Určuje-li stavební úřad lhůtu k uplatnění námitek podle § 112 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, je povinen dbát na to, aby délka stanovené lhůty účastníkům umožnila v souladu s § 4 odst. 4 správního řádu z roku 2004 uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.
Městský úřad Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 8 . 11 . 2010 rozhodnutí, kterým byla městu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (dále jen „stavebník“) povolena stavba „Dům seniorů“ . Dne 12 . 12 . 2012 požádal stavebník o prodloužení platnosti stavebního povolení . V oznámení o zahájení řízení o prodloužení platnosti stavebního povolení ze dne 14 . 12 . 2012 stavební úřad uvedl, že účastníci mohou uplatnit své námitky do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž k později uplatněným námitkám nebude přihlédnuto . Žalobkyni bylo oznámení doručeno dne 18 . 12 . 2012 . Na žádost žalobkyně o prodloužení této lhůty ze dne 21 . 12 . 2012 stavební úřad nereagoval .
Dne 4 . 4 . 2013 vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým byla stavebníkovi platnost stavebního povolení prodloužena o dva roky . V odůvodnění svého rozhodnutí stavební úřad uvedl, že žalobkyně měla možnost pro seznámení se s podklady využít i dobu mimo úřední hodiny stavebního úřadu, a to po telefonickém či osobním sjednání termínu nahlížení do spisu . Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný svým rozhodnutím ze dne 31 . 7 . 2013 zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil . Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Měst-
dne 22. 12. 2015, čj. 4 As 232/2015-46.
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
ského soudu v Praze . Městský soud v Praze postoupil žalobu Krajskému soudu v Praze .
Žalobkyně především namítala, že jí stavební úřad svým postupem neumožnil podat námitky, neboť lhůtu stanovil tak, že z 10 dnů byl pouze jeden úředním dnem stavebního úřadu, pročež nemohla nahlédnout do spisu . Dále uvedla, že realizaci stavebního záměru znemožňuje výskyt kriticky ohroženého druhu pavouka, Dipoena erythropus – snovačky červenonohé, na stavebním pozemku . Rovněž upozornila, že od vydání stavebního povolení na předmětném pozemku zatím vznikla pěšina, kterou podle ustanovení § 63 zákona č . 114/1992 Sb ., o ochraně přírody a krajiny, nelze zrušit bez předchozího souhlasu orgánu ochrany přírody; ten v projednávané věci nebyl dán . Konečně namítla, že stavba bude mít významné dopady na volnočasové aktivity místních obyvatel a omezí výhled do krajiny .
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že stavební úřad nemohl účastníkům sdělit, že k pozdě podaným námitkám nebude přihlížet, jelikož zákon koncentrační zásadu neobsahuje . Rovněž uvedl, že od oznámení zahájení řízení do vydání rozhodnutí stavebního úřadu uplynula doba čtyři a půl měsíce, a žalobkyně měla tudíž dost času, aby si do-
mluvila návštěvu na stavebním úřadě . K dalším námitkám uvedl, že řízení o prodloužení platnosti stavebního povolení není pokračováním řízení o povolení stavby, a proto nelze k námitkám žalobkyně přihlédnout .
Krajský soud v Praze rozhodnutí žalova-
ného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení .
Z odůvodnění:
Žalobkyně předně namítla, že jí postupem stavebního úřadu bylo znemožněno podat v řízení námitky . Tato námitka je důvodná . Podle ustanovení § 112 odst . 2 stavebního zákona z roku 2006 „[o]d ohledání na místě, popřípadě i od ústního jednání může stavební úřad upustit, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění. Upustí-li od ústního jednání, určí lhůtu, která nesmí být kratší než 10 dnů, do kdy mohou dotčené orgány uplatnit závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky, popřípadě důkazy. Zároveň je upozorní, že k později uplatněným závazným stanoviskům, námitkám, popřípadě důkazům nebude přihlédnuto .“ V projednávané věci je nesporné, že stavební úřad stanovil k uplatnění námitek lhůtu 10 dní, a to ve svém oznámení o zahájení řízení ze dne 14 . 12 . 2012 . Žalobkyně však namítla, že tato lhůta nebyla s ohledem na specifické okolnosti (vánoční svátky, nutnost předchozího nahlédnutí do spisu) přiměřená, a soud s tímto názorem souhlasí . Podle ustanovení § 4 odst . 4 správního řádu „[s]právní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy“ . Soud k tomu dodává, že dotčené osoby musí mít možnost své zájmy uplatňovat nejen formálně, ale i prakticky . Pro posouzení této
otázky pokládá soud za klíčový charakter období, ve kterém mohla žalobkyně své námitky uplatnit . Oznámení o zahájení řízení bylo žalobkyni doručeno dne 18 . 12 . 2012 a následujícího dne tak začala běžet lhůta pro uplatnění námitek . Vzhledem ke specifickému období, kterým konec měsíce prosince je, však z této lhůty připadala plná polovina na dny pracovního klidu (období 22 .–26 . 12 .) . I zbývající dny jsou vzhledem k blízkosti vánočních svátků dny, ve kterých je činnost jak fyzických či právnických osob, tak správních orgánů obecně spíše utlumena . V projednávané věci tak zůstal žalobkyni k dispozici pouze jeden úřední den – a to hned den následující po dni doručení . Žalobkyně tak měla vzhledem k okolnostem podstatně ztíženu možnost svá práva efektivně uplatnit . Výše uvedenému problému přitom nebylo obtížné se vyhnout, a to prodloužením lhůty, o které žalobkyně podáním, doručeným stavebnímu úřadu dne 21 . 12 . 2012, také požádala . Její žádost však zůstala bez odpovědi . Krajský soud tak konstatuje, že lhůta poskytnutá stavebním úřadem účastníkům pro uplatnění námitek nebyla v projednávané věci přiměřená a žalobkyně tak byla zkrácena na svých právech, neboť nemohla v řízení před stavebním úřadem své námitky uplatnit . Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani argumentace žalovaného, který poukazuje na velkou časovou prodlevu mezi uplynutím lhůty pro uplatnění námitek a vydáním rozhodnutí stavebního úřadu . Vzhledem k tomu, že stavební úřad v oznámení o zahájení řízení výslovně uvedl, že k námitkám podaným po lhůtě nebude přihlédnuto, nemělo by jejich pozdější podání pro žalobkyni žádného významu a nelze jí tak přičítat k tíži, že tento krok (tedy pozdní podání námitek) neučinila . (…)
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
Společnost s ručením omezeným Jezero Kopa proti Krajskému úřadu Středočeského *) Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku svým rozsudkem ze kon) k § 4 odst . 4 správního řádu (č . 500/2004 Sb .) kraje o prodloužení platnosti stavebního povolení .