pro zdaňovací období roku 1996 Skutečnost, že fyzická osoba podnikala v určité oblasti bez příslušného oprávně- ní, není pro vyměření daně z příjmů jediná směrodatná, neboť správce daně posu- zuje především skutečnosti rozhodné pro správné vyměření daně, nikoliv skuteč- nosti spadající do působnosti jiného (zde živnostenského) úřadu. Příjmy z rekonstrukce budovy, která trvala tři roky, nelze považovat za příjmy z příležitost- né činnosti [$ 10 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů), nýbrž za příjmy z podnikání [$ 7 citovaného zákona), a to i přesto, že daňový subjekt prováděním rekonstrukce překročil meze svého živnostenského oprávnění.
pro zdaňovací období roku 1996 Skutečnost, že fyzická osoba podnikala v určité oblasti bez příslušného oprávně- ní, není pro vyměření daně z příjmů jediná směrodatná, neboť správce daně posu- zuje především skutečnosti rozhodné pro správné vyměření daně, nikoliv skuteč- nosti spadající do působnosti jiného (zde živnostenského) úřadu. Příjmy z rekonstrukce budovy, která trvala tři roky, nelze považovat za příjmy z příležitost- né činnosti [$ 10 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů), nýbrž za příjmy z podnikání [$ 7 citovaného zákona), a to i přesto, že daňový subjekt prováděním rekonstrukce překročil meze svého živnostenského oprávnění.
Při posuzování kasační stížnosti stěžova- tele považuje Nejvyšší správní soud za ne- zbytné zabývat se otázkou, zda stěžovatelův příjem měl být správcem daně i žalovaným, potažmo Krajským soudem v Plzni, považo- ván za příjem z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti ve smyslu $ 7 zákona č. 586/1992 Sb., či za ostatní příjem ve smys- lu $ 10 téhož zákona. Mezi účastníky řízení je nesporné, že stěžovatel v době provádění re- konstrukce kotelny podnikal jako živnostník s živnostenským oprávněním, kdy předmě- tem podnikání byla koupě zboží za účelem je- ho dalšího prodeje a prodej. Je zcela nepo- chybné, že smlouva o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce kotelny, ze dne 28. 6. 1996, touto smlouvou, tedy o dílo ve smyslu ob- chodního zákoníku, skutečně je. Sporným momentem je tedy pojetí příjmu, jenž stěžo- vateli plynul z této smlouvy, a to pro účely da- ňové, konkrétně daň z příjmů fyzických osob, zde za zdaňovací období roku 1996. Správce daně I. stupně, žalovaný i krajský soud přijali názor, vyslovený již ve správním řízení před Fi- nančním úřadem v Kdyni, tedy že příjem stě- žovatele za rekonstrukci kotelny je příjmem dle $ 10 zákona č. 586/1992 Sb., tedy příjmem z příležitostné činnosti, nikoli z podnikání. (...) Stěžovatel při rekonstrukci předmětu smlouvy o dílo do určité míry vykročil z meze živnostenského oprávnění, jímž v předmět- ném období disponoval, avšak Nejvyšší správní soud má za to, že tuto jeho neopráv- něnost podnikání nelze kvalifikovat jako na- př. příležitostný příjem, byť by poměr neo- právněného příležitostného příjmu byl větší než oprávněného příjmu z podnikání. Toto úzké pojetí, prezentované shora, Nejvyšší správní soud nepovažuje za přiléhavé, proto se přiklání k širšímu pojetí, jemuž svědčí i te- leologie zákona č. 586/1992 Sb. Toto širší po- jetí bere v úvahu definici podnikání ve smys- lu obchodního zákoníku, kde se v $ 2 odst. 1 podnikáním rozumí soustavná činnost prová- děná samostatně podnikatelem vlastním jmé- nem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Přestože v odst. 2 téhož usta- novení lze nalézt vymezení, kdo je podnikate- lem podle tohoto zákona [a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která pod- niká na základě živnostenského oprávnění, ©) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do eviden- ce podle zvláštního předpisu), lze vzít za pro- kázané, že stěžovatel byl bezesporu podnika- telem, předmětnou rekonstrukci prováděl při výkonu své podnikatelské činnosti, byť neoprávněné, a splnil tedy při výkonu této činnosti podmínky stanovené definicí podni- kání. Skutečnost, že stěžovatel podnikal bez konkrétního oprávnění, vztahujícího se pří- mo k provádění činnosti rekonstrukce kotel- ny, není pro daný případ rozhodná, neboť správce daně posuzuje pouze skutečnosti rozhodné pro správné vyměření daně, niko- liv skutečnosti spadající do působnosti jiné- ho, zde živnostenského, správního orgánu. Vzal-li by správce daně tuto skutečnost za roz- hodnou a posuzovalli by ji v rámci své čin- nosti, jak se tomu v daném případě stalo, mo- hl by dojít ke zcela nesprávnému úsudku, jenž by mohl mít za výsledek nesprávné vy- měření daňové povinnosti subjektu. Je však třeba mít na paměti, jak již Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém rozhodnutí ze dne 30. listopadu 2005, čj. 6 A 69/2000-55, že da- ňové povinnosti představují zásah do práva na pokojné užívání majetku ve smyslu čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně základ- ních práv a svobod a do práva vlastnit maje- tek podle čl. 11 Listiny základních práv a svo- bod. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby právní úprava, její výklad a používání respektovaly princip proporcionality ve všech jeho kom- ponentech (tj. co se týče vhodnosti, potřeb- nosti, závažnosti a minimalizace zásahů do zá- kladních práv a svobod). Evropský soud pro lidská práva k tomu konstatuje, že „ve smyslu první věty prvního odstavce čl. 1 Protokolu č 1 musí tedy Soud zkoumat, zda byla dodr- žena spravedlivá rovnováha mezi požadav- ky obecného zájmu společenství a nutností chránit základní práva jedince (viz Dange- ville, a. s., proti Francii, 2002). V důsledku to- ho může daňová či poplatková povinnost porušit záruku obsaženou v tomto ustano- vení jen tehdy, ukládá-li dané osobě či sub- jektu přílišné břemeno, anebo zásadním způsobem zasahuje do její finanční situace (viz výše cit. Buffalo, s. r. o., v likvidaci proti Itálii). Vnitrostátním orgánům však v první řadě přísluší, aby rozhodly o typu daní či po- platků, které je třeba vybírat. Rozhodnutí spadající do této oblasti totiž vyžadují zhod- nocení politických, ekonomických a sociál ních problémů, které Úmluva ponechává 703 1267 v kompetenci smluvních států. Tyto tedy dis- ponují širokou mírou uvážení (viz rozh. Ba- láz proti Slovensku, 2003)“. (Rozhodnutí Ev- ropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 1. 2004 ve věci O. B., s. r. o., proti České republi- ce, č. stížnosti 43783/98; Přehled rozsudků Ev- ropského soudu pro lidská práva 1/2004, str. 7). S přihlédnutím ke všem zde nastíněným úvahám má Nejvyšší správní soud za to, že čin- nost stěžovatele popsaná shora, tj. všechny slož- ky akce rekonstrukce kotelny, je třeba posuzo- vat a uznat jako příjem z podnikání ve smyslu $ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., ni- koli $ 10 odst. 1 písm. a) téhož zákona, neboť stěžovatel při této své činnosti podnikal, byť částečně neoprávněně, a tato akce nevykazu- je znaky příležitostnosti s ohledem na její tříleté trvání. 1267 Daň darovací: bezúplatný převod bytové jednotky bytovým družstvem k $ 6odst. 1 písm. a) a $ 6 odst. 3 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani da- rovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 18/1993 Sb., č. 322/1993 Sb. a č. 85/1994 Sb. I. Nenabylo-li bytové družstvo bezplatně pozemek od státu ve smyslu 6 21 odst. 7 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zá- kony (zákon o vlastnictví bytů), a $ 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České re- publiky a jejím vystupování v právních vztazích, nevyplývá pro něj povinnost pře- vést na fyzickou osobu současně s bytovou jednotkou také bezplatně spoluvlastnický podíl na pozemku odpovídající podílu na společných částech domu. I. Nabylo-li bytové družstvo pozemek od obce (tj. jiného subjektu než od státu) na základě kupní smlouvy (nikoliv bezplatně) a uzavře-li následně s fyzickou oso- bou smlouvu o převodu pozemku bezúplatném, nejde o případ uvedený v $ 6 odst. 3 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, kdy mělo bytové družstvo zákonem stanovenou povinnost převést na fyzickou osobu vlastněný pozemek bezúplatně současně s převodem vlastnictví k bytové jednotce, jelikož v takovém případě bezplatnost převodu pozemku z byto- vého družstva na fyzickou osobu vyplývá z písemné dohody mezi těmito subjekty, a nikoliv ze zákona. Protože citovaný zákon neupravuje osvobození od daně daro- vací u převodu pozemku, na rozdíl od převodu bytů či nebytových prostor v někte- rých případech, podléhá bez dalšího předmětný převod pozemku, byť současně s bytovou jednotkou, dani darovací podle $ 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona, vyjma případů uvedených v $ 6 odst. 3 citovaného zákona.
Ing. Zdeněk H. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z příjmů fyzických osob, o ka- sační stížnosti žalobce.