4 Nd 97/2011-110
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobce NLB Factoring, a. s., se sídlem Gorkého 3037/2, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, IČ: 47677881, zastoupeného JUDr. Radimem Chalupou, Ph D., advokátem se sídlem Kuzina 169, 679 76 Drnovice, proti žalovaným 1) M. L., zastoupenému JUDr. Filipem Princem, advokátem se sídlem Konviktská 24, 110 00 Praha 1, a 2) Ing. S. M., o zaplacení částky 17.200.000,- Kč s postižnými právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 448/2009, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2, 3 o. s. ř., t a k t o :
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 448/2009, s e n e p ř i k a z u j e k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Podáními ze dne 19. 1. 2010 (1. žalovaný) a ze dne 12. 1. 2010 (2. žalovaný) byl žalovanými podán návrh, aby předmětná věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze. Návrh oba žalovaní odůvodnili tím, že oba bydlí v Praze, zde je také skutečné sídlo (resp. pobočka) žalobce a zde také probíhala jednání žalovaných se žalobcem a společností Delpharmea. Nadto je u Městského soudu v Praze vedeno insolvenční řízení ohledně společnosti Delpharmea, v Praze sídlí insolvenční správce této společnosti a má tu také své sídlo či bydliště většina v úvahu přicházejících svědků.
Podáním ze dne 27. 5. 2010 doplnil 2. žalovaný svůj návrh na delegaci vhodnou o námitky, že o tomto návrhu již mělo být rozhodnuto současně s jeho námitkou místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ostravě. Z přiloženého spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 Cm 448/2009, vyplývá, že o námitce místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ostravě bylo pravomocně rozhodnuto, a to usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2010, sp. zn. 3 Cm 448/2009, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 14 Cmo 84/2010.
Žalobce podáním ze dne 28. 5. 2010 vyslovil nesouhlas s návrhem žalovaných na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, neboť má za to, že k takové delegaci nejsou dány důvody. Podle jeho názoru by delegace věci jinému soudu způsobila průtahy v řízení a nikoliv usnadnění jeho průběhu. Není pravda, že by jeho sídlo bylo v Praze, jak tvrdí žalovaní. Delegací by také dle názoru žalobce bylo porušeno jeho právo zvolit místně příslušný soud podle § 87 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Městskému soudu v Praze projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
V posuzovaném případě z obsahu dostupného spisového materiálu nikterak nevyplývá, že by přikázání věci Městskému soudu v Praze pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Skutečnosti, kterými byl návrh žalovaných odůvodněn, nepovažuje Nejvyšší soud za natolik relevantní, aby dostatečně odůvodňovaly výjimku z výše uvedeného ústavního principu. Řízení u Krajského soudu v Ostravě probíhá od roku 2009, kdy byl podán návrh na vydání směnečného platebního rozkazu pro zaplacení předmětné částky, v tomto řízení již byla učiněna řada úkonů a je důvodné předpokládat, že v nynější fázi řízení by přikázání věci jinému soudu bylo právě na úkor požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení a vyhovění tomuto návrhu by naopak mohlo přinést jen průtahy a komplikace tohoto řízení.
Nejvyšší soud rovněž nemohl přehlédnout, že ohledně návrhu na přikázání věci jinému soudu mezi účastníky řízení nepanuje shoda.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Praze nepřikázal.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Danuše N o v o t n á předsedkyně senátu