Žaloba proti rozhodnutí, jímž byla správním orgánem z moci úřední nařízena obnova řízení, je přípustná, jde-li o rozhodnutí ve smyslu $ 65 s. ř. s. Takový případ nastává např. tam, kde je s rozhodnutím o nařízení obnovy řízení spojen odkladný účinek.
Žaloba proti rozhodnutí, jímž byla správním orgánem z moci úřední nařízena obnova řízení, je přípustná, jde-li o rozhodnutí ve smyslu $ 65 s. ř. s. Takový případ nastává např. tam, kde je s rozhodnutím o nařízení obnovy řízení spojen odkladný účinek.
„Rozhodnutí“, které lze napadnout žalo- bou v řízení podle $ 65 s. ř. s., je stabilní judi- katurou charakterizováno tím, že bez ohledu na svou formální podobu zasahuje do subjek- tivních práv fyzické nebo právnické osoby, ať již způsobem konstitutivním nebo deklara- torním ($ 65 odst. 1 s. ř. s.). Ten, kdo tvrdí, že takové rozhodnutí přímo zasáhlo do jeho práv (stanovilo mu povinnosti), je oprávněn k žalobě. Podle $ 65 odst. 1 je dále k žalobě le- gitimován také ten, kdo tvrdí, že v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí, jímž mu bylo zasaženo do práv, byla porušena jeho práva procesní. [Pro úplnost se poznamenává, že odsta- vec 2 tohoto ustanovení, upravující neinstitu- cionalizovanou actio popularis podle zvlášt- ních předpisů (jehož problematiku, stejně jako problematiku institucionálních populár- ních žalob podle $ 66 odst. 1 až 3, v této věci nebyl důvod řešit), pak pamatuje na případy účastníků řízení podle speciálních ustanove- ní jiných zákonů. Zde rozhodnutí nezasahuje subjektivní práva hmotného charakteru tako- vého účastníka řízení ani přímo, ani nepřímo (protože se o jeho právech a povinnostech vůbec nevyslovilo), ale účastník řízení tvrdí, že byla porušena jeho procesní práva, a to mohlo mít za následek vydání rozhodnutí ob- jektivně nezákonného.] Při posuzování otázky, zda také rozhod- nutí, jímž se obnova řízení nařizuje či povolu- je (v řízení o povolení obnovy, žudicium res- cindens), je rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1, je tedy třeba zkoumat, zda tu jsou ně- jaká práva, do nichž takové rozhodnutí zasa- huje či zasáhnout může. Otázku lze rozdělit na dvě podotázky: po- prvé, zda tu pojmově jsou nebo nejsou sub- jektivní práva hmotného charakteru, do nichž nařízení (povolení) obnovy může za- sáhnout přímo (stanovit povinnost, které tu předtím nebylo, odejmout existující právo); podruhé, zda tu lze tvrdit ukrácení na prá- vech procesních, majících ve svých důsled- cích vydání rozhodnutí, jímž se do práva či povinnosti zasahuje. K otázce subjektivního hmotného práva: Z $ 63 odst. 5 spr. ř. (1967) in fine plyne, že nebylo-li rozhodnutí dosud vykonáno, na- stává ze zákona odklad jeho vykonatelnosti (Podobnou úpravu obsahuje i nový správní řád z r. 2004 v $ 100 odst. 6.). Tedy i v řízení, jímž je obnova řízení povolena či nařízena, pojmově k zásahu do práv dojít může. Je pak třeba zkoumat případy, kdy takový zásah sku- tečně nastává. Pojem „vykonatelnosti“ nemůže být vy- čerpán jeho záúženým ztotožněním s exekuč- ní proveditelností, tedy nuceným výkonem povinnosti z rozhodnutí plynoucí veřejnou mocí. Jde i o případy, kdy subjektivní právo, rozhodnutím založené či autoritativně dekla- rované, vykonává subjekt práva sám ve svůj prospěch. Veřejná moc v takovém případě sa- ma nepečuje o to, aby právo (na rozdíl od po- vinnosti) bylo vykonáno, ale poskytuje ochra- nu proti tomu, kdo by z rozhodnutí oprávněného ve výkonu jeho práva rušil. Tak například právo stavět plynoucí ze stavební- ho povolení vykonává ten, komu bylo povole- ní vydáno, anebo - jako v posuzované věci - rozhodnutí o technické způsobilosti vozidla 21 1427 k provozu - vykonává oprávněný tím, že ta- kové vozidlo po právu provozuje na veřej- ných komunikacích. Proto i odklad vykona- telnosti nastalý ze zákona při povolení nebo nařízení obnovy řízení nesistuje pouze exe- kuční proveditelnost v úzkém smyslu slova „vykonatelnost“, ale v případech právě zmí- něných zasahuje právní sféru oprávněného potud, že právo, dosud pod sankcí veřejné moci vykonávané, vykonávat nadále nelze (ve stavbě nelze pokračovat, vozidlo nelze na ko- munikaci provozovat). Nic na tom samozřej- mě nemění to, že původní opravňující roz- hodnutí je i nadále v právní moci a bude nebo může být odstraněno teprve v další fázi řízení obnoveného (čudicium rescissortum) vydáním nového rozhodnutí o věci samé. K tomu se ostatně shodně vyjádřila i dří- vější judikatura (srov. např. Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních, rozhodnutí č. 114/1996); na jejích závěrech lze setrvat. Lze k tomu uzavřít, že jeli povolena nebo nařízena obnova řízení ohledně opravňující- ho rozhodnutí (např. souhlas, schválení, po- volení, koncese), dochází tu k zásahu do prá- va oprávněného subjektu, spočívajícímu v tom, že oprávněný od právní moci povolení nebo nařízení obnovy nemůže takové právo vykonávat, jeho činnost se stává protiprávní. Proto v takových případech při podání ža- loby bude podmínka „zásahu do práva“ ve smyslu $ 65 splněna a žalobní legitimace tu bude dána. Tyto závěry se ale neuplatní tam, kde po- volení či nařízení obnovy nemá odkladný úči- nek ze zákona ve smyslu $ 63 odst. 5 spr. ř. z r. 1967 nebo $ 100 spr. ř. z r. 2004, jinak ře- čeno tam, kde vykonatelnost rozhodnutí vů- bec (pojmově) nepřichází v úvahu. Půjde tu o případy, kdy se rozhodnutí vůbec nevyko- nává (ani exekučně, ani vlastní činností účastníka řízení). Sem patří typově přede- vším rozhodnutí, jímž se někomu odnímá dří- ve udělené oprávnění, a také tzv. „negativní“ rozhodnutí: odmítá se zapsat určitá skuteč- nost do veřejného registru, žák se nepřijímá 22 na školu atd.; právní účinky takových rozhod- nutí nastaly právní mocí rozhodnutí vydané- ho ve věci samé, žádný další úkon k nástupu právních účinků není třeba, a nařízením či povolením obnovy se na tomto právním sta- vu nic nezměnilo. Tato rozhodnutí jsou tedy v jistém smyslu „vykonána“ e0 ipso tím, že rozhodnutí nabylo moci práva, stalo se prá- vem. Ani případným povolením či nařízením obnovy řízení v takových případech tu odlo- žit není co, odklad vykonatelnosti je tu po- jmově vyloučen a zkrácení na právech ve smyslu shora uvedeném tu nenastane. K otázce subjektivního procesního práva: Druhá varianta žalobní legitimace dle $ 65 odst. 1 s. ř. s. vyžaduje, aby žalobce tvrdil, že v řízení, které vydání rozhodnutí předcháze- lo, byla porušena jeho práva daná k vedení ří- zení. Nejde tu ale o kvalitativně jiný problém. I zde totiž se k pojmu „rozhodnutí“ vyžaduje, aby takový správní akt zasáhl právní sféru ža- lobce. Rozdíl je v žalobním tvrzení: nenamítá se tu porušení práva hmotného (typicky na- př. užití nesprávného ustanovení zákona pro uložení sankce nebo vadné užití volné správ- ní úvahy), ale žalobce tvrdí, že byly porušeny předpisy práva procesního (o dokazování, nahlížení do spisu, doručování, předpisy o příslušnosti atd.), a v důsledku toho bylo vy- dáno protiprávní rozhodnutí, které odňalo právo nebo stanovilo povinnost. Tento rozdíl ale pro posouzení otázky předložené rozšíře- nému senátu nemá právní význam. Je tomu tak proto, že k procesní legitima- ci se vždy, v obou případech, vyžaduje, aby akt, který byl napaden žalobou, byl „rozhod- nutím“ ve smyslu definice $ 65 odst. 1 s. ř. s. Jak bylo ukázáno, takovými rozhodnutími jsou i některá rozhodnutí, jimiž je nařízena či povolena obnova řízení, nejde ale o každé ta- kové rozhodnutí. xx Proto rozšířený senát k předložené práv- ní otázce uzavřel, že je-li nařízení obnovy správního řízení „rozhodnutím“ ve smyslu $ 65 odst. 1, je jeho přezkoumání ke správní žalobě přípustné. 1428 Řízení před soudem: kompetenční žaloba k $ 42 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) k $ 97 soudního řádu správního Je-li spor mezi orgánem územní samosprávy a orgánem státní správy veden toli- ko o to, kdo z nich je příslušný k vlastnímu faktickému zabezpečení opatření k ná- pravě, již v minulosti rozhodnutím uloženého fyzické osobě podle $ 42 odst. 1 záko- na č. 254/2001 Sb., vodního zákona, nejde o kompetenční spor ve smyslu $ 97 s. ř. s., protože na sporu tu není otázka vydání rozhodnutí jako zákonná podmínka kompe- tenčního sporu. Kompetenční žalobu v takové věci podanou proto Nejvyšší správní soud odmítne.
Společnost s ručením omezeným E. proti Krajskému úřadu Jihomoravského kraje o ob- novu řízení, o kasační stížnosti žalobkyně.