I. Při posuzování novosti vynálezu ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb.,
o vynálezech a zlepšovacích návrzích, není pro závěr, že jednotlivé patentové nároky jsou stavem techniky (§ 5 odst. 3 téhož zákona), třeba, aby byly formulovány zcela obdobně jako v dokumentu, jemuž svědčí starší právo přednosti. Rozhodující naopak je, zda tento dokument obsahuje, ať již explicitně nebo implicitně, každý
z podstatných znaků nároků obsažených v posuzovaném vynálezu. II. V řízení o zrušení patentu je předmětem posouzení správního orgánu vždy
napadený patent. Jestliže jsou důvody pro zrušení patentu uvedené v § 23 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, naplněny jen u některých
patentových nároků, zruší správní orgán v souladu s § 23 odst. 2 zákona o vynálezech
a zlepšovacích návrzích patent pouze částečně, přičemž se částečné zrušení patentu
provádí změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů. Majitel napadeného patentu je
oprávněn takovou změnu patentu spočívající v zúžení předmětu patentové ochrany
sám navrhnout a nové upravené znění patentu, které nesmí překročit rozsah původní přihlášky vynálezu, formulovat. Tímto postupem se ovšem nevytváří nový předmět zrušovacího řízení, podmínkou takové změny patentu je vždy nejprve to, aby některý z původních patentových nároků z hlediska důvodů pro zrušení patentu obstál.
I. Při posuzování novosti vynálezu ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb.,
o vynálezech a zlepšovacích návrzích, není pro závěr, že jednotlivé patentové nároky jsou stavem techniky (§ 5 odst. 3 téhož zákona), třeba, aby byly formulovány zcela obdobně jako v dokumentu, jemuž svědčí starší právo přednosti. Rozhodující naopak je, zda tento dokument obsahuje, ať již explicitně nebo implicitně, každý
z podstatných znaků nároků obsažených v posuzovaném vynálezu. II. V řízení o zrušení patentu je předmětem posouzení správního orgánu vždy
napadený patent. Jestliže jsou důvody pro zrušení patentu uvedené v § 23 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, naplněny jen u některých
patentových nároků, zruší správní orgán v souladu s § 23 odst. 2 zákona o vynálezech
a zlepšovacích návrzích patent pouze částečně, přičemž se částečné zrušení patentu
provádí změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů. Majitel napadeného patentu je
oprávněn takovou změnu patentu spočívající v zúžení předmětu patentové ochrany
sám navrhnout a nové upravené znění patentu, které nesmí překročit rozsah původní přihlášky vynálezu, formulovat. Tímto postupem se ovšem nevytváří nový předmět zrušovacího řízení, podmínkou takové změny patentu je vždy nejprve to, aby některý z původních patentových nároků z hlediska důvodů pro zrušení patentu obstál.
18. 2. 1998 (dále jen „namítaný dokument
č. 2“), která je analogem mezinárodní patentové přihlášky WO 96/01797 (dále jen „namítaný dokument č. 1“), má dřívější právo přednosti než napadený patent, a představuje
tudíž pro posuzování novosti vynálezu žalobce relevantní stav techniky ve smyslu § 5
odst. 3 zákona o vynálezech. Proti tomuto
rozhodnutí podal žalobce rozklad, který
předseda žalovaného rozhodnutím ze dne
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 012
18. 2. 1998 (dále jen „namítaný dokument
č. 2“), která je analogem mezinárodní patentové přihlášky WO 96/01797 (dále jen „namítaný dokument č. 1“), má dřívější právo přednosti než napadený patent, a představuje
tudíž pro posuzování novosti vynálezu žalobce relevantní stav techniky ve smyslu § 5
odst. 3 zákona o vynálezech. Proti tomuto
rozhodnutí podal žalobce rozklad, který
předseda žalovaného rozhodnutím ze dne
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 012
9. 11. 2006 zamítl a potvrdil správní rozhodnutí I. stupně.
Žalobce napadl rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 14. 4. 2010,
čj. 5 Ca 10/2007-119, zamítl. Městský soud neuznal námitku žalobce, podle níž se žalovaný
nezabýval žalobcovým návrhem na úpravu
patentových nároků uplatněným v řízení
o rozkladu a v rozhodnutí pouze zopakoval
závěry rozhodnutí prvního stupně hodnotící
novost napadeného patentu v původním znění. Jestliže žalovaný hodnotil všechny patentové nároky žalobce, tedy jak nezávislý patentový nárok 1, tak i ostatní závislé nároky 2 až 10,
a dospěl k závěru, že všechny tyto patentové
nároky jsou stavem techniky a nesplňují
podmínku novosti, nemusel se již žalovaný
podle městského soudu výslovně zabývat
hodnocením žalobcem nově formulovaných
nároků, neboť pouhým přeformulováním
a novou kombinací původních nenových patentových nároků nemohou vzniknout patentové nároky, které by podmínku novosti
splňovaly.
Městský soud dále konstatoval, že měl-li
žalobce za to, že žalovaný nesprávně hodnotil
původní závislé patentové nároky 2 a 4, měl
tuto námitku, podloženou argumenty, vznést
v žalobě, což ovšem neučinil. Žalobce v žalobě pouze uvedl, že namítané dokumenty č. 1
a č. 2 nikde neobsahují údaje o kontinuálním
provedení výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu
v kapalné fázi při současném udržování určitého molárního poměru katalyzátoru k výchozí
sloučenině. S těmito námitkami se žalovaný již
vypořádal ve svých rozhodnutích obou stupňů a žalobce podle městského soudu tyto námitky v žalobě pouze zopakoval, aniž by konkretizoval, proč jsou závěry žalovaného při
posouzení těchto námitek nesprávné.
Městský soud přisvědčil žalobci, že při
posuzování rozsahu ochrany vyplývající z patentu nelze vycházet pouze ze samotných patentových nároků, nýbrž je nutno přihlížet
i k popisu a výkresům. Nemůže však obstát
žalobcova obecná námitka, podle níž žalovaný vyšel z toho, že původní nároky napadeného patentu nesplňují podmínku novosti, aniž
by však přihlížel k popisu a výkresům. Tuto
námitku hodnotil městský soud jako zcela nekonkrétní, neboť nespecifikuje, jaké popisy či
výkresy vyvracejí závěry žalovaného o nenovosti všech původních patentových nároků.
Žalobce podle městského soudu v podané
žalobě rovněž spekuloval o tom, že skutečným důvodem zrušení patentu nebyl nedostatek novosti, jak je uvedeno v odůvodnění
správních rozhodnutí, ale nedostatek vynálezecké činnosti. Tato úvaha žalobce ovšem podle názoru městského soudu nemá žádné
opodstatnění v odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Žalobcův patent byl zrušen proto, že
v žádném patentovém nároku nesplňoval
podmínku novosti, což je z odůvodnění
správních rozhodnutí obou stupňů jasně patrné; spekulace žalobce o skutečných důvodech zrušení předmětného patentu jsou
z hlediska přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí bezpředmětné.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek
městského soudu kasační stížností. V prvé řadě poukazoval na § 23 odst. 2 zákona o vynálezech, podle něhož týkají-li se důvody zrušení části patentu, patent se zruší částečně,
přičemž částečné zrušení patentu se provádí
změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů.
Zákon tedy výslovně připouští možnost změny patentových nároků v průběhu řízení
o zrušení patentu. Ačkoli stěžovatel v průběhu správního řízení navrhl nové znění patentových nároků, žalovaný se tímto návrhem
vůbec nezabýval a v žalobou napadeném rozhodnutí opět hodnotil pouze novost původních nároků stěžovatele. Výše uvedené závěry
městského soudu k této námitce stěžovatele
uplatněné v žalobě považuje stěžovatel za nesprávné. Nedostatek novosti původních nároků podle stěžovatele neimplikuje závěr
o nedostatku novosti nových nároků. Naopak
si lze snadno představit, že novou formulací
původních patentových nároků, resp. novou
kombinací jejich jednotlivých znaků a s přihlédnutím k popisu a výkresům může vzniknout řešení, které podmínky novosti splňuje,
byť neobsahuje žádný znak, který by nebyl
obsažen v původních nárocích. Každý patentový nárok je třeba posoudit z hlediska splnění podmínky novosti samostatně, žalovaný tedy nemohl jen obecně konstatovat, že řešení
chráněné napadeným patentem nesplňuje
podmínku novosti jako celek, a tudíž tuto
podmínku nesplňují ani patentové nároky se
zúženým rozsahem ochrany navržené stěžovatelem v rozkladu.
Stěžovatel v žalobě dle svého tvrzení uváděl, že oba nově formulované hlavní nároky
patentu jsou nové. Výrobní postup podle prvního nového nároku má být prováděn kontinuálně v kapalné fázi při určitém molárním
poměru katalyzátoru k výchozí sloučenině.
V namítaných dokumentech č. 1 a č. 2 přitom
není nikde uvedeno, že by způsob výroby bylo lze provádět kontinuálním způsobem, ani
nic o tom, že by reakce probíhala v kapalné
fázi. Pokud jde o stěžovatelem nově formulovaný nárok 2, i tento nárok popisuje výrobní
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 012
postup, který nebyl popsán v žádném z namítaných dokumentů, neboť v nich není nic
uvedeno o tom, že by se reakční produkty
měly odtahovat tak, jak vznikají, tedy kontinuálně, bez ohledu na to, zda se samotný postup provádí kontinuálně, nebo po várkách.
K těmto námitkám uvedl městský soud pouze
tolik, že se s nimi žalovaný vypořádal v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalovaný se
však s nimi podle stěžovatele ve skutečnosti
nevypořádal, pouze konstatoval, že byly vzneseny. Městský soud se tak posouzení sporné
otázky podle názoru stěžovatele zcela vyhnul.
Soud sice správně konstatoval, že nově formulované nároky 1 a 2 jsou ekvivalentní původním nárokům 2 a 4 ve spojení s původním
nárokem 1, nicméně ani novost těchto původních nároků městský soud neposoudil,
ačkoliv se žalobní námitky zjevně vztahovaly
i k těmto původním nárokům. Soud tedy pochybil, pokud se otázkou novosti těchto nároků odmítl zabývat s odkazem na to, že nebyly
součástí žalobních bodů.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
(...)
Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval
námitku stěžovatele, podle níž jsou původní
nároky stěžovatele 2 a 4 ve spojení s nárokem 1
nové, neboť nejsou obsaženy v namítaných
dokumentech, přičemž městský soud se
s touto námitkou, ač byla řádně uplatněna
v žalobě, nevypořádal.
Jak vyplývá ze správního spisu, původní
nároky 1 až 4 předmětného patentu stěžovatele zněly:
přítomnosti
„1. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu, vyznačený tím, že se 1,1,1,3,3-pentachlorpropan uvede v reakci s fluorovodíhydrofluoračního
kem v
katalyzátoru.
9. 11. 2006 zamítl a potvrdil správní rozhodnutí I. stupně.
Žalobce napadl rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 14. 4. 2010,
čj. 5 Ca 10/2007-119, zamítl. Městský soud neuznal námitku žalobce, podle níž se žalovaný
nezabýval žalobcovým návrhem na úpravu
patentových nároků uplatněným v řízení
o rozkladu a v rozhodnutí pouze zopakoval
závěry rozhodnutí prvního stupně hodnotící
novost napadeného patentu v původním znění. Jestliže žalovaný hodnotil všechny patentové nároky žalobce, tedy jak nezávislý patentový nárok 1, tak i ostatní závislé nároky 2 až 10,
a dospěl k závěru, že všechny tyto patentové
nároky jsou stavem techniky a nesplňují
podmínku novosti, nemusel se již žalovaný
podle městského soudu výslovně zabývat
hodnocením žalobcem nově formulovaných
nároků, neboť pouhým přeformulováním
a novou kombinací původních nenových patentových nároků nemohou vzniknout patentové nároky, které by podmínku novosti
splňovaly.
Městský soud dále konstatoval, že měl-li
žalobce za to, že žalovaný nesprávně hodnotil
původní závislé patentové nároky 2 a 4, měl
tuto námitku, podloženou argumenty, vznést
v žalobě, což ovšem neučinil. Žalobce v žalobě pouze uvedl, že namítané dokumenty č. 1
a č. 2 nikde neobsahují údaje o kontinuálním
provedení výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu
v kapalné fázi při současném udržování určitého molárního poměru katalyzátoru k výchozí
sloučenině. S těmito námitkami se žalovaný již
vypořádal ve svých rozhodnutích obou stupňů a žalobce podle městského soudu tyto námitky v žalobě pouze zopakoval, aniž by konkretizoval, proč jsou závěry žalovaného při
posouzení těchto námitek nesprávné.
Městský soud přisvědčil žalobci, že při
posuzování rozsahu ochrany vyplývající z patentu nelze vycházet pouze ze samotných patentových nároků, nýbrž je nutno přihlížet
i k popisu a výkresům. Nemůže však obstát
žalobcova obecná námitka, podle níž žalovaný vyšel z toho, že původní nároky napadeného patentu nesplňují podmínku novosti, aniž
by však přihlížel k popisu a výkresům. Tuto
námitku hodnotil městský soud jako zcela nekonkrétní, neboť nespecifikuje, jaké popisy či
výkresy vyvracejí závěry žalovaného o nenovosti všech původních patentových nároků.
Žalobce podle městského soudu v podané
žalobě rovněž spekuloval o tom, že skutečným důvodem zrušení patentu nebyl nedostatek novosti, jak je uvedeno v odůvodnění
správních rozhodnutí, ale nedostatek vynálezecké činnosti. Tato úvaha žalobce ovšem podle názoru městského soudu nemá žádné
opodstatnění v odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Žalobcův patent byl zrušen proto, že
v žádném patentovém nároku nesplňoval
podmínku novosti, což je z odůvodnění
správních rozhodnutí obou stupňů jasně patrné; spekulace žalobce o skutečných důvodech zrušení předmětného patentu jsou
z hlediska přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí bezpředmětné.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek
městského soudu kasační stížností. V prvé řadě poukazoval na § 23 odst. 2 zákona o vynálezech, podle něhož týkají-li se důvody zrušení části patentu, patent se zruší částečně,
přičemž částečné zrušení patentu se provádí
změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů.
Zákon tedy výslovně připouští možnost změny patentových nároků v průběhu řízení
o zrušení patentu. Ačkoli stěžovatel v průběhu správního řízení navrhl nové znění patentových nároků, žalovaný se tímto návrhem
vůbec nezabýval a v žalobou napadeném rozhodnutí opět hodnotil pouze novost původních nároků stěžovatele. Výše uvedené závěry
městského soudu k této námitce stěžovatele
uplatněné v žalobě považuje stěžovatel za nesprávné. Nedostatek novosti původních nároků podle stěžovatele neimplikuje závěr
o nedostatku novosti nových nároků. Naopak
si lze snadno představit, že novou formulací
původních patentových nároků, resp. novou
kombinací jejich jednotlivých znaků a s přihlédnutím k popisu a výkresům může vzniknout řešení, které podmínky novosti splňuje,
byť neobsahuje žádný znak, který by nebyl
obsažen v původních nárocích. Každý patentový nárok je třeba posoudit z hlediska splnění podmínky novosti samostatně, žalovaný tedy nemohl jen obecně konstatovat, že řešení
chráněné napadeným patentem nesplňuje
podmínku novosti jako celek, a tudíž tuto
podmínku nesplňují ani patentové nároky se
zúženým rozsahem ochrany navržené stěžovatelem v rozkladu.
Stěžovatel v žalobě dle svého tvrzení uváděl, že oba nově formulované hlavní nároky
patentu jsou nové. Výrobní postup podle prvního nového nároku má být prováděn kontinuálně v kapalné fázi při určitém molárním
poměru katalyzátoru k výchozí sloučenině.
V namítaných dokumentech č. 1 a č. 2 přitom
není nikde uvedeno, že by způsob výroby bylo lze provádět kontinuálním způsobem, ani
nic o tom, že by reakce probíhala v kapalné
fázi. Pokud jde o stěžovatelem nově formulovaný nárok 2, i tento nárok popisuje výrobní
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 012
postup, který nebyl popsán v žádném z namítaných dokumentů, neboť v nich není nic
uvedeno o tom, že by se reakční produkty
měly odtahovat tak, jak vznikají, tedy kontinuálně, bez ohledu na to, zda se samotný postup provádí kontinuálně, nebo po várkách.
K těmto námitkám uvedl městský soud pouze
tolik, že se s nimi žalovaný vypořádal v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalovaný se
však s nimi podle stěžovatele ve skutečnosti
nevypořádal, pouze konstatoval, že byly vzneseny. Městský soud se tak posouzení sporné
otázky podle názoru stěžovatele zcela vyhnul.
Soud sice správně konstatoval, že nově formulované nároky 1 a 2 jsou ekvivalentní původním nárokům 2 a 4 ve spojení s původním
nárokem 1, nicméně ani novost těchto původních nároků městský soud neposoudil,
ačkoliv se žalobní námitky zjevně vztahovaly
i k těmto původním nárokům. Soud tedy pochybil, pokud se otázkou novosti těchto nároků odmítl zabývat s odkazem na to, že nebyly
součástí žalobních bodů.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
(...)
Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval
námitku stěžovatele, podle níž jsou původní
nároky stěžovatele 2 a 4 ve spojení s nárokem 1
nové, neboť nejsou obsaženy v namítaných
dokumentech, přičemž městský soud se
s touto námitkou, ač byla řádně uplatněna
v žalobě, nevypořádal.
Jak vyplývá ze správního spisu, původní
nároky 1 až 4 předmětného patentu stěžovatele zněly:
přítomnosti
„1. Způsob výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu, vyznačený tím, že se 1,1,1,3,3-pentachlorpropan uvede v reakci s fluorovodíhydrofluoračního
kem v
katalyzátoru.
2. Způsob podle nároku 1, vyznačený
tím, že se provádí kontinuálně v kapalné fázi, přičemž se udržuje molární poměr katalyzátoru a 1,1,1,3,3-pentachlorpropanu v rozmezí od 0,001 do 1000.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 012
že molární
poměr
2. Způsob podle nároku 1, vyznačený
tím, že se provádí kontinuálně v kapalné fázi, přičemž se udržuje molární poměr katalyzátoru a 1,1,1,3,3-pentachlorpropanu v rozmezí od 0,001 do 1000.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 012
že molární
poměr
3. Způsob podle nároku 2, vyznačený
tím,
katalyzátoru
a 1,1,1,3,3-pentachlorpropanu se udržuje
vyšší než 0,5.
3. Způsob podle nároku 2, vyznačený
tím,
katalyzátoru
a 1,1,1,3,3-pentachlorpropanu se udržuje
vyšší než 0,5.
4. Způsob podle některého z nároků 1 až 3
vyznačený tím, že se provádí při teplotě a tlaku, při kterých je 1,1,1,3,3-pentafluorpropan
v plynném stavu, a z plynné reakční fáze se
odebírají vznikající 1,1,1,3,3-pentafluorpropan a chlorovodík.“
Pokud jde o první patentový nárok, konstatoval žalovaný ve svém rozhodnutí, že při
porovnání chráněného řešení s namítaným
dokumentem č. 2 je zřejmé, že se v obou případech jedná o shodné postupy výroby
1,1,1,3,3-pentafluorpropanu,
přičemž
1,1,1,3,3-pentachlorpropan představuje jako
výchozí sloučenina jednu z výhodných variant uvedených v namítaném dokumentu
č. 2. Způsob chráněný prvním patentovým
nárokem je tedy podle žalovaného stavem
techniky ve smyslu § 5 odst. 3 zákona o vynálezech, nesplňuje tedy podmínku novosti podle § 3 odst. 1 téhož zákona, což ostatně stěžovatel ani nezpochybňoval.
Pokud jde o druhý nárok zrušeného patentu, upozornil žalovaný na to, že namítaný
dokument č. 2 na straně 5 explicitně uvádí, že
výrobu 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu je možno
provádět spojitým, tj. kontinuálním způsobem. Na této straně je též uvedeno, že množství použitého fluoračního katalyzátoru se
může široce lišit, přičemž se doporučuje
vzhledem k organickým látkám poměr 5 až
50 % hmotnosti katalyzátoru. Molární poměr
katalyzátoru k 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu
v rozsahu 0,0001 až 1000 uvedený v druhém
patentovém nároku představuje jakýkoli poměr obou látek v rozsahu šesti řádů. Stejně jako v namítaném řešení se tedy tento poměr
může široce lišit. Proto považoval žalovaný
i druhý patentový nárok za stav techniky.
Čtvrtý patentový nárok předpokládá teplotu
a tlak, při kterých je 1,1,1,3,3-pentafluorpropan v plynném stavu a společně s chlorovodíkem se z plynné reakční směsi odebírá. Podle
žalovaného je z fyzikálně-chemického hlediska shodný postup oddělení 1,1,1,3,3- pentafluorpropanu od reakční směsi příkladmo
uveden na straně 6 namítaného dokumentu
č. 2. Rovněž obsah tohoto závislého patentového nároku je tedy podle žalovaného stavem
techniky.
Z uvedeného je patrné, že se žalovaný
s námitkami stěžovatele uplatněnými v průběhu zrušovacího řízení k původním nárokům 2 a 4 vypořádal a konkrétně zdůvodnil,
proč tyto nároky nesplňují dle jeho názoru
podmínku novosti.
Nejvyšší správní soud dále musí přisvědčit městskému soudu, že stěžovatel v žalobě
přímo proti závěrům žalovaného k původním
nárokům 2 a 4 nebrojil, jeho argumentace
směřovala již k nově uplatněným nárokům 1
a 2, které vznikly přeformulováním původních nároků 2 a 4 ve spojení s původním nárokem 1, přičemž stěžovatel na straně 6 žaloby do značné míry pouze opakoval své
argumenty ze správního řízení, podle nichž
nejsou způsoby výroby 1,1,1,3,3-pentafluorpropanu popsané v nově formulovaných nárocích 1 a 2 v namítaných dokumentech obtéto situace městský soud
saženy. Za
nepochybil, pokud ve svém rozsudku odkázal na již citovanou argumentaci žalovaného
uvedenou k těmto námitkám stěžovatele ve
správních rozhodnutích obou stupňů.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbývá než potvrdit, co uváděl žalovaný ve svých
rozhodnutích, totiž že namítaný dokument
č. 2 explicitně zmiňuje na straně 5 možnost
provádění celého procesu vedle vsádkového
způsobu též spojitým, tedy kontinuálním
způsobem. Obdobně, jak uváděl žalovaný již
ve svém rozhodnutí prvního stupně, způsob
podle namítaného dokumentu č. 2 (s. 6) se
provádí při teplotě asi 50 až 175 °C a tlaku asi
1500 až 5000 kPa. Vzhledem k tomu, že
u obou způsobů se reakce provádí za přítomnosti stejných reagentů a za obdobných reakčních podmínek, je zřejmé, že i když to není
v namítaném dokumentu výslovně uvedeno,
reakce bude probíhat v kapalné fázi. Pokud
jde o znak spočívající v molárním poměru katalyzátoru k
1,1,1,3,3-pentafluorpropanu
v rozsahu 0,0001 až 1000, postačí opět odkázat na již citovanou argumentaci žalovaného,
že jde o velmi široké rozmezí, přičemž i na-
mítaný dokument č. 2 počítá na straně 5 s tím,
že se tento poměr může široce lišit, a zároveň
doporučuje, obdobně jako původní nárok 3
stěžovatele, přesnější poměr těchto látek.
Nejvyšší správní soud shledal tyto odborné úvahy žalovaného zcela v souladu se zásadami logického myšlení a nezjistil žádný důvod, proč by se měl od těchto závěrů
odchýlit. Je zřejmé, že při posuzování novosti
vynálezu ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o vynálezech není pro závěr, že jednotlivé patentové nároky jsou stavem techniky ve smyslu § 5
odst. 3 téhož zákona, třeba, aby byly formulovány zcela obdobně jako v dokumentu, jemuž svědčí starší právo přednosti. Rozhodující naopak je, zda tento dokument obsahuje,
ať již explicitně nebo implicitně, každý z podstatných znaků nároků obsažených v posuzovaném vynálezu. Tak tomu je i v daném případě při srovnání původního nároku 2
stěžovatele s namítaným dokumentem osoby
zúčastněné na řízení.
Obdobně lze odkázat na již citovaný závěr
žalovaného uvedený v jeho rozhodnutí
II. stupně, podle něhož je postup odpovídající řešení podle původního nároku 4 stěžovatelova patentu spočívající v oddělování
1,1,1,3,3-pentafluorpropanu od reakční směsi
v plynném stavu uveden na straně 6 namítaného dokumentu č. 2. Stěžovatel v žalobě
a v kasační stížnosti argumentuje tím, že nově uplatněný nárok 2, který vznikl přeformulováním původního nároku 4, obsahuje znak,
podle něhož „vznikající 1,1,1,3,3-pentafluorpropan a chlorovodík se odtahují v plynné
fázi tak,
jak vznikají“. Původní nárok 4
ovšem obsahoval jinou formulaci, a to, že
„z plynné reakční fáze se odebírají vznikající 1,1,1,3,3-pentafluorpropan a chlorovodík“,
a z této formulace je třeba i nadále vycházet,
neboť jak důvodně poukazuje osoba zúčastněná na řízení, v řízení o zrušení patentu je
majitel napadeného patentu jistě oprávněn
navrhnout v rámci zúžení předmětu patentové ochrany změny formulace jednotlivých patentových nároků, ovšem nemohou být prováděny takové obsahové změny, které by
překračovaly rámec původní přihlášky vynálezu (obdobně u užitných vzorů srov. rozsu-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 012
Společnost SOLVAY S. A. proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za účasti společnosti Ho- neywell International Inc., o zrušení patentu, o kasační stížnosti žalobce.