řád“, „d. ř.“) Daňový subjekt, který neuplatnil odčitatelnou položku v podobě daňové ztráty z minulých zdaňovacích období ($ 34 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z pří- jmů) v řádně podaném daňovém přiznání k dani z příjmů za příslušné zdaňovací období a kterému byla následně za toto období správcem daně doměřena daň, již nemůže po právní moci dodatečného platebního výměru správce daně uplatňovat tuto daňovou ztrátu v dodatečném daňovém přiznání na nižší daň, než byla stano- vena tímto dodatečným platebním výměrem. Takové dodatečné daňové přiznání je 2 podáno v rozporu s $ 38p citovaného zákona a jím zahájené řízení musí být dle $ 27 odst. 1 písm. h) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zastaveno.
řád“, „d. ř.“) Daňový subjekt, který neuplatnil odčitatelnou položku v podobě daňové ztráty z minulých zdaňovacích období ($ 34 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z pří- jmů) v řádně podaném daňovém přiznání k dani z příjmů za příslušné zdaňovací období a kterému byla následně za toto období správcem daně doměřena daň, již nemůže po právní moci dodatečného platebního výměru správce daně uplatňovat tuto daňovou ztrátu v dodatečném daňovém přiznání na nižší daň, než byla stano- vena tímto dodatečným platebním výměrem. Takové dodatečné daňové přiznání je 2 podáno v rozporu s $ 38p citovaného zákona a jím zahájené řízení musí být dle $ 27 odst. 1 písm. h) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zastaveno.
C.) Dle $ 34 odst. 1 zákona o daních z pří- jmů, v relevantním znění, „od základu daně lze odečíst dařiovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací ob- dobí nebo jeho část, a to nejdéle v sedmi zda- ňovacích obdobích následujících bezpro- středně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje“. Dle tohoto ustanovení si tedy da- ňový poplatník může uplatnit daňovou ztrátu z minulých let v řádně podaném daňovém přiznání za příslušné zdaňovací období, při- čemž je na jeho volbě, ve kterém zdaňovacím 49 1750 období v rámci po sobě následujících 7 (V současném znění zákona 5) let tak učiní. Pokud daňová ztráta nebyla v řádně poda- ném daňovém přiznání za příslušné zdaňova- cí období zcela nebo zčásti uplatněna, zákon umožňuje uplatnit tuto odčitatelnou položku také zpětně v dodatečném daňovém přizná- ní. Jak ovšem vyplývá z citovaného $ 38p zá- kona o daních z příjmů v relevantním znění, zákon omezoval tuto možnost pouze na pří- pady, kdy byl daňový poplatník povinen tako- vé dodatečné daňové přiznání podat (z ji- ných důvodů) na vyšší daňovou povinnost (současné znění připouští i dodatečné daňo- vé přiznání na daň shodnou s poslední zná- mou daňovou povinností), přičemž daňovou ztrátu z uplynulých let bylo možné u daně z příjmů fyzických osob uplatnit pouze v té výši, aby výsledný základ daně podle takto podaného dodatečného daňového přiznání byl po zaokrouhlení alespoň o 100 Kč vyšší než základ daně dosud pravomocně vyměře- né nebo doměřené. Zda jde o dodatečné da- ňové přiznání na vyšší, nebo nižší daňovou povinnost, se dle $ 41 odst. 1 d. ř. posuzuje podle poslední známé daňové povinnosti, kterou je částka daně ve výši naposled pravo- mocně stanovené správcem daně, ať už konk- ludentně ($ 46 odst. 5 d. ř.), platebním výmě- rem nebo dodatečným platebním výměrem. K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správ- ní soud již v rozsudku ze dne 30. 11. 2006, čj. 7 Afs 171/2005-43, www.nssoud.cz, byť se vztahuje k jinému (staršímu) znění $ 38p zá- kona o daních z příjmů. Posledními známými daňovými povin- nostmi stěžovatele v době, kdy podával doda- tečná daňová přiznání (tj. dne 8. 6. 2006), tak byly zcela nepochybně částky stanovené pra- vomocnými dodatečnými platebními výměry správce daně, tj. 525 108 Kč za rok 2001 a 388 884 Kč za rok 2002. Stěžovatel tedy ne- podal dodatečná daňová přiznání na daňo- vou povinnost vyšší oproti poslední známé daňové povinnosti, ale naopak na daňovou povinnost nižší (v daných případech na nulo- vou daň). Taková dodatečná daňová přiznání tedy byla podána v rozporu s $ 38p odst. 2 zá- kona o daních z příjmů, který je v tomto ohle- du ve vztahu speciality k $ 41 odst. 1a44d.ř. 50 vymezujícím v obecné rovině právo (nikoliv povinnost) podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší. Ustanovení $ 41 odst. 1 d. ř. prá- vo podat daňové přiznání na daň nižší výslov- ně podmiňuje tím, že tento nebo jiný daňový zákon v tomto ohledu nestanoví jinak (k to- mu srov. též $ 97 d. ř.). Krajský soud dospěl tudíž ke zcela správnému závěru, že správce daně nepochybil, jestliže řízení o těchto da- ňových přiznáních pro jejich nepřípustnost dle $ 27 odst. 1 písm. h) d. ř. zastavil. Nejvyšší správní soud dodává, že stěžova- tel nemohl dodatečně uplatnit daňovou ztrá- tu z minulých let ani v průběhu vlastního da- ňového řízení, v jehož rámci vydal správce daně zmiňované dodatečné platební výměry, neboť mu v tom bránila překážka v podobě úkonu správce daně směřujícího k přezkou- šení správnosti daňových povinností za pří- slušná zdaňovací období, tj. překážka v podo- bě zahájení daňové kontroly (viz $ 41 odst. 2 d. ř. - k tomu srov. usnesení rozšířeného se- nátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27.3. 2007, čj. 8 Afs 111/2005-106, publikova- né pod č. 1264/2007 Sb. NSS). V takové práv- ní úpravě Nejvyšší správní soud neshledává nepřípustnou diskriminaci, neboť zákono- dárce zde zcela racionálně zvýhodňuje daňo- vý subjekt, který splní svou povinnost vyplý- vající z $ 41 odst. 1 d. ř. a podá ze své vlastní iniciativy dodatečné daňové přiznání na vyšší daň, neboť zjistí, že daň přiznal (ve svůj pro- spěch) v nesprávné výši. V takovém případě si tedy daňový subjekt může zároveň doda- tečně uplatnit daňovou ztrátu z minulých let, a tím svůj nově stanovený daňový základ kori- govat. Obdobné beneficium ovšem zákon ne- poskytuje daňovému subjektu, který rovněž přiznal daň nižší, než by odpovídalo jeho zá- konné povinnosti, ta mu ovšem musela být doměřena na základě daňové kontroly, tedy z iniciativy správce daně. Zákonodárce zde tedy motivuje daňový subjekt k dobrovolné korekci jeho daňové povinnosti tak, aby od- povídala zákonu, obdobně, jako to činí u pe- nále dle $ 37b odst. 4 d. ř. v platném znění. Pokud je totiž dodatečně vyměřován základ daně a daň podle dodatečného daňového při- znání, penále z částky, která je v něm uvedena (na rozdíl od daně dodatečně vyměřené na základě daňové kontroly), nevzniká. SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 1/2009 1751 1751 Daň z příjmů: den zdanitelného plnění a zápis v evidenci vozidel k $ 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací ob- dobí roku 1998 (v textu též „zákon o daních z příjmů“) Údaje zaznamenané v evidenci vozidel na příslušném dopravním oddělení nema- jí žádný právní význam pro určení, zda došlo k uskutečnění zdanitelného plnění v případě prodeje automobilu, když rozhodným v tomto směru je to, zda došlo k pře- vodu vlastnického práva (ke kterému dochází okamžikem hmotného či symbolické- ho převzetí vozidla, pokud není smluvně či zákonem stanoveno jinak), a taktéž ne- mají žádný právní význam pro určení, kdy došlo k uskutečnění tohoto zdanitelného plnění, když rozhodným v tomto směru je datum úhrady kupní ceny vozidla.
Ing. Dalibor M. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z příjmů fyzických