dobných hrách (v textu jen „zákon o loteriích“) L Účel $ I7 odst. 10 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, nelze spatřovat toliko v zabránění samotné hře mladistvými na výherních hracích přístrojích, ale smysl opatření, která stanoví toto ustanovení, je nutno spat- řovat již v prevenci, tzn. aby mladiství do prostor, v nichž se provozují hazardní hry, nemohli vstupovat, tzn. „účastnit se“ např. provozované hry ani pouze „vizuálně“. II. Za oddělení prostoru ve smyslu $ 17 odst. 10 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, nelze považovat již samotné umístění výher- ních hracích automatů ve veřejně přístupné místnosti, na nichž provozovatel při- pevní zákazové značky bránící vstupu a hře mladistvým. Zákon však nestanoví, že oddělení prostoru musí být provedeno toliko pevnou stěnou (např. stavební úpra- vou), není tedy vyloučeno, aby výherní hrací přístroje byly odděleny i jiným způso- bem, např. variabilní zástěnou apod., který by zaručoval jejich nedostupnost mla- distvým. Samotnými přístroji prostor oddělit již z povahy věci samé (zabránění vstupu do prostoru mladistvým) zcela logicky nelze. III. Sankce dle $ 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných po- dobných hrách, je ukládána za protiprávní činnost provozující osoby, přitom zde zákon nestanoví, že tato protiprávní činnost má být poměřována k počtu zařízení, na nichž je protiprávní činnost např. provozována v rozporu s herním plánem nebo bez povolení. Provozovatel se dopustí porušení zákona svým protiprávním chová- ním tím, že určitou činnost provádí v rozporu se zákonem (v daném případě neod- dělil prostor s výherními hracími přístroji), přitom není rozhodné pro posouzení naplnění skutkové podstaty daného správního deliktu, zda nebyl oddělen prostor, v němž se nacházel jeden, dva nebo deset výherních hracích přístrojů. Ze strany pa- chatele se jedná stále o jedno protiprávní chování, jeden skutek. Skutečnost, že pro- tiprávní jednání se týkalo několika zařízení, má potom význam pouze při zvažování výše sankce.
dobných hrách (v textu jen „zákon o loteriích“) L Účel $ I7 odst. 10 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, nelze spatřovat toliko v zabránění samotné hře mladistvými na výherních hracích přístrojích, ale smysl opatření, která stanoví toto ustanovení, je nutno spat- řovat již v prevenci, tzn. aby mladiství do prostor, v nichž se provozují hazardní hry, nemohli vstupovat, tzn. „účastnit se“ např. provozované hry ani pouze „vizuálně“. II. Za oddělení prostoru ve smyslu $ 17 odst. 10 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, nelze považovat již samotné umístění výher- ních hracích automatů ve veřejně přístupné místnosti, na nichž provozovatel při- pevní zákazové značky bránící vstupu a hře mladistvým. Zákon však nestanoví, že oddělení prostoru musí být provedeno toliko pevnou stěnou (např. stavební úpra- vou), není tedy vyloučeno, aby výherní hrací přístroje byly odděleny i jiným způso- bem, např. variabilní zástěnou apod., který by zaručoval jejich nedostupnost mla- distvým. Samotnými přístroji prostor oddělit již z povahy věci samé (zabránění vstupu do prostoru mladistvým) zcela logicky nelze. III. Sankce dle $ 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných po- dobných hrách, je ukládána za protiprávní činnost provozující osoby, přitom zde zákon nestanoví, že tato protiprávní činnost má být poměřována k počtu zařízení, na nichž je protiprávní činnost např. provozována v rozporu s herním plánem nebo bez povolení. Provozovatel se dopustí porušení zákona svým protiprávním chová- ním tím, že určitou činnost provádí v rozporu se zákonem (v daném případě neod- dělil prostor s výherními hracími přístroji), přitom není rozhodné pro posouzení naplnění skutkové podstaty daného správního deliktu, zda nebyl oddělen prostor, v němž se nacházel jeden, dva nebo deset výherních hracích přístrojů. Ze strany pa- chatele se jedná stále o jedno protiprávní chování, jeden skutek. Skutečnost, že pro- tiprávní jednání se týkalo několika zařízení, má potom význam pouze při zvažování výše sankce.
C.) Meritem projednávaného sporu je, zda se stěžovatel dopustil porušení zvláštní- ho provozního režimu, tedy zda spáchal správní delikt porušením $ 17 odst. 10 záko- na o loteriích za situace, kdy se v samotném prostoru hracích automatů, v němž byly umístěny zákazové značky pro vstup a hru mladistvým, přitom odpovědná osoba na zá- kaz vstupu a hry dohlížela, nezletilé osoby ne- nacházely, nicméně tyto se nacházely na za- hrádce, na kterou byl přístup pouze kolem umístěných hracích automatů. Sporným je rovněž vymezení pojmu „oddělená čásť“ pro- vozovny určená k provozování výherních hra- cích automatů, kdy žalovaný tvrdí, že takové oddělení musí být pevné, zatímco stěžovatel připouští i způsob jiný - umístění zákazových značek a vymezení odděleného prostoru sa- motnými výherními hracími přístroji. Povinnost zajištění zvláštního provozní- ho režimu vyplývá přímo z $ 17 odst. 10 záko- na o loteriích, nadto byla stěžovateli uložena rovněž v povolení k provozování výherních hracích přístrojů ze dne 17. 6. 2008, konkrét- ně v bodě 10 části III, přitom pod písmenem c) se zde uvádí, že z důvodu zamezení hry oso- bám mladším 18 let je jim zakázán vstup do stabilně oddělené části provozovny určené k provozování výherních hracích přístrojů. Co se rozumí stabilním oddělením, se zde ne- uvádí. Rovněž žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že zákon o loteriích ani po- volení neuvádí, Co se rozumí stabilním oddělením. Podle $ 17 odst. 10 zákona o loteriích „[z]vláštní provozní režim vyžaduje dohled osoby odpovědné za dodržování zákazu hry osob mladších 18 let, kterým je z důvodu za- mezení jejich účasti na hře vstup zakázán a) do celého prostoru provozovny, nebo b) do místnosti v provozovně výhradně určené k provozování výherních hracích přístrojů, nebo c) do oddělené částí provozovny určené k provozování výherních hracích přístrojů“. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že povinnost, kterou správní orgán v povolení stanovil, je nad rámec zákona. Ze zákona ne- vyplývá v žádném případě, že by oddělení prostoru, v němž jsou provozovány hrací pří- stroje, muselo být odděleno stabilně, resp. jak žalovaný konstatuje, toliko pevnou stě- nou. Je proto namístě zabývat se tím, zda stě- žovatel naplnil skutkovou podstatu $ 17 odst. 10 písm. c) zákona o loteriích v situaci, kdy vyhrazený prostor opatřil zákazovými značkami vstupu mladistvým a zákazu hry na výherních hracích přístrojích. Je třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že ža- lovaný nespecifikoval, z jakého důvodu shle- dal naplnění porušení zvláštního provozního režimu, když odkázal na $ 17 odstavec 10 citovaného zákona. V odůvodnění svého roz- hodnutí žalovaný zcela logicky shledal dů- vodnou námitku stěžovatele, že nelze součas- ně konstatovat porušení $ 17 odst. 10 písm. a) zákona o loteriích, tj. zákaz vstupu do celého prostoru provozovny, a písmene c) téhož ustanovení, tj. zákaz vstupu do oddělené čás- ti provozovny určené k provozování výher- ních hracích přístrojů. Nicméně žalovaný vý- rok změnil tak, že uvedl pouze odstavec 10 bez jakékoli specifikace, tedy opět zde navo- dil stav, kdy shledal stěžovatele vinným z po- rušení písmen a), b) i c). Je pravdou, že takový výrok je poněkud nesrozumitelný a nelogic- ký a potom mu zcela neodpovídá odůvodně- ní žalovaného, které se vztahuje pouze k písmeni c) citovaného ustanovení, když ža- lovaný odkazuje na povinnost, která byla stě- žovateli uložena v povolení (viz výše), a kon- statuje, že oddělení musí být provedeno pevnou stěnou a že oddělení prostoru jiným způsobem, např. lanem nebo překonatelnou mobilní stěnou, nelze považovat za splnění podmínky zákona o loteriích, neboť účasti na hře osob mladších 18 let nezabraňuje. Nic- méně tato nepřesnost, které se žalovaný do- pustil, nemůže mít ještě sama o sobě vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalovaný však již v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, z jakých právních úvah vycházel, resp. z jaké právní normy, pouze způsob pevného oddělení pro účely $ 17 odst. 10 zákona o loteriích dovozuje. <xí Nejvyšší správní soud nikterak nezpo- chybňuje restriktivní opatření, která je třeba v otázce přístupu mladistvých k hazardním hrám obecně přijmout. Závislost na herních automatech (gamblerství) je nepochybně zá- važnou psychickou závislostí, která může ohrozit jejich další existenci i jejich rodinu. Považuje tedy za zcela legitimní požadavek zákazu hazardních her, za které lze považovat veškeré hry, kde o výhře nebo prohře rozho- duje náhoda nebo předem neznámá okol 303 2525 nost, mladistvým, tedy i výherních hracích přístrojů. Nicméně předmětem projednáva- né věci není porušení zákona ze strany stěžo- vatele tím, že umožnil mladistvým na hracích přístrojích hrát (tato skutečnost nebyla při kontrole zjištěna): Předmětem posouzení je, zda se stěžovatel dopustil správního deliktu, resp. zda tento byl v rozhodnutí žalovaného řádně vymezen a zda pokuta za něj uložená je v souladu se zákonem, nikoli, zda mladistvé osoby na výherních hracích automatech sku- tečně hrály. Podle $ 1 odst. 7 zákona o loteriích „[úlčastníkem loterie nebo jiné podobné hry [..] může být jen fyzická osoba, která dovrší- la 18 let věku a která v souladu s herním plá- nem uhradí vklad (sázku) provozovateli předem, a to v hotovosti nebo bezhotovostně. Osobám mladším 18 let je účast na loteriích a jiných podobných hrách zakázána. Provo- zovatel loterií a jiných podobných her musí učinit taková opatření, aby se tyto osoby ne- mohly hry zůčastnit. K tomuto účelu je oprávněn požadovat předložení průkazu to- tožnosti.“ Z uvedeného ustanovení vyplývá obecná povinnost provozovatele zamezit to- mu, aby osoby mladší 18 let hazardní hry mohly hrát, vyplývá z něj zákaz mladistvým her se zůčastnit. Zvláštní úpravu týkající se hracích auto- matů obsahuje $ 17 a násl. zákona o loteriích. Podle $ 17 odst. 2 tohoto zákona „[vlýherní hrací přístroj musí být umístěn tak, aby ne- umožňoval hru osobám mladším 18 let, ne- bo provozovatel musí učinit taková opatře- ní, aby tyto osoby se nemohly hry zůčastnit. K tomuto účelu je obrávněn požadovat před- ložení průkazu totožnosti“ Podle $ 17 odst. 8 „[vlýherní hrací pří- stroje smějí být provozovány v kasinech a hernách. Dále smějí být provozovány v po- hostinských zařízeních a dalších místech, která splňují podmínky zvláštního provoz- ního režimu podle odstavce 10.“ Z uvedeného vyplývá, že hrací přístroje mohou být umístěny kromě míst k tomu a priori určených, tj. heren a kasin, kam je přístup mladistvých zakázán a již při vstupu 304 jim není umožněn, např. v restauracích, ba- rech a jiných podobných zařízeních. Tato za- řízení na rozdíl od heren a kasin nejsou a priori určena ke hrám, ale jsou navštěvová- na prioritně za jiným účelem, zpravidla ob- čerstvením, k různým schůzkám, jednáním apod. Pro tato zařízení zákon stanoví provo- zovateli přijmout opatření obdobná hernám a kasinům, co se týče přístupu ke hře, resp. již samotného vstupu mladistvých. xx2 Nejvyšší správní soud na rozdíl od stěžo- vatele neshledává smysl a účel zákona toliko v zabránění samotné hře mladistvými na vý- herních hracích přístrojích, ale smysl opatře- ní, která zákon stanoví je nutno spatřovat již v prevenci, tzn. aby mladiství do prostor, v nichž se provozují hazardní hry nemohli vstupovat, tzn. „účastnit se“ např. provozova- né hry ani pouze „vizuálně“. Jak již bylo uvedeno výše, je povinen pro- vozovatel učinit taková opatření, aby mladist- vé osoby se nemohly účastnit hry (tzn. jakko- li, tedy ani pouhým pasivním přihlížením). Stěžovatel tuto skutečnost prokazoval jednak dohledem osoby odpovědné, jednak zákazo- vými značkami. Jejich umístěním, dle jeho ná- zoru, vymezil prostor, kam je vstup mladist- vým zakázán, a považoval svoji povinnost uloženou mu zákonem „přijmout opatření k zamezení hry mladistvým“ za splněnou. Stě- žovateli nelze v jeho argumentaci přisvědčit. Stěžovateli je vytýkáno, že prostor, v němž jsou hrací přístroje, není stabilně oddělen, aniž by žalovaný uvedl, z jakého důvodu k ta- kovému závěru o nutnosti toliko pevného od- dělení dospěl, když ze zákona, konkrétně z $ 17 odst. 10 zákona o loteriích takový poža- davek nevyplývá. V daném případě je nutno konstatovat, že nelze přisvědčit stěžovateli, že za oddělení prostoru lze považovat již sa- motné umístění výherních hracích automatů. Skutečnost, že stěžovatel na hrací přístroje umístěné v průchozí a všem přístupné míst- nosti připevnil zákazové značky, ještě prostor nikterak neodděluje. Lze mu naopak přisvěd- čit v tom, že zákon nestanoví, že takové oddělení musí být provedeno toliko pevnou stěnou, jak tvrdí žalovaný. Nicméně v projed- návané věci však výherní hrací přístroje ne- byly odděleny žádným jiným způsobem (např. ani variabilní zástěnou apod.). Jak již bylo uvedeno, samotnými přístroji prostor oddělit již z povahy věci samé (zabránění vstupu do prostoru mladistvým) zcela logicky nelze. V tomto směru rozhodnutí žalovaného o porušení podmínek provozního režimu dle $ 17 odst. 10 písm. c) zákona o loteriích ob- stojí. Skutečnost, že žalovaný výslovně ne- uvedl ve výroku rozhodnutí konkrétní písme- no citovaného ustanovení, resp. odkazem na celý odstavec 10 učinil rozhodnutí poněkud nesrozumitelným, nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. Skutek, který je stěžovateli přičí- tán, byl zcela jasně popsán (neoddělení pro- stor s možností přístupu mladistvých k vý- herním hracím přístrojům) a stěžovatel byl v průběhu řízení s takto vymezeným skut- kem srozuměn. x A Nejvyšší správní soud shledal důvodnou kasační stížnost v části námitek týkajících se uložené pokuty. Podle $ 48 odst. 1 písm. a) zákona o lote- riích lze pokutu do výše 150 000 Kč uložit právnické osobě, která provozuje loterii, tombolu nebo výherní hrací přístroj bez po- volení, nebo je provozuje v rozporu s tímto zákonem, herním plánem nebo s podmínka- mi, které jí byly v povolení uloženy. Sankce je ukládána za protiprávní činnost provozující osoby, přitom zde zákon nestano- ví, že tato protiprávní činnost má být pomě- řována k počtu zařízení, na nichž je proti- právní činnost např. provozována v rozporu s herním plánem nebo bez povolení. Nesta- noví, že pokutu lze uložit za každý přístroj. Provozovatel se dopustí porušení zákona svým protiprávním chováním, tedy již tím, že určitou činnost provádí v rozporu se záko- nem (v daném případě neoddělil prostor s výherními hracími přístroji), přitom není rozhodné pro posouzení naplnění skutkové podstaty daného správního deliktu, zda ne- byl oddělen prostor, v němž se nacházel je- den, dva nebo deset výherních hracích pří- strojů. Ze strany pachatele se jedná stále o jedno protiprávní chování, jeden skutek. Skutečnost, že protiprávní jednání se týkalo několika zařízení, může mít význam pouze při zvažování výše sankce. Pouze nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud podotýká, že pokutu uloženou ve výši 100 000 Kč nelze dle jeho názoru v tomto kontextu považovat za přiměřenou, neboť nebyla uložena, jak uvádí žalovaný i městský soud, ve spodní tře- tině možné výše, byla-li uložena ve výši 100 000 Kč. Odůvodnění výše pokuty pouze odkazem na spodní hranici nelze rovněž po- važovat za dostačující. Při ukládání sankcí je třeba přihlížet mimo jiné k osobě pachatele, době trvání protiprávního jednání, formě za- vinění, jakož i k následkům protiprávního jednání a výši škody nebo újmy, která v dů- sledku něho vznikla. Takové skutečnosti však správní orgány nebraly v potaz. 2526 Kompetenční spory: spory z veřejnoprávních smluv k $ 182 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) Kompetence správního orgánu rozhodovat spory z veřejnoprávních smluv uza- vřených před nabytím účinnosti správního řádu z roku 2004 se posuzuje podle : právní úpravy platné ke dni rozhodování sporu, zatímco hmotněprávní nároky vzniklé z takových smluv podle dosavadních právních předpisů (6 182 odst. 2 věta za středníkem správního řádu z roku 2004).
Společnost s ručením omezeným FUNTRONIC proti Magistrátu hl. města Prahy o ulože- ní pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí městského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel tedy zpochybňuje závěr městského soudu stran zákonnosti rozhodnutí žalovaného, přitom poukazuje na rozpor skutkových zjištění a z nich vyvozených právních závěrů jakož i nepřiměřenost uložené sankce.
V projednávané věci není sporu o stavu skutkovém, tedy, že při kontrole provedené u stěžovatele bylo dne 23. 9. 2008 zjištěno, že jsou ve vstupní místnosti u baru provozovány 2 kusy výherních hracích automatů, jejichž provozování bylo řádně povoleno; tyto nebyly nikterak „stavebně“ odděleny od ostatních prostor místnosti; na zahrádce přístupné pouze z této provozovny, kdy přístup je možný pouze projitím kolem hracích automatů, se nacházel větší počet mladistvých osob. Z provedené kontroly byl sepsán protokol, který potvrdila přítomná obsluha provozovny. Kontrolní orgán na základě učiněných zjištění dospěl k závěru, že stěžovatel nedodržel podmínky zvláštního provozního režimu, neboť nedodržel zákaz vstupu mladistvých do provozovny, a bylo s ním zahájeno správní řízení.
Dne 20. 4. 2009 bylo vydáno rozhodnutí ve společném řízení o uložení pokuty podle§ 48 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích, a to za každý přístroj ve výši 50 000 Kč, celkem 100 000 Kč. Pokuta byla uložena „za nezajištění podmínek zvláštního provozního režimu dle § 17 odst. 10 písm. c) a a) zákona o loteriích, konkrétně nezajištění zákazu vstupu osobám mladším 18-ti let v provozovně Bistro Ve sklepě, Michelská 1005/29 v Praze 4 dne 23. 9. 2008 ve 14.00 hod“. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí mimo jiné, že bylo zjištěno, že uvedené hrací přístroje jsou provozovány neodděleně ve vstupní místnosti (u baru) bistra, přičemž na zahrádce (ve dvoře), přístupné pouze z provozovny, se v době kontroly nacházel větší počet osob mladších 18-ti let, jejichž seznam s osobními daty je uveden v úředním záznamu Městské policie. Předmětné hrací automaty nebyly provozovány ve stabilně oddělené části provozovny určené k provozování hracích automatů, do které je zakázán vstup osobám mladším 18-ti let, k čemuž se společnost zavázala ve své žádosti o povolení provozu výherních hracích automatů. S ohledem na přítomnost mladistvých nebyl dodržen zákaz vstupu osob mladších 18-ti let do celého prostoru provozovny. K námitce stěžovatele, že zvláštní provozní režim je v provozovně povolen podle § 17 odst. 10 písm. c), proto do této provozovny měli přístup i mladiství, tito se však nezdržovali v prostoru, v němž je zaveden zvláštní provozní režim, osoba odpovědná za dodržování zákazu hry byla přítomna a žádná osoba se hry neúčastnila, správní orgán I. stupně uvedl, že v žádosti o povolení se provozovatel zavázal zajistit provozování výherních hracích přístrojů ve stabilně oddělené části provozovny určené k provozování výherních hracích přístrojů a k zajištění zákazu vstupu osob mladších 18-ti let; tuto podmínku nesplnil. Pokud společnost neprovozovala hrací přístroje v oddělené části provozovny ani v samostatné místnosti, bylo její povinností zajistit zákaz vstupu osob mladších 18-ti let do celého prostoru provozovny. Skutečnost, že mladistvá osoba na přístrojích nehrála, nemění nic na tom, že měla mít přímo zákaz vstupu do provozovny. K odůvodnění pokuty správní orgán uvedl, že vycházel z toho, že nezajištění podmínek zvláštního provozního režimu, konkrétně nezajištění vstupu osob mladších 18-ti let do stabilně oddělené části provozovny nebo do celého prostoru provozovny, je závažným porušením zákona, přihlédl rovněž k tomu, že společnost se porušení dopustila poprvé, avšak pokuta by měla být v takové výši, aby dostatečně výchovně vedla společnost k tomu, aby se napříště vyvarovala opakování porušení zákona. Proto správní orgán považuje uložení pokuty ve výši 50 000 Kč za jeden přístroj přiměřené,když zákon umožňuje za jeden přístroj uložit pokutu až do výše 150 000 Kč.
Meritem projednávaného sporu je, zda se stěžovatel dopustil porušení zvláštního provozního režimu, tedy zda spáchal správní delikt porušením ust. § 17 odst. 10 zákona o loteriích za situace, kdy se v samotném prostoru hracích automatů, v němž byly umístěny zákazové značky pro vstup a hru mladistvým, přitom odpovědná osoba na zákaz vstupu a hry dohlížela, nezletilé osoby nenacházely, nicméně tyto se nacházely na zahrádce, na kterou byl přístup pouze kolem umístěných hracích automatů. Sporným je rovněž vymezení pojmu „oddělená část“ provozovny určená k provozování výherních hracích automatů, kdy žalovaný tvrdí, že takové oddělení musí být pevné, zatímco stěžovatel připouští i způsob jiný – umístěním zákazových značek a vymezením odděleného prostoru samotnými výherními hracími přístroji.
Povinnost zajištění zvláštního provozního režimu vyplývá přímo z ust. § 17 odst. 10 zákona o loteriích, nadto byla stěžovateli uložena rovněž v povolení k provozování výherních hracích přístrojů ze dne 17. 6. 2008, č. j. P4/83739/08/OFS/ŠRAJ, konkr. v bodě 10 části III, přitom pod písm. c) se zde uvádí, že z důvodu zamezení hry osobám mladším 18-ti let je jim zakázán vstup do stabilně oddělené části provozovny určené k provozování výherních hracích přístrojů. Co se rozumí stabilním oddělením, se zde neuvádí. Rovněž žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že zákon o loteriích ani povolení neuvádí, co se rozumí stabilním oddělením.
Podle ust. § 17 odst. 10 zákona o loteriích zvláštní provozní režim vyžaduje dohled osoby odpovědné za dodržování zákazu hry osob mladších 18 let, kterým je z důvodu zamezení jejich účasti na hře vstup zakázán: a) do celého prostoru provozovny, nebo b) do místnosti v provozovně výhradně určené k provozování výherních hracích přístrojů, nebo c) do oddělené části provozovny určené k provozování výherních hracích přístrojů.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že povinnost, kterou správní orgán v povolení stanovil, je nad rámec zákona. Ze zákona nevyplývá v žádném případě, že by oddělení prostoru, v němž jsou provozovány hrací přístroje, muselo být odděleno stabilně, resp. jak žalovaný konstatuje, toliko pevnou stěnou. Je proto namístě zabývat se tím, zda stěžovatel naplnil skutkovou podstatu ust. § 17 odst. 10 písm. c) zákona o loteriích v situaci, kdy vyhrazený prostor opatřil zákazovými značkami vstupu mladistvým a zákazu hry na výherních hracích přístrojích.
Je třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že žalovaný nespecifikoval, z jakého důvodu shledal naplnění porušení zvláštního provozního režimu, když odkázal na celý odstavec 10 ustanovení § 17 zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný zcela logicky shledal důvodnou námitku stěžovatele, že nelze současně konstatovat porušení § 17 odst. 10 písm. a) zákona o loteriích, tj. zákaz vstupu do celého prostoru provozovny a písm. c) téhož ustanovení, tj. zákaz vstupu do oddělené části provozovny určené k provozování výherních hracích přístrojů. Nicméně žalovaný výrok změnil tak, že uvedl pouze odst. 10 bez jakékoli specifikace, tedy opět zde navodil stav, kdy shledal stěžovatele vinným z porušení písm. a), b) i c). Je pravdou, že takový výrok je poněkud nesrozumitelný a nelogický a potom mu zcela neodpovídá odůvodnění žalovaného, které směřuje pouze do písm. c) cit. ustanovení, když žalovaný odkazuje na povinnost, která byla stěžovateli uložena v povolení (viz výše) a konstatuje, že oddělení musí být provedeno pevnou stěnou a oddělení prostoru jiným způsobem, např. lanem nebo překonatelnou mobilní stěnou nelze považovat za splnění podmínky zákona, neboť účasti na hře osob mladších 18-ti let nezabraňuje. Nicméně tato nepřesnost, které se žalovaný dopustil, nemůže mít ještě sama o sobě vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalovaný však již v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, z jakých právních úvah vycházel, resp. z jaké právní normy pouze a toliko způsob pevného oddělení pro účely ust. § 17 odst. 10 zákona o loteriích dovozuje.
Nejvyšší správní soud nikterak nezpochybňuje restriktivní opatření, která je třeba v otázce přístupu mladistvých k hazardním hrám obecně přijmout. Závislost na herních automatech (gamblerství)je nepochybně závažnou psychickou závislostí, která může ohrozit jejich další existenci i jejich rodinu. Považuje tedy za zcela legitimní požadavek zákazu hazardních her, za které lze považovat veškeré hry, kde o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost, mladistvým, tedy i výherních hracích přístrojů. Nicméně předmětem projednávané věci není porušení zákona ze strany stěžovatele tím, že umožnil mladistvým na hracích přístrojích hrát (tato skutečnost nebyla při kontrole zjištěna). Předmětem posouzení je, zda se stěžovatel dopustil správního deliktu, resp. zda tento byl v rozhodnutí žalovaného řádně vymezen a zda pokuta za něj uložena je v souladu se zákonem., nikoli, zda mladistvé osoby na výherních hracích automatech skutečně hrály.
Podle ust. § 1 odst. 7 zákona o loteriích účastníkem loterie nebo jiné podobné hry může být jen fyzická osoba, která dovršila 18 let věku a která v souladu s herním plánem uhradí vklad (sázku) provozovateli předem, a to v hotovosti nebo bezhotovostně. Osobám mladším 18 let je účast na loteriích a jiných podobných hrách zakázána. Provozovatel loterií a jiných podobných her musí učinit taková opatření, aby se tyto osoby nemohly hry zúčastnit. K tomuto účelu je oprávněn požadovat předložení průkazu totožnosti. Z uvedeného ustanovení vyplývá obecná povinnost provozovatele zamezit tomu, aby osoby mladší 18-ti let hazardní hry mohly hrát, vyplývá z něj zákaz mladistvým her se zúčastnit.
Zvláštní úpravu týkající se hracích automatů obsahují ustanovení § 17 a násl. zákona o loteriích. Podle ust. § 17 odst. 2 cit. zákona výherní hrací přístroj musí být umístěn tak, aby neumožňoval hru osobám mladším 18 let, nebo provozovatel musí učinit taková opatření, aby tyto osoby se nemohly hry zúčastnit. K tomuto účelu je oprávněn požadovat předložení průkazu totožnosti.
Podle ust. § 17 odst. 8 výherní hrací přístroje smějí být provozovány v kasinech a hernách. Dále smějí být provozovány v pohostinských zařízeních a dalších místech, která splňují podmínky zvláštního provozního režimu podle odstavce 10 cit. zákona.
Z uvedeného vyplývá, že hrací přístroje mohou být umístěny kromě míst k tomu a priori určených, tj. hernách a kasinech, kam je přístup mladistvých zakázán a již při vstupu jim není umožněn, např. v restauracích, barech a jiných podobných zařízeních. Tato zařízení narozdíl od heren a kasín nejsou a priori určena ke hrám, ale jsou navštěvována prioritně za jiným účelem, zpravidla občerstvením, k různým schůzkám, jednáním apod. Pro tato zařízení zákon stanoví potom provozovateli přijmout opatření obdobná hernám a kasínům, co se týče přístupu ke hře, resp. již samotného vstupu mladistvým.
Nejvyšší správní soud narozdíl od stěžovatele neshledává smyslu a účel zákona toliko v zabránění samotné hře mladistvými na výherních hracích přístrojích, ale smysl opatření, která zákon stanoví je nutno spatřovat již v prevenci, tzn. aby mladiství do prostor, v nichž se provozují hazardní hry nemohli vstupovat, tzn. „účastnit se“ např. provozované hry ani pouze „vizuelně“.
Jak již bylo uvedeno výše, je povinen provozovatel učinit taková opatření, aby mladistvé osoby se nemohly účastnit hry (tzn. jakkoli, tedy ani pouhým pasivním přihlížením). Stěžovatel tuto skutečnost prokazoval jednak dohledem osoby odpovědné, jednak zákazovými značkami. Jejich umístěním, dle jeho názoru vymezil prostor, kam je vstup mladistvým zakázán, a považoval svoji povinnost uloženou mu zákonem „přijmout opatření k zamezení hry mladistvým“ za splněnou. Stěžovateli nelze v jeho argumentaci přisvědčit.
Stěžovateli je vytýkáno, že prostor, v němž jsou hrací přístroje, není stabilně oddělen, aniž by žalovaný uvedl, z jakého důvodu k takovému závěru o nutnosti toliko pevného oddělení dospěl, když ze zákona, konkr. z ust. § 17 odst. 10 zákona o loteriích takový požadavek nevyplývá. V daném případě je nutno konstatovat, že nelze přisvědčit stěžovateli, že za oddělení prostoru lze považovat již samotné umístění výherních hracích automatů. Skutečnost, že stěžovatel na hrací přístroje umístěné v průchozí a všem přístupné místnosti připevnil zákazové značky, ještě prostor nikterak neodděluje. Lze mu naopak přisvědčit v tom, že zákon nestanoví, že takové oddělení musí být provedeno toliko pevnou stěnou, jak tvrdí žalovaný. Nicméně v projednávané věci však výherní hrací přístroje nebyly odděleny žádným jiným způsobem (např. ani variabilní zástěnou, apod). Jak již bylo uvedeno, samotnými přístroji prostor oddělit již z povahy věci samé (zabránění vstupu do prostoru mladistvým) zcela logicky nelze.
V tomto směru rozhodnutí žalovaného o porušení podmínek provozního režimu dle § 17 odst. 10 písm. c) zákona o loteriích obstojí. Skutečnost, že žalovaný výslovně neuvedl ve výroku rozhodnutí konkr. písmeno cit. ustanovení, resp. odkazem na celé ustanovení odst. 10 učinil rozhodnutí poněkud nesrozumitelným, nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. Skutek, který je stěžovateli přičítán, byl zcela jasně popsán (neoddělení prostor s možností přístupu mladistvých k výherním hracím přístrojům), a stěžovatel byl v průběhu řízení s takto vymezeným skutkem srozuměn.
Nejvyšší správní soud shledal důvodnou kasační stížnost v části námitek týkajících se uložené pokuty.
Podle ust. § 48 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích lze pokutu do výše 150 000 Kč uložit právnické osobě, která provozuje loterii, tombolu nebo výherní hrací přístroj bez povolení, nebo je provozuje v rozporu s tímto zákonem, herním plánem nebo s podmínkami, které jí byly v povolení uloženy.
Sankce je ukládána za protiprávní činnost provozující osoby, přitom zde zákon nestanoví, že tato protiprávní činnost má být poměřována k počtu zařízení, na nichž je protiprávní činnost např. provozována v rozporu s herním plánem nebo bez povolení. Nestanoví, že pokutu lze uložit za každý přístroj. Provozovatel se dopustí porušení zákona svým protiprávním chováním, tedy již tím, že určitou činnost provádí v rozporu se zákonem (v daném případě neoddělil prostor s výherními hracími přístroji), přitom není rozhodné pro posouzení naplnění skutkové podstaty daného správního deliktu, zda nebyl oddělen prostor v němž se nacházel jeden, dva nebo deset výherních hracích přístrojů. Ze strany pachatele se jedná stále o jedno protiprávní chování, jeden skutek. Skutečnost, že protiprávní jednání se týkalo několika zařízení může mít význam pouze při zvažování výše sankce. Pouze nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud podotýká, že pokutu uloženou ve výši 100 000 Kč nelze dle jeho názoru v tomto kontextu považovat za přiměřenou, neboť nebyla uložena, jak uvádí žalovaný i městský soud, ve spodní třetině možné výše, byla-li uložena ve výši 100 000 Kč. Odůvodnění výše pokuty pouze odkazem na spodní hranici nelze rovněž považovat za dostačující. Při ukládání sankcí je třeba přihlížet mimo jiné k osobě pachatele, době trvání protiprávního jednání, formě zavinění, jakož i k následkům protiprávního jednání a výši škody nebo újmy, která v důsledku něho vznikla. Takové skutečnosti však správní orgány nebraly v potaz.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost zčásti důvodnou, proto nezbylo než rozsudek městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V novém řízení rozhodne městský soud rovněž o nákladech řízení o kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2011
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu