č. 113/1997 Sb., č. 1/2002 Sb. a č. 187/2004 Sb. I. Jakkoli je vzor záručního dokladu stanoven veřejnoprávním předpisem, nelze na doklad vyhotovený podle tohoto vzoru nahlížet jako na vrchnostenský akt správ- ního orgánu; nejedná se o individuální správní akt, tedy o rozhodnutí správního or- gánu, jímž by bylo rozhodováno o veřejných subjektivních právech a povinnostech ručitele. Námitka nicotnosti takového dokladu ve smyslu veřejnoprávních předpisů nepřipadá proto v úvahu (srov. $ 77 správního řádu z roku 2004). II. Pokud záruční doklad vydaný ručitelem v souladu s jím projevenou vůlí zajis- tit celní dluh neobsahuje předepsaný údaj, přitom se jedná o údaj, který byl povinen uvést toliko ručitel (zde vyznačení lhůty použitelnosti záručního dokladu), nemůže se sám ručitel následně dovolávat jeho neplatnosti. Neplatnost dokladu z důvodu ab- sence některé z jeho náležitostí by musel pro takový případ předvídat veřejnopráv- ní předpis - celní zákon (srov. např. $ 32 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě da- ní a poplatků). Neplatnosti záručního dokladu z výše uvedeného důvodu se nelze dovolávat ani podle $ 37 a násl. občanského zákoníku. IIX. Povolením splátek celního dluhu dle $ 256 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní- ho zákona, nezaniká ručitelský závazek vzniklý v souvislosti s propuštěním zboží do celního režimu, k němuž se ručitel dobrovolně zavázal. Tímto rozhodnutím nedo- chází ke změně obsahu původního ručitelského závazku vzniklého na základě $ 260h a násl. zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona.
č. 113/1997 Sb., č. 1/2002 Sb. a č. 187/2004 Sb. I. Jakkoli je vzor záručního dokladu stanoven veřejnoprávním předpisem, nelze na doklad vyhotovený podle tohoto vzoru nahlížet jako na vrchnostenský akt správ- ního orgánu; nejedná se o individuální správní akt, tedy o rozhodnutí správního or- gánu, jímž by bylo rozhodováno o veřejných subjektivních právech a povinnostech ručitele. Námitka nicotnosti takového dokladu ve smyslu veřejnoprávních předpisů nepřipadá proto v úvahu (srov. $ 77 správního řádu z roku 2004). II. Pokud záruční doklad vydaný ručitelem v souladu s jím projevenou vůlí zajis- tit celní dluh neobsahuje předepsaný údaj, přitom se jedná o údaj, který byl povinen uvést toliko ručitel (zde vyznačení lhůty použitelnosti záručního dokladu), nemůže se sám ručitel následně dovolávat jeho neplatnosti. Neplatnost dokladu z důvodu ab- sence některé z jeho náležitostí by musel pro takový případ předvídat veřejnopráv- ní předpis - celní zákon (srov. např. $ 32 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě da- ní a poplatků). Neplatnosti záručního dokladu z výše uvedeného důvodu se nelze dovolávat ani podle $ 37 a násl. občanského zákoníku. IIX. Povolením splátek celního dluhu dle $ 256 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní- ho zákona, nezaniká ručitelský závazek vzniklý v souvislosti s propuštěním zboží do celního režimu, k němuž se ručitel dobrovolně zavázal. Tímto rozhodnutím nedo- chází ke změně obsahu původního ručitelského závazku vzniklého na základě $ 260h a násl. zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona.
(..) Rozsudek Nejvyššího správního sou- du, jehož se stěžovatel dovolává, nelze na projednávanou věc vztáhnout. Orázkou neplatnosti, resp. nicotnosti správního rozhodnutí, se zabýval NSS ve stě- žovatelem citovaném rozsudku, dospěl zde přitom k závěru, že „bojem nicotnosti a ne- platnosti správního aktu nelze navzájem směšovat, neboť každý z nich má svůj vlast- ní a vzájemně odlišný obsah ... Nicotný je správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani po- važovat nelze. Takovými vadami jsou např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgá- nu, zásadní nedostatky projevu vůle vykona- vatele veřejné správy (absolutní nedostatek for- my, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně ne- možné, uložení povinností nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí. K nicotnosti soud při- hlíží z úřední povinností“. Ve vztahu k roz- hodnutí daňového orgánu, jehož nicotnost byla namítána, uvedl NSS, že „„„pouhý nedo- statek některé ze základních náležitostí roz- hodnutí uvedených v f 32 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplat- ků (formální aspekt), nemůže sám o sobě způsobit neplatnost rozhodnutí; tento nedo- statek musí dosahovat určité intenzity (ma- teriální aspekt)“. Nejvyšší správní soud však zde rovněž uvedl, že „k výkladu zákona ne- lze přistupovat formálně či formalisticky, nýbrž je vždy nutné hledat jeho smysl a účel, tedy zkoumat, proč je určitá náležitost daňo- vého rozhodnutí jeho součástí a zda její pří- Dpadný nedostatek je natolik intenzivní, aby zakládal jeho neplatnost“. Jakkoli vzor záručního dokladu je stano- ven veřejnoprávním předpisem, nelze na ten- to doklad nahlížet jako na vrchnostenský akt správního orgánu. Nejedná se o individuální správní akt, tedy o rozhodnutí, jímž by bylo rozhodováno o veřejných subjektivních prá- vech a povinnostech stěžovatele. Uvedený doklad vystavil sám stěžovatel. Pokud záruční doklad neobsahuje veškeré předepsané úda- je, nelze pouze z této skutečnosti dovodit je- ho neplatnost. Mělo-li by tomu tak být, musel by takový důsledek předvídat veřejnoprávní předpis - celní zákon. Tak je tomu např. v $ 32 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o sprá- vě daní a poplatků, kde zákon s absencí urči- tých náležitostí spojuje neplatnost rozhodnu- tí. Je pravdou, že $ 260h odst. 2 celního zákona stanoví, že na záručním dokladu uvá- dí ručitel lhůtu jeho platnosti, a to vyznače- ním posledního dne této lhůty. Lhůta nesmí být delší než jeden rok od data vydání. S ab- sencí tohoto údaje však nespojuje jeho ne- platnost ani nicotnost. Účel vyznačení tohoto údaje vysvětlil jak žalovaný, tak i městský soud a Nejvyšší správní soud nemá důvod usuzovat jinak. Z uvedeného se podává, že nelze v přípa- dě vydaného záručního dokladu dovozovat ani jeho nicotnost, k níž by byl povinen soud přihlédnout ex offo ($ 76 odst. 2 s. ř. s.). Zcela v intencích výše zmiňovaného roz- sudku Nejvyššího správního soudu postupo- val městský soud, když dovodil, že nejsou dá- © Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, čj. 6 A 76/2001-96 (č. 793/2006 Sb. NSS). 236 ny ani důvody neplatnosti dle občanského zákoníku. Nejvyšší správní soud se zcela ztotožnil s podrobným odůvodněním městského sou- du tak, jak je uvedeno na str. 14 napadeného rozsudku. Městský soud zcela přesvědčivě vy- ložil, proč nelze akceptovat námitku neplat- nosti ve smyslu $ 37, $ 39, resp. $ 40, občan- ského zákoníku. Stěžovatel se dovolává neplatnosti dokla- du, který však sám vystavil a předal s úmys- lem poskytnout ručení. Dovolává se zcela pa- radoxně jeho neplatnosti z důvodu chybějící náležitosti, přitom však to byl právě on, kdo byl povinen ji na dokladu uvést. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil ($ 40a občanského zákoníku). Pro posouzení relevantnosti námitky ne- platnosti záručního dokladu vycházel Nejvyš- ší správní soud nad rámec přesvědčivého odůvodnění v rozsudku městského soudu dá- le z těchto skutečností: 1) Stěžovatel v průběhu správního řízení, ale ani poté v řízení před soudem netvrdil, že záruční doklady nevystavil, ani netvrdil, že je nepodepsal. Za zcela účelové považuje Nej- vyšší správní soud jeho tvrzení v průběhu soudního řízení, kdy začal zpochybňovat, že uvedené záruční doklady vystavil pro společ- nost s ručením omezeným C., a předložil Smlouvu o poskytnutí záruky SPZ-495-02-884 ze dne 17. 12. 2002 včetně dodatku ze dne 2. 9.2004, kterou uzavřel se společností s ru- čením omezeným M., přitom navozoval do- jem možného zneužití dokladů. Dle smlouvy s uvedenou společností jí poskytl stěžovatel 25 ks záručních dokladů s tím, že nové záruč- ní doklady budou poskytovány oproti vráce- ní již vydaných dokladů spolu s potvrzením o bezdlužnosti. Společnost tyto nevyplněné doklady v rozporu se smlouvou užila pro spo- lečnost s ručením omezeným C., která je vyu- žila v příslušných celních řízeních. S touto ar- gumentací stěžovatel však již nepřichází v kasační stížnosti. Mimo jiné i v této smlouvě v příloze k dodatku č. 1 je pod bodem 4. vý- slovně stanoveno: „údaj o nejpozdějším dní započetí operace vyplní P. pří vydání záruč- ních dokladů klientovi“ (tj. společnost s ru- čením omezeným M. - pozn. soudu). Nelze proto, dle názoru Nejvyššího správního sou- du, nevyplnění údaje o nejpozdějším datu použitelnosti přičítat k tíži nikomu jinému než stěžovateli samotnému. Došlo-i nadto ze strany obchodního partnera stěžovatele sku- tečně k porušení podmínek smlouvy, je věc nutno řešit jinými právními prostředky, niko- li však přenášet odpovědnost za podnikatel- ské riziko na stát. 2) Stěžovatel netvrdil, že by mu byly do- klady odcizeny a poté zneužity, žádné takové oznámení ve vztahu k celním orgánům neu- činil Pouze v takovém případě by bylo lze přihlédnout ke stěžovatelem uváděnému ná- lezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 429/2001 (publ. pod č. 134/2001 Sb. ÚS). Ve věci zde posuzované se jednalo o případ skutkově i právně zcela odlišný, kdy celní orgány přija- ly odcizený karnet TIR, ačkoli o jeho zcizení věděly. 3) Stěžovatel ani netvrdí a nikdy netvrdil, že došlo k porušení $ 260h odst. 2 celního zá- kona, tedy že by doklady byly použity po uptynutí lhůty jejich platnosti. Ostatně, byla-li smlouva se společností s ručením omezeným M,, na základě které stěžovatel záruční dokla- dy předával, uzavřena na dobu neurčitou (viz čl. V. bod 7 Smlouvy) a evidentně trvala i v zá- ří roku 2004, kdy byl vydán její dodatek, ne- nasvědčuje nic tomu, že záruční doklady předložené v průběhu měsíce červenec až ří- jen 2004 by byly předloženy po lhůtě jejich platnosti. 4) Stěžovatel konečně ani netvrdí, že by svoji vůli poskytnout ručení neprojevil svo- bodně a dobrovolně, když to byl právě on, kdo o vydání povolení požádal. Rovněž zcela svobodně uzavřel smlouvu o poskytování zá- ruky se společností s ručením omezeným M. 5) Záruční doklad obsahoval veškeré úda- je určující konkrétní závazek, a to přesné označení ručitele a jeho podpis, přesné ozna- čení uživatele, který je existujícím subjek- tem, a jeho razítko, jakož i zaručenou částku, číslo odpovídajícího záručního dokladu je uvedeno v kolonce 44 JSD; záruční doklad byl 237 1492 vydán na předepsaném vzoru. Nejednalo se tak o doklad, který by byl nejasný, nesrozumi- telný nebo jinak neurčitý, z něhož by nebylo jednoznačné, že se jedná o záruční doklad vy- daný stěžovatelem k zaručení celního dluhu V určité výši. Stěžovatel viní celní orgán z porušení úředních povinností, přijal-li tento řádně ne- vyplněný záruční doklad, ačkoli porušení vý- slovně jemu uložené povinnosti - vyplnit po- žadovaný údaj o lhůtě použitelnosti - se dopustil sám. Dovolává se přitom proporcio- nality, přičemž v této souvislosti zmiňuje pouze liknavý přístup celních orgánů, které přijaly doklad, aniž by ověřovaly jeho pravost, zcela však pomíjí svůj liknavý postup při Vy- stavení a vydání dokladu. Stěžovatel na pod- poru své argumentace uvádí citace z kontrol- ní zprávy GŘ cel ze dne 23. 2. 2006, činí tak však zcela účelově. Protokol o kontrole sice konstatuje, že bylo zjištěno, že předkládané záruční doklady byly celním úřadem přijímá- ny bez ručitelem uváděné lhůty platnosti a na rubové straně dokladu nebyly vyplňovány všechny údaje, nicméně bylo také konstato- váno, že tyto nedostatky nemají vliv na ruči- telský závazek ručitele za dlužníka ve vztahu k celním orgánům (viz str. 2 odst. 2 cit. pro- tokolu). V uvedeném protokolu je rovněž uvedeno, a to v souvislosti s další námitkou stěžovatele stran zániku ručitelského závaz- ku v důsledku povolení o ulehčení platby, že povolením ulehčení plateb nezaniká ručení vztahující sc k vyměřenému celnímu dluhu. V této věci již stěžovatel na zmiňovaný kon- trolní protokol neodkazuje. Předmětná zprá- va nepotvrdila ani tvrzení stěžovatele stran porušení $ 260 celního zákona, když na str. 4 v „Závěru“ uvádí: „celní úřad postupoval při vydání platebních výměrů na ručitele zcela v souladu s ust. S 260 celního zákona, kdy bylo jeho povinností požadovat plnění celního dluhu ihned na ručiteli, zjístibli, že byl po- dán návrh na prohlášení konkursu na ma- jetek některého ze společných a nerozdíl- ných dlužníků“. Dlužno zde dodat, že ke stejnému závěru stran oprávněnosti postupu celního orgánu, přistoupili tento k vymáhá- ní dluhu na stěžovateli, dospěl rovněž měst- 238 ský soud, který svůj závěr řádně odůvodnil. S učiněným závěrem se plně ztotožňuje i Nej- vyšší správní soud. Není ve věci sporu o tom, že byly naplněny zákonem presumované podmínky pro takový postup za situace, kdy byl na primárního dlužníka prohlášen kon- kurs. Nemá tak oporu ve spise tvrzení stěžo- vatele, stran jeho dílčích námitek, že městský soud nijak nebral v úvahu kontrolní zjištění GŘ cel, když závěry kontrolní skupinou uči- něné korespondují i se závěry soudu. Z výše uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelem namítaná neplatnost záručních dokladů neobstojí. Na základě předložených záručních dokladů platně vznikl celní dluh, za který se stěžovatel zaručil. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovateli ručitelský závazek platně vznikl. Nedůvodnou shledal Nejvyšší správní soud i další námitku stěžovatele, dovozuje-li tento zánik ručitelského závazku v souvislos- ti s povolením splátek společnosti s ručením omezeným C. Ve smyslu čl. 199 celního kodexu ručení za celní dluh nezanikne, dokud nezanikne sám celní dluh. Celní dluh přitom může podle čl. 233 celního kodexu zaniknout za- placením nebo prominutím cla, zrušením platnosti celního prohlášení do režimu s po- vinností zaplatit clo a před jeho propuštěním také zabavením zboží, jeho zničením na po- kyn celních orgánů, přenecháním zboží ve prospěch státu nebo jeho nezaviněným zni- čením či nenahraditelnou ztrátou. Povolením splátek nebyla dlužná částka prominuta ani nenastaly výše uvedené alternativy zániku celního dluhu. Nejvyšší správní soud není se stěžovate- lem ve sporu o tom, že z pohledu zajištění celního dluhu jsou povolené splátky samo- statnou operací, na kterou lze požadovat dal- ší zajištění (viz. čl. 229 celního kodexu, $ 275 odst. 2 celního zákona). Tímto dalším zajiště- ním však nezaniká původní zajištění celního dluhu, vzniklého v souvislosti s propuštěním zboží, který se co do výše nemění a nadále tr- vá. Povolením splátek se pouze upravuje způ- sob placení s přihlédnutím k dané situaci (momentální solventnosti) na straně dlužní- ka. V důsledku povoleného posečkání jsou předepsány dlužníkovi úroky, jejichž úhrada je předmětem dalšího zajištění. Vzhledem k tomu, že celní orgány povolily úhradu dlu- hu ve splátkách, aniž by tato operace byla zjiš- těna, stěžovateli nevznikl ručitelský závazek stran příslušenství, které vzniklo v důsledku posečkání, resp. v důsledku nedodržení pod- mínek povoleného splátkování. Úhrada stran tohoto příslušenství nebyla po ručiteli ani po- žadována. Zajištění celního dluhu v souvislosti s povolením splátek tak v žádném případě nenahrazuje zajištění celního dluhu v souvis- losti s propuštěním zboží do celního režimu, k němuž a pouze k němuž se stěžovatel dobrovolně zavázal. Jak již bylo uvedeno vý- še, stran tohoto celního dluhu stěžovateli platně ručitelský závazek vznikl a zákonem předvídatelným způsobem nezanikl. V pří- padě zajištění povolení další operace - splát- kování, k čemuž však v projednávané věci ne- došlo, tak stojí vedle sebe dva ručitelské závazky. (...) 1493 Celní řízení: dokazování; posudky celně technických laboratoří k $ 3 odst. 4 písm. j) zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky k $ 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) L Skutečnost, že celně technické laboratoře [$ 3 odst. 4 písm. j) zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky] jsou součástí organizační struktury celní správy, sama 0 sobě nesnižuje důkazní hodnotu jimi vypracovaných posudků. II. Posudky vypracované celně technickými laboratořemi však celní orgány ne- mohou považovat za důkazní prostředky vyšší důkazní síly než znalecké posudky, a to ani v případě, kdy znalecké posudky předloží v celním řízení dovozce k proká- zání skutečností uvedených v celní deklaraci (složení dovezeného zboží a z toho vy- plývající sazební zařazení) ve smyslu $ 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě da- ní a poplatků. Posudek vypracovaný celně technickou laboratoří je tedy jen jedním z možných důkazů a může být jinými důkazními prostředky - znaleckým posudkem - zpochybněn.
povoleno poskytovat ručení k individuální- mu zajištění celního dluhu formou záručních dokladů při propuštění zboží pro jiné opera-