Není vyloučeno, aby v rámci kontroly množství a druhu přepravovaného zboží
dle § 41 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, celní orgán zjistil i jiná
pochybení, která mohou být důvodem pro zajištění vybraných výrobků dle § 42
odst. 1 písm. a) až d) citovaného zákona. V takovém případě je však nutno taková pochybení specifikovat a podřadit pod případná porušení povinností, s nimiž zákon
o spotřebních daních spojuje postup dle § 42, a vést stran odstranění takových pochybností dle jejich povahy určitý zákonem presumovaný postup a identifikovat relevantní
řízení, v němž mají být zjištěná pochybení hodnocena a mají z nich být vyvozeny relevantní dopady; přitom je třeba brát v úvahu smysl a účel zákonného opatření. Zajištění vybraných výrobků dle § 42 citovaného zákona však nelze bez dalšího
provést toliko s odkazem na kontrolu, která byla provedena dle § 41 odst. 4 citovaného zákona, přitom bylo konstatováno, že závady v rámci této kontroly nebyly
shledány.
Není vyloučeno, aby v rámci kontroly množství a druhu přepravovaného zboží
dle § 41 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, celní orgán zjistil i jiná
pochybení, která mohou být důvodem pro zajištění vybraných výrobků dle § 42
odst. 1 písm. a) až d) citovaného zákona. V takovém případě je však nutno taková pochybení specifikovat a podřadit pod případná porušení povinností, s nimiž zákon
o spotřebních daních spojuje postup dle § 42, a vést stran odstranění takových pochybností dle jejich povahy určitý zákonem presumovaný postup a identifikovat relevantní
řízení, v němž mají být zjištěná pochybení hodnocena a mají z nich být vyvozeny relevantní dopady; přitom je třeba brát v úvahu smysl a účel zákonného opatření. Zajištění vybraných výrobků dle § 42 citovaného zákona však nelze bez dalšího
provést toliko s odkazem na kontrolu, která byla provedena dle § 41 odst. 4 citovaného zákona, přitom bylo konstatováno, že závady v rámci této kontroly nebyly
shledány.
Spotřební daně: zajištění vybraných výrobků
Krajský soud v Českých Budějovicích vydal dne 7. 12. 2011 rozhodnutí čj. 10 Af
81/2010-196, kterým zrušil rozhodnutí žalovaného ad 2) ze dne 16. 4. 2010 a rozhodnutí
žalovaného ad 1) ze dne 27. 5. 2010 vydaná ve
věci zajištění vybraných výrobků žalobce podle § 42 zákona o spotřebních daních.
Krajský soud konstatoval, že jestliže předmětem kontroly podle § 41 odst. 4 zákona
o spotřebních daních ve znění platném v době kontroly může být výlučně druh a množství
dopravovaných vybraných výrobků, potom za
situace, kdy druh a množství kontrolovaných
vybraných výrobků souhlasí s údaji v elektronickém průvodním dokladu, je zajištění vybraných výrobků vybočením z mezí daných
§ 41 odst. 4 a § 42 odst. 1 písm. c) zákona
o spotřebních daních. V této souvislosti krajský soud konstatoval, že v dané věci nebyly
žádné závady shledány, kontrola dle § 41
odst. 4 citovaného zákona tudíž skončila bez
závad. Na základě takového výsledku kontroly nelze vybrané výrobky a dopravní prostředek zajistit; údaje, které bylo možno kontrole
podrobit, nebyly nesprávné nebo nepravdivé
ve smyslu § 42 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních.
Žalovaní dle krajského soudu pochybili,
pokud nezhodnotili, způsobuje-li uvedení
chybějící datové skupiny nesprávnost či nepravdivost údajů v elektronických přepravních dokladech. Rozhodnutí celních orgánů
jsou dle krajského soudu nepřezkoumatelná,
neboť chybí podřazení vady dovozené celními orgány textu právní normy, podle které
lze zajištění realizovat.
Žalovaní (stěžovatelé) podali proti tomuto
rozsudku shodné kasační stížnosti, v nichž tvrdili, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku stran zákonného rozsahu oprávnění
celního úřadu ke kontrole vybraných výrobků
v souvislosti s jejich následným zajištěním.
Stěžovatelé s tímto závěrem nesouhlasili
a poukazovali na to, že podstatou oprávnění
celních orgánů dle § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních je možnost zastavovat a kontrolovat dopravní prostředky za účelem zjiš-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
*) S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňovým řádem.
tění, zda druh a množství dopravovaných vybraných výrobků odpovídají údajům na průvodních dokladech. Stěžovatelé dále poukazovali na
§ 42 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních, které opravňuje celní orgány k zajištění
vybraných výrobků i dopravních prostředků,
jestliže údaje na průvodních dokladech se jeví jako nesprávné či neúplné. Pokud by směly
celní orgány hodnotit pouze údaje o množství a druhu zboží bez ohledu na další skutečnosti a bez kontroly jiných údajů, nebylo by
možné při „správnosti“ údajů o množství
a druhu zboží ani např. konstatovat, že doklad je falešný.
ukazovali na
§ 42 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních, které opravňuje celní orgány k zajištění
vybraných výrobků i dopravních prostředků,
jestliže údaje na průvodních dokladech se jeví jako nesprávné či neúplné. Pokud by směly
celní orgány hodnotit pouze údaje o množství a druhu zboží bez ohledu na další skutečnosti a bez kontroly jiných údajů, nebylo by
možné při „správnosti“ údajů o množství
a druhu zboží ani např. konstatovat, že doklad je falešný.
Stěžovatelé tvrdili, že z § 42 zákona o spotřebních daních žádné omezení co do rozsahu údajů, pro jejichž nesprávnost, resp. absenci mohou celní orgány vybrané výrobky
zajistit, nevyplývá. Jestliže tedy stěžovatel při
kontrole prováděné v souladu s § 41 odst. 4
citovaného zákona zjistil jako první, že údaje
na průvodních dokladech jsou nesprávné
a neúplné, byl oprávněn dopravované vybrané výrobky včetně dopravních prostředků zajistit podle § 42 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona o spotřebních daních; zajištěním tedy
nedošlo k vybočení ze zákonných mezí.
Žalobce souhlasil s posouzením věci po
právní stránce tak, jak učinil krajský soud. Žalobce nikdy nezpochybnil právo kontroly,
které zákon orgánům celní správy nesporně
svěřil; není tedy sporné to, zda stěžovatel může kontrolovat doklady, jakož i to, zda vozidla
mají či nemají skryté schránky, tedy zda může
kontrolovat cokoli, co by mohlo u kontrolované osoby souviset s daňovou povinností.
Dle žalobce je však nepřípustné, aby kontrola
vykonávaná celními orgány směřující ke zjištění skutečností rozhodných pro vyměření
spotřební daně byla realizována výhradně
s odkazem na § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních – v daném ustanovení zákon
striktně a jednoznačně uvádí, co je předmětem kontroly (množství a druh zboží).
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
zamítl.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
Z odůvodnění:
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním
soudem
Kontrola v projednávané věci byla zahájena
dle § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních
a účelem této kontroly bylo porovnat druh
a množství přepravovaného zboží s údaji o druhu a množství dopravovaného zboží v průvodních dokladech. V tomto smyslu kontrola nekonstatovala žádné nesrovnalosti. Z protokolu
o kontrole jiný účel kontroly nevyplývá.
jistě není
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
Z odůvodnění:
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním
soudem
Kontrola v projednávané věci byla zahájena
dle § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních
a účelem této kontroly bylo porovnat druh
a množství přepravovaného zboží s údaji o druhu a množství dopravovaného zboží v průvodních dokladech. V tomto smyslu kontrola nekonstatovala žádné nesrovnalosti. Z protokolu
o kontrole jiný účel kontroly nevyplývá.
jistě není
Nejvyšší správní soud nikterak nezpochybňuje oprávnění celních orgánů provádět
kontrolu žalobce kdykoli a kdekoli v průběhu
přepravy vybraných výrobků, kontrolovat
množství a druh přepravovaného zboží, náležitosti průvodních dokladů, jakož i skutečnosti jiné. Ustanovení § 41 zákona o spotřebjediným
ních daních zcela
ustanovením, které opravňuje celní orgány
k provedení kontroly, představuje určité generální oprávnění celních orgánů k určité
činnosti – výkonu správy daní. Celní orgány
jsou přitom povinny postupovat v intencích
procesních postupů dle zákona č. 280/2009 Sb.,
daňového řádu, resp. zákona č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků*); platí (platilo) pro
ně tedy bez výhrady ustanovení o řízení
a postupech dle daňového řádu – v dané době např. též i § 15 o místním šetření dle zákona o správě daní a poplatků.
Nejvyšší správní soud ani nezpochybňuje
tvrzení stěžovatele, že institut zajištění vybraných výrobků dle § 42 zákona o spotřebních
daních lze aplikovat i na zjištění učiněná
v souvislosti s kontrolním oprávněním dle
§ 41 odst. 4 téhož zákona. Nelze proto konstatovat, že celní orgány mohou v rámci kontroly dle § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních kontrolovat pouze druh a množství
přepravovaných vybraných výrobků a nemohou podrobit kontrole i jiné skutečnosti (takto nadto krajský soud otázku neposoudil, jak
stěžovatelé v kasační stížnosti tvrdí, pouze
konstatoval, že nelze provést zajištění vybraných výrobků na základě kontroly provedené
dle § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních,
při níž nebyly shledány nedostatky, resp. ze
zjištění nedostatků jiného charakteru nelze
bez dalšího jen s odkazem na dané ustanovení přistoupit k zajištění vybraných výrobků
dle § 42 citovaného zákona).
it kontrole i jiné skutečnosti (takto nadto krajský soud otázku neposoudil, jak
stěžovatelé v kasační stížnosti tvrdí, pouze
konstatoval, že nelze provést zajištění vybraných výrobků na základě kontroly provedené
dle § 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních,
při níž nebyly shledány nedostatky, resp. ze
zjištění nedostatků jiného charakteru nelze
bez dalšího jen s odkazem na dané ustanovení přistoupit k zajištění vybraných výrobků
dle § 42 citovaného zákona).
Nutno uvést, že § 41 a § 42 zákona o spotřebních daních, které opravňují celní orgány ke kontrole, jsou zcela odlišné instituty,
nejsou nikterak podmiňující a nelze je zaměňovat. Nelze bez dalšího však provést zajištění vybraných výrobků dle § 42 s odkazem na
kontrolu, která byla provedena dle § 41 odst. 4,
přitom bylo konstatováno, že závady v rámci
této kontroly nebyly shledány. Jinými slovy
nelze odůvodnit zajištění vybraných výrobků
dle § 42 odst. 1 písm. c) s odkazem na § 41
odst. 4 zákona o spotřebních daních, tedy de
facto tím, že nebyly shledány závady; takové
zdůvodnění postrádá logiku. Je proto nutno
vždy identifikovat řízení, které je vedeno,
a v němž celní orgány zjistily pochybení, které by odůvodňovalo zajištění vybraných výrobků dle § 42 zákona o spotřebních daních.
V daném případě byly předmětem kontroly,
která byla zahájena a v protokole z ústního
jednání ze dne 15. 4. 2010 deklarována, toliko
druh a množství vybraných výrobků, přitom
z protokolu vyplývá, že v množství ani v druhu přepravovaných výrobků nebyly zjištěny
nesrovnalosti. Není zcela jistě vyloučeno, jak
bylo předesláno výše, že v rámci kontroly
množství a druhu přepravovaného zboží celní orgán může zjistit i jiná pochybení, která
mohou být důvodem pro zajištění vybraných
výrobků dle § 42 odst. 1 písm. a) až d) zákona
o spotřebních daních. V takovém případě je
však nutno taková pochybení specifikovat
a podřadit pod případná porušení povinností, s nimiž zákon o spotřebních daních spojuje postup dle § 42, a vést stran odstranění takových pochybností dle jejich povahy určitý
zákonem presumovaný postup a identifikovat relevantní řízení, v němž mají být zjištěná
pochybení hodnocena a mají z nich být vyvozeny relevantní dopady; přitom je třeba brát
smysl a účel zákonného opatření. Nelze však
poté, kdy samotná kontrola provedená dle
§ 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních je
je z hlediska
ná porušení povinností, s nimiž zákon o spotřebních daních spojuje postup dle § 42, a vést stran odstranění takových pochybností dle jejich povahy určitý
zákonem presumovaný postup a identifikovat relevantní řízení, v němž mají být zjištěná
pochybení hodnocena a mají z nich být vyvozeny relevantní dopady; přitom je třeba brát
smysl a účel zákonného opatření. Nelze však
poté, kdy samotná kontrola provedená dle
§ 41 odst. 4 zákona o spotřebních daních je
je z hlediska
bez zjištění, bez dalšího (např. bez provedení
místního šetření v intencích zákona o správě
daní a poplatků, který na řízení ve věcech
spotřebních daní dopadá) přistoupit k zajištění vybraných výrobků dle § 42 citovaného
zákona. Celní orgány uvedly, že byly zjištěny
nesrovnalosti ohledně správnosti údajů,
které byly uvedeny na průvodních dokladech.
V této souvislosti je třeba uvést, že sám stěžovatel s ohledem na „[o]statní jinak správné
uváděné údaje na dalších dokladech provázejících předmětné minerální oleje svědčící
o místu přímého dodání, které bylo oprávněnému příjemci povoleno jako místo ukončení dopravy vybraných výrobků, splnění
ostatních povinností spojených s dopravou
a s přihlédnutím k nejednotnosti přístupu
členských států k vyplňování průvodních dokladů“ konstatoval ve svém rozhodnutí, že
nelze vykládat právní předpisy v dané věci
formalisticky bez ohledu na skutečný obsah
úkonů, a proto následně v řízení o propadnutí
věci rozhodl (až) dne 1. 10. 2010 o tom, že se
propadnutí zajištěných věcí (ze dne 15. 4. 2010)
neukládá. Takovou úvahu však měl vést celní
orgán již v době, kdy na základě všech těchto
indicií, které ve své sféře měl (změna sídla zapsaná v obchodním rejstříku při ztotožnění
příjemce, nejednalo se tedy o společnost fiktivní nebo zcela odlišnou od společnosti, která disponovala příslušným oprávněním, k nevyplnění datové skupiny 7 došlo mimo jiné
i v důsledku postupu rakouských celních orgánů, které předmětnou nevyplněnou datovou skupinu akceptovaly, přepravce uvedl, že
stejným způsobem provádí přepravu, tj. se
stejně vyplněnými doklady, již cca od července minulého roku a nikdy neměl problém
atd.), rozhodl bez dalšího o zajištění vybraných výrobků, aniž by se jakkoli nesrovnalostmi v údajích, jak sám uvedl, zabýval a vyhodnotil
jejich závažnosti,
povahy, tedy z hlediska naplnění podmínek
pro zajištění vybraných výrobků. Bylo namístě, měl-li celní orgán pochybnosti o údajích
v předložených dokladech, vyhodnotit, zda
tyto nesrovnalosti jsou takové intenzity, že by
bylo lze zpochybnit doklad jako takový, tzn.
usoudit, že se zde nejedná o doklad ve smyslu
§ 27 zákona o spotřebních daních a přeprava
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
Společnost s ručením omezeným Rock Oil plus proti 1) Celnímu ředitelství České Budějovice a 2) Celnímu úřadu České Budějovice o spotřební daň, o kasačních stížnostech
žalovaných.