Rozhodnutím správního orgánu o odnětí plného invalidního důchodu nedochází k zásahu správního orgánu ve smyslu $ 82 s. ř. s. xx
Z obsahu připojeného soudního spisu je patrné, že rozhodnutím Krajského sou- du v Hradci Králové z 21. 6. 2001 bylo po- tvrzeno rozhodnutí České správy sociální- 183 467 ho zabezpečení ze dne 28. 5. 1996, jimž byl stěžovateli odňat plný invalidní důchod počínaje dnem 12. 7. 1996 podle $ 56 odst. 1 zákona č. 150/1995 Sb. s tím, že stěžovatel je podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pardubicích ze dne 26. 3. 1996 již pouze částečně invalid- ní. Proti tomuto potvrzujícímu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.
6.2001 bylo podáno odvolání k Vrchní- mu soudu v Praze a ten svým rozsudkem ze dne 5. 2. 2002 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Pokud šlo o dovolání adresované Nejvyššímu soudu v Brně, ten jej svým usnesením ze dne 3. 10. 2002 odmítl. Důvod, který uvádí stěžovatel v kasační stížnosti, nemůže být v řízení před Nej- vyšším správním soudem shledán opráv- něným. Tento soud totiž jedná ve smyslu ustanovení hlavy III dílu druhého - ob- nova řízení; podle ustanovení $ 114 je uvedena přípustnost návrhu na obnovu řízení jen proti rozsudku vydanému v ří- zení o ochraně před zásahem správního orgánu anebo ve věcech politických stran a politických hnutí.
Ustanovení o ochraně před zásahem správního orgá- nu ($ 82 a násl. s. ř. s.) představuje pří- pad, kdy je žalobně legitimován každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, poky- nem nebo donucením (dále jen „zásah správního orgánu“), který není rozhod- nutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť z obsahu soudního spisu je nad veškerou po- chybnost patrné, že dne 28. 5. 1996 vy- dala Česká správa sociálního zabezpeče- ní jako správní orgán rozhodnutí po- dle hmotněprávního předpisu - zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, za použití zákona č. 582/1991 Sb., o orga- nizaci a provádění sociálního zabezpeče- 184 ní, jako předpisu procesní povahy.
V soud- ním přezkumu podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu, ve znění účin- ném k 31. 12. 2002, byla také věc projed- návána nejprve u Krajského soudu v Hrad- ci Králové jako u soudu L stupně a posléze iu Vrchního soudu v Praze a u Nejvyššího soudu. Není tedy vůbec na místě úvaha o použití ustanovení dílu třetího hlavy II soudního řádu správního, neboť po prav- dě nejde o nezákonný zásah, nýbrž o roz- hodnutí správního orgánu, o němž se ve- de řízení nyní podle hlavy II dílu prvního soudního řádu správního.
Za této situace závěr Krajského sou- du v Hradci Králové jako soudu I. stupně o tom, že obnova řízení v dané věci, tedy důchodového pojištění, není přípustná, resp. nebyla přípustná ani podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2002 ($ 250s odst. 2 o. s. ř.), zcela odpovídá zákonu. Důvod nezákonnosti podle $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spočívá v tom, že na správ- ně zjištěný skutkový stav je aplikována nesprávná právní norma, popř. je sice aplikována správná právní norma, ale ta je nesprávně vyložena.
Vztah mezi skut- kovým zjištěním a právním posouzením lze charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní normy na konkrétní případ nebo situaci. Podle písm. e) cit. ustanovení lze podat kasační stížnost také z důvodu tvr- zené nezákonnosti rozhodnutí o odmít- nutí návrhu nebo o zastavení řízení. Ze shora vysloveného vyplývá, že žádný z těchto důvodů zde nebyl přítomen. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k jedi- nému možnému závěru, že totiž důvody uvedené v kasační stížnosti podle usta- novení $ 103 odst. 1 písm. a) a e) s.
ř. s. nebyly prokázány, a proto podanou ka- sační stížnost podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. ja- ko nedůvodnou zamítl. (ovo)
Miroslav P. v D. proti České správě sociálního zabezpečení o obnovu řízení ve věci invalidního důchodu, o kasační stížnosti žalobce.