Účelovost uzavření manželství ve smyslu § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je třeba posuzovat po celou dobu správního řízení, a to až do rozhodnutí odvolacího orgánu. Pokud je v řízení před správními orgány prokázáno, že manželství plní svou funkci, není možné takové manželství považovat za účelově uzavřené, a to ani když tomu tak od jeho úplného počátku nebylo.
8. 4. 2010, žalovaný dne 8. 9. 2010. Městský soud s hodnocením správních orgánů souhlasil.
Stěžovatel v kasační stížnosti konkrétně k období do nástupu Anny G. do výkonu trestu
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
namítá, že místními šetřeními správního orgánu ve dnech 19. 8. 2008, 20. 8. 2008, 8. 11. 2008 a 6. 11. 2009 nebylo prokázáno, že by v době před nástupem do výkonu trestu manželka nežila ve společné domácnosti se svým manželem, tedy stěžovatelem. Místními šetřeními se ve svých rozhodnutích podrobně zabývají jak správní orgán prvního stupně, tak žalovaný, přičemž jejich údaje odpovídají obsahu správního spisu. Ani v jednom případě nebyla Anna G. zastižena v bytě na adrese, která měla být podle vyjádření stěžovatele ze dne 19. 8. 2008 místem, kde se zdržoval spolu se svou manželkou Annou G. od svatby trvale. Podle obsahu správního spisu při šetření dne
8. 3. 2008 (úřední záznam o tom je ze dne
20. 8. 2008) byl v bytě v době kontroly v 21 hodin přítomen stěžovatel a tvrdil, že jeho manželka Anna G. je u lékaře v nemocnici. Při kontrole dne 15. 8. 2008 v bytě nebyl zastižen stěžovatel ani jeho manželka Anna G. Při kontrole dne 8. 11. 2008 byl v bytě zastižen stěžovatel, který tvrdil, že jeho manželka je v Děčíně. Při kontrole dne 6. 9. 2009 byl v bytě zastižen stěžovatel a tvrdil, že jeho manželka je ve výkonu trestu. Pokud stěžovatel tvrdil, že uvedenými místními šetřeními nebylo prokázáno, že by spolu s Annou G. nežili jako manželé, pak je nutno k tomu dodat, jak uvedl již městský soud, že jimi nebylo prokázáno ani to, že by spolu jako manželé společně v uvedeném bytě žili. Tuto kasační námitku neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou. (...)
Ve vztahu k výpovědi Anny G. před městským soudem dne 29. 6. 2011 stěžovatel v kasační stížnosti městskému soudu vytýkal, že se bez dalšího s touto výpovědí spokojil a dále už se nezabýval tím, proč následující komunikace mezi nimi probíhala způsobem, který v žádném případě, podle něj, nesvědčí o narušení citové vazby mezi nimi. Z obsahu protokolu o jednání před městským soudem ze dne 29. 6. 2011 vyplývá, že jednání byl přítomen stěžovatel i jeho zástupce. Anna G., předvolaná jako svědkyně, se odmítla k věci dále vyjadřovat, ačkoliv byla řádně poučena, a odkázala na svou výpověď před správním orgánem ze dne 27. 1. 2010, kterou učinila ve věznici. Ani stěžovatel ani jeho zástupce ne-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
měli na ni žádné dotazy. I když Anna G. prohlásila, že si nepřeje být dotazována ani zástupcem stěžovatele, nemohlo to zabránit stěžovateli a jeho zástupci, aby dotazy položili, pokud s jejím postupem nesouhlasili, ale neučinili tak. Obsah její výpovědi ze dne
27. 1. 2010 byl přitom stěžovateli i jeho zástupci dobře znám. Správní orgán prvního stupně totiž po výpovědi Anny G. dne 27. 1. 2010 vyzval stěžovatele k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a poučil ho o možnosti se k těmto podkladům vyjádřit a navrhnout jejich případné doplnění. Stěžovatel se s podklady seznámil dne 22. 2. 2010 a byla mu poskytnuta lhůta 5 dnů pro případné vyjádření. Stěžovatel pak reagoval na tyto podklady přípisem ze dne 23. 2. 2010, v němž uvedl, že manželka Anna G. vypovídala ve vězení nesmysly, ale on ji chápe, protože je „zavřená“ a takové prostředí není ideální. Také uvedl, že manželka má strach z policie, a proto řekla, co řekla. Podle něj se mají s manželkou rádi, ona mu často píše a on ji navštěvuje a posílá balíky a peníze. Žádal proto o ignorování její výpovědi a povolení jeho žádosti o přechodný pobyt. Obsah výpovědi Anny G. ze dne
27. 1. 2010 obsahuje rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a hodnotí ho i žalovaný jako odvolací orgán v přezkoumávaném rozhodnutí. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel poukazoval na korespondenci s Annou G. z období roku 2010, která je podle něj absolutním popřením její vlastní výpovědi učiněné ve věznici dne 27. 1. 2010 a která svědčí o existenci silného citového vztahu mezi oběma manželi, a zdůraznil, že v době výkonu trestu Anny G. je on pro ni velmi důležitou a jedinou oporou. Stěžovatel navrhl jako důkaz osobní korespondenci z věznice adresovanou stěžovateli. K žalobě připojil korespondenci (ve fotokopii), která je založena ve spisu městského soudu pod č. l. 15–19. Písemností ze dne 29. 11. 2010 stěžovatel doplnil žalobu a předložil další korespondenci (ve fotokopii) od manželky, která je založena pod č. l. 25–28 spisu městského soudu. Městský soud nevyzval stěžovatele k předložení originálů předložené korespondence a navržený důkaz korespondencí manželky stěžovatele Anny G. stěžovateli neprovedl. K tomuto
návrhu stěžovatele městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl: „K námitce, v níž žalobce poukazuje na existující hluboký citový vztah mezi manžely, což dokládá korespondencí obou manželů v době, kdy jsou nuceni žít odděleně z důvodu nástupu do výkonu trestu jeho manželky a současně tvrdí, že z korespondence vyplývá, že manželku finančně podporuje, včetně jejích dětí, soud uvádí, že tvrzení žalobce o finanční podpoře dětí manželky nekoresponduje s jím uváděným údajem, že po narození Ondřeje P. se o něj nestaral, a to z finančních důvodů. Korespondence manželů, jež byla žalobcem předložena, a to již ve správním řízení, se nevztahuje k rozhodnému období, tedy nedokládá tvrzení žalobce o jeho harmonickém a trvalém společenství manželů v době před nástupem paní Anny G. do výkonu trestu.“
V kasační stížnosti stěžovatel městskému soudu vytýká, že se odmítl zabývat obdobím po nástupu manželky Anny G. do vězení, kdy podle stěžovatele došlo k prohloubení citového vztahu mezi ním a manželkou Annou G., a dále městskému soudu vytýká, že odmítl provést důkazy povolenkami k návštěvám manželky ve výkonu trestu a jejich korespondencí, která prokazuje jiný vztah mezi nimi, než o něm vypovídala Anna G. dne 27. 1. 2010.
Námitku, že nebyl vyrozuměn o výslechu Anny G., který se uskutečnil dne 27. 1. 2010, stěžovatel vznesl až v kasační stížnosti, proto je nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud se jí nezabýval. Další jeho námitka, že její výslech uvedeného dne s nejvyšší pravděpodobností neproběhl za normálních okolností, je jen zcela obecným tvrzením postrádajícím jakékoliv konkrétní skutkové okolnosti, a proto se jí Nejvyšší správní soud taktéž nezabýval.
Ve věci nelze přehlédnout, že právě již v době po nástupu do výkonu trestu učinila Anna G. dne 27. 1. 2010 spontánně výpověď, v níž popsala okolnosti seznámení a uzavření sňatku se stěžovatelem tak, že zcela popřela to, co uváděla ve svých předchozích výpovědích. Tvrdila, že sňatek se stěžovatelem uzavřela jen účelově, protože za něj měla přislíbené peníze, které také dostala, a že i po
uzavření sňatku jí stěžovatel za to, že s ním uzavřela manželství, vyplatil nějaké peníze a stalo se tak i ve výkonu trestu. Před městským soudem dne 29. 6. 2011, tedy po době jednoho roku a pěti měsíců od výpovědi dne
27. 1. 2010 obsahuje rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a hodnotí ho i žalovaný jako odvolací orgán v přezkoumávaném rozhodnutí. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel poukazoval na korespondenci s Annou G. z období roku 2010, která je podle něj absolutním popřením její vlastní výpovědi učiněné ve věznici dne 27. 1. 2010 a která svědčí o existenci silného citového vztahu mezi oběma manželi, a zdůraznil, že v době výkonu trestu Anny G. je on pro ni velmi důležitou a jedinou oporou. Stěžovatel navrhl jako důkaz osobní korespondenci z věznice adresovanou stěžovateli. K žalobě připojil korespondenci (ve fotokopii), která je založena ve spisu městského soudu pod č. l. 15–19. Písemností ze dne 29. 11. 2010 stěžovatel doplnil žalobu a předložil další korespondenci (ve fotokopii) od manželky, která je založena pod č. l. 25–28 spisu městského soudu. Městský soud nevyzval stěžovatele k předložení originálů předložené korespondence a navržený důkaz korespondencí manželky stěžovatele Anny G. stěžovateli neprovedl. K tomuto
návrhu stěžovatele městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl: „K námitce, v níž žalobce poukazuje na existující hluboký citový vztah mezi manžely, což dokládá korespondencí obou manželů v době, kdy jsou nuceni žít odděleně z důvodu nástupu do výkonu trestu jeho manželky a současně tvrdí, že z korespondence vyplývá, že manželku finančně podporuje, včetně jejích dětí, soud uvádí, že tvrzení žalobce o finanční podpoře dětí manželky nekoresponduje s jím uváděným údajem, že po narození Ondřeje P. se o něj nestaral, a to z finančních důvodů. Korespondence manželů, jež byla žalobcem předložena, a to již ve správním řízení, se nevztahuje k rozhodnému období, tedy nedokládá tvrzení žalobce o jeho harmonickém a trvalém společenství manželů v době před nástupem paní Anny G. do výkonu trestu.“
V kasační stížnosti stěžovatel městskému soudu vytýká, že se odmítl zabývat obdobím po nástupu manželky Anny G. do vězení, kdy podle stěžovatele došlo k prohloubení citového vztahu mezi ním a manželkou Annou G., a dále městskému soudu vytýká, že odmítl provést důkazy povolenkami k návštěvám manželky ve výkonu trestu a jejich korespondencí, která prokazuje jiný vztah mezi nimi, než o něm vypovídala Anna G. dne 27. 1. 2010.
Námitku, že nebyl vyrozuměn o výslechu Anny G., který se uskutečnil dne 27. 1. 2010, stěžovatel vznesl až v kasační stížnosti, proto je nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud se jí nezabýval. Další jeho námitka, že její výslech uvedeného dne s nejvyšší pravděpodobností neproběhl za normálních okolností, je jen zcela obecným tvrzením postrádajícím jakékoliv konkrétní skutkové okolnosti, a proto se jí Nejvyšší správní soud taktéž nezabýval.
Ve věci nelze přehlédnout, že právě již v době po nástupu do výkonu trestu učinila Anna G. dne 27. 1. 2010 spontánně výpověď, v níž popsala okolnosti seznámení a uzavření sňatku se stěžovatelem tak, že zcela popřela to, co uváděla ve svých předchozích výpovědích. Tvrdila, že sňatek se stěžovatelem uzavřela jen účelově, protože za něj měla přislíbené peníze, které také dostala, a že i po
uzavření sňatku jí stěžovatel za to, že s ním uzavřela manželství, vyplatil nějaké peníze a stalo se tak i ve výkonu trestu. Před městským soudem dne 29. 6. 2011, tedy po době jednoho roku a pěti měsíců od výpovědi dne
27. 1. 2010, na této výpovědi trvala a to v přítomnosti stěžovatele. Tyto skutečnosti by nesvědčily pro tvrzení stěžovatele o citové závislosti Anny G. na něm po jejím nástupu do výkonu trestu.
Nicméně návštěvy stěžovatele ve vězení Anna G. připouštěla i ve své výpovědi dne
27. 1. 2010, připouštěla také, že jí do vězení zasílal dopisy, a připouštěla i to, že jí zaslal do vězení 2 x peníze (1 500 Kč a 500 Kč). K obsahu korespondence, kterou předložil stěžovatel, a o níž tvrdil, že mu ji zasílala Anna G. z vězení, bylo možno vyslechnout Annu G., která byla přítomna u městského soudu u jednání dne 29. 6. 2011, což však městský soud neučinil, přestože stěžovatel v žalobě navrhl provést důkaz korespondencí zaslanou mu Annou G. z vězení, která je, podle jeho tvrzení, úplným opakem toho, co Anna G. tvrdila ve své výpovědi před správním orgánem dne
27. 1. 2010. Provedení navrženého důkazu korespondencí mezi stěžovatelem a jeho manželkou Annou G. z doby jejího výkonu trestu, bylo tedy nezbytné ke zjištění obsahu této korespondence a posouzení vztahů stěžovatele a jeho manželky Anny G. v době výkonu trestu manželky Anny G. Podle § 1 odst. 1 a 2 zákona o rodině „[m]anželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem“, jehož hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí. Podle § 18 odst. 1 věty druhé téhož zákona manželé „[j]sou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí“. Trvalé společenství manželů však není vyloučeno v případě, že manželé spolu nežijí, protože například jeden z nich vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody, pokud ovšem manželství plní svoji ostatní funkci. Závěr městského soudu, který v daném případě posuzoval jen dobu do nástupu Anny G. do výkonu trestu (údajně v srpnu 2009), nebyl tedy správný. Bylo třeba,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
Adolf E. E. proti Ministerstvu vnitra o povolení k přechodnému pobytu, o kasační stíž- nosti žalobce.