a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Ten, kdo omylem poukázal peněžní prostředky na účet daňového dlužníka, na nějž správce daně vydal exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní pro- středky na účtech vedených u bank podle $ 73 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o sprá- vě daní a poplatků, není osobou oprávněnou podat proti exekučnímu příkazu ná- mitky podle $ 73 odst. 8 citovaného zákona, protože není daňovým dlužníkem ani ručitelem, ani mu nebyly exekučním příkazem uloženy povinnosti a není ani plát- cem působícím v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení podle $ 7 odst. 2 citova- ného zákona. Pokud přesto námitky podal, postupoval správce daně správně podle $ 27 odst. 1 písm. c) citovaného zákona a daňové řízení © jeho námitkách zastavil.
C. Institut zastavení daňového řízení představuje procesní institut, který je správ- ce daně povinen uplatnit a daňové řízení za- stavit vždy, pokud nastanou případy předví- dané v $ 27 d. ř, aniž by správce daně rozhodoval ve věci samé. Daňový řád rozlišuje, která rozhodnutí vy- dávaná správcem daně lze napadnout oprav- nými prostředky, a zároveň určuje s ohledem na účinky rozhodnutí i okruh osob, které k podání opravných prostředků opravňuje. V projednávané věci bylo správcem daně zastaveno řízení ve věci námitek stěžovatele směřujících proti „zablokování finanční částky na účtu třetí osoby“.
Správce daně vy- dal exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníka, obchodní společnosti F plus K, s. r. o., na účty vedené u bank. V důsledku tohoto byl účet daňového dlužníka vedený u Komerční banky, na který stěžovatel omylem zaslal peněžení prostřed- ky, zablokován. Okruh osob, které jsou oprávněny brojit námitkami proti exekučnímu příkazu, je ta- xativně vymezen výše citovaným $ 73 odst. 8 d. ř. Námitky může podávat pouze daňový dluž- ník nebo ručitel, a dále osoby, kterým jsou exe- kučním příkazem ukládány povinnosti.
Stě- žovateli výše uvedený exekuční příkaz žádné povinnosti neuložil. Stěžovateli v předmět- ném vymáhacím řízení taktéž nesvědčí posta- vení třetí osoby ve smyslu $ 7 odst. 2 d. ř. Po- ukázání finanční částky na účet daňového dlužníka nezaložilo mezi stěžovatelem a správ- cem daně žádný daňový vztah. Převedení finančních prostředků z účtu stěžovatele ne- mohlo taktéž založit účastenství v předmět- ném exekučním řízení. Stěžovatel se nespráv- ně domníval, že je osobou zúčastněnou na řízení, neboť „jako plátce omylem poukázal finanční prostředky na účet daňového dluž- níka“.
Daňový řád dle $ 6 označuje za plátce osobu, která pod vlastní majetkovou odpo- vědností odvádí správci daně daň od poplat- níků vybranou nebo poplatníkům sraženou. V exekučním řízení, při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, pak půjde ve smyslu $ 7 odst. 2 d. ř. o plátce mzdy či jiného příjmu. „Plátcovství“ tak v daném případě nemůže být založeno faktickou úhradou peněžních prostředků. S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje s postupem správce daně, který řízení o námitkách stěžo- vatele ve smyslu $ 27 d.
ř. zastavil, neboť jiný postup mu daňový řád neumožňuje. Správce daně v souladu s daňovým řádem dospěl k zá- věru, že stěžovateli právo brojit námitkami proti exekučnímu příkazu nesvědčí, neboť mu výše uvedeným exekučním příkazem ne- byla uložena žádná povinnost a stěžovatel taktéž není osobou zůčastněnou na řízení ve smyslu $ 7 odst. 2 d. ř. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ten, kdo omylem poukázal peněžní prostřed- ky na účet daňového dlužníka, na nějž správ- ce daně vydal exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní prostředky na účtech vedených u bank podle $ 73 odst. 6 d.
ř., není osobou oprávněnou podat proti exekučnímu příkazu námitky podle $ 73 odst. 8 d. ř., pro- tože není daňovým dlužníkem ani ručitelem, ani mu nebyly exekučním příkazem uloženy povinnosti a není ani plátcem působícím v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení po- dle $ 7 odst. 2 d. ř. Pokud přesto námitky po- dal, postupoval správce daně správně podle $ 27 odst. 1 písm. c) d. ř. a daňové řízení o je- ho námitkách zastavil. Se stěžovatelem nelze souhlasit, ani po- kud se domnívá, že správce daně měl rozhod- nout o vydání bezdůvodného obohacení, kte- ré mu provedením exekuce vzniklo.
Jak správně uvedl krajský soud, námitku bezdů- vodného obohacení nemůže stěžovatel uplat- ňovat v daňovém řízení v rámci námitek pro- ti exekučnímu příkazu. Námitkou bezdůvodného obohacení se správce daně zabývat nemusel, neboť pro me- ritorní přezkum námitek stěžovatele nebyly splněny procesní podmínky. Taktéž žalovaný v odvolacím řízení při přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení by se předmětnou námit- kou mohl zabývat pouze do té míry, v jaké by byla relevantní pro posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení.
S ohledem na skutečnost, že posouzení, zda a na čí straně vzniklo bezdůvodné obohacení, nemůže být předmětem přezkoumávaného daňového říze- ní, nemá jeho případná existence vliv na zá- konnost rozhodnutí o zastavení řízení. Pro zá- konnost rozhodnutí o zastavení řízení stačí, pokud správce daně odůvodní naplnění někte- rých z podmínek stanovených v $ 27 d. ř. Této povinnosti správce daně i žalovaný dostáli. 1691 Daň z příjmů fyzických osob: osvobození od daně k $ 4 odst. 1 písm. u) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňo- vací období roku 2003 Příjem z úplatného převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu (pokud v souvislosti s tímto převodem bude zrušena nájemní smlouva k bytu), je osvobozen od daně z příjmů dle $ 4 odst. 1 písm. u) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, u poplatníka, který příjem použije na uspokojení své bytové potřeby, ni- koli osob spolubydlících.
1691
Akciová společnost Cukrovary TTD proti Finančnímu ředitelství v Brně o námitkách pro- ti exekučnímu příkazu, o kasační stížnosti žalobce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu z důvodů uplatněných dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že písemností dne 29. 8. 2005 podal stěžovatel dne 30. 8. 2005 námitky podle § 52 daňového řádu proti úkonu správce daně spočívajícího v zablokování finanční částky na účtu daňového subjektu- společnosti F plus H s. r. o. Stěžovatel namítal, že omylem zaslal na účet č. X, který náleží daňovému subjektu F plus H s. r. o., peněžní prostředky ve výši 119 596 Kč, když tyto peněžní prostředky měly být správně zaslány na účet společnosti FOKUS-H s. r. o.
K chybnému zaslání peněžních prostředků na účet společnosti F plus H, s. r. o. přitom došlo v důsledku zaměnitelné firmy daňových subjektů F plus H s. r. o. a FOKUS-H s. r. o., když se navíc daňový subjekt F plus H s. r. o. v minulosti jmenoval naprosto identicky, tj. FOKUS-H s. r. o. S ohledem na tuto skutečnost stěžovatel navrhoval, aby orgán příslušný k projednání námitek zablokování peněžních prostředků ve výši 119 596 Kč na účtu společnosti F plus H s. r. o. zrušil a předmětnou finanční částku uvolnil zpět ve prospěch stěžovatele.
Správce daně řízení ve věci podání stěžovatele ze dne 29. 8. 2005 dle § 27 odst. 1 písm. c) daňového řádu zastavil. Správce daně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžovatel ve smyslu § 73 odst. 8 za použití § 7 odst. 2 písm. d) daňového řádu nemá postavení daňového dlužníka ani ručitele ani postavení další osoby, které jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti a proto není osobou oprávněnou podat námitky proti exekučnímu příkazu č. j. 67533/05/330940/2909, na základě kterého byly jeho finanční prostředky omylem zaslané na účet daňového dlužníka F plus H s.
r. o., na předmětném účtu zablokovány. Správce daně v odůvodnění předmětného rozhodnutí uvedl, že finanční prostředky zablokované na účtu daňového dlužníka F plus H s. r. o. představují na straně daňového dlužníka, tzn. společnosti F plus H s. r. o. bezdůvodné obohacení a musí být v souladu s § 451 občanského zákoníku vydány zpět stěžovateli. Správce daně dále konstatoval, že stěžovatel není oprávněn domáhat se zrušení exekuce na pohledávku z účtu u daňového dlužníka, neboť nemá v tomto exekučním řízení postavení ani daňového subjektu, ani osoby, jíž jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti.
Proti rozhodnutí o zastavení řízení podal stěžovatel odvolání s tím, že protiprávním naopak spatřuje postup správce daně. Stěžovatel ve svém odvolání mj. poukázal na skutečnost, že k bezdůvodnému obohacení na straně společnosti F plus H s. r. o. by mohlo dojít pouze v případě, že by předmětný účet společnosti F plus H s. r. o. nebyl postižen daňovou exekucí. Pokud byly na účet daňového dlužníka F plus H s. r. o. omylem poukázány finanční prostředky stěžovatele, které byly postiženy exekucí vedenou na účet daňového dlužníka F plus H s.
r. o., když byly následně z předmětného účtu odepsány ve prospěch správce daně, aniž se jednalo o finanční prostředky náležející daňovému dlužníku F plus H s. r. o., vzniklo tak na straně správce daně bezdůvodné obohacení, které je tento povinen stěžovateli v souladu s § 451 občanského zákoníku vydat, a to jakožto majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 2. 2006 odvolání stěžovatele zamítl. Poukázal na skutečnost, že jako odvolací orgán přezkoumává rozhodnutí o zastavení řízení pouze z hlediska, zda byly dány důvody pro zastavení řízení či nikoliv a nepřezkoumává meritorně otázku, zda jsou dány podmínky pro zrušení zablokování peněžních prostředků na účtu daňového dlužníka.
Stěžovatel dle názoru žalovaného nebyl ve věci vymáhacího úkonu spočívajícího v zablokování finančních prostředků na účtu daňového subjektu, resp. daňového dlužníka F plus H s. r. o. daňovým subjektem (za který se nicméně stěžovatel nikdy neoznačil) a nebyl ani v postavení další osoby, které jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti, když dle § 73 odst. 8 daňového řádu je právo na obranu proti exekučnímu příkazu kromě daňového dlužníka (daňového subjektu) přiznáno i dalším osobám, kterým jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti, přičemž za použití občanského soudního řadu je osobou, které jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti v tomto případě pouze banka, která je pak ve vztahu k plátci daně v postavení poddlužníka působícího v rámci vymáhacího řízení ve smyslu § 7 odst. 2 písm. d) daňového řádu.
Pokud šlo o tvrzení stěžovatele, že je osobou zúčastněnou na řízení, neboť jako plátce omylem poukázal finanční prostředky na účet daňového dlužníka, ztotožnil se žalovaný s právním názorem správce daně, když uvedl, že pojem plátce je nutno definovat ve vazbě na příslušná ustanovení občanského soudního řádu, který se přiměřeně použije pro výkon daňové exekuce, a to konkrétně § 276 a násl. o. s. ř. upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přičemž pod pojmem plátce jako třetí osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 7 odst. 2 písm. d) daňového řádu je nutno chápat plátce mzdy nebo jiných příjmů uvedených v § 299 o.
s. ř., kterému bylo přikázáno rozhodnutím příslušného orgánu (správce daně, soudu), aby prováděl ze mzdy či jiných příjmů daňového dlužníka srážky a proto nemůže být stěžovatel v postavení plátce ve vymáhacím řízení. Stěžovatel napadl rozhodnutí o odvolání žalobou u krajského soudu. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dle jeho názoru bylo předmětné daňové řízení o námitkách stěžovatele po právu zastaveno a žalovanému nezbylo než přezkoumat prvostupňové rozhodnutí o zastavení řízení pouze z toho hlediska, zda byly dány důvody pro zastavení řízení či nikoliv.
Žalovaný nemohl napadeným rozhodnutím rozhodovat o vrácení finančních prostředků stěžovateli, byť i omylem poukázaných na účet daňového dlužníka. Stěžovatel nebyl účastníkem vymáhacího řízení a proto nemohl být na svých právech zkrácen, neboť exekučním příkazem nebyla jakkoliv zakládána, měněna, rušena nebo závazně určována jeho práva nebo povinnosti. K tomu bylo třeba využít jiných procesněprávních institutů v jiném řízení, případně občanskoprávním řízení, když exekuční příkaz a zákonem povolený opravný prostředek slouží ke zcela jinému účelu, a to k zajištění a splnění daňové povinnosti daňového dlužníka, který tuto dobrovolně nesplnil.
V kasační stížnosti stěžovatel výslovně uplatnil kasační důvod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když namítl nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Dle § 73 odst. 8) daňového řádu se exekuční příkaz doručuje daňovému dlužníkovi nebo ručiteli a dalším osobám, kterým jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti. Všechny tyto osoby mohou proti němu podat do patnácti dnů námitky. O námitkách rozhodne správce daně, který exekuci nařídil. Dle § 7 odst. 2 písm. d) daňového řádu se třetími osobami rozumějí ručitelé, poddlužníci a plátci působící v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení.
Dle § 27 odst. 1 písm. c) daňového řádu, není-li v tomto nebo zvláštním zákoně stanoveno jinak, daňové řízení se zastaví, jestliže se zjistí během řízení, že navrhovatel není podle zvláštních předpisů daňovým subjektem.
Institut zastavení daňového řízení představuje procesní institut, který je správce daně povinen uplatnit a daňové řízení zastavit vždy, pokud nastanou případy předvídané v § 27 daňového řádu, aniž by správce daně rozhodoval ve věci samé.
Daňový řád rozlišuje, která rozhodnutí vydávaná správcem daně lze napadnout opravnými prostředky a zároveň určuje s ohledem na účinky rozhodnutí i okruh osob, které k podání opravných prostředků opravňuje.
V projednávané věci bylo správcem daně zastaveno řízení ve věci námitek stěžovatele směřujícím proti „zablokování finanční částky na účtu třetí osoby“. Správce daně vydal exekuční příkaz č. 67533/05/330940/2909 na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníka, obchodní společnosti F plus K s. r. o. na účty vedené u bank. V důsledku tohoto byl účet daňového dlužníka vedený u Komerční banky č. ú. X, na který stěžovatel omylem zaslal peněžení prostředky, zablokován.
Okruh osob, které jsou oprávněny brojit námitkami proti exekučnímu příkazu, je taxativně vymezen výše citovaným § 73 odst. 8 daňového řádu. Námitky může podávat pouze daňový dlužník nebo ručitel, a dále osoby, kterým jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti. Stěžovateli výše uvedený exekuční příkaz žádné povinnosti neuložil. Stěžovateli v předmětném vymáhacím řízení taktéž nesvědčí postavení třetí osoby ve smyslu § 7 odst. 2) daňového řádu. Poukázání finanční částky na účet daňového dlužníka nezaložilo mezi stěžovatelem a správcem daně žádný daňový vztah.
Převedením finančních prostředků z účtu stěžovatele nemohlo taktéž založit účastenství v předmětném exekučním řízení. Stěžovatel se nesprávně domníval, že je osobou zúčastněnou na řízení, neboť „jako plátce omylem poukázal finanční prostředky na účet daňového dlužníka.“ Daňový řád dle § 6 označuje za plátce osobu, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň od poplatníků vybranou nebo poplatníkům sraženou. V exekučním řízení, při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, pak půjde ve smyslu § 7 odst. 2) daňového řádu o plátce mzdy či jiného příjmu.
„Plátcovství“ tak v daném případě nemůže být založeno faktickou úhradou peněžních prostředků.
S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje s postupem správce daně, který řízení o námitkách stěžovatele ve smyslu § 27 daňového řádu zastavil, neboť jiný postup mu daňový řád neumožňuje. Správce daně v souladu s daňovým řádem dospěl k závěru, že stěžovateli právo brojit námitkami proti exekučnímu příkazu nesvědčí, neboť mu výše uvedeným exekučním příkazem nebyla uložena žádná povinnost a stěžovatel taktéž není osobou zúčastněnou na řízení ve smyslu § 7 odst. 2) daňového řádu.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ten, kdo omylem poukázal peněžní prostředky na účet daňového dlužníka na nějž správce daně vydal exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní prostředky na účtech vedených u bank podle § 73 odst. 6 daňového řádu, není osobou oprávněnou podat proti exekučnímu příkazu námitky podle § 73 odst. 8 daňového řádu, protože není daňovým dlužníkem ani ručitelem, ani mu nebyly exekučním příkazem uloženy povinnosti a není ani plátcem působícím v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení podle § 7 odst. 2 daňového řádu. Pokud přesto námitky podal, postupoval správce daně správně podle § 27 odst. 1 písm. c) daňového řádu a daňové řízení o jeho námitkách zastavil.
Se stěžovatelem nelze souhlasit ani pokud se domnívá, že správce daně měl rozhodnout o vydání bezdůvodného obohacení, které mu provedením exekuce vzniklo. Jak správně uvedl krajský soud, námitku bezdůvodného obohacení nemůže stěžovatel uplatňovat v daňovém řízení v rámci námitek proti exekučnímu příkazu.
Námitkou bezdůvodného obohacení se správce daně zabývat nemusel, neboť pro meritorní přezkum námitek stěžovatele nebyly splněny procesní podmínky. Taktéž žalovaný v odvolacím řízení při přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení by se předmětnou námitkou mohl zabývat pouze do té míry, v jaké by byla relevantní pro posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. S ohledem na skutečnost, že posouzení, zda a na čí straně vzniklo bezdůvodné obohacení, nemůže být předmětem přezkoumávaného daňového řízení, nemá jeho případná existence vliv na zákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Pro zákonnost rozhodnutí o zastavení řízení stačí, pokud správce daně odůvodní naplnění některých z podmínek stanovených v § 27 daňového řádu. Této povinnosti správce daně i žalovaný dostáli. Nejvyšší správní soud neshledal kasační námitky uplatněné stěžovatelem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. důvodnými, a proto podle § 110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů; žalovaný, který měl ve věci plný úspěch neprokázal, že by mu vznikly náklady nad rámec běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Ludmila Valentová předsedkyně senátu