-Příslušný stavební úřad nemůže zamítnout návrh na zřízení věcného břemene podle $ 91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů,** jen s poukazem na skutečnost, že žádost je po- dána až po provedené pokládce telekomunikační sítě. vx,
-Příslušný stavební úřad nemůže zamítnout návrh na zřízení věcného břemene podle $ 91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů,** jen s poukazem na skutečnost, že žádost je po- dána až po provedené pokládce telekomunikační sítě. vx,
K námitkám, které stěžovatel ztotož- nil s důvody pro podání kasační stížnosti a které směřují k požadavku na odmítnu- tí žaloby, Nejvyšší správní soud odkazuje na důvody, jež jsou uvedeny v usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 As 11/2003-50,% které bylo vydáno postupem dle $ 17 odst. 1 s. ř. s. a jímž je tento soud při svém roz- hodování nadále vázán. Z toho vyplývá, že žalobou napadené rozhodnutí staveb- ního úřadu o zřízení věcného břemene není rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci, nýbrž že je dána pravomoc soudu, aby v režimu soudního řádu správního přezkoumal takové roz- hodnutí ve správním soudnictví, protože jde o věc veřejnoprávní. Podle $ 108 odst. 2 písm. f) stavební- ho zákona lze pozemky, stavby a práva k nim pro uskutečnění staveb nebo opatření ve veřejném zájmu vyvlastnit nebo vlastnická práva k pozemkům a stavbám omezit rozhodnutím stavební- ho úřadu (dále jen „vyvlastnit“), mj. i pro „účely vymezené zvláštními zákony“. Nepříslušnost správních soudů k roz- hodování o případech, kdy správní orgán rozhodl o „soukromém právu“, plyne z $6 a $ 68 písm. b) s. ř. s., a to ve spojení s 67 odst. 1 a 2 o. s. ř. V evropském kontinen- tálním prostoru je tradiční dualismus prá- va, tedy jeho dělení na právo soukromé a veřejné. Při určování věcné příslušnosti (správního nebo civilního) soudu je tak třeba vždy posoudit a jednoznačně roz- hodnout, zda se v daném případě jedná o rozhodnutí správního orgánu o veřej- ném subjektivním právu, nebo o tzv. sou- kromoprávní věc. Zákon o telekomunika- cích je zákonem zvláštním ve smyslu $ 108 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, neboť stanovuje účel, pro který lze ve veřejném zájmu vyvlastnit pozemky, stavby a práva k nim. Na vyvlastnění a řízení o něm se přitom plně vztahují ustanovení $ 108 a násl. stavebního zákona. Veřejný zájem na vyvlastnění, resp. na realizaci účelu, pro nějž má být vyvlastněno, je přitom condicio sine gua non vyvlastnění, a jeho existence je proto základním předmětem zjišťování stavebního úřadu. Rozhodnutí příslušného stavebního úřadu tak nemá za cíl pouze (ani především) vyřešení spo- ru dvou soukromých subjektů, ale směřu- je právě k zabezpečení určitého veřejné- ho zájmu. Na tom, že se jedná se o věc práva veřejného, nic nemění ani to, že je zde v duchu zásady subsidiarity dána přednost dohodě mezi vlastníkem a navt- hovatelem. Navrhovatel se svým návrhem na zahájení vyvlastňovacího řízení domá- há poskytnutí ochrany veřejnému zájmu, nikoliv právu soukromému. Stavební úřad proto při rozhodování o vyvlastnění není arbitrem sporu dvou rovnoprávných sub- jektů, ale „ochráncem“ veřejného zájmu. V moderním právním státě je odmítá- na možnost neomezené volné úvahy. Ne- určitý právní pojem, zde představovaný „veřejným zájmem“, nelze obsahově do- » Nepublikováno; srovnej však č. 448/2005 Sb. NSS. 756 statečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na posouzení v každém jednotli- vém případě. Zákonodárce vytváří pro- stor veřejné správě, aby zhodnotila, zda konkrétní situace patří do rozsahu toho kterého neurčitého právního pojmu. Na- plnění obsahu neurčitého právního po- jmu pak ovšem s sebou přináší povinnost správního orgánu rozhodnout způso- bem, který norma předvídá. Při interpre- taci neurčitých právních pojmů se uváže- ní zaměřuje na konkrétní skutkovou podstatu a její hodnocení. Naproti tomu u správního uvážení je úvaha. orientová- na na způsob užití právního následku. Zákon tedy poskytuje volný prostor k rozhodování v hranicích, které stanoví. Tento prostor bývá vyjádřen různě a s existencí určitého skutkového stavu není jednoznačně spojen jediný právní následek. Úprava může být kombinována právě s použitím neurčitých pojmů, kte- ré zpravidla diskreční pravomoc omezu- jí. V daném případě jde o konstrukci, kte- rá se opírá jednak o podmínky $ 108 stavebního zákona, jednak o $ 91 odst. 3 zákona o telekomunikacích. Jsou-li tedy naplněny podmínky dle uvedeného $ 91 odst. 3 a nedojde-li k dohodě, rozhodne stavební úřad, a to podle zásad uvede- ných v $ 108 odst. 2 (návětí) a odst. 3. Musí tedy být prokázán veřejný zájem, aby bylo možné vyvlastnit. Soud proto uzavírá, že ustanovení $ 108 stavebního- zákona je kombinací neurčitého právní- ho pojmu a správního uvážení, kdy neur- čitým právním pojmem je „veřejný zá- jem“ a vlastní rozhodnutí správního orgá- nu vyjádřené slovy „je možné vyvlastnit“ představuje správní uvážení. To pak pře- zkoumává soud pouze v omezeném roz- sahu, totiž zda nevybočilo z mezí a hledi- sek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a jestli premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Vyvlastnění je institut výjimečný. Je- ho podstatou je povinnost vlastníka tr- pět určitá opatření, včetně zániku vlast- nického práva. Je tudíž na místě takové zásahy regulovat předpisy nejvyšší práv- ní síly. Podle článku 11 odst. 4 Listiny zá- kladních práv a svobod je vyvlastnění ne- bo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na zákla- dě zákona a za náhradu. Podle $ 108 odst. 2 písm. £ stavebního zákona je možné vy- vlastnit jen ve veřejném zájmu také pro „účely vymezené zvláštními zákony“. Vodítkem pro zjištění, zda je dán ve- řejný zájem na omezení vlastnických práv jedněch vlastníků ve prospěch vlast- níků druhých, musí proto spočívat v na- léhavosti veřejného zájmu v relaci k prá- vu na ochranu vlastnictví vlastníka pozemku ve smyslu principu nedotknu- telnosti vlastnictví. Je tomu tak z důvodu, že vlastnické právo jednoho vlastníka lze omezit pouze v zájmu uplatnění základ- ních práv, tedy i vlastnických práv jiného subjektu. Veřejný zájem je z tohoto po- hledu třeba zjišťovat pro každý konkrétní případ, přičemž veřejný zájem je nutno chápat jako zájem, který by bylo možno označit za obecně prospěšný. Veřejný zá- jem na vyvlastnění nelze spatřovat pouze v zájmu státu či státních institucí; může být dán i tehdy, jeli nutné umožnit užívá- ní věci v soukromém vlastnictví. Soudní praxe považuje veřejný zájem za zájem obecně prospěšný; předpoklá- dá se tedy zvýšený, věcně objektivní ve- řejný zájem. Podle Evropského soudu pro lidská práva musí opatření ve smyslu čl. 1 odstavce prvního věty druhé Dodat- kového protokolu k Úmluvě sledovat le- gitimní politické účely - hospodářské, sociální nebo zvláštní veřejné zájmy v dotčené oblasti; svůj obsah tak uvede- ný pojem nabývá při řešení každého 757 631 jednotlivého případu, a to na základě rozsouzení různých zájmů při přihléd- nutí ke konkrétním okolnostem. Je přitom nutno dodržet zákonné podmínky stavebního zákona také ve smyslu $ 110 a uvážit, zda sledovaného cíle lze dosáhnout bez omezení práva vlastníků předmětného pozemku. V posuzovaném případě není zpo- chybňován skutkový děj a veškerá práv- ní problematika se soustředí na zodpo- vězení otázky stran možnosti stavebního úřadu zabývat se návrhem na zřízení věcného břemene i jindy než pouze před zahájením stavby. Ze shora uvede- ného je však zřejmé, že veškeré atributy rozhodovací činnosti zůstávají přísluš- nému stavebnímu úřadu zachovány a nelze s poukazem na jinou (soukromo- právní soudní) proceduru popírat vlast- ní kompetenci věc posoudit a rozhod- nout jen proto, že o návrhu nelze z faktických důvodů rozhodnout před započetím stavby. Zákonem svěřená kompetence úřadu není závislá na tom, kdy je návrh podán, a nezaniká ani se ne- přenáší na jiný orgán, není-li dodržen obecný požadavek $ 58 odst. 2 stavební- ho zákona. V té souvislosti soud připo- míná ustanovení $ 37 stavebního zákona pojednávající o podkladech územního rozhodnutí a dále související $ 38: ne- má-li podle něj navrhovatel k pozemku vlastnické nebo jiné právo, lze bez sou- hlasu vlastníka územní rozhodnutí o umístění stavby nebo rozhodnutí o vy- užití území vydat jen tehdy, jestliže je možno pro navrhovaný účel pozemek vyvlastnit. Okrajově se soud zmiňuje io $ 88 odst. 1 písm. b), podle něhož je právem stavebního úřadu nařídit vlastní- ku stavby nebo zařízení odstranění stav- by nebo zařízení postavených bez sta- vebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se však nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zá- jmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými poža- davky na výstavbu, technickými poža- davky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy. Lze tedy uzavřít, že odmítlli příslušný stavební úřad rozhod- nout ve věci zřízení věcného břemene, učinil tak nedůvodně, a Nejvyšší správní soud považuje řešení zvolené krajským soudem za věcně správné. Covo) 631 Obecně závazné vyhlášky obcí: pohyb psů na veřejných prostranstvích k $ 10 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění před no- velou provedenou zákonem č. 313/2002 Sb.*» Obec mohla na základě zmocnění obsaženého v $ 10 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., obecního zřízení, v obecně závazné vyhlášce obce k zabez- pečení čistoty a veřejného pořádku vymezit veřejná prostranství a stanovit » Po novele provedené zákonem č. 313/2002 Sb. jde o písmeno a). Novela v textu zákona sou- časně změnila slova „veřejně přístupných místech“ za slova „veřejných prostranstvích“. 631 práva a povinnosti průvodců psů v případě volného pohybu psů na těchto prostranstvích.
Společnost s ručením omezeným S. v P. proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o zřízení věcného břemene, o kasační stížnosti žalovaného.