4 Nd 463/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci
žalobkyně J. B. proti žalovanému M. B., o vrácení daru, vedené u Okresního
soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 26/2010, o návrhu na přikázání věci jinému
soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., t a k t o :
Věc vedená u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 26/2010 se nepřikazuje
k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Výše uvedená věc byla předložena Nejvyššímu soudu České republiky k
rozhodnutí o návrhu žalobkyně na delegaci Městskému soudu v Brně. Žalobkyně
návrh na delegaci jinému soudu odůvodnila svým nepříznivým zdravotním stavem,
který doložila lékařskou zprávou ze dne 15. 10. 2010. Dle dané lékařské zprávy
je žalobkyně dlouhodobě léčena ortopedicky a neurologicky a ze zdravotních
důvodů nezvládne cestu z Trutnova do Brna.
Žalovaný s návrhem na delegaci věci Městskému soudu v Brně nesouhlasil
s tím, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje jízdu z Trutnova do Brna a zpět, že
je po těžké operaci páteře a je v pracovní neschopnosti, což doložil kopií
lékařské zprávy a rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu
téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s.
ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen
příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12
odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému
soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by
věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému
soudu (Okresní soud v Trutnově) a Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc
přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu
vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny
zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §
12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují
hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli,
že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou
základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z
této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud
přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro
takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo
zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého
nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce
stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v
závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde
však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že
jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K
přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze
výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému
soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně
odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom
výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k
němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i
z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v
poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobkyně návrh na delegaci Městskému soudu v Brně
odůvodnila svým nepříznivým zdravotním stavem, který doložila lékařskou
zprávou. Žalovaný však s návrhem na delegaci věci jinému soudu nesouhlasil s
tím, že je po těžké operaci páteře a jeho zdravotní stav mu neumožňuje cestovat
z Trutnova do Brna a zpět, což doložil kopií lékařské zprávy a rozhodnutím o
dočasné pracovní neschopnosti. Žalobkyně i žalovaný jsou proto v obdobné
situaci, kdy ani jeden z nich není z důvodu nepříznivého zdravotního stavu
schopen cestovat k soudnímu jednání ke vzdálenějšímu soudu.
Je třeba zdůraznit, jak již bylo uvedeno výše, že postup podle ustanovení § 12
odst. 2 o. s. ř. je výjimkou z ústavně garantované zásady zakotvené v čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. V předmětné věci
oba účastníci řízení doložili svůj nepříznivý zdravotní stav, který jim
znemožňuje cestovat k soudnímu jednání u vzdálenějšího soudu. Návrhu na
delegaci věci jinému soudu proto nelze vyhovět a věc projedná a rozhodne soud
podle zákona příslušný, neboť je nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný s
delegací věci Městskému soudu v Brně nesouhlasil a delegací věci tomuto soudu
by tedy mohl být navozen stav pro něj nepříznivý.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v
případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly
přikázání věci Městskému soudu v Brně podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci
Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12
odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Brně nepřikázal.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. prosince 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu