5 Afs 139/2019- 28 - text
5 Afs 139/2019 - pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: KARAVTO s.r.o., naposled sídlem Vyšehradská 1349/2, Praha 2, dříve zastoupený JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou se sídlem Věšínova 2877/7a, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2019, č. j. 6 Af 45/2016 – 54,
I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Kasační stížností se žalobce (stěžovatel) domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2016, č. j. 11530-2/2016-900000-304.4. Uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 18. 2. 2016, č. j. 6377-5/2016-510000-12, jímž byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 50 000 Kč za správní delikt dle § 135w odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v relevantním znění (dále jen „zákon o spotřebních daních“), neboť nedodržel povinnost uvedenou v § 60 odst. 1 téhož zákona, když nakoupil zkapalněné ropné plyny bez povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu dle § 60 a § 60a zákon o spotřebních daních za účelem dalšího prodeje.
[2] Nejvyšší správní soud zjistil, že dle výpisu z obchodního rejstříku byl stěžovatel rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2019, č. j. 85 Cm 802/2019 - 8, zrušen s likvidací a byl mu jmenován likvidátor. Dne 5. 1. 2021 pak byl stěžovatel vymazán z obchodního rejstříku, přičemž právním důvodem výmazu bylo ukončení likvidace. Dnem výmazu z obchodního rejstříku stěžovatel jakožto právnická osoba v souladu s § 185 občanského zákoníku zanikl.
[3] Stěžovatel zánikem pozbyl způsobilost být účastníkem řízení o kasační stížnosti (§ 33 odst. 2 s. ř. s.), zároveň tím došlo k zániku plné moci udělené jeho zástupkyni (§ 28 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. posuzoval, zda je v daném případě možné pokračovat v řízení s právním nástupcem stěžovatele, případně s jinou osobou, která vstoupila do práv a povinností, o které v řízení jde. Vzhledem k tomu, že stěžovatel zanikl bez právního nástupce a převzetí jeho práv a povinností vyplývajících z daňových předpisů jinou osobou v daném případě není možné, je ovšem takový postup vyloučen.
[4] Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo než řízení o kasační stížnosti podle § 107 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zastavit.
[5] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení o kasační stížnosti zastaveno.
[6] Stěžovatel v řízení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč. Vzhledem k zastavení řízení by stěžovateli měla být podle § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, vrácena částka 4000 Kč (částka soudního poplatku snížená o 20 %, resp. o 1000 Kč), ovšem vzhledem k tomu, že stěžovatel zanikl bez právního nástupce a není mu tedy možné uvedenou částku vrátit, soud o vrácení soudního poplatku nerozhodoval.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 11. listopadu 2021
JUDr. Jakub Camrda předseda senátu