Pokud zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových porad- ců České republiky, výslovně umožňuje, aby tyto služby poskytovaly i k tomu urče- né právnické osoby, nelze vykládat $ 35 odst. 2 s. ř. s. stricto sensu tak, že pojem 954 „osoba“ je třeba redukovat toliko na osoby fyzické - daňové poradce. V řízení 0 ža- lobě může být žalobce zastoupen na základě plné moci nejen daňovým poradcem, ale i obchodní společností, popř. družstvem, které vykonávají daňové poradenství die $ 3 odst. 6 citovaného zákona.
Pokud zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových porad- ců České republiky, výslovně umožňuje, aby tyto služby poskytovaly i k tomu urče- né právnické osoby, nelze vykládat $ 35 odst. 2 s. ř. s. stricto sensu tak, že pojem 954 „osoba“ je třeba redukovat toliko na osoby fyzické - daňové poradce. V řízení 0 ža- lobě může být žalobce zastoupen na základě plné moci nejen daňovým poradcem, ale i obchodní společností, popř. družstvem, které vykonávají daňové poradenství die $ 3 odst. 6 citovaného zákona.
Nejvyšší správní soud vycházel z následu- jících úvah. Ustanovením, jehož výklad se jeví v nyní projednávané věci sporný, je $ 35 odst. 2 s. ř. s. Podle něj platí, že „[nlestanovt-li tento zákon jinak, účastník může být zastoupen advokátem, popřípadě jínou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se návrh oboru činností v nich uvedených. Za zastu- pování náleží odměna; pro určení její výše, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, se užije obdobně zvláštní právní předpis, jímž jsou stanoveny odměny a náhrady advoká- tům za poskytování právních služeb.“ Právo na právní pomoc je ústavně zakot- veno v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv 956 a svobod, v němž je uvedeno, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Smysl právního za- stoupení je přitom zcela zřejmý: právní pro- fesionál má garantovat kvalifikované uplatňo- vání práv účastníka řízení v příslušném řízení (viz také stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. PI. ÚS-st 1/96, č. 1/1996 Sb. ÚS). Český právní řád přitom rozlišuje případy, kdy právní zastoupení je fa- kultativní a naopak kdy je dán „přímus“ za- stoupení, tj. kvalifikované zastoupení před- stavuje podmínku řízení. Soudní řád správní v tomto směru odlišuje řízení žalobní, odehrá- vající se před krajským soudem, kde platí zása- da fakultativního zastoupení. V řízení o kasač- ní stížnosti je právní zastoupení již zákonem striktně vyžadováno ($ 105 odst. 2 s. ř. s.). V žalobním řízení je tedy ponecháno zce- la na vůli účastníka, zda si zvolí zástupce (pří- padně zda požádá o ustanovení zástupce sou- dem - $ 35 odst. 8 s. ř. s.), a to bez ohledu na to, zda by toho byl jinak schopen sám. Důvo- dy tohoto kroku nelze spatřovat jen v nedo- statku příslušného právního vzdělání, ale např. i ve vyšší míře objektivity zástupce, je- ho konkrétní specializaci na daný problém, v možné procesní taktice apod. Každá fyzická (nebo právnická) osoba může tedy v řízení vystupovat samostatně, nebo se může zcela svobodně rozhodnout, že za sebe nechá jednat jinou fyzickou nebo právnickou osobu, které k tomu účelu udělí plnou moc, tedy ji zmocní k tomu, aby za ni a jejím jménem konala právní úkony. Rozsah zástupcova (zmocněncova) oprávnění musí být pod sankcí neplatnosti uveden přímo v plné moci. V daném případě přitom Nejvyš- ší správní soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že rozsah zmocnění V pro- jednávané věci byl v plné moci vymezen zce- la konkrétně. Obecnou podmínkou zastoupe- ní na základě plné moci je platně udělená plná moc a platný právní úkon, který zmoc- něnec činí v rámci plné moci jménem zmoc- nitele. Rozhodující je přitom objektivní existence plné moci, nikoliv toliko její před- ložení druhé straně. Tyto podmínky byly v případě stěžovatele rovněž splněny. Nejvyš- ší správní soud proto nesouhlasí se závěrem krajského soudu v tom směru, že plná moc, kterou uzavřel stěžovatel s právnickou oso- bou, je s odkazem na $ 39 občanského záko- níku neplatná. Plná moc, kterou udělil stěžo- vatel právnické osobě společnosti ADK, je platným právním úkonem, který je v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný relevantní důvod, pro který by bylo lze považovat udělení plné moci právnické osobě za obcházení zákona, jak uvedl krajský soud; ostatně krajský soud tuto svoji úvahu nikterak neodůvodnil a v tomto směru je tře- ba plně přisvědčit stěžovateli. Zástupcem i zastoupeným může být za splnění zákonných podmínek osoba fyzická i právnická; zástupce přitom vždy musí mít způsobilost k těm právním úkonům, které má vykonávat jménem zastoupeného. Nejvyšší správní soud konstatuje, že práv- ní úkony právnické osoby (stejně jako exis- tence této korporace vůbec) jsou nepochyb- ně pouze určitou právní konstrukcí. Jedná se totiž vždy o úkony fyzických osob, nacházejí- cích se v určitém právním poměru k právnic- ké osobě. Úkony těchto fyzických osob jsou považovány za úkony právnických osob v pří- padě, když splňují náležitosti přičitatelnosti těchto úkonů právnickým osobám. Lze při- tom rozlišovat dvě skupiny fyzických osob, které činí úkony právnické osoby. Jednak to mohou být statutární orgány, tj. osoby, které jsou k tomu oprávněny zákonem, smlouvou o zřízení právnické osoby nebo zakládací lis- tinou; jejich oprávnění činit právní úkony přičitatelné přímo právnickým osobám se tý- ká celého rozsahu speciální subjektivity práv- nické osoby a vyplývá přímo ze zřizovací do- kumentace právnické osoby. Dále to mohou být i jiní pracovníci právnické osoby nebo členové, jestliže je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhle- dem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé, případně jsou k tomuto jednání in concreto pověřeni. Rozsah jednání těchto osob je však ve srovnání s rozsahem jednání statutárních orgánů omezený. Ačkoli obě dvě skupiny jsou z hlediska oprávnění činit úkony přičita- telné právnické osobě koncipovány odlišně (srov. $ 20 odst. 1 a 2 občanského zákoníku), SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 11/2010 přesto lze učinit závěr, že tyto dvě skupiny osob činí právní úkony, které jsou přímo po- važovány za vlastní úkony právnické osoby. Stejně jako u fyzických osob proto např. od- povídá klientovi za vzniklou škodu jeho smluvní partner, tedy. právnická osoba. V pří- padě poskytování daňového poradenství pro- to také platí, že právnická osoba poskytující daňové poradenství musí být pojištěna na od- povědnost za škodu, která by mohla v souvis- losti s výkonem její činnosti vzniknout.. V projednávané věci je ze shora provede- né rekapitulace patrno, že úkony právnické osoby, která v řízení o žalobě vystupovala j ja- ko zástupce stěžovatele, činil její zaměstna- nec, daňový poradce. Nejvyšší správní soud neshledal oporu v zákoně pro tvrzení krajského soudu v tom, že daňové poradenství poskytuje daňový po- radce, kterým se rozumí toliko fyzická osoba; krajský soud tedy uzavřel, že vzhledem k to- mu, že zplnomocněný zástupce žalobce spo- lečnost ADK není fyzickou osobou, nemůže být daňovým poradcem. V zákoně č. 523/1992 Sb. je daňové pora- denství definováno jako poskytování právní pomoci a finančně ekonomických -rad ve vě- cech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb; ja- kož i ve věcech, které s daněmi přímo souvise- jí. Rozsah činností, které lze pod tuto definici zahrnout, je tak širší, než by se mohlo na první pohled zdát, a v určitých případech může zahr- novat nad rámec klasické daňové rady či zastu- pování klienta také další související činnosti, např. i zpracování správní žaloby ve věci daňo- vé, popř. zastupování před správním soudem. Podle $ 3 odst. 6 citovaného zákona mo- hou daňové poradenství na základě smlouvy uzavřené mezi nimi a klientem vykonávat ta- ké obchodní společnosti nebo družstva, která daňové poradenství vykonávají pomocí daňo- vých poradců a která mají tuto činnost jako předmět podnikání zapsánu do obchodního rejstříku. Na poskytování daňového poraden- ství právnickými osobami podle tohoto usta- novení se přiměřeně použijí ustanovení to- hoto zákona: pro poskytování daňového poradenství daňovými poradci a stanovy Ko- mory. Právnická osoba poskytující daňové 957 2132 poradenství má při správě daní procesní po- stavení jako daňový poradce ($ 3 odst. 7 cito- vaného zákona). Za právnickou osobu jedná, v souladu s obchodním zákoníkem, statutární orgán. Ten má právo vystupovat mimo jiné jak vůči klientům, tak např. i v daňovém řízení jako právoplatný zástupce společnosti, a to do- konce bez ohledu na to, zda je nebo není sám daňovým poradcem. Garancí plnění profes- ních standardů daňového poradenství je to, že právnická osoba je uvedena v seznamu práv- nických osob vedeném Komorou. To jedno- značně dokládá, že tato právnická osoba poskytuje daňové poradenství v souladu se zá- konem o daňovém poradenství a Komoře da- ňových poradců a na její činnost dopadají, mimo jiné, i stanovy Komory, které upravují a regu- lují činnost právnických osob podle principů regulace profese daňového poradce. Vůči tře- tím osobám jedná právnická osoba pověřený- mi osobami, zejména svými zaměstnanci. Právnická osoba, která má jako předmět podnikání zapsáno v obchodním rejstříku da- ňové poradenství, tak jak tomu je i v daném případě, může poskytnout služby pomocí da- ňového poradce, který s ní uzavře pracovní smlouvu na činnost daňového poradce. Práv- nická osoba přitom odpovídá klientovi za vzniklou škodu, musí být proto, jak je uvede- no výše, pro případ škody, která by mohla v souvislosti s výkonem daňového poraden- ství vzniknout, pojištěna. Zastupování před správními soudy je upraveno v opakovaně citovaném $ 35 s. ř. s. Pokud podle jeho odstavce 2 platí, že nesta- noví-li tento zákon jinak, může být účastník zastoupen advokátem, popřípadě jinou oso- bou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se návrh oboru činnosti -v nich uvedených, nelze z této zákonné dikce bez dalšího dovo- zovat, že pod pojmem „osoba vykonávající specializované právní poradenství“ je třeba vidět toliko osobu fyzickou. Jak totiž bylo vý- še uvedeno, specializované právní poraden- ství v oblasti daní může vykonávat nikoli pou- ze osoba fyzická, tedy daňový poradce, ale i osoba právnická, a to pod vlastní odpověd- ností. Společnost ADK (srovnatelně jako da- ňového poradce - fyzickou osobu) je proto 958 X dle názoru Nejvyššího správního soudu třeba považovat právě za takovou jinou osobu, kte- rá vykonává specializované právní poraden- ství podle zvláštních zákonů. Krajský soud proto nesprávně dovodil ne- přípustnost zastupování v projednávané vě- ci, odkazuje-li na $ 35 odst. 3 až 5 s. ř. s. V uve- dených odstavcích jsou totiž stanoveny případy suť generis vymezené povahou věci, která je předmětem řízení tzn. případy, kdy „zákon stanoví jinak“. Daňové poradenství přitom zákon č. 523/1992 Sb. v $ 1 písm. a) vymezuje tak, že se jím rozumí poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi pří- mo souvisejí. Krajský soud tedy nesprávnou interpretací dospěl k závěru, že společnost ADK žádnou z podmínek uvedených v od- stavcích 2, 3,4 a 5 $ 35 s.ř. s. nesplňuje, a pro- to nemůže být zástupcem. Pokud totiž zákon- ná úprava na straně jedné v případě daňového poradenství výslovně umožňuje, aby tyto služby poskytovaly i k tomu určené právnické osoby, není možné vykládat soud- ní řád správní, který umožňuje dvojí výklad, a stricto sensu tedy nevylučuje i zastupování právnickou osobou k tomu oprávněnou po- dle zvláštních zákonů, tak, že pojem „osoba“ je třeba redukovat toliko na osoby fyzické. Společnost ADK proto dle názoru Nejvyš- šího správního soudu splňuje jak zákonné podmínky pro udělení plné moci (nejedná se tudíž o plnou moc neplatnou), tak podmínky pro zastupování v řízení před krajským sou- dem dle $ 35 odst. 2 s. ř. s. Uvedená společ- nost je společností s ručením omezeným, jed- ná se tedy o obchodní společnost, předmět podnikání - daňové poradenství - má řádně zapsán v obchodním rejstříku, daňové pora- denství vykonává prostřednictvím svého za- městnance (daňového poradce) a je evidová- na Komorou daňových poradců ($ 3 odst. 6 zákona č. 523/1992 Sb.). Nelze proto než kon- statovat, že vykonává specializované právní poradenství dle zvláštních předpisů; v daném případě vykonává svoji činnost přitom i v souladu s právními předpisy. Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí územního samosprávného celku o žádosti o příspěvek k $ 65 odst. 1 soudního řádu správního: Správní soud neurčuje a nepřezkoumává, jakým způsobem má kraj hospodařit se svým majetkem. Pokud však kraj poskytuje příspěvky na základě vlastních pravi- del (zde: příspěvek na hospodaření v lesích), je soud oprávněn kontrolovat, zda tato pravidla jsou dodržována, případně zda nakládání s veřejnými prostředky není dis- kriminační či jinak porušující elementární principy platné v právním státu. Roz- hodnutí krajského úřadu o neposkytnutí příspěvku je proto rozhodnutím podle S 65 odst. 1 s. ř. s. a podléhá soudnímu přezkumu.
Petr H. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z příjmů fyzických osob, o kasační
ž zákonem striktně vyžadováno (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).
V žalobním řízení je tedy ponecháno zcela na vůli účastníka, zda si zvolí zástupce (případně zda požádá o ustanovení zástupce soudem - § 35 odst. 8 s. ř. s.), a to bez ohledu na to, zda by toho byl jinak schopen sám. Důvody tohoto kroku nelze spatřovat jen v nedostatku příslušného právního vzdělání, ale např. i ve vyšší míře objektivity zástupce, jeho konkrétní specializaci na daný problém, v možné procesní taktice apod.
Každá fyzická (nebo právnická) osoba může tedy v řízení vystupovat samostatně nebo se může zcela svobodně rozhodnout, že za sebe nechá jednat jinou fyzickou nebo právnickou osobu, které k tomu účelu udělí plnou moc, tedy ji zmocní k tomu, aby za ni a jejím jménem konala právní úkony. Rozsah zástupcova (zmocněncova) oprávnění musí být pod sankcí neplatnosti uveden přímo v plné moci. V daném případě přitom Nejvyšší správní z předloženého spisového materiálu zjistil, že rozsah zmocnění v projednávané věci byl v plné moci vymezen zcela konkrétně. Obecnou podmínkou zastoupení na základě plné moci je platně udělená plná moc a platný právní úkon, který zmocněnec činí v rámci plné moci jménem zmocnitele. Rozhodující je přitom objektivní existence plné moci, nikoliv toliko její předložení druhé straně. Tyto podmínky byly v případě stěžovatele rovněž splněny. Nejvyšší správní soud proto nesouhlasí se závěrem krajského soudu v tom směru, že plná moc, kterou uzavřel stěžovatel s právnickou osobou je s odkazem na ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatná. Plná moc, kterou udělil stěžovatel právnické osobě ADK, je platným právním úkonem, který je v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný relevantní důvod, pro který by bylo lze považovat udělení plné moci právnické osobě za obcházení zákona, jak uvedl krajský soud; ostatně krajský soud tuto svoji úvahu nikterak neodůvodnil a v tomto směru je třeba plně přisvědčit stěžovateli.
Zástupcem i zastoupeným může být za splnění zákonných podmínek osoba fyzická i právnická; zástupce přitom vždy musí mít způsobilost k těm právním úkonům, které má vykonávat jménem zastoupeného.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že právní úkony právnické osoby (stejně jako existence této korporace vůbec) jsou nepochybně pouze určitou právní konstrukcí. Jedná se totiž vždy o úkony fyzických osob, nacházejících se v určitém právním poměru k právnické osobě. Úkony těchto fyzických osob jsou považovány za úkony právnických osob v případě, když splňují náležitosti přičitatelnosti těchto úkonů právnickým osobám. Lze přitom rozlišovat dvě skupiny fyzických osob, které činí úkony právnické osoby. Jednak to mohou být statutární orgány, tj. osoby, které jsou k tomu oprávněny zákonem, smlouvou o zřízení právnické osoby nebo zakládací listinou; jejich oprávnění činit právní úkony přičitatelné přímo právnickým osobám se týká celého rozsahu speciální subjektivity právnické osoby a vyplývá přímo ze zřizovací dokumentace právnické osoby. Dále to mohou být i jiní pracovníci právnické osoby nebo členové, jestliže je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé, případně jsou k tomuto jednání in concreto pověřeni. Rozsah jednání těchto osob je však ve srovnání s rozsahem jednání statutárních orgánů omezený. Ačkoli obě dvě skupiny jsou z hlediska oprávnění činit úkony přičitatelné právnické osobě koncipovány odlišně (srov. § 20 odst. 1 a 2 občanského zákoníku), přesto lze učinit závěr, že tyto dvě skupiny osob činí právní úkony, které jsou přímo považovány za vlastní úkony právnické osoby. Stejně jako u fyzických osob proto např. odpovídá klientovi za vzniklou škodu jeho smluvní partner, tedy právnická osoba. V případě poskytování daňového poradenství proto také platí, že právnická osoba poskytující daňové poradenství musí být pojištěna na odpovědnost za škodu, která by mohla v souvislosti s výkonem její činnosti vzniknout.
V projednávané věci je ze shora provedené rekapitulace patrno, že úkony právnické osoby, která v řízení o žalobě vystupovala jako zástupce stěžovatele, činil její zaměstnanec, daňový poradce.
Nejvyšší správní soud neshledal oporu v zákoně pro tvrzení krajského soudu v tom, že daňové poradenství poskytuje daňový poradce, kterým se rozumí toliko fyzická osoba; krajský soud tedy uzavřel, že vzhledem k tomu, že zplnomocněný zástupce žalobce ADK, s. r. o. není fyzickou osobou, nemůže být daňovým poradcem.
V zákoně č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců, ve znění pozdějších předpisů, je daňové poradenství definováno jako poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí. Rozsah činností, které lze pod tuto definici zahrnout, je tak širší, než by se mohlo na první pohled zdát a v určitých případech může zahrnovat nad rámec klasické daňové rady či zastupování klienta také další související činnosti, např. i zpracování správní žaloby ve věci daňové, popř. zastupování před správním soudem.
Podle ust. § 3 odst. 6 cit. zákona daňové poradenství mohou na základě smlouvy uzavřené mezi jimi a klientem vykonávat také obchodní společnosti nebo družstva, která daňové poradenství vykonávají pomocí daňových poradců, a která mají tuto činnost jako předmět podnikání zapsánu do obchodního rejstříku. Na poskytování daňového poradenství právnickými osobami podle tohoto ustanovení se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zákona pro poskytování daňového poradenství daňovými poradci a stanovy Komory. Právnická osoba poskytující daňové poradenství má při správě daní procesní postavení jako daňový poradce (§ 3 odst. 7 cit. zákona) Za právnickou osobu jedná, v souladu s obchodním zákoníkem statutární orgán. Ten má právo vystupovat mimo jiné jak vůči klientům, tak např. i v daňovém řízení jako právoplatný zástupce společnosti, a to dokonce bez ohledu na to, zda je nebo není sám daňovým poradcem. Garancí plnění profesních standardů daňového poradenství je to, že právnická osoba je uvedena v seznamu právnických osob vedeném Komorou. To jednoznačně dokládá, že tato právnická osoba poskytuje daňové poradenství v souladu se zákonem o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců a na její činnost dopadají, mimo jiné, i stanovy Komory, které upravují a regulují činnost právnických osob podle principů regulace profese daňového poradce. Vůči třetím osobám jedná právnická osoba pověřenými osobami, zejména svými zaměstnanci.
Právnická osoba, která má jako předmět podnikání zapsáno v obchodním rejstříku daňové poradenství, tak jak tomu je i v daném případě, je může poskytnout služby pomocí daňového poradce, který s ní uzavře pracovní smlouvu na činnost daňového poradce. Právnická osoba přitom odpovídá klientovi za vzniklou škodu, musí být proto, jak je uvedeno výše, pro případ škody, která by mohla v souvislosti s výkonem daňového poradenství vzniknout, pojištěna.
obami, zejména svými zaměstnanci.
Právnická osoba, která má jako předmět podnikání zapsáno v obchodním rejstříku daňové poradenství, tak jak tomu je i v daném případě, je může poskytnout služby pomocí daňového poradce, který s ní uzavře pracovní smlouvu na činnost daňového poradce. Právnická osoba přitom odpovídá klientovi za vzniklou škodu, musí být proto, jak je uvedeno výše, pro případ škody, která by mohla v souvislosti s výkonem daňového poradenství vzniknout, pojištěna.
Zastupování před správními soudy je upraveno v opakovaně citovaném ust. § 35 s. ř. s. Pokud podle jeho odst. 2 platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, může být účastník zastoupen advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se návrh oboru činnosti v nich uvedených, nelze z této zákonné dikce bez dalšího dovozovat, že pod pojmem „osoba vykonávající specializované právní poradenství“ je třeba vidět toliko osobu fyzickou. Jak totiž bylo výše uvedeno, specializované právní poradenství v oblasti daní může vykonávat nikoli pouze osoba fyzická, tedy daňový poradce, ale i osoba právnická, a to pod vlastní odpovědností. Společnost ADK (srovnatelně jako daňového poradce – fyzickou osobu), je proto dle názoru Nejvyššího správního soudu, třeba považovat právě za takovou jinou osobu, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů
Krajský soud proto nesprávně dovodil nepřípustnost zastupování v projednávané věci, odkazuje-li na ust. § 35 odst. 3 až 5 s. ř. s. V uvedených odstavcích jsou totiž stanoveny případy sui generis, vymezené povahou věci, která je předmětem řízení tzn. případy, kdy „zákon stanoví jinak“. Daňové poradenství přitom zákon č. 523/1992 Sb. v ustanovení § 1 písm. a) vymezuje tak, že se jím rozumí poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí. Krajský soud tedy nesprávnou interpretací dospěl k závěru, že společnost ADK žádnou z podmínek v odst. 2, 3, 4, 5 uvedených nesplňuje a proto nemůže být zástupcem. Pokud totiž zákonná úprava na straně jedné v případě daňového poradenství výslovně umožňuje, aby tyto služby poskytovaly i k tomu určené právnické osoby, není možné vykládat s. ř. s., který umožňuje dvojí výklad a stricto sensu tedy nevylučuje i zastupování právnickou osobou, k tomu oprávněnou podle zvláštních zákonů, tak, že pojem „osoba“ je třeba redukovat toliko na osoby fyzické.
Společnost ADK proto dle názoru Nejvyššího správního soudu splňuje jak zákonné podmínky pro udělení plné moci (nejedná se tudíž o plnou moc neplatnou), tak podmínky pro zastupování v řízení před krajským soudem dle § 35 odst. 2 s. ř. s. Uvedená společnost, je společností s ručením omezeným, jedná se tedy o obchodní společnost, předmět podnikání – daňové poradenství – má řádně zapsán v obchodním rejstříku, daňové poradenství vykonává prostřednictvím svého zaměstnance (daňového poradce) a je evidována Komorou daňových poradců (ust. § 3 odst. 6 zákona o daňovém poradenství). Nelze proto než konstatovat, že vykonává specializované právní poradenství dle zvláštních předpisů; v daném případě vykonává svoji činnost přitom i v souladu s právními předpisy.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného shledal rozhodnutí krajského soudu nezákonné, proto je podle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2010
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu