Článek 54 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky ve spojení s čl. 3 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vymáhání neoprávněně vyplacených částek dotace z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) od jejího příjemce mohlo být zahájeno po uplynutí lhůty 18 měsíců poté, co byla schválena kontrolní zpráva nebo podobný doklad konstatující, že došlo k nesrovnalosti, popřípadě poté, co tuto zprávu nebo podobný dokument obdržela platební agentura či subjekt odpovědný za zpětné získávání daných plateb.
[13] Podle § 17 odst. 1 věty první s. ř. s. dospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu.
[14] V rozsudku čj. 9 Afs 280/2017-57, konkrétně v jeho bodu 50, devátý senát uvedl: „Soud dále zvažoval, zda je k vzájemnému vztahu výše uvedených nařízení, která jsou prima facie v rozporu, povinen položit předběžnou otázku. Dospěl k závěru, že se vzájemným vztahem těchto nařízení zabývat nemusí. K promlčení práva zahájit stíhání ve smyslu čl. 3 odst. 1, prvního pododstavce nařízení č. 2988/95 ani k prekluzi práva požádat příjemce o vrácení neoprávněné poskytnuté dotace ve smyslu čl. 54 nařízení č. 1306/2013 totiž nedošlo. Za této situace soud pro vyřešení projednávané věci nepotřebuje zodpovědět otázku vzájemného vztahu shora uvedených nařízení. Tak by tomu bylo pouze v případě, že by jedna ze stanovených lhůt již uplynula. “ Z citované pasáže rozsudku devátého senátu je patrné, že ten považuje čl. 54 nařízení č. 1306/2013 za ustanovení o prekluzi oprávnění členského státu požádat příjemce o vrácení neoprávněně poskytnuté dotace. Naopak pátý senát míní, že členský stát je oprávněn požadovat vrácení neoprávněných plateb zpět i po uplynutí této lhůty.
[15] Pátý senát tak k posuzované otázce chce zaujmout právní názor odlišný od právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí devátého senátu. Má za to, že výklad práva Evropské unie je zde zcela zřejmý (acte clair). Uvedená právní otázka je rozhodná pro rozhodnutí o kasační stížnosti, neb jí se týká jedna ze stížních námitek. Pravomoc rozšířeného senátu je tedy dána (§ 17 odst. 1 věty první s. ř. s.).
IV.2. Předběžná otázka a odpověď Soudního dvora EU
[16] Věc byla postoupena rozšířenému senátu kvůli výkladu čl. 54 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 a rozšířený senát shledal svou pravomoc se jí zabývat. Současně s ohledem na povahu právní otázky dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky pro jeho povinnost obrátit se na Soudní dvůr EU podle čl. 267 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie.
[17] Rozšířený senát na rozdíl od předkládajícího pátého senátu neshledal, že rozhodnou právní otázku lze považovat za acte clair, a proto položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU a přerušil řízení. Soudní dvůr EU o předběžné otázce rozhodl rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, M. K. proti Ministerstvu zemědělství, C-657/23. Rozšířený senát proto pokračoval v řízení.
[18] Soudní dvůr EU dospěl k následujícímu závěru:
„Článek 54 odst. 1 [nařízení č. 1306/2013] ve spojení s čl. 3 odst. 1 prvním pododstavcem [nařízení č. 2988/95] musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vymáhání neoprávněně vyplacených částek dotace z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) od jejího příjemce mohlo být zahájeno po uplynutí lhůty 18 měsíců poté, co byla schválena kontrolní zpráva nebo podobný doklad konstatující, že došlo k nesrovnalosti, popřípadě poté, co tuto zprávu nebo podobný dokument obdržela platební agentura či subjekt odpovědný za zpětné získávání daných plateb. “
[18] Soudní dvůr EU dospěl k následujícímu závěru:
„Článek 54 odst. 1 [nařízení č. 1306/2013] ve spojení s čl. 3 odst. 1 prvním pododstavcem [nařízení č. 2988/95] musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vymáhání neoprávněně vyplacených částek dotace z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) od jejího příjemce mohlo být zahájeno po uplynutí lhůty 18 měsíců poté, co byla schválena kontrolní zpráva nebo podobný doklad konstatující, že došlo k nesrovnalosti, popřípadě poté, co tuto zprávu nebo podobný dokument obdržela platební agentura či subjekt odpovědný za zpětné získávání daných plateb. “
[19] Soudní dvůr EU tedy dospěl k závěru, že lhůta podle čl. 54 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 není lhůtou prekluzivní, takže jejím uplynutím nezaniká právo státu vymáhat neoprávněně poskytnutou dotaci na jednotlivci.
[20] Rozšířený senát i jakýkoli jiný senát Nejvyššího správního soudu jsou v otázce výkladu práva Evropské unie podle čl. 267 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie vázány rozhodnutími Soudního dvora EU.
[21] Soudní dvůr EU zodpověděl předběžnou otázku v úplnosti, a tím zcela vyčerpal právní otázku předloženou pátým senátem k posouzení rozšířenému senátu. Rozšířený senát tedy pouze odkazuje na shora uvedené závěry Soudního dvora EU v nynější věci (viz obdobně usnesení rozšířeného senátu ze dne 10. 2. 2021, čj. 5 As 177/2016-139, č. 4156/2021 Sb. NSS, bod 39).
V. Závěr
[22] Rozšířený senát měl pravomoc se předloženou věcí zabývat (viz obdobně usnesení rozšířeného senátu čj. 5 As 177/2016-139, bod 33). Soudní dvůr EU nicméně na základě rozšířeným senátem položené předběžné otázky právní otázku předloženou rozšířenému senátu vyčerpal. Není ani namístě, aby rozšířený senát rozhodl věc samotnou – hospodárnost řízení ani jiné důležité důvody nejsou v dané věci dostatečně silným důvodem pro takový postup (viz čl. 71 odst. 1 Jednacího řádu Nejvyššího správního soudu).
[23] Proto rozšířený senát rozhodl o vrácení věci pátému senátu bez toho, aby ve výroku svého usnesení opakoval řešení právní otázky vyslovené Soudním dvorem EU, neboť jeho pravomoc je zodpovězením předběžné otázky vyčerpána (viz obdobně usnesení rozšířeného senátu čj. 5 As 177/2016-139, bod 48).