Účelovost uzavření manželství ve smyslu § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky, je třeba posuzovat po celou dobu správního řízení, a to až do rozhodnutí odvolacího orgánu. Pokud je v řízení před správními orgány prokázáno, že manželství plní svou funkci, není možné takové manželství považovat za účelově uzavřené, a to ani když tomu tak od jeho úplného počátku
nebylo.
Účelovost uzavření manželství ve smyslu § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky, je třeba posuzovat po celou dobu správního řízení, a to až do rozhodnutí odvolacího orgánu. Pokud je v řízení před správními orgány prokázáno, že manželství plní svou funkci, není možné takové manželství považovat za účelově uzavřené, a to ani když tomu tak od jeho úplného počátku
nebylo.
8. 4. 2010, žalovaný dne 8. 9. 2010. Městský
soud s hodnocením správních orgánů souhlasil.
Stěžovatel v kasační stížnosti konkrétně
k období do nástupu Anny G. do výkonu trestu
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
namítá, že místními šetřeními správního orgánu ve dnech 19. 8. 2008, 20. 8. 2008, 8. 11.
2008 a 6. 11. 2009 nebylo prokázáno, že by
v době před nástupem do výkonu trestu manželka nežila ve společné domácnosti se svým
manželem, tedy stěžovatelem. Místními šetřeními se ve svých rozhodnutích podrobně zabývají jak správní orgán prvního stupně, tak
žalovaný, přičemž jejich údaje odpovídají obsahu správního spisu. Ani v jednom případě
nebyla Anna G. zastižena v bytě na adrese,
která měla být podle vyjádření stěžovatele ze
dne 19. 8. 2008 místem, kde se zdržoval spolu
se svou manželkou Annou G. od svatby trvale.
Podle obsahu správního spisu při šetření dne
8. 3. 2008 (úřední záznam o tom je ze dne
20. 8. 2008) byl v bytě v době kontroly v 21 hodin
přítomen stěžovatel a tvrdil, že jeho manželka Anna G. je u lékaře v nemocnici. Při kontrole dne 15. 8. 2008 v bytě nebyl zastižen stěžovatel ani jeho manželka Anna G. Při kontrole
dne 8. 11. 2008 byl v bytě zastižen stěžovatel,
který tvrdil, že jeho manželka je v Děčíně. Při
kontrole dne 6. 9. 2009 byl v bytě zastižen stěžovatel a tvrdil, že jeho manželka je ve výkonu trestu. Pokud stěžovatel tvrdil, že uvedenými místními šetřeními nebylo prokázáno,
že by spolu s Annou G. nežili jako manželé,
pak je nutno k tomu dodat, jak uvedl již městský soud, že jimi nebylo prokázáno ani to, že
by spolu jako manželé společně v uvedeném
bytě žili. Tuto kasační námitku neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou. (...)
Ve vztahu k výpovědi Anny G. před městským soudem dne 29. 6. 2011 stěžovatel v kasační stížnosti městskému soudu vytýkal, že
se bez dalšího s touto výpovědí spokojil a dále už se nezabýval tím, proč následující komunikace mezi nimi probíhala způsobem,
který v žádném případě, podle něj, nesvědčí
o narušení citové vazby mezi nimi. Z obsahu
protokolu o jednání před městským soudem
ze dne 29. 6. 2011 vyplývá, že jednání byl přítomen stěžovatel i jeho zástupce. Anna G.,
předvolaná jako svědkyně, se odmítla k věci
dále vyjadřovat, ačkoliv byla řádně poučena,
a odkázala na svou výpověď před správním
orgánem ze dne 27. 1. 2010, kterou učinila ve
věznici. Ani stěžovatel ani jeho zástupce ne-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
měli na ni žádné dotazy. I když Anna G. prohlásila, že si nepřeje být dotazována ani zástupcem stěžovatele, nemohlo to zabránit
stěžovateli a jeho zástupci, aby dotazy položili, pokud s jejím postupem nesouhlasili, ale
neučinili tak. Obsah její výpovědi ze dne
20. 8. 2008) byl v bytě v době kontroly v 21 hodin
přítomen stěžovatel a tvrdil, že jeho manželka Anna G. je u lékaře v nemocnici. Při kontrole dne 15. 8. 2008 v bytě nebyl zastižen stěžovatel ani jeho manželka Anna G. Při kontrole
dne 8. 11. 2008 byl v bytě zastižen stěžovatel,
který tvrdil, že jeho manželka je v Děčíně. Při
kontrole dne 6. 9. 2009 byl v bytě zastižen stěžovatel a tvrdil, že jeho manželka je ve výkonu trestu. Pokud stěžovatel tvrdil, že uvedenými místními šetřeními nebylo prokázáno,
že by spolu s Annou G. nežili jako manželé,
pak je nutno k tomu dodat, jak uvedl již městský soud, že jimi nebylo prokázáno ani to, že
by spolu jako manželé společně v uvedeném
bytě žili. Tuto kasační námitku neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou. (...)
Ve vztahu k výpovědi Anny G. před městským soudem dne 29. 6. 2011 stěžovatel v kasační stížnosti městskému soudu vytýkal, že
se bez dalšího s touto výpovědí spokojil a dále už se nezabýval tím, proč následující komunikace mezi nimi probíhala způsobem,
který v žádném případě, podle něj, nesvědčí
o narušení citové vazby mezi nimi. Z obsahu
protokolu o jednání před městským soudem
ze dne 29. 6. 2011 vyplývá, že jednání byl přítomen stěžovatel i jeho zástupce. Anna G.,
předvolaná jako svědkyně, se odmítla k věci
dále vyjadřovat, ačkoliv byla řádně poučena,
a odkázala na svou výpověď před správním
orgánem ze dne 27. 1. 2010, kterou učinila ve
věznici. Ani stěžovatel ani jeho zástupce ne-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
měli na ni žádné dotazy. I když Anna G. prohlásila, že si nepřeje být dotazována ani zástupcem stěžovatele, nemohlo to zabránit
stěžovateli a jeho zástupci, aby dotazy položili, pokud s jejím postupem nesouhlasili, ale
neučinili tak. Obsah její výpovědi ze dne
27. 1. 2010 byl přitom stěžovateli i jeho zástupci dobře znám. Správní orgán prvního
stupně totiž po výpovědi Anny G. dne 27. 1.
2010 vyzval stěžovatele k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a poučil ho o možnosti
se k těmto podkladům vyjádřit a navrhnout
jejich případné doplnění. Stěžovatel se s podklady seznámil dne 22. 2. 2010 a byla mu poskytnuta lhůta 5 dnů pro případné vyjádření.
Stěžovatel pak reagoval na tyto podklady přípisem ze dne 23. 2. 2010, v němž uvedl, že
manželka Anna G. vypovídala ve vězení nesmysly, ale on ji chápe, protože je „zavřená“
a takové prostředí není ideální. Také uvedl, že
manželka má strach z policie, a proto řekla,
co řekla. Podle něj se mají s manželkou rádi,
ona mu často píše a on ji navštěvuje a posílá
balíky a peníze. Žádal proto o ignorování její
výpovědi a povolení jeho žádosti o přechodný pobyt. Obsah výpovědi Anny G. ze dne
27. 1. 2010 byl přitom stěžovateli i jeho zástupci dobře znám. Správní orgán prvního
stupně totiž po výpovědi Anny G. dne 27. 1.
2010 vyzval stěžovatele k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a poučil ho o možnosti
se k těmto podkladům vyjádřit a navrhnout
jejich případné doplnění. Stěžovatel se s podklady seznámil dne 22. 2. 2010 a byla mu poskytnuta lhůta 5 dnů pro případné vyjádření.
Stěžovatel pak reagoval na tyto podklady přípisem ze dne 23. 2. 2010, v němž uvedl, že
manželka Anna G. vypovídala ve vězení nesmysly, ale on ji chápe, protože je „zavřená“
a takové prostředí není ideální. Také uvedl, že
manželka má strach z policie, a proto řekla,
co řekla. Podle něj se mají s manželkou rádi,
ona mu často píše a on ji navštěvuje a posílá
balíky a peníze. Žádal proto o ignorování její
výpovědi a povolení jeho žádosti o přechodný pobyt. Obsah výpovědi Anny G. ze dne
27. 1. 2010 obsahuje rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně a hodnotí ho i žalovaný jako odvolací orgán v přezkoumávaném
rozhodnutí. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel poukazoval na korespondenci
s Annou G. z období roku 2010, která je podle
něj absolutním popřením její vlastní výpovědi učiněné ve věznici dne 27. 1. 2010 a která
svědčí o existenci silného citového vztahu
mezi oběma manželi, a zdůraznil, že v době
výkonu trestu Anny G. je on pro ni velmi důležitou a jedinou oporou. Stěžovatel navrhl jako důkaz osobní korespondenci z věznice adresovanou stěžovateli. K žalobě připojil
korespondenci (ve fotokopii), která je založena ve spisu městského soudu pod č. l. 15–19.
Písemností ze dne 29. 11. 2010 stěžovatel doplnil žalobu a předložil další korespondenci
(ve fotokopii) od manželky, která je založena
pod č. l. 25–28 spisu městského soudu. Městský soud nevyzval stěžovatele k předložení
originálů předložené korespondence a navržený důkaz korespondencí manželky stěžovatele Anny G. stěžovateli neprovedl. K tomuto
návrhu stěžovatele městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl: „K námitce, v níž
žalobce poukazuje na existující hluboký citový vztah mezi manžely, což dokládá korespondencí obou manželů v době, kdy jsou nuceni žít odděleně z důvodu nástupu do
výkonu trestu jeho manželky a současně tvrdí, že z korespondence vyplývá, že manželku
finančně podporuje, včetně jejích dětí, soud
uvádí, že tvrzení žalobce o finanční podpoře
dětí manželky nekoresponduje s jím uváděným údajem, že po narození Ondřeje P. se
o něj nestaral, a to z finančních důvodů. Korespondence manželů,
jež byla žalobcem
předložena, a to již ve správním řízení, se nevztahuje k rozhodnému období, tedy nedokládá tvrzení žalobce o jeho harmonickém
a trvalém společenství manželů v době před
nástupem paní Anny G. do výkonu trestu.“
V kasační stížnosti stěžovatel městskému
soudu vytýká, že se odmítl zabývat obdobím
po nástupu manželky Anny G. do vězení, kdy
podle stěžovatele došlo k prohloubení citového vztahu mezi ním a manželkou Annou G.,
a dále městskému soudu vytýká, že odmítl
provést důkazy povolenkami k návštěvám
manželky ve výkonu trestu a jejich korespondencí, která prokazuje jiný vztah mezi nimi,
než o něm vypovídala Anna G. dne 27. 1. 2010.
Námitku, že nebyl vyrozuměn o výslechu
Anny G., který se uskutečnil dne 27. 1. 2010,
stěžovatel vznesl až v kasační stížnosti, proto
je nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.
a Nejvyšší správní soud se jí nezabýval. Další
jeho námitka, že její výslech uvedeného dne
s nejvyšší pravděpodobností neproběhl za
normálních okolností, je jen zcela obecným
tvrzením postrádajícím jakékoliv konkrétní
skutkové okolnosti, a proto se jí Nejvyšší
správní soud taktéž nezabýval.
Ve věci nelze přehlédnout, že právě již
v době po nástupu do výkonu trestu učinila
Anna G. dne 27. 1. 2010 spontánně výpověď,
v níž popsala okolnosti seznámení a uzavření
sňatku se stěžovatelem tak, že zcela popřela
to, co uváděla ve svých předchozích výpovědích. Tvrdila, že sňatek se stěžovatelem uzavřela jen účelově, protože za něj měla přislíbené peníze, které také dostala, a že i po
uzavření sňatku jí stěžovatel za to, že s ním
uzavřela manželství, vyplatil nějaké peníze
a stalo se tak i ve výkonu trestu. Před městským soudem dne 29. 6. 2011, tedy po době
jednoho roku a pěti měsíců od výpovědi dne
27. 1. 2010 obsahuje rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně a hodnotí ho i žalovaný jako odvolací orgán v přezkoumávaném
rozhodnutí. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel poukazoval na korespondenci
s Annou G. z období roku 2010, která je podle
něj absolutním popřením její vlastní výpovědi učiněné ve věznici dne 27. 1. 2010 a která
svědčí o existenci silného citového vztahu
mezi oběma manželi, a zdůraznil, že v době
výkonu trestu Anny G. je on pro ni velmi důležitou a jedinou oporou. Stěžovatel navrhl jako důkaz osobní korespondenci z věznice adresovanou stěžovateli. K žalobě připojil
korespondenci (ve fotokopii), která je založena ve spisu městského soudu pod č. l. 15–19.
Písemností ze dne 29. 11. 2010 stěžovatel doplnil žalobu a předložil další korespondenci
(ve fotokopii) od manželky, která je založena
pod č. l. 25–28 spisu městského soudu. Městský soud nevyzval stěžovatele k předložení
originálů předložené korespondence a navržený důkaz korespondencí manželky stěžovatele Anny G. stěžovateli neprovedl. K tomuto
návrhu stěžovatele městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl: „K námitce, v níž
žalobce poukazuje na existující hluboký citový vztah mezi manžely, což dokládá korespondencí obou manželů v době, kdy jsou nuceni žít odděleně z důvodu nástupu do
výkonu trestu jeho manželky a současně tvrdí, že z korespondence vyplývá, že manželku
finančně podporuje, včetně jejích dětí, soud
uvádí, že tvrzení žalobce o finanční podpoře
dětí manželky nekoresponduje s jím uváděným údajem, že po narození Ondřeje P. se
o něj nestaral, a to z finančních důvodů. Korespondence manželů,
jež byla žalobcem
předložena, a to již ve správním řízení, se nevztahuje k rozhodnému období, tedy nedokládá tvrzení žalobce o jeho harmonickém
a trvalém společenství manželů v době před
nástupem paní Anny G. do výkonu trestu.“
V kasační stížnosti stěžovatel městskému
soudu vytýká, že se odmítl zabývat obdobím
po nástupu manželky Anny G. do vězení, kdy
podle stěžovatele došlo k prohloubení citového vztahu mezi ním a manželkou Annou G.,
a dále městskému soudu vytýká, že odmítl
provést důkazy povolenkami k návštěvám
manželky ve výkonu trestu a jejich korespondencí, která prokazuje jiný vztah mezi nimi,
než o něm vypovídala Anna G. dne 27. 1. 2010.
Námitku, že nebyl vyrozuměn o výslechu
Anny G., který se uskutečnil dne 27. 1. 2010,
stěžovatel vznesl až v kasační stížnosti, proto
je nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.
a Nejvyšší správní soud se jí nezabýval. Další
jeho námitka, že její výslech uvedeného dne
s nejvyšší pravděpodobností neproběhl za
normálních okolností, je jen zcela obecným
tvrzením postrádajícím jakékoliv konkrétní
skutkové okolnosti, a proto se jí Nejvyšší
správní soud taktéž nezabýval.
Ve věci nelze přehlédnout, že právě již
v době po nástupu do výkonu trestu učinila
Anna G. dne 27. 1. 2010 spontánně výpověď,
v níž popsala okolnosti seznámení a uzavření
sňatku se stěžovatelem tak, že zcela popřela
to, co uváděla ve svých předchozích výpovědích. Tvrdila, že sňatek se stěžovatelem uzavřela jen účelově, protože za něj měla přislíbené peníze, které také dostala, a že i po
uzavření sňatku jí stěžovatel za to, že s ním
uzavřela manželství, vyplatil nějaké peníze
a stalo se tak i ve výkonu trestu. Před městským soudem dne 29. 6. 2011, tedy po době
jednoho roku a pěti měsíců od výpovědi dne
27. 1. 2010, na této výpovědi trvala a to v přítomnosti stěžovatele. Tyto skutečnosti by nesvědčily pro tvrzení stěžovatele o citové závislosti Anny G. na něm po jejím nástupu do
výkonu trestu.
Nicméně návštěvy stěžovatele ve vězení
Anna G. připouštěla i ve své výpovědi dne
27. 1. 2010, na této výpovědi trvala a to v přítomnosti stěžovatele. Tyto skutečnosti by nesvědčily pro tvrzení stěžovatele o citové závislosti Anny G. na něm po jejím nástupu do
výkonu trestu.
Nicméně návštěvy stěžovatele ve vězení
Anna G. připouštěla i ve své výpovědi dne
27. 1. 2010, připouštěla také, že jí do vězení
zasílal dopisy, a připouštěla i to, že jí zaslal do
vězení 2 x peníze (1 500 Kč a 500 Kč). K obsahu korespondence, kterou předložil stěžovatel, a o níž tvrdil, že mu ji zasílala Anna G.
z vězení, bylo možno vyslechnout Annu G.,
která byla přítomna u městského soudu u jednání dne 29. 6. 2011, což však městský soud
neučinil, přestože stěžovatel v žalobě navrhl
provést důkaz korespondencí zaslanou mu
Annou G. z vězení, která je, podle jeho tvrzení, úplným opakem toho, co Anna G. tvrdila
ve své výpovědi před správním orgánem dne
27. 1. 2010. Provedení navrženého důkazu korespondencí mezi stěžovatelem a jeho manželkou Annou G. z doby jejího výkonu trestu,
bylo tedy nezbytné ke zjištění obsahu této korespondence a posouzení vztahů stěžovatele
a jeho manželky Anny G. v době výkonu trestu manželky Anny G. Podle § 1 odst. 1 a 2 zákona o rodině „[m]anželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem
stanoveným způsobem“, jehož hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí.
Podle § 18 odst. 1 věty druhé téhož zákona
manželé „[j]sou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet
zdravé rodinné prostředí“. Trvalé společenství manželů však není vyloučeno v případě,
že manželé spolu nežijí, protože například jeden z nich vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody, pokud ovšem manželství plní
svoji ostatní funkci. Závěr městského soudu,
který v daném případě posuzoval jen dobu
do nástupu Anny G. do výkonu trestu (údajně
v srpnu 2009), nebyl tedy správný. Bylo třeba,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 013
Adolf E. E. proti Ministerstvu vnitra o povolení k přechodnému pobytu, o kasační stíž- nosti žalobce.