Podání daňového přiznání (dodatečného daňového přiznání) nemůže být ve smyslu $ 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, úkonem, který by byl způsobilý prodloužit lhůtu pro vyměření, resp. dodatečné stanovení da- ně, neboť je pojmově vyloučeno, aby byl daňový subjekt zpraven o svém vlastním úkonu. Zákon spojuje tyto účinky pouze s úkony správce daně, nikoli s úkony daňo- vého subjektu.
Prejudikatura: č. 178/2004 Sb. NSS, č. 634/2005 Sb. NSS, č. 698/2005 Sb. NSS, č. 953/2006 Sb. NSS a č. 954/2006 Sb. NSS. 190
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem v mezích důvodů uplatněných ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Tvrzená nezákonnost, spočívající v nesprávném právním posouzení věci soudem v předcházejícím řízení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikována nesprávná právní věta, popř. je sice aplikována správná právní věta, ale tato je nesprávně vyložena. Vztah mezi skutkovým zjištěním a právním posouzením lze charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní normy na konkrétní případ nebo situaci.