Učiní-li pachatel trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 210 tr. zák. nepravdivé prohlášení, že proti němu není vedena exekuce k dobytí výživného, aby si tím usnadnil spáchání uvedeného trestného činu, nelze jej uznat vinným též přestupkem podle § 6 odst. 1 zák. opatření č. 57/1955 Sb. spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem zanedbání povinné výživy.
Č. 40/1961 sb. rozh.
Učiní-li pachatel trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 210 tr. zák. nepravdivé prohlášení, že proti němu není vedena exekuce k dobytí výživného, aby si tím usnadnil spáchání uvedeného trestného činu, nelze jej uznat vinným též přestupkem podle § 6 odst. 1 zák. opatření č. 57/1955 Sb. spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem zanedbání povinné výživy.
(Rozsudek krajského soudu v Brně z 11. listopadu 1960 – 4 To 244/60)
Okresní soud v Jihlavě uznal obžalovaného vinným mimo jiné trestnými činy zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 2 tr. zák., a přestupkem podle § 6 odst. 1 zákonného opatření předsednictva NS č. 57/50 Sb.
Krajský soud v Brně mimo jiné podle § § 282 odst. 1 písm. a), 285 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině, pokud byl obžalovaný uznán vinen též přestupkem podle § 6 odst. 1 zákonného opatření předsednictva NS č. 57/55 Sb.
Obžalovaný v odvolání uvedl, že v otázce viny nebyla jeho trestná činnost správně posouzena, neboť zanedbání povinné výživy mělo být posouzeno podle § 210 odst. 1 tr. zák. Nenapaden zůstal toliko přestupek podle § 6 odst. 1 zákonného opatření předsednictva NS č. 57/55 Sb.
Že obžalovaný neplnil zákonnou povinnost vyživovat svoje děti, bylo soudem prvé stolice správně zjištěno a obžalovaný to ani nepopírá, tvrdí však, že se povinnosti plnit výživné úmyslně nevyhýbal. Ze spisů je však patrno a soud prvé stolice správně zjistil, že obžalovaný často měnil zaměstnání a že dne
16. 4. 1960 při nástupu do práce v JZD v Pístově podepsal prohlášení, že proti němu není vedena exekuce pro výživné, ačkoliv taková exekuce proti němu vedena byla. Obžalovaný sám vypověděl, že to udělal proto, aby mu výživné nebylo z platu sráženo. Soud prvé stolice proto postupoval správně, když dospěl k závěru, že obžalovaný se vyživovací povinnosti úmyslně vyhýbal a když posoudil jeho jednání podle § 210 odst. 2 tr. zák.
Vydání nepravdivého prohlášení ze dne 16. 4. 1960 v JZD Pístově o tom, že proti obžalovanému není vedena exekuce na výživné, byla napadeným rozsudkem posouzeno jako přestupek podle § 6 odst. 1 zákonného opatření předsednictva NS č. 57/55 Sb.
Toto jednání obžalovaného, jež bylo prostředkem ke spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 2 tr. zák., bylo jen součástí skutku, zakládajícího tento trestný čin, takže zde byla jediným skutkem porušena jednak ustanovení trestního zákona a jednak ustanovení citovaného zákonného opatření. Při jednočinném souběhu trestného činu s přestupkem je přestupek konzumován trestným činem ( § 2 tr. zák. spr.).
Proto byl výrok o vině zrušen též ohledně zmíněného přestupku a skutek byl kvalifikován jen jako trestný čin podle § 210 odst. 2 tr. zák.