ního zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1995 Sb. Soud se musí zabývat tím, zda existuje příčinná souvislost mezi zavině- ným porušením povinnosti příjemce dávky důchodového pojištění, totiž porušením povinnosti písemně ohlásit plátci dávky do osmi dnů skuteč- nosti rozhodné pro trvání nároku na dávku podle $ 50 odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a skuteč- ností, že dávka důchodového pojištění byla vyplácena neprávem ($ 118a odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb.).
ního zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1995 Sb. Soud se musí zabývat tím, zda existuje příčinná souvislost mezi zavině- ným porušením povinnosti příjemce dávky důchodového pojištění, totiž porušením povinnosti písemně ohlásit plátci dávky do osmi dnů skuteč- nosti rozhodné pro trvání nároku na dávku podle $ 50 odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a skuteč- ností, že dávka důchodového pojištění byla vyplácena neprávem ($ 118a odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb.).
Žalobkyně obdržela rozhodnutí stě- žovatelky, jímž jí byl jednak odňat sirotčí důchod ode dne 10. 12. 2000, jednak předepsána povinnost uhradit přeplatek ve výši 10 047 Kč za dobu od 10. 9. 2000 do 9. 12. 2000. Žádný z účastníků v po- suzované věci nečiní námitky ke zjištění skutkového stavu. Žádost o sirotčí dů- chod byla podána dne 30. 11. 1998 a pří- pisem z 18. 7. 2000 žalobkyně sdělila stěžovatelce, že ukončila studium na vy- soké škole v Olomouci v červnu 2000 a zúčastnila se přijímacích zkoušek na Státní jazykové škole v Brně ke studiu angličtiny; byla přijata od 1.9. 2000 a stu- dium ukončí v červnu 2001 státní zkouš- kou. Mezi účastníky řízení není sporu ani o tom, že stěžovatelka vydala dne 10. 11. 2000 rozhodnutí, jímž řečený si- rotčí důchod odňala od 9. 12. 2000 po- dle $ 56 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., při- čemž v odůvodnění uvedla, že od 10. 9. 2000 nárok zanikl, protože jednoleté studium na jazykové škole lze považovat za přípravu na budoucí povolání, pouze pokud navazuje těsně po vykonání ma- turitní zkoušky. Současně byl vyčíslen přeplatek ve výši 10 047 Kč, který byl to- tožným rozhodnutím předepsán k úhra- dě. Není sporu ani o tom, že.žalobkyně dne 18. 7. 2000 oznámila stěžovatelce, že ukončila v červnu téhož roku studium na vysoké škole v Olomouci a že bude dále studovat. Zjistí-li se podle ustanovení $ 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodo- vém pojištění, že důchod byl přiznán ne- bo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí 617 258 neprávem, důchod se sníží nebo odejme nebo se jeho výplata zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Podle tohoto ustanovení je proto dnem násle- dujícím po dni, jímž uplynulo období, za které již důchod byl vyplacen, den výpla- ty další splátky důchodu, který však ne- smí předcházet dni, kdy je rozhodnutí o odnětí důchodu nebo o zastavení jeho výplaty doručeno v souladu s ustanove- ním $ 90 zákona č. 582/1991 Sb., o orga- nizaci a provádění sociálního zabezpeče- ní, v platném znění. Do vlastních rukou se doručují rozhodnutí, jimiž se dávka důchodového pojištění nepřiznává, od- nímá, snižuje nebo zastavuje její výplata, a rozhodnutí, jimiž se ukládá povinnost vrátit neprávem vyplacené částky. Tedy je nezbytné takovéto rozhodnutí doručit do vlastních rukou pojištěnce a pak se teprve stává vykonatelným ve smyslu $ 108 citovaného zákona. Podle ustano- vení $ 89 odst. 5 téhož zákona, ve znění účinném ke dni vydání napadeného roz- hodnutí stěžovatelky, nemá opravný prostředek proti rozhodnutí o snížení nebo odnětí důchodu nebo zastavení je- ho výplaty odkladný účinek. Výplatu dů- chodu nelze zastavit dříve, než o jejím zastavení bylo rozhodnuto vykonatel- ným rozhodnutím. Později doručeným rozhodnutím o odnětí důchodu či zasta- vení jeho výplaty tak nelze zhojit nevy- placení důchodu ve stanoveném termí- nu. Lze uzavřít, že s ohledem na datum doručení a nabytí vykonatelnosti pře- zkoumávaného rozhodnutí stěžovatelka odňala žalobkyni sirotčí důchod v rozpo- ru s ustanovením $ 56 odst. 1 písm. c) zák. č. 155/1995 Sb. Proto soud I. stupně nepochybil, jestliže považoval její roz- hodnutí v tomto bodě za nezákonné. Pokud jde o informační povinnost ža- lobkyně, je samozřejmě na místě aplikace 618 ustanovení $ 118a zákona č. 582/1991 Sb., který byl ve znění účinném ke dni vydá- ní napadeného rozhodnutí formulován tak, že jestliže byl důchod vyplacen ne- právem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil ně- kterou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vypla- cen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen ne- právem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důcho- du nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky. Úskalí výkladu tohoto ustanovení zá- kona ovšem spočívá právě v tom, že je třeba najisto postavit, zda existuje příčin- ná souvislost mezi zaviněním příjemce dávky důchodového pojištění a skuteč- ností, že byl vyplácen neprávem důchod nebo jeho část. Příčinná souvislost mezi zaviněním příjemce dávky důchodové- ho pojištění způsobeného nesplněním uložené povinnosti a neprávem placené- ho důchodu je založena v první části 1. odstavce $ 118a cit. zákona, a také pro- to je nezbytné se prioritně příčinnou souvislostí zabývat. Je nepochybné, že žalobkyně nespl- nila to, co jí ukládá ustanovení $ 50 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb., totiž píse- mně ohlásit plátci dávky do 8 dnů sku- tečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskyto- vání. Jestliže však není sporu o tom, že tyto rozhodné skutečnosti sdělila v do- bě, kdy ještě bylo možné ze strany plátce dávky důchodového pojištění včas zarea- govat a dávku důchodového pojištění za- stavit, totiž v červenci 2000, když dávka ještě náležela za srpen roku 2000, pak za popsané situace nelze hledat příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalobkyně, o čemž není sporu, a mezi ná- sledkem, totiž nesprávně vyplacenou dávkou důchodového pojištění. Její vý- plata totiž mohla být zastavena tak, aby nebyla neoprávněně vyplácena za září 2000. Za této situace pak Nejvyšší správ- ní soud ve svém důsledku akceptuje zá- věr soudu I. stupně o tom, že ani v této části nebylo rozhodnutí stěžovatelky zá- konné a byl důvod je zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení. Covo) 259 Daň z příjmů: osvobození příjmů z prodeje nemovitostí nabytých podle zákona o půdě k $ 4 odst. 1 písm. £) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účin- ném pro zdaňovací období roku 1995 k $ 4a $ 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a ji- nému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 183/1993 Sb. (v textu též „zákon o půdě“) k $ 524 a násl. občanského zákoníku Podle $ 4 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze od daně z příjmů fyzických osob osvobodit příjmy z prodeje nemovi- tostí nabytých podle ustanovení $ 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpra- vě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, pokud da- ňový subjekt tyto nemovitosti nabyl na základě sukcese restitučního nároku uskutečněné podle ustanovení 6 524 a násl. občanského zákoníku; daňový subjekt se totiž nestal osobou oprávněnou podle ustanovení 6 4 zá- kona č. 229/1991 Sb.
Irma V. v H. proti České správě sociálního zabezpečení o sirotčí důchod, o ka-