I. Provozuje-li fyzická osoba, byť dlouhodobě a samostatně, soustavnou činnost pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, aniž by měla živnostenské opráv- nění, nejedná se 0 provozování živnosti ve smyslu $ 2 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona. Příjmy dosažené z této činnosti nelze podřadit pod 6 7 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a tvoří dílčí základ daně z příjmů podle $ 10 citovaného zákona. II. Ostatními příjmy podle $ 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jsou předně příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud však nejde o pří- jmy podle $ 6 až $ 9 citovaného zákona. Uvedené ustanovení obsahuje pouze de- monstrativní výčet příjmů, o které by se mohlo jednat. Tento výčet přichází však v úvahu vždy až teprve tehdy, lze-li dospět k závěru o tom, že nelze příjem podřadit pod některé z předchozích ustanovení $ 6 až $ 9 (v daném případě nebylo možno příjem stěžovatele posoudit jako příjem z podnikání dle $ 7, neboť činnost vykoná- val bez oprávnění).
I. Provozuje-li fyzická osoba, byť dlouhodobě a samostatně, soustavnou činnost pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, aniž by měla živnostenské opráv- nění, nejedná se 0 provozování živnosti ve smyslu $ 2 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona. Příjmy dosažené z této činnosti nelze podřadit pod 6 7 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a tvoří dílčí základ daně z příjmů podle $ 10 citovaného zákona. II. Ostatními příjmy podle $ 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jsou předně příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud však nejde o pří- jmy podle $ 6 až $ 9 citovaného zákona. Uvedené ustanovení obsahuje pouze de- monstrativní výčet příjmů, o které by se mohlo jednat. Tento výčet přichází však v úvahu vždy až teprve tehdy, lze-li dospět k závěru o tom, že nelze příjem podřadit pod některé z předchozích ustanovení $ 6 až $ 9 (v daném případě nebylo možno příjem stěžovatele posoudit jako příjem z podnikání dle $ 7, neboť činnost vykoná- val bez oprávnění).
Zákon o daních z příjmů výslovně neroz- děluje příjmy na ty, které jsou nabyty v souladu se zákonem, a tudíž podléhají zdanění, a na pří- jmy protiprávní, jež by tak byly výlučně před- mětem trestněprávní represe nebo případně předmětem sankcí podle zvláštních předpisů. Podnikáním se rozumí ve smyslu $ 2 odst. 1 obchodního zákoníku soustavná činnost pro- váděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Všechny podmínky pro to, aby se mohlo jednat o pod- nikání - tj. samostatnost, soustavnost, jakož i to, že činnost je prováděná podnikatelem - musejí být splněny současně. Podnikatelem ve smyslu $ 2 odst. 2 ob- chodního zákoníku je každá osoba zapsaná v obchodním rejstříku, osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění (živno- stenský list nebo koncesní listina vydané živ- nostenským úřadem; podmínky živnostenské- ho podnikání upravuje Živnostenský zákon), osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů (tzv. svobodná povolání - např. ad- vokáti, lékaři, veterináři, lékárníci, daňoví po- radci, auditoři, znalci, apod.; také však je třeba zvláštního oprávnění k některým speciálním činnostem - hornická činnost, výroba a roz- vod elektřiny, plynu a tepla, provoz rozhlaso- vého a televizního vysílání, drážní provoz, bankovnictví, pojišťovnictví apod.), a osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je za- psána do evidence podle zvláštního předpisu (evidenci zemědělských podnikatelů vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností). K podnikání je způsobilý pouze podnika- tel ve smyslu $ 2 odst. 2 obchodního zákoní- ku. Na ty, kdo status podnikatele nemají (nedisponují potřebným oprávněním), pa- matuje $ 34 obchodního zákoníku a obchod- ní zákoník se na ně zásadně nevztahuje. Uve- dené ustanovení vychází z principu, že nelze činit rozdíl mezi osobami podnikajícími oprávněně a neoprávněně co do obligačních následků jejich úkonů. Stejně např. pro po- souzení odpovědnosti za škodu není rozho- dující, zda provozovatel má činnost, při jejímž uskutečňování ke škodě došlo, tuto zapsanou v obchodním rejstříku či nikoli. Kdo však podniká bez příslušného živnostenského ne- bo jiného veřejnoprávního oprávnění, poru- šuje tím veřejné právo, není tím však zbaven schopnosti uzavírat smlouvy, tedy obchodo- vat. Oba aspekty, tj. veřejnoprávní a soukro- moprávní, je však třeba odlišovat. Zatímco absence příslušného oprávnění k podnikání ve sféře soukromého práva ne- má vliv na platnost soukromoprávního úko- nu, ve sféře práva veřejného, tedy i práva da- ňového, chování contra legem má zvláštní dopady. Nelze totiž stejná nebo dokonce vět- ší daňová zvýhodnění přiznat těm subjek- tům, které právní předpisy porušují, oproti těm, které se chovají secundum legem. Podle ustanovení $ 7 odst. 1 zákona o da- ních z příjmů se za příjmy z podnikání pova- žují: a) příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, b) příjmy ze živnos- ti, ©) příjmy z jiného podnikání podle zvlášt- ních předpisů, d) podíly společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů ko- manditní společnosti na zisku. Živností je podle $ 2 živnostenského zá- kona soustavná činnost provozovaná samo- statně, vlastním jménem, na vlastní odpověd- nost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Jakkoli stěžovatel tvrdí, že vykonával sa- mostatně soustavnou činnost pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, nesplňuje další z podmínek pro to, aby mohla být tato činnost považována za výkon živnosti. Provo- zoval-li ji totiž bez živnostenského oprávnění, nevykonával ji za podmínek stanovených živ- nostenským zákonem ($ 10, $ 45, 6 47, re- spektive $ 50 živnostenského zákona). Vzhledem k výše uvedenému žalovaný ani soud nepochybili, nepodřadili-li příjmy stěžo- vatele pod $ 7 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, neboť se nemohlo jednat o příjmy z podnikání, respektive z živnosti. Z povahy dosažených příjmů stěžovatele (příjmy z obcho- dování) se podává, že se nemohlo jednat ani o žádný jiný příjem podřaditelný pod $ 7 odst. 1, respektive odst. 2 zákona o daních z příjmů. Stěžovateli nelze přisvědčit ani v závě- rech, které učinil stran nepřípadnosti aplika- ce $ 10 zákona o daních z příjmů. Stěžovatel výše uvedené ustanovení ne- správně pochopil, vylučuje-li jeho aplikaci pouze z toho, že se u něj nejednalo o příjmy příležitostné a jednorázové [$ 10 odst. 1 písm. a) cit. zákona]. Ostatními příjmy podle $ 10 zákona o da- ních z příjmů jsou předně příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud nejde o příjmy podle $ 6 až $ 9. Uvedené ustanove- ní obsahuje pouze demonstrativní výčet pří- jmů, o které by se mohlo jednat. Tento výčet přichází však v úvahu vždy až teprve tehdy, lze-li dospět k závěru o tom, že nelze příjem podřadit pod některý z předchozích $ 6 až $ 9. Tak tomu bylo i v případě stěžovatele. Protože příjem stěžovatele nemohl tvořit díl čí základ daně podle $ 7 zákona o daních z pří- jmů, nemohl stěžovatel využít ani možnost, kte- rou uvedené ustanovení v odst. 9 podnikatelům poskytuje, totiž uplatnit paušální výdaje, aniž by musel skutečně vynaložené výdaje prokazovat. Příjem stěžovatele žalovaný správně zahr- nul do dílčího základu daně podle $ 10 záko- na o daních z příjmů; v tom případě lze uplat- nit pouze výdaje prokazatelně vynaložené ($ 10 odst. 4 zákona). 1095 1397 13597 Daňové řízení: úkon směřující k vyměření nebo doměření daně Daň z přidané hodnoty: osvědčení o registraci k $ 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) k $ 5 odst. 1 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro zda- ňovací období let 2001 a 2002% Samotné vydání osvědčení o registraci daňového subjektu k dani z přidané hod- noty nelze považovat za úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení (6 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), když daňová povinnost i povinnost podat daňové přiznání vzniká u tzv. „nedobrovol- ných“ plátců daně z přidané hodnoty přímo ze zákona a registrace k dani z přidané hodnoty má pak účinky čistě deklaratorní, kdy od data žádosti o registraci, osvědče- ní 0 registraci či doručení takového osvědčení se neodvíjí vznik, změna či zánik da- ňové povinnosti - ty jsou zákonem vázány jen na skutečnosti, které jsou na registra- ci samotné nezávislé ($ 5 odst. 1 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty).
Petr J. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnost žalobce.