I. Smlouvou o postoupení pohledávky (zde právo na výplatu dividendy) lze po- stupovat pohledávku, jejíž hodnota se rovná výši, v jaké s ní disponoval, resp. mohl disponovat vlastník akcie. Má-li plátce daně (zde akciová společnost) povinnost vy- brat daň srážkou, a to buď při výplatě dividend, nebo nejpozději do konce třetího měsíce po dni rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku, a tuto sraženou daň od- vést svému místně příslušnému správci daně, a to do konce následujícího měsíce ode dne, kdy byla povinna srážku provést, obdrží akcionář vždy již čistý, zdaněný příjem; výplata dividendy je vždy prováděna v částce netto, a proto se právo na VÝ- platu dividend týká pouze čisté částky dividendy po zdanění ($ 36 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů).
II. Smlouva o postoupení pohledávky — práva na výplatu dividendy - nezakládá tomu, kdo ji nabyl, procesní postavení poplatníka daně, nevzniká mu tudíž ani oprávnění podat stížnost na postup plátce daně dle $ 51 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Dle $ 6 odst. 2 daňového řádu se poplat- níkem rozumí „osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny daní“. Dle $ 51 odst. 3 daňového řádu, „[n]esouhla- séli poplatník s postupem plátce daně, může Dodat stížnost na postup plátce daně správci daně, v jehož obvodu má plátce daně sídlo nebo bydliště, a to do třiceti dnů ode dne, kdy poplatník obdržel sdělení plátce daně“. Podle $ 178 odst. 1 obchodního zákoníku má akcionář „právo na podíl ze zisku společ- ností (dividendu), který valná hromada podle výsledku hospodaření schválila k rozdělení“.
Podle $ 178 odst. 11 obchodního zákoní- ku je právo na výplatu dividendy samostatně převoditelné podle $156a obchodního záko- níku ode dne, kdy valná hromada rozhodla o výplatě dividendy. Podle $ 156a odst. 2 a 3 obchodního zákoníku lze samostatně převá- dět právo na vyplacení dividendy, a to smlou- vou o postoupení pohledávky. Dividendový příjem akcionáře z příjmů plynoucích ze zdrojů na území České repub- 1078 liky se zdaňuje podle $ 36 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona o daních z příjmů, zvláštní saz- bou daně (srážková daň) ve výši 15 %.
Z $ 38d odst. 2 a 3 zákona o daních z příjmů vyplývá, že u dividendových příjmů plynoucích z účasti v akciové společnosti, s výjimkou di- videndových příjmů plynoucích ze zakniho- vaných akcií, a u podílů na zisku je plátce da- ně (akciová společnost, společnost s ručením omezeným, resp. komanditní společnost) po- vinen srazit daň při jejich výplatě, nejpozději však do konce třetího měsíce následujíčího po měsíci, v němž rozhodla valná hromada o rozdělení zisku. U dividendových příjmů plynoucích ze zaknihovaných akcií je plátce povinen srazit daň nejpozději do konce měsí- ce následujícího po měsíci, v němž rozhodla valná hromada o rozdělení zisku.
Plátce daně je povinen sraženou daň odvést svému místně příslušnému správci daně do konce kalendář- ního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém byl povinen provést srážku daně. Plátce je povinen v těchto termínech srazit daň a následně ji odvést správci daně i v případech, že z různých důvodů (např. ne- dostatek finančních prostředků) nedojde do- PSK sud k vlastní výplatě dividend akcionářům. Namítá-li stěžovatel, že smlouvou o po- stoupení pohledávky bylo postoupeno právo na plnění, které je předmětem dalšího zdaně- ní v závislosti na daňovém domicilu postup- níka, a tudíž není možno aplikovat $ 38d odst. 2 zákona o daních z příjmů, nelze tomu- to názoru přisvědčit.
Předně nelze zaměňovat právo akcionáře podílet se na zisku a právo na výplatu divi- dendy, které může být předmětem postoupe- ní. Právo podílet se na zisku společnosti patří mezi základní majetková práva akcionáře a je výrazem práva zhodnocujícího akcionářovu investici. Pouze akcionáři tedy přísluší právo podílet se na zisku společnosti a akcionář se tohoto práva nemůže a priori vzdát. Akcionář může pouze v konkrétních případech pře- vést právo na výplatu konkrétního podílu na zisku za určité období (dividendy).
Dividen- da je vyjádřena zpravidla částkou na akcii a je- jí konkrétní výše závisí na zisku akciové spo- lečnosti po zaplacení daní v daném období tak, jak ji schválí valná hromada. Jakkoli je dá- le zákonem připuštěno, aby právo na vypla- cení konkrétní dividendy bylo osamostatně- no a mohlo být např. následně postoupeno jiné osobě, je vždy v prvé řadě úzce spjato s osobou akcionáře, resp. s jeho majetkovým právem podílet se na zisku společnosti. Vý- plata dividendy je tedy možná jen za předpo- kladu, že valná hromada rozhodla o tom, že akcionářům bude vyplacena a určila její výši.
Teprve tehdy toto abstraktní právo akcionáře podílet se na zisku společnosti získává cha- rakter konkrétní pohledávky akcionáře za společností. Právo na výplatu dividendy se te- dy osamostatňuje až ode dne, kdy valná hro- mada rozhodla o výplatě dividendy, přičemž přiznaná dividenda představuje určitý nárok akcionáře, vyjádřený jako závazek společnos- ti vůči akcionářům, který je následně snížen o daň stanovenou zvláštní sazbou daně dle $ 36 zákona o daních z příjmů, s výjimkou di- vidend od daně osvobozených dle $ 19 záko- na o daních z příjmů.
V žádném případě však nedochází k osamostatnění práva na podíl na zisku jako takového, toho se akcionář nemůže pro futuro vzdát. Jakkoli stěžovatel polemizu- je s tím, že jiná situace by nastala v případě, pokud by společnost vydala samostatný cen- ný papír, a to tzv. dividendový kupón, s nímž by právo na výplatu dividendy spojila, je nut- no tuto argumentaci odmítnout, neboť v nyní souzené věci nebyly vydány kupóny (cenné papíry na doručitele), nýbrž došlo k převodu konkrétního práva na výplatu dividendy, jež náležela akcionáři.
j Nelze tedy souhlasit se stěžovatelem v tom, že smlouvou o postoupení pohledávky se postupuje právo na podíl ze zisku jako ta- kové, nikoli právo na výplatu konkrétní divi- dendy, jež nastává až při splnění určitých podmínek. Z výše citované právní úpravy na- opak vyplývá, že právo podílet se na zisku společnosti je akcesorické vůči osobě akcio- náře a pouze jemu dle $ 178 obchodního zá- koníku svědčí právo na výplatu dividendy. Je tedy podstatný skutečný vlastník majetkové- ho podílu - akcionář, bez ohledu na to, kdo je poté konečným příjemcem vyplácené divi- dendy.
Jak je shora uvedeno, příjemcem mů- že být nejen skutečný vlastník, ale i osoba jed- nající jako zprostředkovatel nebo pověřenec pro někoho jiného nebo osoba, na kterou přešlo právo na výplatu dividendy podle $ 178 odst. 10 obchodního zákoníku. Z postu- pitele (tzv. cedenta) však postupem přechází na postupníka (tzv. cesionáře) pohledávka pouze v tom stavu, v jakém s ní postupitel v okamžiku účinnosti postupní smlouvy dis- ponoval, resp. po právu disponovat mohl, změní se jen osoba věřitelova, kdežto pohle- dávka sama zůstane nezměněna.
Samotným postoupením (cessí) se tedy povaha pohle- dávky nemění, neboť postupitel nemůže pře- vést více práv, než mu v době postoupení ur- čité pohledávky náleželo. Nejvyšší správní soud tedy shodně s názo- rem městského soudu konstatuje, že smlou- vou o postoupení pohledávky lze postupovat pohledávku, jejíž hodnota se rovná výši, v ja- ké s ní disponoval, resp. mohl disponovat vlastník akcie. Má-li plátce daně tj. akciová společnost povinnost vybrat daň srážkou, a to buď při výplatě dividend, nebo nejpo- zději do konce třetího měsíce po dni rozhod- nutí valné hromady o rozdělení zisku ($ 38d zákona o daních z příjmů), a tuto sraženou daň odvést svému místně příslušnému správ- ci daně, a to do konce následujícího měsíce ode dne, kdy byla povinna srážku provést, ob- Lze tedy dospět k závěru, že výplata dividen- dy je vždy prováděna v částce neřto, a proto se právo na výplatu dividend týká pouze ná- roku na výplatu čisté částky dividendy po zdanění ($ 36 zákona o daních z příjmů).
Rovněž tak je nutno odmítnout jako ne- důvodnou námitku stěžovatele stran použití smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Divi- dendy podléhají zdanění bez ohledu na to, zda akcionářem je daňový rezident České re- publiky nebo akcionář s daňovým domicilem v zahraničí. Má-li však akcionář daňový domi- cil v zahraničí, je nutno vzít v úvahu, že podle $ 37 zákona o daních z příjmů, se ustanovení zákona o daních z příjmů použijí jen tehdy, pokud mezinárodní smlouva, jíž je Česká re- publika vázána, nestanoví jinak.
Jak vyplývá ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění, mo- 1079 2152 hou být dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom smluvním státě, oso- bě mající bydliště či sídlo v druhém smluv- ním státě zdaněny v tomto druhém státě. Ty- to dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž má sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle práva tohoto státu. Daň takto uložená však nepřesáhne 10 % hru- bé částky dividend. Nejvyšší správní soud uvádí, že i zde je nutno vycházet ze skuteč- nosti, že dividenda náleží akcionáři a případ- né postoupení její výplaty nemůže měnit re- žim jejího zdanění.
Předmětem daně jsou totiž dividendové příjmy plynoucí z účasti v akciové společnosti, a proto musí být divi- denda zdaněna vždy v závislosti na daňovém domicilu vlastníka akcie, čili toho, jemuž di- videndové příjmy náleží z titulu nositele práv z účasti na společnosti, nikoli konečného pří- jemce, kdý smlouvou o postoupení pohledáv- ky je převáděno pouze právo na výplatu část- ky představující dividendu po zdanění. V daném případě nebyl stěžovatel akcio- nářem s daňovým domicilem v zahraničí, nýbrž byl pouze konečným příjemcem urči- tého finančního plnění, jehož primárním účelem byl závazek společnosti - emitenta vůči akcionáři vyplatit schválený podíl na zis- ku.
Byla-li tedy k rozhodnému dni držitelem předmětných akcií společnost Raiffeisen- bank, došlo uzavřením předmětné smlouvy o postoupení pohledávky dne 29. 6. 2004 me- zi akcionářem a stěžovatelem pouze ke změ- ně osoby věřitele ve věci finančního plnění, jež náleželo akcionáři, když teprve po schvá- lení valnou hromadou emitenta (dne 17. 6. 2004) došlo k postoupení práva na výplatu konkrétní částky dividendy za konkrétní ob- dobí (2003). Akcionáři náleželo právo na vy- placení podílu na zisku společnosti ČEZ, avšak sníženého dle $ 38d odst. 2 zákona o daních z příjmů o srážkovou daň ve výši 15 %.
Tato společnost pak nemohla stěžovate- li postoupit více práv, než jí náleželo, a nemo- hla mu tedy postoupit právo na vyplacení di- videndy před zdaněním, neboť i ona měla toliko právo na vyplacení dividendy po zda- nění. Z uvedeného důvodu pak bylo správní- mi orgány správně postupováno, nebyla-li 1080 v daném případě aplikována smlouva o zame- zení dvojího zdanění ve výši 10 %, jelikož stě- žovatel, nabyl pouze nárok na výplatu kon- krétní dividendy za rok 2003 až po zdanění srážkovou daní ve výši 15 %, resp. nabyl po- hledávku v nominální hodnotě odpovídající netto výši vyplacených dividend.
Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem městského soudu, jakož i žalovaného, je pak nucen konstatovat, že stěžovatel smlouvou o postoupení pohledávky nezískal postavení poplatníka ani zdanitelný příjem, protože vý- plata částky odpovídající přiznané dividendě je pouze plněním v rámci jejich smluvních vztahů. Lze sice souhlasit se stěžovatelem, že dividendy jsou předmětem zdanění daní z příjmů, a to podle $ 8 zákona o daních z pří- jmů jako příjmy z držby kapitálového majet- ku, stěžovateli však práva z držby kapitálové- ho majetku nesvědčila a ani mu svědčit nemohla, ta náležela pouze akcionáři, tj. spo- lečnosti Raiffeisenbank, a pouze tato společ- nost byla v postavení poplatníka předmětné daně.
Pouze jí tyto příjmy plynuly, a to ze zdrojů na území České republiky, a byly tedy samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně podle $ 36 zákona o da- ních z příjmů. Z tohoto důvodu nelze při- svědčit stěžovateli, že smlouvou o postoupe- ní pohledávky získal zdanitelný příjem, a že se tedy stěžovatel, jako postupník, stal po- platníkem daně ve smyslu $ 6 odst. 2 daňové- ho řádu a $ 17 odst. 4 a $ 22 odst. 1 písm. g) bod 3 zákona o daních z příjmů. Lze tedy uzavřít, že stěžovatel předmět- nou smlouvou nezískal procesní postavení poplatníka daně s oprávněním podat stížnost na postup plátce daně dle $ 51 daňového řá- du.
Správce daně I. stupně tedy zcela opráv- něně zastavil řízení ve věci podané stížnosti na postup plátce daně při výplatě dividend. Městský soud se přezkoumatelným způso- bem vypořádal se všemi námitkami uvedený- mi v žalobě a pokud se po přezkoumání roz- hodnutí správního orgánu soud ztotožnil se závěry obsaženými v rozhodnutí žalovaného, když tyto závěry shledal správnými, nezbylo mu, než žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítnout. 2153 Daň z převodu nemovitostí: osvobození nové stavby od daně; pojem „dřívější užívání stavby“ k $ 20 odst. 7 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 18/1993 Sb., č. 322/1993 Sb. a č. 103/2000 Sb. Pro účely osvobození od daně dle $ 20 odst. 7 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, není podstatné, zda no- vá stavba byla před jejím prvým převodem užívána bez vědomí, anebo s vědomostí jejího vlastníka, podstatné není ani to, zda byla užívána legálně, či contra legem, podstatné pro nastoupení účinků osvobození od daně je pouze to, zda byla užívána s ekonomickým důsledkem či profitem vlastníka, anebo nikoliv.
Pobíralli vlastník nové stavby před jejím prvým převodem od dřívějších uživatelů ekonomické bene- fity (např. nájem), pak není naplněn cíl a smysl právní úpravy týkající se osvoboze- ní od této daně.
VENTEN MANAGEMENT LIMITED se sídlem v Kyperské republice proti Finančnímu ře- ditelství pro hl. m. Prahu o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobce.
p plátce daně dle ust. § 51 zákona o správě daní. Správce daně I. stupně tedy zcela oprávněně zastavil řízení ve věci podané stížnosti na postup plátce daně při výplatě dividend. Městský soud se přezkoumatelným způsobem vypořádal se všemi námitkami uvedenými v žalobě a pokud se po přezkoumání rozhodnutí správního orgánu soud ztotožnil se závěry obsaženými v rozhodnutí žalovaného, když tyto závěry shledal správnými, nezbylo mu, než žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítnout. Protože Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodů kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., kasační stížnost podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1, § 120 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení nad rámec běžné správní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu