I. Zdravotnické zařízení je ve smyslu $ 16a odst. 6 a odst. 9 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, povinno vybrat regulační poplatek podle S 16a odst. 1 písm. a) až e) téhož zákona v okamžiku poskytnutí zdravotní péče, ni- koliv později.
II. Jestliže zdravotnické zařízení vědomě a setrvale vybírá regulační poplatky po- dle $ 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, od osoby od- lišné od pojištěnce (či jeho zákonného zástupce), dopouští se tím správního deliktu podle $ 16a odst. 9 tohoto zákona, a to bez ohledu na skutečnost, že je tato úhrada prohlašována za dar pojištěnci.
III. Darování peněžních částek na úhradu regulačních poplatků předepsaných $ 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, plošně všem po- jištěncům, kteří čerpají zdravotní péči v určitém zdravotnickém zařízení nebo ve všech zdravotnických zařízeních na určitém území, je právním úkonem, který svým účelem přímo odporuje $ 16a citovaného zákona, a je tedy absolutně neplatným po- dle $ 39 občanského zákoníku.
€.) Důvodová zpráva k zákonu č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, kterým byl institut regulačních poplatků do zákona o ve- řejném zdravotním pojištění zakomponován, ve své zvláštní a zejména pak v obecné části uvádí, že účelem zaváděných regulačních po- platků je omezení nadbytečného čerpání zdravotní péče, mají motivovat pojištěnce k její účelné spotřebě a jejich výsledkem má být mj. např. snížení frekvence návštěv léka- ře. Pokud jde o spornou otázku okamžiku, kdy má být poplatek dle poněkud nejedno- značné formulace v zákoně vybírán „v souvis- losti s poskytováním zdravotní péče“, důvo- dová zpráva ve zvláštní části užívá i slovní spojení „při poskytnutí péče“ a v obecné části pak při zdůvodnění potřeby jejich zavedení výslovně upozorňuje na to, že „ČR je téměř je- dinou zemí EU, kde se neplatí regulační po- platky v okamžiku spotřeby zdravotní péče“.
Podle soudu z výše uvedeného vyplývá, že jednoznačným záměrem zákonodárce bylo, aby se poplatky vybíraly nikoliv později, 89 2177 nýbrž přímo při návštěvě lékaře a při výdeji léků. Lze také argumentovat poukazem na skutečnost, že u poplatku za ústavní péči, kte- rý se vybírá ex post, je jasně stanovena lhůta, v níž má být zaplacen. Pokud by zákonodárce připouštěl variantu úhrady ostatních regulač- ních poplatků později než v okamžiku spo- třeby, nepochybně by zde též nějakou lhůtu uvedl, aby bylo jasné, kdy jsou nejpozději splatnými.
V opačném případě by bylo kom- plikováno jejich případné vymáhání, neboť pokud by byl akceptován výklad zastávaný ža- lobkyní, musela by z důvodu údajné nekon- krétnosti tohoto ustanovení vždy předtím dlužného pojištěnce o uhrazení poplatku žá- dat ($ 563 občanského zákoníku), aby tím jasně fixovala datum splatnosti. Nedodržení poplatkové povinnosti pojištěnce zákon ni- jak neumožňuje sankcionovat, a to v případě výkladu zastávaného žalobkyní ani automa- tickým vznikem práva na úroky z prodlení.
Vzhledem k tomu, že však za nevybrání regu- lačního poplatku výslovně sankcionuje dru- hou stranu - zdravotnické zařízení - je logic- ky dovoditelné, že zákonodárce předpokládá faktické zajištění splnění této povinnosti - tj. poskytnutím zdravotní péče pouze oproti za- placení regulačního poplatku (pochopitelně s výjimkou nejnaléhavější pomoci, kde je sankční odpovědnost zdravotního zařízení kryta institutem krajní nouze coby okolností vylučující odpovědnost). Dalším zásadním argumentem pro vý- klad, že regulační poplatky mají být vybírány již v okamžiku spotřeby zdravotní péče (vy- dání léků), je jejich důvodovou zprávou jasně vymezený účel.
Hrazení poplatků později (Ca zejména pak jinou osobou, než je vyžado- váno zákonem) podrývá jejich regulační funkci akceptovanou i Ústavním soudem v nálezu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. PL. ÚS 1/2008, č. 251/2008 Sb. Z hlediska zákono- dárcem jasně deklarovaného účelu tohoto in- stitutu je okamžik výběru a zejména pak jeho výběr přímo od pojištěnce klíčový. Nevybrá- ním regulačních poplatků se zdravotnické za- řízení dopouští správního deliktu, jehož ob- jektem je ochrana fungování systému zdravotnictví před následky v podobě snižo- 90 vání kvality poskytované péče či deformace rovného přístupu ke zdravotnickým zaříze- ním (viz citovaný nález sp. zn. PI.
ÚS 1/2008, bod 131). Pokud jde o otázku zdrojů hrazení regu- lačních poplatků je povinen poplatek uhradit dle $ 16a odst. 1 zákona o veřejném zdravot- ním pojištění pojištěnec (popř. jeho zákonný zástupce). Je však pochopitelně jeho věcí, ja- ké peněžní prostředky k tomu použije. Může použít i prostředky darované, když zdravot- nické zařízení není nijak oprávněno zjišťovat původ prostředků, z nichž byl poplatek v oka- mžiku čerpání zdravotní péče uhrazen. Na druhou stranu ale zdravotnické zařízení ne- může poplatek vědomě a setrvale vybírat od někoho jiného než pojištěnce, třebaže by byl prohlašován za dar pojištěnci; spolupodílelo by se tím na zřetelném obcházení zákona.
Podle $ 39 občanského zákoníku je práv- ní úkon, který svým účelem odporuje zákonu nebo jej obchází absolutně neplatný. Je při- tom zřejmé, že. darování peněžních částek na úhradu regulačního poplatku nikoliv ojedi- něle v souvislosti s tím, že pojištěnec u sebe zrovna nemá potřebnou částku nebo ze so- ciálních důvodů ji objektivně není schopen uhradit Caniž by byl schopen svou situaci pro účely uplatnění zákonné výjimky doložit), nýbrž plošně všem pojištěncům bez rozdílu, navíc s veřejně deklarovaným cílem nahradit tím neúspěch při snaze o zrušení tohoto in- stitutu v rámci zákonodárného procesu, je ta- kovým právním úkonem, který svým účelem přímo odporuje zákonu, a je tedy neplatný.
Jestliže zdravotnickému zařízení jsou známy veškeré právě uvedené okolnosti, z nichž vy- plývá neplatnost darovací smlouvy, nemůže tak k darování vůbec přihlížet. Pokud takový po- stup akceptuje, pak vědomě vybírá v rozporu s $ 16a odst. 9 zákona o veřejném zdravotním pojištění poplatek od jiné osoby než od pojiš- těnce, a tím přímo a v plné míře zasahuje ob- jekt zde zakotveného správního deliktu. Skutečnost, že žalovaný a i soud je ocho- ten akceptovat úhradu poplatku jinou oso- bou v jednotlivých případech za shora uvede- ných situací, přitom není porušením zásady uvedené v $ 2 odst. 4 správního řádu - shod- né právní hodnocení přichází do úvahy pou- ze tam, kde jsou shodné i výchozí podmínky pro právní kvalifikaci.
Mezi uvedenými přípa- dy je ale zásadní odlišnost, a to účel placení poplatku odlišnou osobou. Zatímco ve shora zmíněných situacích je formou (zpravidla) tzv. výprosy řešena okamžitá a nepředvídaná situace jednotlivce, která vylučuje osobní uhrazení poplatku, a vyloučení regulačních účinků $ 16a zákona o veřejném zdravotním pojištění je z pohledu aktérů nepodstatným vedlejším efektem, v situaci řešené napade- ným rozhodnutím je odstranění účinků zá- konného ustanovení, a to plošně, hlavním cí- lem.
Jde tedy o nesrovnatelné situace, a tudíž ani jejich právní hodnocení nemůže být shodné. Bylo by právě porušením $ 2 odst. 4 správního řádu, kdyby žalovaný rozhodoval stejně o nestejných případech. Kromě již zmíněného důvodu neplatnosti je ústní darovací smlouva neplatná také po- dle $ 628 odst. 2, $ 40 odst. 1 a $ 40a občan- ského zákoníku a contrario (na rozdíl od právního názoru žalobkyně) pro nedostatek písemné formy, protože plnění daru není po- skytováno v okamžiku uzavření smlouvy, nýbrž až později - zde pak, plní-li (údajný) dárce ve prospěch obdarovaného přímo na účet třetí osoby, je plnění poskytnuto teprve okamžikem připsání na účet zdravotnického zařízení, tj. později než v okamžiku přijetí na- bídky darování.
I o těchto okolnostech měla žalobkyně, jak vyplývá již ze samotného textu žaloby, dostatečné povědomí. Aplikují-li se výše uvedené právní závěry na případ žalobkyně, je zřejmé, že bylo-li pro- kázáno, že v sankcionovaném období v na- prosté většině přijímala platby regulačních poplatků za pojištěnce od Středočeského kra- je, a to navíc dodatečně až po vydání léčiv, po- rušila tím zcela flagrantně $ 164 odst. 9 záko- na o veřejném zdravotním pojištění, který po ní žádá, aby poplatky vybírala přímo od pojiš- těnců oproti vydání léčiv.
Jestliže bylo ve správním řízení zjištěno, že takto postupova- la v uvedeném období ve více než 90 % z 300 zkoumaných případů, je plně namístě to označit za opakované a soustavné jednání. V tomto směru soud vycházel ze zjištění uči- něných při namátkových šetřeních, jejichž výsledky jsou obsaženy ve správním spise, a z nichž vyplývá, že ve třech náhodně vybra- ných dávkách po 100 kusech receptů přija- tých v sankcionovaném období, které byly fakturovány pojišťovně, bylo od 91 do 97 re- ceptů označeno razítkem „Přijal dar od Stře- dočeského kraje na úhradu regulačních po- platků“.
Pro závěr o úmyslu akceptovat platby poplatků od osoby odlišné od pojiš- těnců soustavně přitom zřetelně svědčí již i jen ta skutečnost, že si žalovaná za tím úče- lem nechala vyrobit razítka, resp. upravit pro- gramové vybavení pokladny. Délka páchání deliktu je také prokazována veřejnou deklara- cí žalobkyně, resp. osoby ji ovládající (Středo- českého kraje), u vstupu do lékárny, kde vý- slovně uváděla, že regulační poplatky hradí Středočeský kraj již od 1. 1. 2009 (viz fotogra- fie ve spisu).
Konec sankcionovaného obdo- bí je pak dán datem přijetí poslední dávky na- mátkově zkoumaných receptů. Námitka žalobkyně, že nebyla prokázána soustavnost, natožpak opakovanost jednání je tedy zjevně lichá. Pokud pak žalobkyně namítá, že nebyla prokázána protiprávnost jednání, je třeba ji upozornit, že protiprávnost jednání není a nemůže být předmětem dokazování, neboť tím je jednání samotné; závěr o protiprávnos- ti jednání je pak již závěrem právním. (...) 91 2178 2178 Ochrana přírody a krajiny: výjimky ze zákazu ve zvláště chráněných územích 24 Správní řízení: náležitosti rozhodnutí vydaného vládou k čl.
76 Ústavy České republiky k $ 43 a $ 90 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonů č. 3/1997 Sb., č. 168/2004 Sb., č. 218/2004 Sb. a č. 186/2006 Sb. Řízení podle $ 43 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (výjimky ze zákazu ve zvláště chráněných územích), nespadá pod ty druhy taxativně vyjmeno- vaných řízení v $ 90 odst. 1 tohoto zákona, na které se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Jinak řečeno, s ohledem na fakt, že $ 43 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, není vyjmenován v $ 90 odst. 1 téhož zákona v rámci ta- xativně uvedeného okruhu řízení, která nepodléhají obecným předpisům 0 správ- ním řízení, je nutné, aby rozhodnutí vydané vládou na základě čl.
76 Ústavy ve spo- jení s $ 43 citovaného zákona splňovalo náležitosti požadované obecnými předpisy o správním řízení. Až od 1. 12. 2009 pak platí právní úprava, kdy výjimku uděluje, a tedy rozhodnutí vydává, Ministerstvo životního prostředí (srov. $ 43 uvedeného zákona) v návaznosti na usnesení vlády.
Akciová společnost Oblastní nemocnice proti Rozhodčímu orgánu Zaměstnanecké po- jišťovny Škoda o uložení pokuty.