České republiky.

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného

uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a

spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý,

který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který

není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon

konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo

k jejich zástupcům.

Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného

takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se

jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na

vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity

soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho

nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat

o soudcově nepodjatosti.

K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na

druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní

pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán

objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně

intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha

reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a

nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na

projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem

řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by

mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak

mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci

poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal

skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo

k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu

obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním

případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také

přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou

publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v

předmětné věci nejedná.

Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k věci ani

k účastníkům řízení, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy

žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodnutí věci.

Z návrhu navrhovatele č. 2 na vyloučení jmenovaných soudců Vrchního soudu v

Praze z projednávání a rozhodnutí věci vyplývá, že důvodem vznesené námitky

podjatosti má být otázka správnosti jejich postupu v řízení. Nesouhlas

účastníka řízení s postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s

odůvodněním rozhodnutí, však není okolností, která by zakládala důvod k jejich

vyloučení (§ 14 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu, ani z vyjádření dotčených

soudců nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o

jejich nepodjatosti ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř.

Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud navrhovatel č. 2 neuvádí

žádné skutečnosti (srov. § 15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že

by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců, není důvod

nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují.

V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by

jmenovaní soudci byly nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci,

případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní

zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1

Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z

projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc

projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože

v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z

projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.,

rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že

soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr.

Jiří Goldstein nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. prosince 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal