ňový řád“, „d. ř.“) I. Soud rozhodne, které z navržených důkazů provede a které nikoli ($ 52 odst. 1 s. ř. s.); to jej však nezbavuje povinnosti takový postup odůvodnit. 708 II. Ustanovení $ 77 s. ř. s. zakládá nejenom pravomoc soudu dokazová- ním upřesnit, jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán ve svém roz- hodnutí vycházel, ale také pravomoc dalšími důkazy provedenými a hod- nocenými nad tento rámec zjistit nový skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v rámci plné jurisdikce. Přitom soud zváží rozsah dopl- ňování dokazování tak, aby nenahrazoval činnost správního orgánu. III. Podle $ 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplat- ků, leží v daňovém řízení důkazní břemeno na daňovém subjektu; jestliže ten nesplnil svou zákonnou povinnost již v řízení před správním orgánem, nemůže taková skutečnost být k tíži správního orgánu.
ňový řád“, „d. ř.“) I. Soud rozhodne, které z navržených důkazů provede a které nikoli ($ 52 odst. 1 s. ř. s.); to jej však nezbavuje povinnosti takový postup odůvodnit. 708 II. Ustanovení $ 77 s. ř. s. zakládá nejenom pravomoc soudu dokazová- ním upřesnit, jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán ve svém roz- hodnutí vycházel, ale také pravomoc dalšími důkazy provedenými a hod- nocenými nad tento rámec zjistit nový skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v rámci plné jurisdikce. Přitom soud zváží rozsah dopl- ňování dokazování tak, aby nenahrazoval činnost správního orgánu. III. Podle $ 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplat- ků, leží v daňovém řízení důkazní břemeno na daňovém subjektu; jestliže ten nesplnil svou zákonnou povinnost již v řízení před správním orgánem, nemůže taková skutečnost být k tíži správního orgánu.
Za rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze považovat ze- jména rozhodnutí postrádající základní zákonné náležitosti, rozhodnutí, z něhož nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodová- no či jak bylo o věci rozhodnuto, roz- hodnutí zkoumající správní úkon z ji ných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpo- kládaného přezkumu mimo rámec ža- lobních námitek), rozhodnutí, jehož výrok je v rozporu s odůvodněním, roz- hodnutí neobsahující vůbec právní závě- ry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jehož důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné atd. Skut- kovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro ne- přezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozho- dovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o. sku- tečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny. Z hlavy páté Listiny základních práv a svobod vyplývá obecný požadavek, podle něhož jsou soudy povinny svá roz- hodnutí řádně zdůvodnit. Absence řád- ného odůvodnění napadeného rozhod- nutí tak vede k nepřezkoumatelnosti; takové rozhodnutí nedává dostatečné zá- ruky pro to, že nebylo vydáno v důsled- ku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (II. ÚS 686/02). Soud má bezesporu právo posoudit a rozhodnout, které z navržených důka- zů provede a které nikoli; toto právo jej však nezbavuje povinnosti odůvodnit, co jej vedlo k takovému závěru a z jakého důvodu považuje provedení důkazu za nadbytečné. Této povinnosti však v pro- jednávané věci krajský soud nedostál, konstatoval-li v protokolu o jednání pou- ze to, že dokazování nebude prováděno, neboť není nezbytné pro rozhodnutí soudu, a tento svůj postup nikterak ne- ospravedlnil ani v odůvodnění napade- ného rozsudku. Ustanovení $ 77 s. ř. s. zakládá právo soudu dokazováním ujasnit nebo upřes- nit, jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán ve svém rozhodnutí vy- cházel, ale také právo soudu důkazy pro- vedenými a hodnocenými nad rámec zji- stit nový či jiný skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v rámci plné jurisdikce a porovnat jej s užitou právní kvalifikací, kdy soud není vázán ani důkazními návrhy a může provést i další důkazy k úplnému přezkoumání i co do stavu skutkového. Podle $ 52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, které z na- vržených důkazů provede. V případech, kdy soud bude opako- vat důkazy, které byly již uplatněny v předchozím řízení, tyto důkazy zhod- notí, tedy vyjádří se ke správnosti či ne- správnosti hodnocení důkazů správním orgánem. Bude-li soud dokazování dopl- ňovat, tzn. provádět důkazy nové, v před- chozím řízení neprovedené, musí dbát především toho, aby jím prováděné dů- kazy směřovaly ke skutkovému stavu, který zde byl v době rozhodování správ- ního orgánu. Stanovení hranice, kdy je dokazování doplňováno a kdy je dokazo- váno, je nutno odvozovat od procesního předpisu, podle kterého je vedeno říze- ní, v němž je přezkoumávané rozhodnu- tí vydáno. Soud rovněž musí zvažovat rozsah doplňování dokazování, aby svou činností nenahrazoval činnost správní- ho orgánu. Co se týče dokazování, je pro- 711 619 cesní postavení účastníků řízení daňové- ho, které je ovládáno zásadou formální pravdy, odlišné od postavení účastníků v řízení vedeném podle správního řádu a založeném na zásadě materiální pravdy. V dané věci probíhalo daňové řízení podle daňového řádu. Podle $ 31 odst. 9 d. ř. leží v tomto správním řízení důkazní břemeno na stěžovateli jakožto daňovém subjektu, který je povinen prokázat jím tvrzené skutečnosti. K tíži žalovaného proto nemůže jít, nesplnilli stěžovatel svoji důkazní zákonnou povinnost již v řízení před správním orgánem. Takový závěr však z rozhodnutí soudu nelze se- znat, neboť ten se příslušnými žalobními námitkami nezabýval; otázka, zda stěžo- vatel unesl důkazní břemeno ohledně jím tvrzených skutečností či nikoli, při- tom byla ve věci dokazování stěžejní. Nejvyšší správní soud tak nemůže po- soudit, zda se jednalo o nové důkazy, o důkazy, které již provedeny byly, resp. provedeny nebyly, přestože stěžovatel takový postup - a to i před soudem - opakovaně navrhoval, anebo o důkazy, které vzhledem ke skutkovým pochyb- nostem provedeny před soudem být mě- ly. V této části je tak rozhodnutí krajské- ho soudu nepřezkoumatelné. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozho- dování měl na výběr, které z provede- ných důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry opře a které opomene. Neakceptování návrhu na provedení dů- kazů lze založit pouze argumentem, po- dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrho- ván, nemá relevantní souvislost s před- mětem řízení. Dále lze užít argument, dle kterého důkaz není způsobilý vyvrá- tit nebo potvrdit tvrzenou skutečnost, tzn. nedisponuje vypovídací potencí. Od- mítnout provedení důkazu lze konečně pro jeho nadbytečnost, a to tehdy, byla-li již skutečnost, která má být dokazována, v dosavadním řízení bez důvodných po- chybností postavena najisto. Žádný z těchto argumentů však napadený roz- sudek ani protokol z jednání neobsahuje aaniho znich nelze dovodit. Povinností soudu v řízení o žalobě je přezkoumat rozhodnutí v celém rozsahu uplatněných žalobních námitek ($ 75 odst. 2 s. ř. s.); této povinnosti však kraj- ský soud nedostál, a Nejvyšší správní soud proto jeho rozhodnutí zrušil. V dal- ším řízení se bude Krajský soud v Brně zabývat veškerými žalobními body a ná- ležitě se vypořádá s otázkou navrhované- ho provedení důkazů. (aty)
Společnost s ručením omezeným S. v B., v likvidaci, proti Finančnímu ředitel- ství v Brně o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.
azování ve věci nebude prováděno, neboť není nezbytné pro rozhodnutí soudu. Dále protokol obsahuje vyjádření žalovaného, který namítá pozdní uplatnění porušení ust. § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, a dále trvá na tom, že došlo ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem, neboť ztrátový prodej akcií byl uskutečněn, avšak k cíli, kterým byl tento prodej zdůvodňován, nedošlo. Poté byl vyhlášen rozsudek, rozhodnutí vyhlášeno, odůvodněno a dáno poučení o opravném prostředku.
Rozsudek, který stěžovatel napadá kasační stížností obsahuje odůvodnění stávající z vyjádření žalobce i žalovaného k žalobě, dále soud na str. 3 uvádí, že se shoduje s žalovaným co se týče hodnocení prodeje akcií Ing. M. J. za cenu výrazně nižší, než za kterou byly pořízeny a ve shodě s žalovaným se se stanoviskem žalobce neztotožňuje. Dále uvádí, že dle názoru soudu je pro posouzení daného obchodního případu z hlediska daňového rozhodující ust. § 23 odst. 10 ZDP, tj. že základ daně se nezjišťuje z účetnictví, neboť došlo ke krácení daní jiným způsobem.Soud dále pouze konstatoval, že podnikatelská ztráta, která současně snížila základ daně, by mohla být v daném případě považována za daňově uznatelnou pouze za předpokladu, že šlo z hlediska zamýšleného cíle (podnikatelského záměru) o transakci, která vedla a byla nezbytná k jeho naplnění a dovodil, že předmětný prodej akcií takový charakter neměl, přičemž konstatoval, že tento skutkový děj je nepochybně doložen nákupy a prodeji akcií, které žalobce realizoval v průběhu roku 1996 (aniž se vypořádal s námitkou časové souvislosti). Soud dále uvedl, aniž se výslovně zabýval dalšími aspekty tvrzeného podnikatelského záměru, že v odůvodnění rozhodnutí žalovaného je rovněž dostatečně specifikováno, jaké skutečnosti jsou z obsahu jednotlivých důkazů dovozovány a jaké je hodnocení důkazů ve smyslu ust. § 2 odst. 3 d. ř. z hlediska právně významných okolností daného případu. Dále konstatoval, že pokud jde o jednotlivé žalobní námitky, lze vzhledem k výše uvedenému souhrnně konstatovat, že jde z hlediska zákonnosti rozhodnutí ve věci samé o námitky nedůvodné.
Stěžovatel uplatňuje důvody kasační stížnosti uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) , b) a d) s. ř. s. - nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, vady řízení spočívající v nesprávně zjištěném skutkovém stavu a nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.
Prvotní je v dané věci námitka nepřezkoumatelnosti, neboť v případě její důvodnosti by nebylo třeba vážit další kasační námitky. Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku v tom, že krajský soud v řízení o žalobě neprovedl důkazy stěžovatelem navržené, jakož i nedostatek odůvodnění rozsudku.
Za rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze považovat zejména rozhodnutí postrádající základní zákonné náležitosti, rozhodnutí, z něhož nelze seznat o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo o věci rozhodnuto, rozhodnutí zkoumající správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), rozhodnutí jehož výrok je v rozporu s odůvodněním, rozhodnutí neobsahující vůbec právní závěry vyplývající z rozhodnutých skutkových okolností nebo jehož důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné atd. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny.
Z hlavy páté Listiny základních práv a svobod vyplývá obecný požadavek, podle něhož jsou soudy povinny svá rozhodnutí řádně zdůvodnit. Absence řádného odůvodnění napadeného rozhodnutí tak vede k nepřezkoumatelnosti; takové rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (II ÚS 686/02).
Soud má bezesporu právo posoudit a rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoli, toto právo je však nezbavuje povinnosti odůvodnit, co jej vedlo k takovému závěru a z jakého důvodu považuje provedení důkazu za nadbytečné. Této povinnosti však v projednávané věci krajský soud nedostál, konstatoval-li v protokole o jednání pouze že dokazování nebude prováděno, neboť není nezbytné pro rozhodnutí soudu a tento svůj postup nikterak neospravedlnil ani v odůvodnění napadeného rozsudku.
Ust. § 77 s. ř. s. zakládá právo soudu dokazováním ujasnit nebo upřesnit jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel, ale také právo soudu důkazy provedenými a hodnocenými nad rámec zjistit nový či jiný skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v rámci plné jurisdikce a porovnat jej s užitou právní kvalifikací, kdy soud není vázán ani důkazními návrhy a může provést i další důkazy k úplnému přezkoumání i co do stavu skutkového. Podle § 52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, které z navržených důkazů provede.
V případech, kdy soud bude opakovat důkazy, které byly již uplatněné v předchozím řízení, tyto důkazy zhodnotí, vyjádří úvahu o správnosti či nesprávnosti hodnocení důkazů správním orgánem. Bude-li soud dokazování doplňovat, tzn. provádět důkazy nové, v předchozím řízení neprovedené, musí dbát především toho, aby jím prováděné důkazy směřovaly ke skutkovému stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Stanovení hranice, kdy je dokazování doplňováno a kdy je dokazováno je nutno odvozovat od procesního předpisu, podle kterého je vedeno řízení v němž je přezkoumávané rozhodnutí vydáno. Soud rovněž musí zvažovat rozsah doplňování dokazování, aby svou činností nenahrazoval činnost správního orgánu. Co se týče dokazování je procesní postavení účastníků řízení daňového, které je ovládáno zásadou formální pravdy, odlišné od postavení účastníků v řízení vedeném podle správního řádu založeném na zásadě materiální pravdy.
V dané věci probíhalo daňové řízení podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle § 31 odst. 9 citovaného zákona leží v tomto správním řízení důkazní břemeno na stěžovateli, který je povinen prokázat jím tvrzené skutečnosti. K tíži žalovaného proto nemůže jít nesplnil-li že stěžovatel svoji důkazní zákonnou povinnost již v řízení před správním orgánem. Takový závěr však z rozhodnutí soudu nelze seznat, neboť ten se stran žalobních námitek označených výše pod body 2, 3, 4 a 6 týkajících se porušení citovaných ustanovení zákona č. 337/1992 Sb. nezabýval, přičemž otázka, zda stěžovatel unesl či nikoli důkazní břemeno ohledně jím tvrzených skutečností byla ve věci dokazovaní stěžejní.
Nejvyšší správní soud tak nemůže posoudit, zda se nejednalo o nové důkazy, o důkazy, které již provedeny byly, resp. provedeny nebyly, přestože opakovaně – a to i před soudem - takový postup stěžovatel navrhoval, anebo o důkazy, které vzhledem ke skutkovým pochybnostem provedeny před soudem být měly. V této části je tak rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné.
Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozhodování měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry opře a které opomene. Neakceptování návrhu na provedení důkazů lze založit pouze argumentem, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není způsobilý vyvrátit nebo potvrdit tvrzenou skutečnost, tzn. nedisponuje vypovídací potencí. Odmítnutí provedení důkazu může být konečně zdůvodněno jeho nadbytečností, a to tehdy, byla-li již skutečnost, která má být dokazována v dosavadním řízení bez důvodných pochybností postavena najisto. Žádný z těchto argumentů však napadený rozsudek ani protokol z jednání neobsahuje a ni ho z nich nelze dovodit.
Povinností soudu v řízení o žalobě je přezkoumání rozhodnutí v celém rozsahu uplatněných žalobních námitek (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); této povinnosti však krajský soud nedostál.
Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně nepřezkoumatelným pro nedostatek odůvodnění, a proto jej postupem podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil.
Krajský soud v Brně je v dalším řízení, v němž se bude v souladu s ust. § 75 odst. 2 s. ř. s. zabývat veškerými žalobními body, jakož se přesvědčivým způsobem náležitě vypořádá s otázkou navrhovaného provedení důkazů, vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).
V Brně dne 28. dubna 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu