Pravomocným usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 9. 2005, sp. zn.
Rt 2/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 33 odst. 2 zák. č.
119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch
navrhovatele M. H.
Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. Rt 2/2005,
bylo rozhodnuto o návrzích M. H. tak, že :
I.podle § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném
znění je M. H. účasten na soudní rehabilitaci v souvislosti s řízením vedeným
před komisí pro projednávání přestupků Městského národního výboru v Příbrami,
sp. zn. TR 212/77,
II.podle § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném
znění je M. H. účasten na soudní rehabilitaci v souvislosti s řízením vedeným
před komisí pro projednávání přestupků Městského národního výboru v
Příbrami, sp. zn. TR 335/83.
Citované usnesení nabylo právní moci dne 21. 10. 2005.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř.
stížnost pro porušení zákona v neprospěch navrhovatele M. H. Namítá v ní, že
zákon byl ve prospěch navrhovatele porušen v ustanoveních § 1 odst. 1, § 2
odst. 1 a § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění
pozdějších předpisů.
Ve svém mimořádném opravném prostředku ministr spravedlnosti uvedl, že Okresní
soud v Příbrami v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze povrchně konstatoval,
že v uvedených případech bylo přestupkové řízení provedeno v souvislosti s
trestným činem podle § 178 tr. zák., přičemž tuto svou úvahu nijak nerozvedl a
z odůvodnění napadeného usnesení není patrné, z čeho je souvislost s trestným
činem maření dozoru nad církvemi podle § 178 tr. zák., ve znění do 31. 1. 1990,
dovozována. Bez bližšího odůvodnění ponechal okresní soud také svou úvahu, že
uložení sankce pokuty za přestupek podle § 26 zák. 60/1961 Sb. je zbavením
majetku ve smyslu uvedeném v ustanovení § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o
soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.
Podle názoru stěžovatele nelze považovat okresní soud za příslušný pro
rozhodování o účasti na soudní rehabilitaci ohledně správního rozhodnutí a
užití zákona o soudní rehabilitaci je v tomto případě zcela nedůvodné.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením
Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. Rt 2/2005, byl porušen
zákon ve prospěch navrhovatele M. H. v ustanoveních § 1 odst. 1, § 2 odst. 1 a
§ 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších
předpisů.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal v souladu s
ustanovením § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků
rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z
důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející,
a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve
znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o soudní rehabilitaci) se
ustanovení tohoto zákona užije obdobně k rehabilitaci a odškodnění osob
nezákonně zbavených osobní svobody nebo majetku v souvislosti s trestnými činy
uvedenými v § 2 a 4 v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, i když nebylo
zahájeno trestní stíhání, pokud nedošlo k plnému odškodnění podle dříve
platných předpisů. Ustanovení § 27 se užije obdobně.
Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci je účelem tohoto
zákona zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy
demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody
zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních
právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů
osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku
trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe,
zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené
hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti
osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly.
Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci se zrušují pravomocná
odsuzující rozhodnutí vyhlášená v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, týkající
se skutků spáchaných po dni 5. 5. 1945, dále vymezených pod písm. a) - h)
tohoto ustanovení, jakož i všechna další rozhodnutí v téže trestní věci na ně
obsahově navazující k datu, kdy byla vydána.
Ze znění ustanovení § 1 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci, které má povahu
preambule, expresis verbis vyplývá, že conditio sine qua non aplikace tohoto
zákona je existence odsuzujícího soudního rozhodnutí, a tuto jednoznačnou
podmínku ani jedno ze správních rozhodnutí, o nichž okresní soud v řízení o
rehabilitaci rozhodoval, nesplňuje. Obecně také platí podle ustanovení § 13 tr.
ř., že okresní soudy, krajské soudy, vrchní soudy a Nejvyšší soud vykonávají
soudnictví pouze v trestních věcech.
Pokud jde o výklad ustanovení § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci,
Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu soudů ve vztahu k pojmu „i když
nebylo zahájeno trestní stíhání“. Nelze přisvědčit názoru, že nešlo-li o
trestní stíhání, lze z pohledu tohoto ustanovení vztáhnout jeho účinky na
řízení o přestupku či na kárné řízení podle předpisů pracovního práva, jejichž
výsledkem bylo udělení pokuty. Jeho aplikace naopak bude dopadat na ty případy,
kdy fakticky byly prováděny úkony trestního řízení, občan byl zbaven osobní
svobody nebo majetku, ale nebyl postaven před soud a řízení neskončilo
formálním rozhodnutím. Pro podporu tohoto názoru je třeba vycházet např. ze
skutečnosti, že trestní řád účinný do 1. 1. 1957 neznal institut zahájení
trestního stíhání ani vznesení obvinění, a i bez těchto procesních úkonů bylo
trestní řízení fakticky proti konkrétní osobě vedeno, mohla být vzata do vazby,
zbavena osobní svobody zatčením nebo zadržením, aniž se pak v trestním stíhání
pokračovalo. Nelze pominout ani další zákonný znak ustanovení § 33 odst. 2
zákona o soudní rehabilitaci „v souvislosti s trestnými činy uvedenými v
ustanovení § 2 a 4“ , kdy pojem souvislost je nutno vyložit jako užší vztahovou
a příčinnou záležitost spočívající ve zbavení osobní svobody nebo majetku v
návaznosti na v citovaných ustanoveních vyjmenované trestné činy. Takováto
souvislost je v posuzované věci dovozována velmi širokým výkladem, jak bude
dále zmíněno.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. Rt 2/2005, Nejvyšší soud
zjistil, že rozhodnutím správní komise pro projednávání přestupků Městského
národního výboru v Příbrami ze dne 30. 12. 1977, sp. zn. TR 212/77, byl
přestupce M. H. uznán vinným přestupkem podle § 6 zák. č. 60/1961 Sb., kterého
se dopustil tím, že v době od roku 1963 dosud se soustavně aktivně zúčastňoval
shromáždění osob vyznávajících učení nepovolené náboženské sekty „S. J.“.
Podílel se tak na maření a ztěžování výkonu státního dozoru nad náboženskými
společnostmi a porušil ustanovení zákona o hospodářském zabezpečení církví a
náboženských společností č. 218/1949 Sb. a zák. č. 219/1949 Sb. i Směrnic
ministerstva kultury ČSR k nedovolené činnosti sekty „S. J.“. Jako opatření
byla jmenovanému podle § 26 odst. 1 písm. c) zák. č. 60/1961 Sb. uložena pokuta
ve výši 500,- Kčs splatná po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Podle § 26
odst. 2 zák. č. 60/1961 Sb. bylo současně vysloveno propadnutí případně zbavené
literatury a tiskovin, neboť jich bylo použito k protiprávnímu jednání.
Rozhodnutím správní komise pro projednání přestupků Městského národního výboru
v Příbrami ze dne 21. 2. 1983, sp. zn. TR 335/83, byl přestupce M. H. uznán
vinným přestupkem podle § 6 zák. č. 60/1961 Sb., tj. porušením povinnosti
stanovené jiným právním předpisem, kterým v tomto případě je zákon č. 44/1973
Sb. o dodržování podmínek ochranného dohledu, které jmenovaný porušil celkem
4x. Jako opatření byla jmenovanému podle § 26 odst. 1 písm. c) zák. č. 60/1961
Sb. uložena pokuta ve výši 400,- Kčs splatná do 15 dnů po nabytí právní moci
tohoto rozhodnutí.
Z podnětu odvolání M. H. přezkoumal dne 16. 6. 1983 odbor vnitřních věcí
Okresního národního výboru v Příbrami rozhodnutí správní komise pro projednání
přestupků Městského národního výboru v Příbrami ze dne 21. 2. 1983, sp. zn. TR
335/83, a vydal rozhodnutí pod sp. zn. vnitř.-252/83-Ja, jímž podle § 59 odst.
2 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, podané odvolání zamítl a napadené
rozhodnutí potvrdil.
Jak již bylo uvedeno výše, o dvou návrzích M. H. na vyslovení rehabilitace
podle § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci, rozhodl ve veřejném zasedání
Okresní soud v Příbrami dne 15. 9. 2005, výše citovaným usnesení pod sp. zn. Rt
2/2005.
V odůvodnění napadeného usnesení v části týkající se výroku pod bodem I., tedy
vztahující se k rozhodnutí správní komise pro projednání přestupků Městského
národního výboru v Příbrami ze dne 30. 12. 1977, sp. zn. TR 212/77, je pouze
uvedeno, že přestupkové řízení proběhlo jednoznačně v souvislosti s trestným
činem podle § 178 tr. zák., toto tvrzení však dále není vůbec podrobněji
rozvedeno. Je třeba přisvědčit názoru uvedeném ve stížnosti pro porušení
zákona, že postih navrhovatele správním rozhodnutím pod bodem I. napadeného
rozhodnutí, s trestným činem maření dozoru nad církvemi a náboženskými
společnosti podle § 178 tr. zák., ve znění do 31. 1. 1990, nijak nesouvisel.
Posuzované jednání nemělo znaky trestného činu, stanovené zákonem pro tento
trestný čin, a bylo kvalifikováno jako přestupek, který však není s tímto
trestným činem totožný, a to i přesto, že se vymezení tohoto přestupku v
zákoně č. 60/1961 Sb., ve spojení se zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském
zabezpečení církví a náboženských společností státem, podobalo vymezení
trestného činu podle § 178 tr. zák. Odpovědností za jednání, které bylo podle
tehdejší právní úpravy přestupkem, nebyla nijak podmíněna odpovědnost za
trestný čin. Pokuta uložená uvedeným správním rozhodnutím Městského národního
výboru v Příbrami sp. zn. TR 212/77, proto nebyla nezákonným zabavením majetku
v souvislosti s trestnými činy uvedenými v ustanovení § 2 zákona o soudní
rehabilitaci.
Také v případě výroku uvedeným pod bodem II., tedy ve výroku ohledně rozhodnutí
správní komise pro projednávání přestupků Městského národního výboru v Příbrami
ze dne 21. 2. 1983, sp. zn. TR 335/83, nelze dovodit, že se jednalo o zbavení
majetku v souvislosti s trestným činem podle § 178 tr. zák.
V odůvodnění napadeného usnesení je pouze uvedeno, že Okresní soud v Příbrami
dospěl k závěru, že přestupkové řízení proběhlo jednoznačně v souvislosti s
trestným činem podle § 178 tr. zák., na který se vztahuje rehabilitace ze
zákona. Výkon ochranného dohledu navrhovatele, který ho značně omezoval na
osobní svobodě a výkonu jeho občanských práv a svobod byl nařízen v souvislosti
s trestným činem maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle
§ 178 tr. zák., v tehdy platném znění.
Navrhovateli však byla uložena pokuta, neboť nedodržel podmínky ochranného
dohledu, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 6 zák. č. 60/1961
Sb. Nejednalo se tedy o příčinný vztah mezi spácháním trestného činu maření
výkonu dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle § 178 tr. zák. a
majetkovou újmou, přestože mu byl tento ochranný dohled uložen za spáchaný
trestný čin podle § 178 tr. zák. Rovněž ani v tomto případě se proto nejednalo
o nezákonné zbavení majetku, když nebylo prokázáno, že by uvedené rozhodnutí
správní komise pro projednání přestupků Městského národního výboru v Příbrami
nebylo učiněno v souladu s tehdy platným zákonem.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 9. 2005,
sp. zn. Rt 2/2005, byl porušen zákon v ustanovení § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990
Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, a to ve prospěch
navrhovatele M. H.
Vzhledem k tomu, že zákon byl porušen výlučně ve prospěch navrhovatele, omezil
se Nejvyšší soud pouze na tzv. akademický výrok, aniž napadené usnesení zrušil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2006
Předsedkyně
senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á