Je-li v době podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení 0 po- daném návrhu a že tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úko- lem soudu toto řízení dále vést a rozhodovat např. o žádosti navrhovatele o ustano- vení zástupce dle $ 35 odst. 8 s. ř. s., ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh dle $ 46 s. ř. s. odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno.
Je-li v době podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení 0 po- daném návrhu a že tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úko- lem soudu toto řízení dále vést a rozhodovat např. o žádosti navrhovatele o ustano- vení zástupce dle $ 35 odst. 8 s. ř. s., ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh dle $ 46 s. ř. s. odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro zrušení napadeného usnesení. Jak již uvedl krajský soud, nemohl o žalobě meritorně rozhodnout, neboť její obsah nespadal do pravomoci soudů rozho- dujících se správním soudnictví. Nedostatek podmínek řízení vyplývá jednak z výše cito- vaných ustanovení $ 2 44s.ř. s., jednak je třeba 1741 vzít v úvahu i dikci $ 79 odst. 1 s. ř. s., dle ně- hož „řen, kdo bezvýsledně vyčerpal prostřed- ky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správní- mu orgánu povínnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení“. Oba žalované přitom nelze v daném přípa- dě považovat za správní orgány ve smyslu soudního řádu správního. Jako správní orgán by za splnění dalších podmínek mohl vystupo- vat žalovaný ad 1) např. v případě některých postupů dle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v daném případě však žaloba jednoznačně směřovala (a to se netýká jen pe- titu žaloby, ale všech jejích ostatních částí, tedy jejího obsahu) do činnosti policejních orgánů a státních zástupců jakožto orgánů činných v trestním řízení dle trestního řádu. V takovém případě bylo namístě žalobu odmítnout, ne- boť žalobce se v tomto případě dle obsahu ža- loby nedomáhal ochrany proti tvrzené nečin- nosti správních orgánů, ale ochrany proti tvrzené nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Procesní prostředky této ochrany je te- dy třeba hledat v trestním řádu, případně v dal- ších právních předpisech upravujících postup orgánů činných v trestním řízení, nikoliv však v soudním řádu správním. V tomto směru již Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 21. 8. 2003, čj. Na 579/2003-10, www.nssoud.cz, na které ostat- ně důvodně odkazoval i krajský soud, konsta- toval, že pro soudy rozhodující ve správním soudnictví „ze soudního řádu správního ani z žádného jiného zákona nevyplývá, že by... byla založena jakákoli kompetence rozho- dovat ve věci samé v soudně trestních vě- cech ... Stejně tak ale není v pravomoci... pře- zkoumávat postup orgánů činných v trest- ním řízení, ani prošetřovat a vyřizovat stížnosti na tvrzený nesprávný postup správ- ního orgánu. Soud na sebe nemůže vztáh- nout pravomoci kontrolní nebo dozorčí, pro- tože mu je zákon nesvěřil. „Prošetření případu“ a zjednání nápravy jinou formou, než kterou by připouštěl zákon, tedy správ- vs“ nímu soudu nepřísluší“. 8 Jelikož krajský soud dospěl ke správnému závěru, že o věci nemůže meritorně rozhodo- vat a nedostatek podmínek řízení je neod- stranitelný, byl oprávněn a zároveň i povinen žalobu (resp. část původní žaloby po vylouče- ní druhé části k samotnému řízení) dle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout, a to bez nut- nosti další součinnosti s účastníky řízení. By- lo-li totiž sice řízení před správním soudem dle $ 32 odst. 1 s. ř. s. zahájeno, nicméně je zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky ří- zení o podaném návrhu, a tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést a rozho- dovat např. o žádostech účastníků o ustano- vení zástupce, ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návch odmít- nut, či v zákonem stanovených případech ří- zení zastaveno. Pokud by krajský soud o usta- novení zástupce rozhodoval, musela by být tato žádost v každém případě zamítnuta, ne- boť, je-li zde neodstranitelný nedostatek pod- mínek řízení, nemohl by být soudem ustano- vený advokát (či jiný zástupce) navrhovateli nijak nápomocen k tomu, aby řízení mohlo pokračovat a aby navrhovatel mohl být v ta- kovém řízení úspěšný, nebyly by tedy splně- ny podmínky $ 35 odst. 8 s. ř. s. pro ustanove- ní zástupce. Soud navíc, jak již bylo řečeno, v případě neodstranitelného nedostatku podmínek řízení není povinen nařídit jedná- ní či vyžádat si nebo vyčkat na vyjádření stran před tím, než návrh odmítne, ustanovený zá- stupce by tedy ani neměl prostor k zastupo- vání navrhovatele v takovém řízení. Zcela jiná by byla situace v případě, kdyby nedostatek podmínek řízení byl odstranitel- ný, nebo alespoň nebylo možné prozatím po- stavit najisto, že jde o neodstranitelný nedo- statek podmínek řízení. Tak je tomu typicky u návrhů na zahájení řízení, které nesplňují požadavky $ 37 odst. 3 s. ř. s., neboť z nich ne- ní zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá. Po- kud navrhovatel požádá o ustanovení zástup- ce, je naopak povinností soudu o takovém návrhu rozhodnout, přičemž musí vzít při tomto rozhodování v úvahu, že navrhovatel není patrně schopen samostatně v řízení před soudem bránit svá práva. Pokud soud v takové situaci navrhovateli ustanoví zástup- ce, musí mu zároveň postupem dle $ 37 odst. 5 s. ř. s. poskytnout možnost, aby jménem navr- hovatele vady bránící projednatelnosti návr- hu odstranil. O tento případ se však v před- mětné věci nejednalo, neboť z obsahu žaloby bylo dostatečně patrné, že se stěžovatel do- máhá ochrany správního soudu vůči postupu či naopak nečinnosti orgánů činných v trest- ním řízení, a že tedy takové vady návrhu na zahájení řízení ve správním soudnictví od- straněny být nemohou. V daném případě nelze ani dovozovat žádný rozpor mezi tím, že krajský soud ne- rozhodoval o ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem, a tím, že následně ustanovil stěžovateli advokáta pro řízení o je- ho kasační stížnosti. V případě kasační stíž- nosti byly totiž veškeré podmínky řízení- na rozdíl od návrhu označeného jako žaloba na ochranu proti nečinnosti - splněny, neboť včasná kasační stížnost směřovala proti pra- vomocnému rozhodnutí krajského soudu a touto kasační stížností se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, domáhal jeho zrušení ($ 102 s. ř. s.). Navíc pro řízení o ka- sační stížnosti platí u stěžovatele bez přísluš- ného právnického vzdělání podmínka obliga- torního zastoupení advokátem ($ 105 odst. 2 s. ř. s.), krajský soud tedy posoudil osobní a majetkové poměry stěžovatele a dospěl ke správnému závěru, že jsou veškeré zákonné podmínky pro ustanovení advokáta pro říze- ní o kasační stížnosti splněny. C.. Stěžovatel nebyl zkrácen na svých právech ani tím, že krajský soud nerozhodl v rámci řízení o žalobě o jeho návrhu na osvo- bození od soudních poplatků. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že krajský soud soud- ní poplatek v řízení o žalobě nevybral, a i kdy- by tak učinil, byl by povinen ho v souvislosti s odmítnutím žaloby vrátit, neboť v takovém případě správní soud postupuje dle ustálené judikatury analogicky dle $ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v plat- ném znění. 1742 Řízení před soudem: pravomoc rozšířeného senátu rozhodovat meritorně; rozsah soudního přezkumu k$5a$ 17 odst. 1 soudního řádu správního I. Pravomoc rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu rozhodnout meri- torně o předloženém návrhu ve smyslu $ 17 odst. 1 s. ř. s. je dána i tehdy, pokud práv- ur ní názor vyjádřený již v rozhodnutí senátu Nejvyššího správního soudu a popíraný předkládajícím senátem nebyl nosným důvodem rozhodnutí ve věci. II. Žalobce je oprávněn uvést v žalobě všechny důvody, pro které považuje napa- dené správní rozhodnutí za nezákonné. Tomu nebrání skutečnost, že některé z nich neuplatnil již v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl. Ustanovení $ 5 s. ř. s. na rozsah přezkumné činnosti soudu nedopadá.
Josef N. proti 1) Policii ČR, Policejnímu prezidiu České republiky, 2) Krajskému státní- mu zastupitelství v Brně, o vydání rozhodnutí, o kasační stížnosti žalobce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu vymezeném v § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud připomíná, že je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přichází pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby. U kasačního důvodu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tedy Nejvyšší správní soud přezkoumává, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když odmítl žalobu stěžovatele meritorně projednat, a to v tomto případě s odůvodněním, že žaloba nespadá do pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví, a že je tedy dán neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Pouze v tomto kontextu může Nejvyšší správní soud posuzovat stížní námitku, podle níž je nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby dána tím, že krajský soud nerozhodl o návrzích stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro zrušení napadeného usnesení. Jak již uvedl krajský soud, nemohl o žalobě meritorně rozhodnout, neboť její obsah nespadal do pravomoci soudů rozhodujících se správním soudnictví. Nedostatek podmínek řízení vyplývá jednak z výše citovaných ustanovení § 2 a 4 s. ř. s., jednak je třeba vzít v úvahu i dikci § 79 odst. 1 s. ř. s., dle něhož „ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.“
Oba žalované přitom nelze v daném případě považovat za správní orgány ve smyslu soudního řádu správního. Jako správní orgán by za splnění dalších podmínek mohl vystupovat žalovaný ad 1) např. v případě některých postupů dle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v daném případě však žaloba jednoznačně směřovala (a to se netýká jen petitu žaloby, ale všech jejích ostatních částí, tedy jejího obsahu) do činnosti policejních orgánů a státních zástupců jakožto orgánů činných v trestním řízení dle trestního řádu. V takovém případě bylo namístě žalobu odmítnout, neboť žalobce se v tomto případě dle obsahu žaloby nedomáhal ochrany proti tvrzené nečinnosti správních orgánů, ale ochrany proti tvrzené nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Procesní prostředky této ochrany je tedy třeba hledat v trestním řádu, případně v dalších právních předpisech upravujících postup orgánů činných v trestním řízení, nikoliv však v soudním řádu správním.
V tomto směru již Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 21. 8. 2003, č. j. Na 579/2003 - 10, www.nssoud.cz, na které ostatně důvodně odkazoval i krajský soud, konstatoval, že pro soudy rozhodující ve správním soudnictví „ze soudního řádu správního ani z žádného jiného zákona nevyplývá, že by (…) byla založena jakákoli kompetence rozhodovat ve věci samé v soudně trestních věcech (…). Stejně tak ale není v pravomoci (…) přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení, ani prošetřovat a vyřizovat stížnosti na tvrzený nesprávný postup správního orgánu. Soud na sebe nemůže vztáhnout pravomoci kontrolní nebo dozorčí, protože mu je zákon nesvěřil. ‚Prošetření případu‘ a zjednání nápravy jinou formou, než kterou by připouštěl zákon, tedy správnímu soudu nepřísluší“.
Jelikož krajský soud dospěl ke správnému závěru, že o věci nemůže meritorně rozhodovat a nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, byl oprávněn a zároveň i povinen žalobu (resp. část původní žaloby po vyloučení druhé části k samotnému řízení) dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout, a to bez nutnosti další součinnosti s účastníky řízení. Bylo-li totiž sice řízení před správním soudem dle § 32 odst. 1 s. ř. s. zahájeno, nicméně je zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu, a tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést a rozhodovat např. o žádostech účastníků o ustanovení zástupce, ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno. Pokud by krajský soud o ustanovení zástupce rozhodoval, musela by být tato žádost v každém případě zamítnuta, neboť, je-li zde neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, nemohl by být soudem ustanovený advokát (či jiný zástupce) navrhovateli nijak nápomocen k tomu, aby řízení mohlo pokračovat a aby navrhovatel mohl být v takovém řízení úspěšný, nebyly by tedy splněny podmínky § 35 odst. 8 s. ř. s. pro ustanovení zástupce. Soud navíc, jak již bylo řečeno, v případě neodstranitelného nedostatku podmínek řízení není povinen nařídit jednání či vyžádat si nebo vyčkat na vyjádření stran před tím, než návrh odmítne, ustanovený zástupce by tedy ani neměl prostor k zastupování navrhovatele v takovém řízení.
Zcela jiná by byla situace v případě, kdyby nedostatek podmínek řízení byl odstranitelný, nebo alespoň nebylo možné prozatím postavit najisto, že jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Tak je tomu typicky u návrhů na zahájení řízení, které nesplňují požadavky § 37 odst. 3 s. ř. s., neboť z nich není zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá. Pokud navrhovatel požádá o ustanovení zástupce, je naopak povinností soudu o takovém návrhu rozhodnout, přičemž musí vzít při tomto rozhodování v úvahu, že navrhovatel není patrně schopen samostatně v řízení před soudem bránit svá práva. Pokud soud v takové situaci navrhovateli ustanoví zástupce, musí mu zároveň postupem dle § 37 odst. 5 s. ř. s. poskytnout možnost, aby jménem navrhovatele vady bránící projednatelnosti návrhu odstranil. O tento případ se však v předmětné věci nejednalo, neboť z obsahu žaloby bylo dostatečně patrné, že se stěžovatel domáhá ochrany správního soudu vůči postupu či naopak nečinnosti orgánů činných v trestním řízení a že tedy takové vady návrhu na zahájení řízení ve správním soudnictví odstraněny být nemohou.
V daném případě nelze ani dovozovat žádný rozpor mezi tím, že krajský soud nerozhodoval o ustanovením zástupce pro řízení před krajským soudem, a tím, že následně ustanovil stěžovateli advokáta pro řízení o jeho kasační stížnosti. V případě kasační stížnosti byly totiž veškeré podmínky řízení – na rozdíl od návrhu označeného jako žaloba na ochranu proti nečinnosti – splněny, neboť včasná kasační stížnost směřovala proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu a touto kasační stížností se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, domáhal jeho zrušení (§ 102 s. ř. s.). Navíc pro řízení o kasační stížnosti platí u stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání podmínka obligatorního zastoupení advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), krajský soud tedy posoudil osobní a majetkové poměry stěžovatele a dospěl ke správnému závěru, že jsou veškeré zákonné podmínky pro ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti splněny.
V případě, že by však krajský soud neustanovil advokáta pro řízení o kasační stížnosti stěžovateli, který prokazatelně nemá prostředky na to, aby si advokáta sám zvolil, odňal by mu tím možnost podrobit své rozhodnutí přezkumu. Takový postup by byl nepřípustný a v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle níž se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2006, č. j. 4 Ads 19/2005 - 105, publ. pod č. 909/2006 Sb. NSS a ze dne 28. 6. 2006, č. j. 3 As 26/2006 - 69, www.nssoud.cz).
Stěžovatel nebyl zkrácen na svých právech ani tím, že krajský soud nerozhodl v rámci řízení o žalobě o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že krajský soud soudní poplatek v řízení o žalobě nevybral, a i kdyby tak učinil, byl by povinen ho v souvislosti s odmítnutím žaloby vrátit, neboť v takovém případě správní soud postupuje dle ustálené judikatury analogicky dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.
Nejvyšší správní soud však pro úplnost dodává, že je toho názoru, že se krajský soud měl ve svém usnesení o odmítnutí žaloby s danou skutečností vypořádat, tedy uvést a zdůvodnit, proč o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků pro řízení před krajským soudem nerozhodl. Objasnil by tak svůj postup a mohl by v tomto směru snad i předejít výhradám stěžovatele. Jedná se však pouze o nedostatek odůvodnění rozhodnutí, který v tomto případě nemá za následek nezákonnost samotného výroku rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že důvod kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nebyl dán, neboť odmítnutí žaloby stěžovatele pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení bylo na místě; z toho plyne, že ani skutečnost, že krajský soud nerozhodl o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, nemůže mít vliv na zákonnost kasační stížností napadeného usnesení. Proto Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaní měli ve věci úspěch, náleželo by jim tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, které jim však nad rámec jejich úřední činnosti nevznikly.
Krajský soud ustanovil stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti advokáta. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu advokáta za zastupování stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). Ustanovenému advokátovi stěžovatele náleží odměna za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. b), c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) ve výši 2100 Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrada hotových výdajů ve výši 3 × 300 Kč režijního paušálu (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem mu tedy náleží částka 7200 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu