ném k 31. 12. 2003 I. Ustanovení $ 118a odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve spojení s ustanovením $ 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zakládá objektiv- ní odpovědnost příjemce dávky starobního důchodu vrátit ty vyplacené dávky starobního důchodu, které mu nenáležely, tj. byly mu vyplaceny, ač pro výplatu těchto dávek nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. II. Protože zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v $ 118a odst. 2 obsahuje speciální úpravu odpovědnosti za přeplatek na starobním důchodu ve spojení s $ 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je v daném případě nutné postupovat podle toho- to ustanovení, nikoliv podle ustanovení $ 118b, případně $ 118c zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
ném k 31. 12. 2003 I. Ustanovení $ 118a odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve spojení s ustanovením $ 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zakládá objektiv- ní odpovědnost příjemce dávky starobního důchodu vrátit ty vyplacené dávky starobního důchodu, které mu nenáležely, tj. byly mu vyplaceny, ač pro výplatu těchto dávek nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. II. Protože zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v $ 118a odst. 2 obsahuje speciální úpravu odpovědnosti za přeplatek na starobním důchodu ve spojení s $ 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je v daném případě nutné postupovat podle toho- to ustanovení, nikoliv podle ustanovení $ 118b, případně $ 118c zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
Nejvyšší správní soud vychází přede- vším z toho, že žalobce nezpochybnil skutkové okolnosti, z nichž krajský soud ve svém rozsudku vycházel. Pro rozhod- nutí kasačního soudu je tak podstatné, zda žalobcova odpovědnost za přeplatek na starobním důchodu je objektivní či nikoliv. Správní orgán i krajský soud vy- cházejí z žalobcovy objektivní odpověd- nosti, kterou dovozují z $ 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. a z $ 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., v jeho znění účinném k 31. 12. 2003. Žalobce se narodil dne 12. 9. 1938, nárok na starobní důchod podle $ 29 zá- kona č. 155/1995 Sb. mu vznikl 12. 3. 1999. Žalobce od tohoto dne o starobní důchod požádal a žalovaná mu starobní důchod od tohoto dne přiznala. Oba státní orgány proto postupovaly podle správných ustanovení zákonů. Žalobce nebyl starší 65 roků; proto mu v období dvou let po vzniku nároku na starobní důchod - pokud vykonával jako poživa- tel starobního důchodu samostatnou vý- dělečnou činnost - výplata důchodu ne- náležela v těch kalendářních měsících, ve kterých byl povinen platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění z měsíč- ního vyměřovacího základu, který byl vyšší než dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který byl poživatelem starobního důchodu. Ústa- novení $ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., účinné v době vydání rozhodnutí správ- ního orgánu, stanovilo, že „výplata sta- robního důchodu, na který vznikl nárok podle $ 29, nenáleží..“ v případech v tomto ustanovení dále uvedených. Z nich se na žalobce vztahuje písm. b) ustanovení $ 37 odst. 1. Odpovědnost příjemců dávek důcho- dového pojištění a organizací upravuje zákon č. 582/1991 Sb. Ten v 6 118a odst. 2 stanoví, že byl-li občanu vyplácen starobní důchod a nebyly při tom splně- ny podmínky stanovené zákonem o dů- chodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu, má plátce důchodu vůči tomu- to občanu nárok na vrácení těch vypla- cených částek starobního důchodu, které nenáležely. Toto ustanovení v sou- vislosti s ustanovením $ 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., v jeho znění k 31. 12. 2003, zakládá objektivní odpo- vědnost příjemce dávky starobního dů- chodu, jemuž byl důchod vyplacen, ač nebyly splněny podmínky pro výplatu 929 680 takového důchodu. Znamená to povin- nost příjemce vrátit ty vyplacené částky starobního důchodu, které nenáležely. Vznik povinnosti k úhradě přeplatku je zde tedy spojen s hmotněprávní úpra- vou. Záměrem hmotněprávní úpravy by- lo zabránit souběhu výplat starobního důchodu a příjmu z výdělečné činnosti bez ohledu na subjektivní stránku věci, a tedy bez ohledu na zavinění. Odpověd- nost je proto v těchto případech kon- struována jako odpovědnost objektivní. Procesní norma ($ 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.) nezná ani žádné liberač- ní důvody, které by mohly být případ- nou příčinou zproštění této objektivní právní odpovědnosti. Změnou ustanovení $ 37 zákona č. 155/1995 Sb. zákonem č. 425/2003 Sb., účinnou od 1. 1.2004, nedošlo ke změně posouzení žalobcovy odpovědnosti za přeplatek na starobním důchodu vzhle- dem k přechodným ustanovením k části první zákona č. 425/2003 Sb., protože podle jejich bodu 2 se o nárocích na dů- chody, které vznikly před 1. 1. 2004 a o nichž nebylo do tohoto dne pravo- mocně rozhodnuto, a o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za do- bu před 1. 1. 2004, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, rozhodne podle předpisů účinných před tímto dnem. Pro- tože zákon č. 582/1991 Sb. v 118a odst. 2 ob- sahuje speciální úpravu odpovědnosti za přeplatek na starobním důchodu (ve spo- jení s $ 37 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění k 31. 12. 2003), je v daném případě nutno postupovat podle tohoto ustanovení, niko- liv podle $ 118b, případně $ 118c zákona č. 582/1991 Sb. Použití těchto ustanovení by navíc bylo možné jen v těch případech, kde je odpovědnost za zavinění, a nikoliv tam, kde je odpovědnost objektivní. Cale) 680 Obchodní veřejná soutěž: zjevná početní chyba k $ 34 odst. 3 zákona č. 199/1994 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zákonů č. 148/1996 Sb. a č. 28/2000 Sb.“ I. Komise pro posouzení a hodnocení nabídek může v souladu s $ 34 odst. 3 zákona č. 199/1994 Sb., o veřejných zakázkách, opravit zřejmé početní chyby v nabídce, které nemají vliv na nabídkovou cenu. Toto ustanovení však nelze analogicky aplikovat na nápravu jiného pochybení než zjevné početní chyby - např. na chyby v psaní či na jiný omyl uvedený v nabídce uchazeče. II. Zjevná početní chyba v nabídce, kterou může komise pro posouzení a hodnocení nabídek opravit ($ 34 odst. 3 zákona č. 199/1994, o veřejných zakázkách), musí být takového rázu, že ji komise dokáže odstranit sama bez součinnosti s uchazečem. Není na místě, aby si komise informace deklaro- vané v nabídkách u uchazeče ověřovala a vyjasňovala.
Václav Z. v K. proti České správě sociálního zabezpečení o přeplatek na starob- ním důchodu, o kasační stížnosti žalobce.
ční stížnosti, protože ve věci měla úspěch žalovaná, přiznání nákladů jí však brání ust. § 60 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., poněvadž by šlo o přiznání náhrady nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění což citované ustanovení vylučuje. Žalobce ve věci neměl úspěch a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. 1. 2004
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu