č. 134/1997 Sb. ač. 118/2000 Sb. Pro účely výpočtu průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti ve smyslu $ 47 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je rozhodující, ve kterém měsíci (a tedy i roce) k zápočtu došlo, nikoli za jak dlouhé období byla částka zúčtována; není tedy právně významné, že tato částka představovala jednorázovou náhradu za období delší jednoho roku.
Soud I stupně postupoval v souladu se zákonem, jestliže vycházel z obsahu $ 46 odst. 1 zákona o důchodovém pojiš- tění. Je-li průměrný měsíční příjem vyšší než 66 %, ale nepřesahuje 80 % pojištěn- cova srovnatelného vyměřovacího zákla- du; dochází při souběhu částečného invalidního důchodu s příjmem z výdě- lečné činnosti ke krácení na polovinu zá- kladní výměry a polovinu procentní výměry. Průměrný měsíční. příjem z vý- dělečné činnosti je určen ve smyslu $ 47 odst. 1 zákona jako úhrn příjmů z výdě- lečné činnosti za předchozí kalendářní rok; jedná se o hrubý příjem před ode- čtením daně z příjmu, pojistného na so- ciální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění.
Takovýto příjem je zahrnován do vyměřovacího zá- kladu pro výpočet pojistného na sociální zabezpečení ($ 5 odst. 1 a 2 zákona č. 589/1992 Sb.). Podle odst. 1 cit. usta- novení je vyměřovacím základem. úhrn příjmů zúčtovaných organizací zaměst- nanci v souvislosti s výkonem zaměstná- ní, které zakládá účast na nemocenském pojištění, s výjimkou (vyjmenovaných) nezapočitatelných příjmů. Příjem se za- počítává vždy v tom měsíci, ve kterém byl zúčtován. Skutková zjištění, jak je učinil soud L stupně, nebyla zpochybněna.
Krajský soud nepochybil. Citovaná ustanovení zákona o důchodovém pojiš- tění nedávají možnost jiného řešení; otázku odstranění případné tvrdosti ne- ní soud v řízení oprávněn řešit. Je-li na- mítán rozpor s dobrými mravy či smys- lem právní úpravy, soud k tomu konstatuje, že problém primárně nespo- čívá v právní úpravě, která by byla příči- nou situace, do níž se stěžovatel. dostal, nýbrž v jednání soukromoprávním, vzniklém mezi stěžovatelem a zaměstna- vatelem. Není důvod obracet se do sféry veřejného práva, aby škody plynoucí ze vztahu soukromého práva nahrazovalo.
Jakkoli tedy veřejnoprávní úprava na na- stalou situaci nezná odpověď, nezname- ná to ještě, že by věc nebyla řešitelná v občanskoprávním řízení. Za této situa- ce kasační soud nevidí prostor k tomu, aby mohl stěžovateli vyhovět, a proto ze všech shora uvedených důvodů kasační stížnost jako nedůvodnou podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Covo) m- 640 Stavební řízení: rozhodování o námitkách; postavení ekologického spolku v řízení k $ 60 odst. 2 a $ 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) k $ 19 písm. c) vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení sta- vebního zákona 2 k $ 70 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny I.
Výrok o námitkách účastníků stavebního řízení [$ 66 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, a $ 19 písm. c) vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se prová- dějí některá ustanovení stavebního zákona] není rozhodnutím o hmotném právu; nemá tedy samostatný význam, ale je obsahově závislý na výroku ve věci samé. Jednotlivými námitkami se správní orgán zabývá v odůvodnění svého rozhodnutí. Nevypořádá-li se s nimi dostatečně, jedná se o vadu roz- hodnutí, která sama o sobě nezakládá nepřezkoumatelnost správního roz- hodnutí, neboť ta může být způsobena pouze nesrozumitelností výroku ve věci samé nebo nedostatkem skutkových důvodů pro toto rozhodnutí.
II. Je-li žalobkyně občanským sdružením založeným za účelem ochrany přírody a krajiny ($ 70 zákona ČNR č. 114/1992, o ochraně přírody a kraji- ny), může ve stavebním řízení vznášet připomínky či námitky jen v rozsa- hu předmětu své činnosti. Tím, že správní orgán nezastavil stavební řízení podle ustanovení $ 60 odst. 2 stavebního zákona, ač pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, nikterak do procesních práv žalobkyně nezasáhl.
Josef S. v H. proti České správě sociálního zabezpečení o částečný invalidní dů-