ňový řád“, „d. ř.“) Vyměří-li správce daně na základě podaného daňového přiznání nadměrný od- počet postupem dle $ 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pře- platek na osobním účtu daňového subjektu vzniká dnem následujícím, nikoli až uplynutím třicetidenní lhůty stanovené pro vrácení přeplatku ($ 37a zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty).
ňový řád“, „d. ř.“) Vyměří-li správce daně na základě podaného daňového přiznání nadměrný od- počet postupem dle $ 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pře- platek na osobním účtu daňového subjektu vzniká dnem následujícím, nikoli až uplynutím třicetidenní lhůty stanovené pro vrácení přeplatku ($ 37a zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty).
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s postu- pem krajského soudu a interpretaci odvolání žalobce, tak jak ji podal stěžovatel, zásadně odmítá. Ze spisového materiálu vyplynulo, že ža- lobce v odvolání ze dne 16. 8. 2004 jedno- značně namítá nesoulad v uplatňování příslu- šenství daně za situace, kdy je penále vyměřováno i za dobu, po kterou jsou na jeho daňových účtech evidovány přeplatky. Zcela zjevně jeho námitky směřují do postupu správce daně, který v souvislosti s uplatněný- mi nároky na vrácení odpočtu daně z přidané hodnoty podle $ 37 a $ 37a zákona o dani z přidané hodnoty eviduje vždy 30 dnů trva- jící přeplatek - po tuto dobu nemělo být pe- nále uplatňováno. Žalobce rovněž demon- struje postup stěžovatele na konkrétních případech, kdy penále nebylo uplatněno, a případech, kdy správce daně postupoval odlišně. Ustanovení $ 64 d. ř. žalobce zmiňu- je v odvolání v souvislosti s konkrétními pří- klady a to tak, že konstatuje, že „aní v tomto případě však o lhůtu na vrácení přeplatku dle J 64 zákona č. 337/1992 Sb., vypočtené penále nesnížil“. Jakkoli se může jevit tato formulace jako nesrozumitelná, nelze nedo- konalost a neobratnost ve vyjadřování žalob- ce vykládat v jeho neprospěch a přičítat k je- ho tíži, a to zvláště za situace, kdy z celého podání je zřejmé, čeho se žalobce domáhal a v čem shledal postup správního orgánu ne- správným. To ostatně bylo zřejmé i správní- mu orgánu, neshledalli důvod pro postup dle $ 48 odst. 4 písm. d)d. ř. » Súčinností od I. 5. 2004 nahrazen zákonem č. 235/2004 Sb., o daní z přidané hodnoty. 2035 Ustanovení $ 64 odst. 2 d. ř. stanoví správ- ci daně povinnost převést přeplatek na úhra- du případného nedoplatku u jiné daně, popř. jako zálohu na téže dani. Přeplatek obecně je definován jakožto částka převyšující splat- nou daň ($ 64 odst. 1 d. ř.). Zvláštní daňové zákony mohou stanovit vznik přeplatku ji- nak; tak je tomu i v případě daně z přidané hodnoty. : Podle $ 37a zákona o dani z přidané hod- noty vznikne vratitelný přeplatek vyměřením nadměrného odpočtu. Vyměří-li tedy správce daně na základě podaného daňového přizná- ní nadměrný odpočet postupem dle $ 46 odst. 5 d. ř., přeplatek na osobním účtu daňo- vého subjektu vzniká dnem následujícím, ni- koli až uplynutím 30denní lhůty stanovené pro vrácení přeplatku. Jinak je tomu však v případě, kdy je vyměřeno na základě vytý- kacího řízení ve smyslu $ 43 d. ř., tedy v přípa- dech, kdy správce daně vznese pochybnosti o správnosti a úplnosti podaného daňového přiznání; zde již neplatí, že vznik přeplatku se shoduje s datem podání daňového přiznání, neboť postup dle $ 46 odst. 5 d. ř. je v tako- vém případě již vyloučen. Přeplatek vzniká až dnem vydání platebního výměru, kterým se daň (odpočet) vyměří. Ze spisového materiá- lu však nelze zjistit, jakým způsobem byly nad- měrné odpočty vyměřeny a z rozhodnutí stě- žovatele ani nelze dovodit, mělo-li k vyměření dojít jinak.než postupem dle $ 46 odst. 5 d. ř. Skutečnost, že v případě uplatněných ná- roků na odpočet na dani se nenachází na kre- ditní straně osobního účtu daňového subjek- tu částka přeplatku „fyzicky“, ale je zde pouze účtováno o „nároku“, je zcela bez významu a neodůvodňuje, aby správce daně neapliko- val $ 64 odst. 2 d. ř. Bez významu je rovněž i ta skutečnost, že o vrácení nadměrného odpo- čtu daňový subjekt, na rozdíl od jiných daní, nežádá samostatnou žádostí ($ 64 odst. 4d.ř., $ 37a zákona o dani z přidané hodnoty). Po- kud je tedy na daňovém účtu evidován vymě- řený nárok na odpočet (přeplatek), je správ- ce daně povinen postup dle $ 64 odst. 2 d. ř. uplatnit. Předepíše-li správce daně za dobu, kdý existuje na účtu daňového subjektu dis- ponibilní vratitelný přeplatek, daňovému sub- jektu penále z titulu existence nedoplatku na jiné dani, postupuje v rozporu se zákonem. Stěžovatel, za situace, kdy daňový řád v $ 64 odst. 2 správci daně stanoví povinnost urči- tým způsobem postupovat a tento ji nesplní, byl povinen ve smyslu $ 50 odst. 3 d. ř. k této vadě přihlédnout, byť by ji žalobce nenamítal vůbec, což však v projednávané věci ani konsta- tovat nelze. Výtka krajského soudu, která v tom- to směru byla vznesena, je zcela oprávněná. 2035 Právo Evropské unie: volný pohyb služeb Daňové řízení: stálá provozovna k $ 33 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 157/1993 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 237/2004 Sb., č. 62/2006 Sb. a č. 214/2006 Sb. (v textu jen „daňový řád“, „d. ř.“) k čl. 5 odst. 3 písm. b) Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 100/2003 Sb. m. s) k čl. 10 a čl. 49 Smlouvy o založení Evropského společenství“ Pokud daňový nerezident nesplnil svoji zákonnou povinnost podle $ 33 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neoznámil správci daně vznik stá- » S účinností od 1. 12. 2009 byl či. 10 zrušen a čl. 49 pozměněn Lisabonskou smlouvou pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství; nyní srov. čl. 56 Smlouvy o fun- gování Evropské unie. : 384 lé provozovny, zaregistruje ho správce daně podle $ 33 odst. 14 citovaného zákona z úřední povinnosti. Tímto postupem není porušen čl. 10 a čl. 49 Smlouvy o ES Czá- kaz omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství). Pojem „stálá provozovna“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. b) Smlouvy mezi Českou re- publikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňové- mu úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 100/2003 Sb. m. s.) není totožný s po- jmem sídlo. Stálá provozovna je místem na území České republiky, v němž vykonává svoji činnost daňový nerezident, a lze jej chápat rovněž jako kritérium určující způ- sob zdanění příjmů určité osoby dvěma členskými státy Evropského společenství.
Společnost s ručením omezeným Stora Enso Timber Ždírec proti Finančnímu ředitelství