Vymezil-li stěžovatel technologické vybavení čerpací stanice pohonných hmot ja- ko „Soupis hmotného investičního majetku“, určil tak pouze účetní a daňový režim těchto věcí, ale nemohl právně vymezit jejich charakter, tzn. zda se jedná o věc movi- tou, nemovitou, věc hlavní, součást věci nebo její příslušenství ($ 26 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Takové vymezení nezávisí na vůli subjektu, ale je nutno je posuzovat ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku.
Vymezil-li stěžovatel technologické vybavení čerpací stanice pohonných hmot ja- ko „Soupis hmotného investičního majetku“, určil tak pouze účetní a daňový režim těchto věcí, ale nemohl právně vymezit jejich charakter, tzn. zda se jedná o věc movi- tou, nemovitou, věc hlavní, součást věci nebo její příslušenství ($ 26 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Takové vymezení nezávisí na vůli subjektu, ale je nutno je posuzovat ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku.
Nezákonnost spatřuje stěžovatel v ne- správném posouzení právní otázky týkající se aplikace $ 120 občanského zákoníku a po- souzení technologií jako součástí nemovitos- ti. Tvrzená nezákonnost spočívající v ne- správném právním posouzení věci soudem v předcházejícím řízení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je apliko- vána nesprávná právní věta, popř. je sice apli- kována správná právní věta, ale ta je nespráv- ně vyložena. Vztah mezi skutkovým zjištěním a právním posouzením lze charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní normy na kon- krétní případ nebo situaci. Takové pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozhod- nutí Krajského soudu v Brně neshledal. Ze spisu vyplynulo, že stěžovatel kupní smlouvou ze dne 12. 3. 2001 převedl na jiný subjekt komplex movitých a nemovitých věcí za celkovou cenu 18 000 000 Kč. Dle dohody obou stran byla cena rozdělena na nemovité věci - stavba v ceně 7 000 000 Kč, movité věci - technologie v ceně 10 000 000 Kč a movité věci - drobné předměty v ceně 1 000 000 Kč. V přiznání k dani z převodu nemovitostí ze dne 27. 6.2001 uvedl stěžovatel cenu sjedna- nou ve výši 7 000 000 Kč, na základě prove- deného vytýkacího řízení byla vyměřena daň ze stanoveného základu 17 000 000 Kč; při svém rozhodování vycházel Finanční úřad ve Zlíně z celkové kupní ceny převáděného sou- boru, přičemž jako částku tvořící základ daně stanovil nejen cenu převáděné nemovitosti, 33 1018 která činila podle smlouvy 7 000 000 Kč, ale i cenu technologií, která dle kupní smlouvy činí 10 000 000 Kč. Není sporu o to, že se v předmětné věci se jedná o převod čerpací stanice pohonných hmot. V čl. I. kupní smlouvy stěžovatel jako prodávající prohlašuje, že je na základě kolau- dačního rozhodnutí ze dne 16. 2. 1999 vý- hradním a neomezeným vlastníkem objektu čerpací stanice pohonných hmot postavené na pozemku, který je ve vlastnictví jiného subjektu, a není proto předmětem prodeje. V čl. I bodu 1.3 kupní smlouvy se uvádí, že technologické vybavení čerpací stanice včet- ně movitých věcí a jejich specifikace je uve- dena v přílohách. V příloze „Soupis HIM na ČS Zlín“ je uvedeno: nádrž 60 m? dělená, ná- drž na úkapy 5 m?, výdejní stojan jednostran- ný, výdejní stojan oboustranný, EL řídící systém, cent. informační panel - totem, výsa- vač CB M, v celkové ceně 10 000 000 Kč. Ze znaleckého posudku o ceně nemovitos- ti - areálu čerpací stanice pohonných hmot, provedeného dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, Josefem Č., vyplynulo, že předmětem posudku je ocenění nemovi- tosti - areálu čerpací stanice za účelem vkla- du vlastnického práva na základě kupní smlouvy. Dále se v posudku konstatuje, že čerpací stanice je užívána od kolaudace, tj. od 16. 2. 1999, skutečný stav všech objektů čer- pací stanice (hlavních staveb, inženýrských staveb a venkovních úprav) odpovídá projek- tové dokumentaci z roku 1996, areál čerpací stanice je od roku 1998 na základě smlouvy o nájmu čerpací stanice ze dne 21. 9. 1998, uzavřené mezi panem Miroslavem P. (nájem- ce) a žalobcem (pronajímatel), předmětem pronájmu. V celkovém popisu nemovitosti se mimo jiné uvádí: „Pořizovací ceny technolo- gických zařízení čerpací stanice, která tvoří její pevně zabudovanou a nedílnou součást, jsou převzaty ze smluv o dílo a z kupních smluv uzavřených mezi investorem a dodava- teli.“ Ze spisu bylo dále zjištěno, že dne 17. 12. 1997 požádal stěžovatel o stavební povolení na stavbu čerpací stanice pohonných hmot Zlín-Podvesná na dobu dočasnou do 1. 6. 2012; rozhodnutím Úřadu města Zlín ze dne 34 11. 2. 1998 bylo vydáno stavební povolení na stavbu čerpací stanice na dobu do 1. 6. 2012. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 16. 2. 1999 bylo stěžovateli povoleno užívání stavby „Čerpací stanice pohonných hmot Zlín-Pod- vesná, na dobu dočasnou do 1. 6. 2012, která obsahuje: SO 03 - kiosek, SO 04 - úložiště ná- drží, SO 05 - potrubní trasy, SO 06 - zastřeše- ní manipulačních ploch, SO 08 - přípojka vo- dy, SO 09 - kanalizace, SO 10 - přípojka NN, SO 11 - přípojka sdělovacích zařízení, SO 12 - přípojka plynu, SO 13 - komunikace, SO 15 - reklamní zařízení, SO 16 - úpravy objektů DSZO, SO 17 - přeložka NTL plynovodu, SO 18 - ko- nečné terénní úpravy, SO 19 - sadové úpravy“. Objekt byl povolen k užívání pouze k účelu, kte- rý je stanoven kolaudačním rozhodnutím. Ze všech shora uvedených důvodů Nej- vyšší správní soud dospěl k závěru, že se v předmětné věci, tedy posouzení technolo- gického vybavení, jedná o objekty, které sice jsou z technického hlediska jako stavební ob- jekty schopné samostatné stavební existence a samostatného plnění určité vymezené funkce (např. vysavač lze užívat samostatně, popř. i nádrž na úkapy nebo nádrže lze využí- vat samostatně i k jiným účelům); z hlediska fungování a provozování čerpací stanice však nemohou být osamostatněny, nemá-li dojít ke zmaření účelu, k jakému byl celý objekt čer- pací stanice vybudován, zkolaudován, poté pronajímán a prodán. Není sporu o to, že ta- kovým účelem je provoz čerpací stanice, kte- rý by bez technologií, o které se ve věci jedná, nebyl možný. S tímto záměrem - provozem čerpací stanice - byla stavba od počátku bu- dována a dodnes mu slouží. Předmět převodu byl definován v kupní smlouvě jako stavba, která byla zkolaudována včetně všech součás- tí; není přitom rozhodné, jak stěžovatel jed- notlivé objekty označil ve smlouvě. Stavby a pozemky jsou samostatnými předměty právních vztahů ($ 118 a 6 119 ob- čanského zákoníku) a ve vzájemném vztahu nemohou být stavby součástí pozemků ($ 120 odst. 2 občanského zákoníku). Mezi stavbou a pozemkem nemůže být ani vztah věci hlavní a příslušenství ve smyslu $ 121 ob- čanského zákoníku; nelze však vyloučit, aby např. dvě stavby byly navzájem ve vztahu věci hlavní a jejího příslušenství nebo aby věc mo- vitá byla součástí stavby. Předpokladem tako- vého vztahu je, že obě věci náležejí témuž vlastníku a že je tu jeho vůle věc k určitému konkrétnímu účelu trvale užívat. Podle $ 120 odst. 1 občanského zákoníku je součástí věci „vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila“. Zákonným předpokladem součásti věci je tak její neoddělitelnost, bez současného zne- hodnocení věci hlavní. Znehodnocení nelze přitom chápat pouze v úzkém slova smyslu, tedy jako zničení či podstatné poškození věci hlavní při oddělení součásti, znehodnocení lze chápat rovněž ve smyslu snížení hodnoty. Součásti věci mohou být s věcí hlavní pevně spojeny (věc je jedním kusem) nebo nespoje- ny (věc se skládá z několika kusů). Podstatný- mi definičními znaky součásti věci je její funkční a fyzická spojitost, součástmi věci jsou ty, ať oddělitelné nebo neoddělitelné, bez nichž by věc nebyla toutéž věcí jako do- sud, tj. nemohla by sloužit svému účelu; sou- hrn takových součástí tvoří „podstatu věci“. Technologické zařízení, o které se ve věci jed- ná, tyto znaky splňuje. Stěžovatel namítá, že věci v žalobě a poté v kasační stížnosti uvedené jsou samostatný- mi movitými věcmi; tuto skutečnost odvozu- je mimo jiné i z kupní smlouvy, v níž stanovil pro tyto věci samostatnou cenu, a dále namí- tá i samostatnou funkci těchto věcí. Dovozu- je-li stěžovatel z této skutečnosti, jakož i z to- ho, že projevil vůli, že zařízení, o která jde, nejsou součástí převáděné věci - stavby, ale movitými věcmi, potom se mýlí. Použilli stě- žovatel v kupní smlouvě pro předmětné věci označení: „Soupis hmotného investičního majetku“, vymezil tyto věci pouze z hlediska účetního a daňového; z tohoto pohledu nelze nic namítat proti tomuto určení provedené- mu v souladu s $ 26 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, přičemž toto vymezení je provedeno pouze pro účely zákona o daních z příjmů. Zákon ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, však takové vy- mezení majetku - věcí neobsahuje, ani zna- lecký posudek takového vymezení nepouží- vá; naopak používá pojem „hlavní stavby“, kam zařazuje mimo jiné i zmiňované nádrže na pohonné hmoty, výdejní stojany, objekt služeb... (viz str. 5 posudku). Vymezil-li stěžo- vatel technologické vybavení jako soupis hmotného investičního majetku, určil tak pouze účetní a daňový režim těchto věcí, ni- koli právní vymezení jejich charakteru, tzn. zda se jedná o věc movitou, nemovitou, věc hlavní, součást věci nebo její příslušenství. Takové určení věci je nutno posuzovat ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku. Nejvyšší správní soud netvrdí, že samo- statná nádrž, vysavač, popř. reklamní panel, nemůže být věcí movitou, ovšem movité věci určené vlastníkem k trvalému užívání věci nemovité zůstávají součástí věci nemovité, pokud takový poměr trvá. Rozhodné ve věci je, že nemovitost byla před prodejem určena jako čerpací stanice pohonných hmot, tech- nologie byly v nemovitosti ponechány a ku- pující takto zařízenou čerpací stanici koupil k dalšímu provozování čerpací stanice. Nedůvodná je rovněž námitka, že není možno považovat tyto věci movité za součást, neboť v mnoha případech patří zařízení jiné osobě než vlastníku nemovitosti. Nehledě k tomu, že o takový případ zde nejde, rozho- duje vůle vlastníka, resp. prodávajícího a ku- pujícího, aby se tyto „věci“ trvale užívaly ke zcela konkrétnímu účelu. Součástí čerpací stanice by tyto věci nepochybně přestaly být, došlo-li by k jejímu zániku, přestala-li by slou- žit k původnímu účelu. Nelze přitom při posuzování předmětné stavby odhlédnout od faktu, že čerpací stani- ce pohonných hmot je typizovanou stavbou, která je vnímána právě jako stavba se všemi součástmi, které jsou předmětem sporu. Zaplatíli zákazník u pokladny umístěné v kiosku pohonné hmoty, přičemž bez tech- nického propojení a řídících technologií by prodavač údaje o počtu litrů a ceně pohon- ných hmot nemohl znát (stejně tak by bez ta- kového propojení nemohl fungovat např. in- 35 1019 formační panel o cenách), použije-li vysavač, „vzduch“, popř. použije hygienické zařízení nebo si zakoupí občerstvení, činí tak vždy „na čerpací stanici“ Nelze proto dospět k jinému závěru, než k jakému Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl, totiž že techno- logické zařízení, jakož i standardní obslužná zařízení, jsou součástí čerpací stanice náleže- jící jejímu vlastníkovi, a jejich cena je proto součástí ceny nemovitosti pro účely daně z převodu nemovitostí. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud posoudil právní otázku v soula- du se zákonem, a proto kasační stížnost podle ustanovení $ 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvod- nou zamítl. 1019 Daňové řízení: zastavení řízení; výzva k doplnění odvolání k $ 48 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Vyhoví-li odvolatel výzvě správce daně dle $ 48 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, k doplnění předepsaných náležitostí odvolání, byť po sta- novené lhůtě, není správce daně oprávněn odvolací řízení zastavit v situaci, kdy již má z hlediska zákonem stanovených náležitostí k dispozici perfektní odvolání.
Akciová společnost R. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z převodu nemovitostí,