Rozhodnutím ze dne 18 . 4 . 2014 vydal
Magistrát města Jablonec nad Nisou, odbor
stavebního a životního prostředí, oddělení
životního prostředí a státní památkové péče,
závazné stanovisko podle § 14 odst . 3 zákona č . 20/1987 Sb ., o státní památkové péči,
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016
u katastrálního úřadu, to však nevylučuje, že
se o vyložení obnoveného katastrálního operátu dozvěděla již dříve .
„Obnova katastrálního operátu nemá
vliv na hmotněprávní vztahy k nemovitostem a nemůže měnit vlastnictví k nim.“ (srov .
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3 . 1 . 2005,
sp . zn . 22 Cdo 1840/2003, č . 15/2006 Sb . NS) .
Žalobkyně tedy má možnost domáhat se
ochrany svého vlastnického práva k nemovitosti podáním soukromoprávní určovací žaloby . Zamítnutím námitek proti obnovenému
katastrálnímu operátu pro opožděnost nebyla zbavena práva domáhat se ochrany svého
vlastnického práva u soudu nebo jiného orgánu veřejné moci (čl . 36 odst . 1 Listiny základních práv a svobod) .
Krajský soud se ze shora uvedených důvodů plně ztotožnil se závěrem správních orgánů
o opožděnosti námitek podaných dne 11 . 7 .
2013 . Ostatními žalobními body se krajský
soud nezabýval, neboť se týkají věcného posouzení jejích námitek a směřují proti závěrům
žalovaného vysloveným nad rámec nezbytného odůvodnění napadeného rozhodnutí .
že z hlediska státní památkové péče je nepřípustná realizace obnovy fasády do ulice
A . Chvojky kontaktním zateplovacím systémem na specifikovaném objektu v k . ú . Jablonec nad Nisou, který se nachází na území
městské památkové zóny Jablonec nad Nisou .
Rozhodnutím ze dne 11 . 8 . 2014 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí I . stupně . Žalobkyně napadla rozhodnutí
žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočky v Liberci, který svým rozsudkem
ze dne 13 . 7 . 2015, čj . 59A 88/2014-31, žalobu
zamítl .
A . Chvojky kontaktním zateplovacím systémem na specifikovaném objektu v k . ú . Jablonec nad Nisou, který se nachází na území
městské památkové zóny Jablonec nad Nisou .
Rozhodnutím ze dne 11 . 8 . 2014 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí I . stupně . Žalobkyně napadla rozhodnutí
žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočky v Liberci, který svým rozsudkem
ze dne 13 . 7 . 2015, čj . 59A 88/2014-31, žalobu
zamítl .
Skutkové okolnosti případu byly následující . Žalobkyně dne 19 . 2 . 2014 požádala Magistrát města Jablonec nad Nisou, jakožto příslušný výkonný orgán státní správy na úseku
státní památkové péče (dále jen „orgán památkové péče“), o vydání závazného stanoviska
ve věci obnovy a zateplení fasády blíže vymezeného objektu v Jablonci nad Nisou do ulice
A . Chvojky . Orgán památkové péče vydal dle
§ 14 odst . 3 zákona o památkové péči závazné stanovisko, kdy ve výroku I . jako přípustné posoudil provedení zateplení fasády do
dvorního traktu objektu, který se nachází na
území městské památkové zóny; ve výroku II .
označil jako nepřípustnou obnovu fasády
na uvedeném objektu do ulice A . Chvojky .
Žalobkyně požádala orgán památkové péče
o konzultaci svého záměru před podáním
žádosti; dne 28 . 1 . 2014 se konalo místní šetření, při němž žalobkyně sdělila, že předloží
varianty řešení . Záměr byl projednán na interní odborné komisi Národního památkového úřadu (dále jen „NPÚ“) dne 3 . 2 . 2014;
s navrhovaným zateplením vyjádřila komise
nesouhlas z důvodu vizuálního narušení středu městské památkové zóny, uvedla rovněž,
že se jedná o cennou meziválečnou fasádu
s dochovanými architektonickými prvky,
doporučila zachovat současný stav a opravit
historickou omítku . Dle § 14 odst . 6 zákona
o památkové péči byl požádán o písemné vyjádření NPÚ . Podle odborného vyjádření ze
dne 24 . 2 . 2014 není zateplení fasády objektu
do ulice A . Chvojky z hlediska zájmu státní památkové péče akceptovatelné . NPÚ stanovisko odůvodnil tím, že fasáda do ulice A . Chvojky je pohledově exponovanou a rozsáhlou,
navíc mimořádně hodnotného objektu, kdy
kontaktní zateplovací systém je novodobá,
na historické objekty nevhodná technologie,
a problematická je i životnost řešení . Zateplení není u památkově chráněných staveb a sta-
ného vyjádření ze
dne 24 . 2 . 2014 není zateplení fasády objektu
do ulice A . Chvojky z hlediska zájmu státní památkové péče akceptovatelné . NPÚ stanovisko odůvodnil tím, že fasáda do ulice A . Chvojky je pohledově exponovanou a rozsáhlou,
navíc mimořádně hodnotného objektu, kdy
kontaktní zateplovací systém je novodobá,
na historické objekty nevhodná technologie,
a problematická je i životnost řešení . Zateplení není u památkově chráněných staveb a sta-
veb na památkově chráněných územích přijatelné, výjimkou je dvorní fasáda . V případě
fasády do ulice A . Chvojky jde o hodnotnou
architektonicky členěnou dochovanou meziválečnou fasádu, která se výrazně uplatňuje
v panoramatu města a nachází se v centru
městské památkové zóny Jablonec nad Nisou .
V rámci ústního jednání dne 5 . 3 . 2014 žalobkyně dokládala případy minulého zateplení
fasád, včetně nemovitých kulturních památek . Dne 17 . 3 . 2014 obdržel orgán památkové péče vyjádření žalobkyně k odbornému
vyjádření NPÚ, jakožto podkladu pro vydání
správního rozhodnutí . S uplatněnými výhradami vůči odbornému vyjádření NPÚ se orgán památkové péče vypořádal v odůvodnění
svého rozhodnutí ze dne 18 . 4 . 2014, jehož výrokem II . vyslovil, že z hlediska zájmu státní
památkové péče je realizace obnovy fasády
daného objektu do ulice A . Chvojky kontaktním zateplovacím systémem nepřípustná; ve
výroku I . jako přípustnou hodnotil realizaci
zateplení fasády do dvorního traktu objektu .
Konstatoval mimo jiné, že z projektové dokumentace vyplývá, že v případě profilů oken
a říms se částečně jedná o prefabrikované
výrobky, které nemohou adekvátně nahradit
původní architektonické řešení fasády od architekta Hemmricha; bez ohledu na zvolenou
tloušťku zateplovací desky by došlo k zániku
a poškození původního materiálu . Dále uvedl, že zájmem památkové péče je zachování
původní hmoty architektonicky členěné dochované fasády, včetně všech hodnotových
exteriérových součástí; protože fasáda do
ulice A . Chvojky je pohledově exponovanou
a tak rozsáhlou plochou hodnotného objektu, nelze akceptovat záměr zateplení; jedná se
o novodobou, na historické objekty nevhodnou technologii; vnějším zateplením fasády
by se podstatně změnil vzhled objektu a mělo
by to dopad i na okolní prostředí v centru
městské památkové zóny Jablonec nad Nisou . Poukázal na to, že navrhovaná technologie zateplení z vnější strany je u památkově
chráněných staveb a staveb na památkově
chráněných územích nepřijatelná; výjimky
se mohou připustit pouze u volných štítů,
utilitárních dvorních fasád a v dalších srovnatelných situacích, kdy fasády nemají žádné
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
zhled objektu a mělo
by to dopad i na okolní prostředí v centru
městské památkové zóny Jablonec nad Nisou . Poukázal na to, že navrhovaná technologie zateplení z vnější strany je u památkově
chráněných staveb a staveb na památkově
chráněných územích nepřijatelná; výjimky
se mohou připustit pouze u volných štítů,
utilitárních dvorních fasád a v dalších srovnatelných situacích, kdy fasády nemají žádné
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
plastické tvarosloví, hodnotné detaily ani památkově hodnotné povrchy . Uvedl rovněž, že
objekt sice není kulturní památkou, ale patří mezi hodnotné meziválečné stavby, které
se nachází v bezprostředním centru města
v městské památkové zóně . Orgán památkové
péče rovněž objasnil, o jaké objekty, u nichž
bylo zateplení povoleno, se jednalo . Objekty,
které žalobkyně uváděla jako případy povoleného zateplení, byly novostavby, kde z pohledu státní památkové péče bylo zateplení
akceptovatelné s tím, že se jedná o utilitární
dvorní trakty bez architektonického členění fasád či novodobé přístavby, popřípadě
razantně přestavěné objekty, které tak vykazují spíše charakter novostaveb . Obdobným
způsobem bylo žalobkyni povoleno zateplení
dvorní utilitární fasády . Pokud bylo povoleno
zateplení kulturních památek, stalo se tak
v minulosti a pouze ve vztahu k dvornímu
traktu bez architektonického členění . Předmětná fasáda se kvalitativně liší od objektu,
kde zateplení bylo realizováno . Správní orgán uvedl, že benevolence či chybný postup
orgánů památkové péče v minulosti nemůže
odůvodnit takový postup v případech současných, nelze orgán památkové péče nutit, aby
dřívější chyby opakoval .
Krajský soud v následném řízení neshledal, že by rozhodnutí orgánu památkové
péče či žalovaného byla vydána v rozporu
s § 68 odst . 3 správního řádu; ze správních
rozhodnutí vyplývá, z jakého skutkového stavu orgány památkové péče vycházely, jaké
odborné podklady měly k dispozici a jak je
hodnotily . Krajský soud rovněž nezjistil, že by
byla žalobkyně ve správním řízení zkrácena
na svých procesních právech dle § 36 odst . 1
správního řádu . Dle krajského soudu veřejný zájem na zachování adekvátního stavu
a vzhledu nemovitosti, která sice nebyla prohlášena kulturní památkou, ale nachází se na
území vymezené památkové zóny, nepochybně plyne právě ze zákona o památkové péči
a vyhlášky Ministerstva kultury . Při posouzení, zda v daném konkrétním případě změna stavby (stavební úpravy) daného domu
spočívající v zateplení fasády domu do ulice
A . Chvojky je přípustná, neboť je slučitelná
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016
na zachování adekvátního stavu
a vzhledu nemovitosti, která sice nebyla prohlášena kulturní památkou, ale nachází se na
území vymezené památkové zóny, nepochybně plyne právě ze zákona o památkové péči
a vyhlášky Ministerstva kultury . Při posouzení, zda v daném konkrétním případě změna stavby (stavební úpravy) daného domu
spočívající v zateplení fasády domu do ulice
A . Chvojky je přípustná, neboť je slučitelná
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016
s veřejným zájmem na ochraně památkové
zóny, je nepochybně dán prostor správnímu
uvážení orgánu památkové péče . Sama skutečnost, že obecně závazný právní předpis
přímo nestanovil konkrétní způsob ochrany
objektů v památkové zóně Jablonec nad Nisou, ještě neznamená, že by mohly orgány památkové péče na ochranu daných kulturních
hodnot rezignovat a že posouzení přípustnosti stavebního záměru z hlediska zájmu
státní památkové péče, založené na správním
uvážení, by automaticky představovalo libovůli v postupu orgánu památkové péče a prosazování jeho subjektivního zájmu na podobě
objektu . S odkazem na judikaturu Nejvyššího
správního soudu krajský soud uvedl, že posouzení zamýšlených stavebních úprav na
základě odborného vyjádření NPÚ (dle § 32
zákona o památkové péči, tedy kompetentní odborné organizace, která je zákonem
povolána chránit veřejné zájmy památkové
péče, a která proto také vytváří metodické
pokyny a publikuje svá stanoviska k řadě
otázek ve vztahu k památkové péči), dále odborných znalostí objektu v památkové zóně
a jeho vývoje a odborných znalostí původce
jeho architektonických úprav (s uvedením
odkazu na odbornou publikaci) a v souladu
s vytvořenou správní praxí dle zpracované
metodiky pro danou problematiku nepředstavuje svévoli orgánů památkové péče a postup v rozporu se zákonem .
K námitce týkající se nezjištění stavu věci
ve smyslu § 3 správního řádu z důvodu dvou
rozporuplných vyjádření NPÚ krajský soud
shrnul průběh správního řízení . Uvedl, že ze
správního spisu je zřejmé, že žalobkyně byla
Mgr . Jaroslavem Z . dne 17 . 2 . 2014, tedy ještě před podáním žádosti o vydání závazného
stanoviska, zpravena o vyjádření odborné interní komise NPÚ k záměru zateplení fasády;
bylo jí sděleno, že byl akceptován její záměr
zateplit dvorní utilitární fasádu, nikoli však
fasádu do ulice A . Chvojky, která je výrazně
pohledově exponovaná, hodnotná, meziválečná, s tím, že tento fakt byl zmíněn již během místního šetření . Za podstatné krajský
soud označil, že NPÚ vydává vlastní odborné
vyjádření jako podklad pro závazné stanovis-
ho
stanoviska, zpravena o vyjádření odborné interní komise NPÚ k záměru zateplení fasády;
bylo jí sděleno, že byl akceptován její záměr
zateplit dvorní utilitární fasádu, nikoli však
fasádu do ulice A . Chvojky, která je výrazně
pohledově exponovaná, hodnotná, meziválečná, s tím, že tento fakt byl zmíněn již během místního šetření . Za podstatné krajský
soud označil, že NPÚ vydává vlastní odborné
vyjádření jako podklad pro závazné stanovis-
ko v souladu s § 14 odst . 6 zákona o památkové péči až v průběhu správního řízení poté,
co je o to orgánem státní památkové péče
požádán . V souzeném případě byl odborný
názor NPÚ na zateplení vymezeného objektu obsažen až v písemném vyjádření ze dne
24 . 2 . 2014, s nímž byla žalobkyně v průběhu
správního řízení seznámena, jeho obsah není
diametrálně odlišný od předchozích postojů
NPÚ, které před zahájením správního řízení
prezentoval jeho pracovník Mgr . Jaroslav Z .
Krajský soud neshledal, že by z e-mailové
odpovědi Mgr . Jaroslava Z . ze dne 31 . 1 . 2014
jednoznačně vyplynul záměr NPÚ vydat kladné vyjádření z hlediska ochrany zájmů státní
památkové péče také k zateplení čelní fasády
daného objektu navrženými způsoby . Krajský soud neshledal ani porušení § 7 odst . 1
správního řádu; k otázce vázanosti správního orgánu vlastní praxí soud v obecné rovině odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 13 . 8 . 2009, čj . 7 As
43/2009-52 .
Dle krajského soudu v přístupu orgánu
památkové péče a žalovaného nelze spatřovat libovůli a nepřípustné vybočení z nyní
zastávané správní praxe, správní orgány vycházely z individuálního posouzení specifikovaného domu a charakteru jeho fasády
na základě odborného vyjádření NPÚ, své
odborné kompetence a znalostí čerpaných
z odborných publikací a řádně se vypořádaly
s odlišnostmi daného případu od ostatních
případů zateplení v památkové zóně města
Jablonce nad Nisou . Pokud šlo o zateplení
fasád, které se svým charakterem lišily (šlo
o utilitární dvorní fasády bez architektonického členění či u novostaveb či přestavěných
staveb), a proto u nich bylo zateplení z hlediska ochrany památkové zóny shledáno přípustným, nelze dospět k závěru o porušení
zásady vázanosti vlastní správní rozhodovací
praxí orgánů památkové péče . Správní orgány jednoznačně dřívější postoj k zateplování objektů v památkové zóně označily jako
chybný a z racionálních důvodů, opírajíce
se o odborné vyjádření NPÚ a jeho přístup
k problematice zateplování a posun poznání
kulturních hodnot v této oblasti, odůvodni-
ateplení z hlediska ochrany památkové zóny shledáno přípustným, nelze dospět k závěru o porušení
zásady vázanosti vlastní správní rozhodovací
praxí orgánů památkové péče . Správní orgány jednoznačně dřívější postoj k zateplování objektů v památkové zóně označily jako
chybný a z racionálních důvodů, opírajíce
se o odborné vyjádření NPÚ a jeho přístup
k problematice zateplování a posun poznání
kulturních hodnot v této oblasti, odůvodni-
ly potřebu napříště takto nepostupovat a od
dřívější praxe se v zájmu ochrany památkové
zóny odchýlit . Krajský soud nepřisvědčil ani
tomu, že by NPÚ a správní orgány nepřihlédly ke skutečnému obsahu předložené dokumentace stavebních úprav . Jak z odborného
vyjádření NPÚ ze dne 24 . 2 . 2014, tak následně ze správních rozhodnutí však vyplývá, že
způsob zateplení, který žalobkyně ve třech
variantách předložila, byl odmítnut jako novodobá technologie, pro historicky cenné
objekty nevhodná, nepřípustně se dotýkající vzhledu staveb na památkově chráněném
území, u nichž nelze k energetické náročnosti přistupovat jako u novostaveb . Argumentaci NPÚ pak žalovaný pouze nepřejal bez
příslušného hodnocení, ale naopak ji doplnil
o úvahy, které dávají odpověď na to, proč
navržené úpravy fasády zahrnující zateplení kontaktním materiálem nelze akceptovat .
Krajský soud v podrobnostech odkázal zejména na s . 10 a 12 napadeného rozhodnutí; ze skutečností tam uvedených plyne, že
navržený způsob zateplení byl vyhodnocen,
ovšem ani menší tloušťka zateplovací desky
a snaha kopírovat profilaci okenních říms
a šambrán za pomoci částečně prefabrikovaných výrobků a snaha o šetrný přístup k věci
nebyly dostatečným argumentem pro akceptaci stavebních úprav . Žalovaný odůvodnil,
že jde o snahu kopírovat současný stav, nikoli
ovšem o obnovení původního stavu a zachování autentických ploch omítky, které je možné, ovšem při využití jiných systémů, které
umožňují zachování či pravdivé zkopírování
veškerých zdobných prvků fasády a nenabourávají autenticitu prostředí historického
jádra města a nevytvářejí dojem kulis . Z tohoto pohledu žalovaný hodnotil i pohledy
a vizualizaci, které žalobkyně předkládala; na
jeho závěrech nemohlo nic změnit ani to, že
správní orgány neprovedly přesný výpočet
procentního nárůstu objemu hmoty domu
při použití zateplovací desky navržené tloušťky . Co se týče výroku v části povolení plastových oken, podle přesvědčení soudu jde
o zjevnou nesprávnost v části odůvodnění
rozhodnutí žalovaného . Kromě dílčí zmínky
se totiž žalovaný v napadeném rozhodnutí
k dané problematice vůbec nevyjadřoval, po-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
stup orgánu památkové péče v tomto směru
nepodrobil přezkumu . Toto pochybení dle
krajského soudu nečiní samo o sobě rozhodnutí žalovaného nepřesvědčivým .
šťky . Co se týče výroku v části povolení plastových oken, podle přesvědčení soudu jde
o zjevnou nesprávnost v části odůvodnění
rozhodnutí žalovaného . Kromě dílčí zmínky
se totiž žalovaný v napadeném rozhodnutí
k dané problematice vůbec nevyjadřoval, po-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
stup orgánu památkové péče v tomto směru
nepodrobil přezkumu . Toto pochybení dle
krajského soudu nečiní samo o sobě rozhodnutí žalovaného nepřesvědčivým .
K části rozhodnutí žalovaného, které
se týkalo postupu orgánu památkové péče
v I . stupni řízení ve vztahu k fasádě dvorního traktu vymezeného domu, tedy výroku I .
rozhodnutí I . stupně, krajský soud uvedl, že
proti němu odvolání žalobkyně nesměřovalo
a nedotýká se ho ani podaná žaloba; proto se
krajský soud otázkami případného přezkumného řízení ve vztahu k výroku I . rozhodnutí I . stupně, který samostatně nabyl právní
moci, a není s ohledem na § 75 odst . 1 s . ř . s .
předmětem přezkumu ze strany soudu, nezabýval . Proto soud ani nedoplnil dokazování
předloženými listinami – vyjádřeními a čestnými prohlášeními vlastníků sousedních
nemovitostí, případně svědků šetření správních orgánů a e-mailové korespondence ve
vztahu k zateplení dvorní fasády specifikovaného domu . Krajský soud nepovažoval pro
účely přezkumu napadených rozhodnutí za
potřebné provést důkaz předloženým výpočtem změny objemu dotčené budovy, neboť
absence výpočtu procentní změny objemu
objektu při zateplení nemohla způsobit nezákonnost rozhodnutí žalovaného, neboť
správní orgány své zamítavé stanovisko opřely zejména o jiné důvody než jen tloušťku
zateplovacího systému a přesný nárůst procentní změny objemu .
K námitce stran toho, že žalovaný citoval
též z regulativů zpracovaných v roce 2001,
které jsou zastaralé, protože v předmětném
objektu není již delší dobu hotel, krajský
soud uvedl, že žalovaný citoval z hodnotícího listu k předmětnému domu, na základě
kterých byl zpracován Plán ochrany městské
památkové zóny Jablonec nad Nisou . Zde se
sice v odůvodnění rozhodnutí žalovaného
objevila zmínka o zachování hotelu s restaurací, ovšem tato okolnost se nijak negativně
nepromítla do závěrů žalovaného o nepřípustnosti navržených
stavebních úprav
uliční fasády z hlediska zájmu na ochraně
památkové zóny . Ve věci se využití předmětné nemovitosti neřešilo . Naopak ve vztahu
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016
k řešené věci byl podstatný záměr opravení
stávající dochované historicky ceněné fasády předmětného domu, který koresponduje
ostatním podkladům, ze kterých správní rozhodnutí vycházela .
Proti rozhodnutí podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost . Tvrdila, že skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel, nemá
oporu ve spise; pro tuto vadu měl krajský
soud rozhodnutí žalované zrušit . Rovněž tvrdila, že krajský soud v předcházejícím řízení
nesprávně posoudil právní otázky, a proto je
napadený rozsudek nezákonný .
ceněné fasády předmětného domu, který koresponduje
ostatním podkladům, ze kterých správní rozhodnutí vycházela .
Proti rozhodnutí podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost . Tvrdila, že skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel, nemá
oporu ve spise; pro tuto vadu měl krajský
soud rozhodnutí žalované zrušit . Rovněž tvrdila, že krajský soud v předcházejícím řízení
nesprávně posoudil právní otázky, a proto je
napadený rozsudek nezákonný .
Stěžovatelka zopakovala námitky, které
uplatila již v žalobě, v odvolání a částečně rovněž ve svém vyjádření k odbornému stanovisku NPÚ ze dne 24 . 2 . 2014; tvrdila, že správní
rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem; objekt, o který se jedná, není kulturní památkou
ani jinak zvlášť chráněnou stavbou, správní
orgán nad rámec svých pravomocí prosazuje své zájmy na podobě daného objektu .
Poukázala na předchozí postup správního
orgánu v obdobných případech a uvedla, že
chráněné obecné zájmy, které omezení vlastnického práva umožňují, stanoví zákon; zákonná ustanovení o obecném zájmu nemůže
správní orgán svévolně používat a vlastnické
právo může omezit pouze odůvodněně a ve
výjimečných případech . Uvedla, že pokud
v daném případě nebyl obecný zájem natolik
významný, aby byl zaznamenán v relevantním dokumentu nebo vedl k zákonem předvídané formě ochrany, pak takový obecný
zájem nemůže být důvodem pro zásah do
vlastnického práva . Stavba zde stojí více než
150 let a od období totality již uběhlo téměř
25 let, což je dostatečná doba, aby byl obecný zájem projeven a náležitě chráněn; tak
tomu v daném případě není; správní orgán
jednal v rozporu s § 2 odst . 1 správního řádu
a čl . 11 Listiny základních práv a svobod (dále
jen „Listina“) .
Krajský soud postup správních orgánů
potvrdil odkazem na rozsudek Nejvyššího
správního soudu, který se však týkal zcela
jiné věci, a krajský soud nereflektoval skutkové rozdíly . Dle stěžovatelky právní předpisy
uvádějí, jakým způsobem obecný zájem v ob-
projeven a náležitě chráněn; tak
tomu v daném případě není; správní orgán
jednal v rozporu s § 2 odst . 1 správního řádu
a čl . 11 Listiny základních práv a svobod (dále
jen „Listina“) .
Krajský soud postup správních orgánů
potvrdil odkazem na rozsudek Nejvyššího
správního soudu, který se však týkal zcela
jiné věci, a krajský soud nereflektoval skutkové rozdíly . Dle stěžovatelky právní předpisy
uvádějí, jakým způsobem obecný zájem v ob-
lasti památkové péče chránit, pokud k tomu
však v daném případě nedošlo, není možno
takovou absenci nahrazovat správním uvážením, které se nadto odchýlilo od dosavadní
správní praxe . Stěžovatelka nesouhlasila se
závěrem krajského soudu, že správní orgány
postupovaly předvídatelně a nestranně; předložila řadu případů, kdy tentýž správní orgán
umožnil u obdobných nebo skutečně zákonem chráněných objektů zásah do jejich fasády, a to způsobem, který zamýšlela stěžovatelka a který jí nebyl umožněn . Žalovaný své
rozhodnutí opřel pouze o subjektivní úvahy
o významnosti konkrétního architekta, které
nejsou ničím dalším podpořeny; na tom stojí
veškeré další argumenty správních orgánů
pro jejich zamítavá stanoviska . Stěžovatelka
vyjádřila přesvědčení, že povolení předchozích žádostí nebylo žádnou chybou, neboť
stávající rozhodnutí je projevem změny názoru správního orgánu; takový názor však mohl
projevovat již dříve, neboť nenastala žádná
relevantní skutečnost či okolnost, která by
názorovou změnu odůvodňovala . Správní orgán totiž nestanovil další podmínky pro dříve akceptované žádosti jiných vlastníků, ale
možnost dříve povoleného postupu pouze
bez dalšího vyloučil; odkaz na judikát čj . 7 As
43/2009-52 je tak zcela nepřípadný . Stěžovatelka nepopírala, že je možná změna postoje
správního orgánu, avšak pouze za současné
změny objektivních podmínek, ze kterých
správní orgán nově vychází; v daném případě
však k žádné změně nedošlo, NPÚ se pouze
rozhodl chránit architektonická díla určitého
architekta v určité oblasti, přestože tak mohl
činit již v minulosti, kdy měl totožné poznatky a znalosti jako v případě, kdy rozhodoval
o žádosti stěžovatelky .
Stěžovatelka poukázala na to, že opakovaně namítala, že k zateplení fasád v rámci
městské památkové zóny Jablonec nad Nisou
již v minulosti došlo, a to minimálně v 17 pří-
padech; ve dvou případech šlo dokonce
o objekty, které jsou prohlášeny kulturními památkami, u nichž je stupeň ochrany
vyšší; další objekty jsou obdobně pohledově exponované jako objekt stěžovatelky; již
provedená zateplení přitom většinou nevy-
stěžovatelky .
Stěžovatelka poukázala na to, že opakovaně namítala, že k zateplení fasád v rámci
městské památkové zóny Jablonec nad Nisou
již v minulosti došlo, a to minimálně v 17 pří-
padech; ve dvou případech šlo dokonce
o objekty, které jsou prohlášeny kulturními památkami, u nichž je stupeň ochrany
vyšší; další objekty jsou obdobně pohledově exponované jako objekt stěžovatelky; již
provedená zateplení přitom většinou nevy-
kazují zdaleka takovou snahu o zachování architektonického výrazu fasády a detailů, jako
je tomu v případě projektu stěžovatelky, což
vyplývá i z fotografií, které stěžovatelka doložila . Stěžovatelka poukázala na to, že krajský
soud ani správní orgány nezohlednily, že objekt nemá historickou fasádu, ale fasádu moderní, prvorepublikovou, s rovnou plochou
stěnou z převážně cementové rovnoměrně
střednězrnné omítky a s jednoduchým rámováním šambrán; tato druhotná tvarově
i strukturálně jednoduchá fasáda se dá při
užití navržené tenké izolační desky a kopie
orámování okna přenést, aniž dojde k újmě
na jejím pohledově architektonickém řešení
a na vizuálním prostředí městské památkové
zóny Jablonec nad Nisou .
Stěžovatelka se dovolávala toho, že vycházela z přípisu zástupce NPÚ ze dne 31 . 1 . 2014,
nechala vypracovat dokumentaci a konkrétní
materiálové řešení volila proto, že vycházela
z praxe památkové péče v případech již rea-
-lizovaných zateplených fasád . Správní orgány se s argumenty stěžovatelky o přijatelné
opravě fasády vyrovnaly pouze citací metodického materiálu NPÚ, který nemá povahu
zákona ani vyhlášky a nemůže nahradit ani
hodnocení důkazů . Stěžovatelka má za to, že
metodické pokyny nejsou obecně závaznou
normou a mají sloužit výhradně pro vnitřní
potřeby státního orgánu a ke sjednocení jeho
postupu, kterým má být zajištěna předvídatelnost rozhodnutí . Zdůraznila, že cementová prvorepubliková fasáda objektu nemá
téměř žádné plastické tvarosloví, hodnotné
detaily ani památkově hodnotné povrchy .
Správní orgány nevzaly v potaz jednoduchost
a špatný stav fasády a to, že se z metodického
hlediska právě k takto charakterizovaným fasádám, kde lze zateplení uplatnit, přinejmenším blíží . Nebraly v úvahu mimořádně citlivé
řešení, které je schopné vizuální strukturu
současné poškozené fasády přenést . Správní orgány naopak automaticky přistoupily
k poškozené cementové fasádě přestavěného
prvorepublikového domu jako ke kulturní
památce z období historických slohů, nezabývaly se individuálním posouzením návrhu,
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
konkrétním projektovým řešením a jeho důsledky pro vzhled objektu .
atnit, přinejmenším blíží . Nebraly v úvahu mimořádně citlivé
řešení, které je schopné vizuální strukturu
současné poškozené fasády přenést . Správní orgány naopak automaticky přistoupily
k poškozené cementové fasádě přestavěného
prvorepublikového domu jako ke kulturní
památce z období historických slohů, nezabývaly se individuálním posouzením návrhu,
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
konkrétním projektovým řešením a jeho důsledky pro vzhled objektu .
Žalovaný se dle stěžovatelky nevypořádal ve svém rozhodnutí s námitkou stran odborného vyjádření NPÚ ze dne 24 . 2 . 2014,
které správní orgán I . stupně obdržel dne
28 . 2 . 2014 . Odborné vyjádření nepřihlédlo
ke skutečnému obsahu předložené projektové dokumentace, k prokazatelně nadprůměrné snaze minimalizovat viditelnost zateplovacího zásahu a odvolává se pouze na obecný
koncepční materiál, který nemá závaznost
právního předpisu, ale je pouze metodickou
koncepcí NPÚ . Odborné vyjádření neobjektivně posuzuje hodnotu předmětné fasády .
Stěžovatelka ve svém vyjádření k němu prokázala, že objekt není mimořádně hodnotnou
stavbou, upozornila na nesprávné umístění
fasády v ose historického vývoje města i na
sémantické nadhodnocení významu objektu .
Odborné vyjádření je dle stěžovatelky třeba
považovat za jeden z podkladů pro rozhodnutí správního orgánu a je nutno, aby k němu
správní orgán přistupoval jako k jakémukoli
jinému důkazu a vypořádal se s ním stejně
jako s námitkami, které stěžovatelka vůči odbornému vyjádření vznesla . Stěžovatelka nezpochybňuje úlohu NPÚ, nicméně má za to,
že správní orgán nemusí vždy jeho vyjádření
akceptovat, a to na základě vlastní úvahy založené na hodnocení důkazů .
Stěžovatelka dále nesouhlasila se závěrem
krajského soudu, že správní orgány vycházely z řádně zjištěného skutkového stavu . Před
zahájením správního řízení požádala stěžovatelka zástupce orgánu památkové péče
o konzultaci svého záměru ještě před podáním žádosti . Dne 28 . 1 . 2014 se konalo místní
šetření, kde stěžovatelka uvedla, že předloží
tři varianty řešení . Dne 31 . 1 . 2014 jí bylo
Mgr . Jaroslavem Z . (NPÚ) sděleno, že v případě, že by došlo k realizování zateplení, připadá v úvahu jediná možnost, a to, že bude
vizuálně obnoveno původní řešení, včetně
identické profilace říms a okenních šambrán .
Na základě uvedeného, z čehož se stěžovatelka důvodně domnívala, že zateplení objektu
není vyloučeno, předložila záměr na opravu
a současně zateplení fasády do ulice A . Chvoj-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016
31 . 1 . 2014 jí bylo
Mgr . Jaroslavem Z . (NPÚ) sděleno, že v případě, že by došlo k realizování zateplení, připadá v úvahu jediná možnost, a to, že bude
vizuálně obnoveno původní řešení, včetně
identické profilace říms a okenních šambrán .
Na základě uvedeného, z čehož se stěžovatelka důvodně domnívala, že zateplení objektu
není vyloučeno, předložila záměr na opravu
a současně zateplení fasády do ulice A . Chvoj-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016
ky a zateplení fasády do dvorního traktu se
zachováním původního rázu a profilace prvků dle projektové dokumentace vypracované v únoru 2014 . Stěžovatelka předložila ve
správním řízení tři varianty zateplení: 1 . polystyren (100mm), 2 . minerální vata s podélnými vlákny (100mm), 3 . kontaktní zateplovací
systém Weber therm plus ultra (60mm) . Zároveň navrhla vizuální obnovení původního
architektonického členění fasády do ulice
A . Chvojky, které by bylo zhotoveno z prefabrikátů . Zrnitost tenkovrstvé probarvené
omítkoviny uzavírající zateplovací systém se
předpokládal nejjemnější, tj . 1 mm, z důvodu zachování původního povrchu – vápenocementové štukové omítky; barevný odstín
měl být totožný jako fasáda ze strany do Mírového náměstí, tj . kombinace kávově světlé
a tmavé . NPÚ však až poté, kdy stěžovatelka
učinila tyto kroky, dne 26 . 2 . 2014 tvrdil, že
pokud jde o stanovisko Mgr . Jaroslava Z . ze
dne 31 . 1 . 2014, nelze ho v žádném případě
chápat jako příslib akceptace zateplení fasády . Stěžovatelka byla však přesvědčena, že
pokud zde existují dvě protichůdná tvrzení
téhož úřadu, došlo k porušení § 3 správního
řádu a správní orgán nevedl řízení tak, aby
posílil důvěru účastníka ve správnost správního rozhodnutí .
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační
stížnosti uvedl, že v rámci celého správního
obvodu postupuje v řízeních, v nichž došlo
k zamítnutí zateplení fasád u objektů, které
nejsou kulturními památkami, ale nacházejí
se v památkových zónách a rezervacích, stejně . Ve všech případech bylo zamítnuto povolení zateplení členěných fasád na objektech
v památkových zónách na území Libereckého kraje; členěnými fasádami se rozumí fasády, které jsou členěny horizontálně (např .
římsami, sokly) či vertikálně (např . pilastry,
okny, dveřmi) anebo více zdobeny (frontony, maskarony, sochařská výzdoba) . V současné době bývá povolováno zateplení fasád
v památkových zónách pouze u utilitárních
fasád (tedy fasád bez členění – římsy, pilastry), pouze okna, která nejsou nijak esteticky
v rámci fasády zdůrazněna, nebo fasád zcela
novodobých u objektů, které nejsou archi-
zumí fasády, které jsou členěny horizontálně (např .
římsami, sokly) či vertikálně (např . pilastry,
okny, dveřmi) anebo více zdobeny (frontony, maskarony, sochařská výzdoba) . V současné době bývá povolováno zateplení fasád
v památkových zónách pouze u utilitárních
fasád (tedy fasád bez členění – římsy, pilastry), pouze okna, která nejsou nijak esteticky
v rámci fasády zdůrazněna, nebo fasád zcela
novodobých u objektů, které nejsou archi-
tektonicky cenné v rámci území (většinou se
jedná o novostavby z 90 . let 20 . století nebo
počátku 21 . století) . Při posuzování daného
případu žalovaný vycházel mimo jiné z § 3
vyhlášky č . 476/1992 Sb ., o prohlášení území
historických jader vybraných měst za památkové zóny, ve znění vyhlášky č . 251/1995 Sb .,
ve které se pro ochranu památkové zóny Jablonec nad Nisou stanovují podmínky ochrany
a péče o památkovou hodnotu zóny, kterou
tvoří zejména význam daného území pro historickou, kulturní a jinou osobitost místa, historické vazby nemovitostí a prostorů a vnější
i vnitřní obraz sídla . Jednou z podmínek je
využití jednotlivých objektů a prostorů, které
musí odpovídat jejich kapacitě a technickým
možnostem a musí být v souladu s památkovou hodnotou zóny . V § 3 písm . d) vyhlášky č . 476/1992 Sb . se ukládá, aby se obnova
a restaurování nemovitostí v zóně prováděly
na základě stavebně historického a restaurátorského průzkumu . Z uvedeného žalovaný
vycházel a posuzoval i hodnotu stavby stěžovatelky a navržené práce týkající se tohoto
objektu, nacházejícího se v centru památkové zóny Jablonec nad Nisou . Žalovaný se domnívá, že požadavek na zachování původní
historické fasády z 30 . let 20 . století je oprávněný a nepřesahuje rámec zákona . Žalovaný
rovněž vycházel z připravovaného opatření
obecné povahy Plánu ochrany městské památkové zóny Jablonec nad Nisou (vydané
dne 15 . 8 . 2014; nabylo účinnosti 4 . 9 . 2014);
v tomto opatření, které bylo vydáno na základě § 6a odst . 1 zákona o památkové péči,
je objekt, o který se jedná, veden jako architektonicky cenná stavba . Na straně 56 citovaného opatření je pod bodem A3 .2 uvedena ochrana architektonicky cenných staveb
v rámci památkové zóny Jablonec nad Nisou
a použití kontaktních zateplovacích systémů v rámci památkové zóny je zde uvedeno
jako nepřípustné . Vzhledem k uvedenému
má žalovaný za to, že nedošlo k prosazování subjektivního zájmu, ale postupoval zcela
v souladu se zákonem a ostatními právními
předpisy, zejm . vyhláškou č . 476/1992 Sb .,
kterou bylo centrum města prohlášeno za
památkovou zónu, a byly stanoveny podmínky jeho ochrany .
ných staveb
v rámci památkové zóny Jablonec nad Nisou
a použití kontaktních zateplovacích systémů v rámci památkové zóny je zde uvedeno
jako nepřípustné . Vzhledem k uvedenému
má žalovaný za to, že nedošlo k prosazování subjektivního zájmu, ale postupoval zcela
v souladu se zákonem a ostatními právními
předpisy, zejm . vyhláškou č . 476/1992 Sb .,
kterou bylo centrum města prohlášeno za
památkovou zónu, a byly stanoveny podmínky jeho ochrany .
Žalovaný nepopírá, že v minulosti došlo
k několika pochybením, kdy bylo povoleno
zateplení fasády v rozporu s kulturně-historickými hodnotami kulturní památky či památkové zóny, nicméně nelze akceptovat, aby
správní orgán pokračoval v chybném postupu; žalovaný zde odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19 . 2 . 2009,
čj . 22 Ca 265/2008-26, podle kterého „benevolence, popř. chybný postup správních úřadů v jiných případech nemůže odůvodňovat
pokračování v případně chybném postupu
i v dalších případech, ale naopak je nutné
zjednat nápravu a takový postup nemůže
být v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu“ .
V případech, kdy bylo zateplení fasády povoleno, se jednalo o utilitární fasády nebo fasády domů, které vznikly v 80 .–90 . letech 20 .
století bez jakékoliv architektonické hodnoty, posuzované v rámci celku, tj . památkové
zóny Jablonec nad Nisou . Žalovaný uvádí, že
stěžovatelka není odborníkem, aby mohla posoudit hodnotu fasád z hlediska památkové
péče . To, zda je fasáda z hlediska chráněného
území cenná, či nikoli, se neodvíjí od toho,
jak to vnímá laická veřejnost; žalovaný dále
popisuje, které stavby jsou z hlediska památkové péče chráněny a z jakých hledisek jsou
posuzovány . Tak tomu bylo i v případě stavby
stěžovatelky; žalovaný připouští, že některá
místa na fasádě potřebují opravu, tuto však
lze provést v rámci běžné údržby .
Ohledně projektové dokumentace žalovaný uvedl, že stěžovatelkou předložený návrh
nevykazoval znaky projektové dokumentace,
nebyl uveden zhotovitel ani číslo zakázky, které je u projektových dokumentací i menšího
rozsahu běžné; autorství Pavla M . se objevuje
až při soudním řízení . Žalovaný uvedl, že stěžovatelkou předložený návrh zateplení neodpovídá současnému řešení fasády, jak vyplývá
jednak z dokumentace samé, kdy není často
zřejmé, k čemu se navrhovaný profil vztahuje, a z poznatků správního orgánu získaných
na místě samém . Pokud se jedná o fotografie, které měly ukazovat stav objektu v ulici
A . Chvojky po provedeném zateplení, dospěl
žalovaný k závěru, že se jedná pouze o barevně upravené fotografie současného stavu,
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
lkou předložený návrh zateplení neodpovídá současnému řešení fasády, jak vyplývá
jednak z dokumentace samé, kdy není často
zřejmé, k čemu se navrhovaný profil vztahuje, a z poznatků správního orgánu získaných
na místě samém . Pokud se jedná o fotografie, které měly ukazovat stav objektu v ulici
A . Chvojky po provedeném zateplení, dospěl
žalovaný k závěru, že se jedná pouze o barevně upravené fotografie současného stavu,
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
a to na základě fotografií pořízených správním orgánem; na fotografiích se nemění síla
zdiva vůči přilehlým objektům; tato dispozice by měla být dle dokumentace současného
stavu alespoň patrná . Žalovaný uvádí, že se již
vyjadřoval opakovaně k výtce stran chybného
použití metodiky vydávané NPÚ; opakuje, že
ji používá pouze jako podporu svých tvrzení,
která však vycházejí primárně z § 6 a § 14 zákona o památkové péči a prováděcích vyhlášek, konkrétně z vyhlášky č . 66/1988 Sb ., kterou se provádí zákon č . 20/1987 Sb ., o státní
památkové péči, a vyhlášky č . 476/1992 Sb .
Vzhledem k všeobecnosti ustanovení zákona o památkové péči i prováděcích vyhlášek je však třeba opírat se právě o odborné
podklady vydávané NPÚ, neboť takovou šíři
odborných podkladů není možno včlenit do
zákona a ani to není účelné . NPÚ není správním orgánem, ale pouhou odbornou organizací, která není při svém rozhodování vázána
správním řádem, ale pouze ustanoveními
zákona o památkové péči . Její postavení je
upraveno v § 32 citovaného zákona, dle standardní metodiky postupuje NPÚ při vydávání
svých vyjádření . Písemnými vyjádřeními vydávanými ve správním řízení dle § 14 odst . 6
zákona o památkové péči se pak řídí i příslušný orgán státní památkové péče .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
V.
Posouzení věci
Nejvyšším správním soudem
( . . .) Stěžovatelka v kasační stížnosti v podstatě opakovaně vznáší námitky, které uplatnila již v odvolání a následně v žalobě . V obecné rovině vytýká krajskému soudu nesprávné
posouzení právní otázky, dále mu vytýká,
že nesprávně aproboval žalovaným nedostatečně zjištěný skutkový stav a nepřihlédl
k vadám řízení, mimo jiné ke změně správní
praxe, přitom pro tyto vady měl krajský soud
rozhodnutí žalovaného zrušit . (…)
Stěžovatelka především namítá porušení § 3 a § 7 správního řádu a dovolává se
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016
nestranného postupu žalovaného vůči všem
účastníkům, poukazuje na případy dříve povolených zateplení fasád, a to i u památkově
chráněných objektů . Poukazuje na předchozí
kladné vyjádření zástupce NPÚ k otázce možného zateplení fasády, resp . existenci dvou
protichůdných vyjádření NPÚ . Dále zpochybňuje odborné vyjádření NPÚ, konkrétně
namítá, že nebylo přihlédnuto ke skutečnému obsahu projektové dokumentace, byla
neobjektivně posouzena hodnota objektu
(nejedná se o památkově chráněný objekt ani
o objekt mimořádné hodnoty) . Stěžovatelka
rovněž polemizuje s odborností a správností
vyjádření NPÚ .
e na předchozí
kladné vyjádření zástupce NPÚ k otázce možného zateplení fasády, resp . existenci dvou
protichůdných vyjádření NPÚ . Dále zpochybňuje odborné vyjádření NPÚ, konkrétně
namítá, že nebylo přihlédnuto ke skutečnému obsahu projektové dokumentace, byla
neobjektivně posouzena hodnota objektu
(nejedná se o památkově chráněný objekt ani
o objekt mimořádné hodnoty) . Stěžovatelka
rovněž polemizuje s odborností a správností
vyjádření NPÚ .
Nejvyšší správní soud konstatuje, že veškeré opakované námitky stěžovatelky byly
již posouzeny jak žalovaným, tak krajským
soudem . Nejvyšší správní soud neshledal
v právních a skutkových závěrech žalovaného, potažmo krajského soudu pochybení,
která by zakládala nezákonnost napadeného
rozhodnutí, potažmo napadeného rozsudku
krajského soudu .
V projednávané věci není sporu, že objekt stěžovatelky není kulturní památkou,
není spor ani o tom, že se však jedná o objekt,
který se nachází v městské památkové zóně .
Podle § 6 odst . 1 zákona o památkové péči
„[ú]zemí sídelního útvaru nebo jeho části
s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku,
které vykazují významné kulturní hodnoty,
může Ministerstvo kultury po projednání
krajským úřadem prohlásit za památkovou
zónu a určit podmínky její ochrany“ . Při posuzování daného případu žalovaný vycházel
z vyhlášky č . 476/1992 Sb . ve znění vyhlášky
č . 251/1995 Sb .; v § 1 této vyhlášky je území
historických jader měst zde vymezených –
mezi nimi i Jablonec nad Nisou – prohlášeno
za památkovou zónu; v § 3 se potom stanovují podmínky ochrany a péče o památkovou
hodnotu zóny, kterou tvoří zejména význam
daného území pro historickou, kulturní a jinou osobitost místa, historické vazby nemovitostí a prostorů a vnější i vnitřní obraz sídla;
mimo jiné se zde uvádí, že „využití jednotlivých objektů a prostorů musí odpovídat
jejich kapacitě a technickým možnostem
a musí být v souladu s památkovou hodnotou zóny“ [§ 3 písm . c) citované vyhlášky] .
nu; v § 3 se potom stanovují podmínky ochrany a péče o památkovou
hodnotu zóny, kterou tvoří zejména význam
daného území pro historickou, kulturní a jinou osobitost místa, historické vazby nemovitostí a prostorů a vnější i vnitřní obraz sídla;
mimo jiné se zde uvádí, že „využití jednotlivých objektů a prostorů musí odpovídat
jejich kapacitě a technickým možnostem
a musí být v souladu s památkovou hodnotou zóny“ [§ 3 písm . c) citované vyhlášky] .
Zákon o památkové péči v § 14 odst . 2
stanoví, že „[v]vlastník (správce, uživatel)
nemovitosti, která není kulturní památkou,
ale je v památkové rezervaci, v památkové
zóně nebo v ochranném pásmu nemovité
kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo
památkové zóny […], je povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénním úpravám, umístění nebo odstranění zařízení,
odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního
úřadu obce s rozšířenou působností, není-
-li tato jeho povinnost podle tohoto zákona
nebo na základě tohoto zákona vyloučena (§ 6a, § 17) “ . „V závazném stanovisku
[…] se vyjádří, zda práce tam uvedené jsou
z hlediska zájmů státní památkové péče
přípustné, a stanoví se základní podmínky,
za kterých lze tyto práce připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet ze
současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat
při umožnění realizace zamýšleného záměru“ (§ 14 odst . 3 zákona o památkové péči) .
Zákon o památkové péči nestanoví konkrétní
pravidla, jak při vydání závazného stanoviska
postupovat, vychází především z účelu prohlášení památkové zóny, kterým je obecně
(podle § 6 citovaného zákona) ochrana kulturních hodnot konkrétního území, a dále
z vyhlášky č . 476/1992 Sb ., o prohlášení
území historických jader vybraných měst za
památkové zóny, kterou došlo k vyhlášení
památkové zóny v Jablonci nad Nisou . Z § 3
uvedené vyhlášky lze dovodit, že při stavební
činnosti je třeba chránit památkovou hodnotu zóny, kterou tvoří zejména význam daného území pro historickou, kulturní a jinou
osobitost místa, historické vazby nemovitostí
a prostorů a vnější i vnitřní obraz konkrétního sídla .
Z hlediska památkové ochrany je klíčové
zachování adekvátního vzhledu nemovitosti, která se nachází na území památkové re-
vyhlášení
památkové zóny v Jablonci nad Nisou . Z § 3
uvedené vyhlášky lze dovodit, že při stavební
činnosti je třeba chránit památkovou hodnotu zóny, kterou tvoří zejména význam daného území pro historickou, kulturní a jinou
osobitost místa, historické vazby nemovitostí
a prostorů a vnější i vnitřní obraz konkrétního sídla .
Z hlediska památkové ochrany je klíčové
zachování adekvátního vzhledu nemovitosti, která se nachází na území památkové re-
zervace nebo zóny, tj . vzhledu v širším slova
smyslu původního . Původnost může být někdy výrazem postupného vrstvení různých
architektonických proměn dotyčné stavby,
takže památkově cenný je právě stav památky
zrcadlící proces těchto postupných proměn,
jindy zase výrazem jejího prvotního architektonického ztvárnění, takže památkově cenná
je právě ona prvotní, v užším slova smyslu
původní, podoba . Prostředkem k dosažení
adekvátního vzhledu je i původnost materiálů či technologií použitých při stavebních
zásazích do dotyčné nemovitosti . Původnost
vzhledu a v menší míře i původnost materiálů
či technologií mají v rámci památkové ochrany zásadní váhu a musí být v rámci rozhodovací činnosti správního orgánu na úseku
památkové ochrany zohledněny . Uchování
památkově chráněné nemovitosti, včetně nemovitosti, jež sice sama není kulturní památkou, ale nachází se na území památkové zóny,
ve stavu z hledisek památkové ochrany žádoucím nepochybně v řadě případů znamená zvýšené náklady pro jejího vlastníka oproti nákladům, které by musel vynaložit, pokud
by dotyčná nemovitost památkově chráněna
nebyla (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu čj . 7 As 43/2009-52) .
Posuzování, zda zamýšlená úprava, v daném případě zateplení fasády objektu nacházejícího se v městské památkové zóně na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale
je v památkové zóně, je slučitelná se zájmy památkové ochrany, je proces, v němž má orgán
památkové péče nepochybně významný prostor pro správní uvážení . To musí přirozeně
být založeno v první řadě na odborné kompetenci příslušného odborně specializovaného
správního orgánu, který se zabývá ochranou
kulturních památek, a musí tedy vycházet
z hledisek, o nichž v odborné památkářské
obci panuje obecné přesvědčení, že mají být
vzata v úvahu . Takový správní orgán je tedy
nepochybně povinen znát nejnovější odborně relevantní trendy v památkové ochraně
a dokázat zhodnotit, zda a jak mají být v jeho
činnosti aplikovány . Vycházel-li správní orgán při svých úvahách rovněž z metodických
materiálů či odborných publikací, nelze
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
tek, a musí tedy vycházet
z hledisek, o nichž v odborné památkářské
obci panuje obecné přesvědčení, že mají být
vzata v úvahu . Takový správní orgán je tedy
nepochybně povinen znát nejnovější odborně relevantní trendy v památkové ochraně
a dokázat zhodnotit, zda a jak mají být v jeho
činnosti aplikovány . Vycházel-li správní orgán při svých úvahách rovněž z metodických
materiálů či odborných publikací, nelze
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
v tom spatřovat žádnou nezákonnost . Správní
orgán zcela důvodně hledá pro své odborné
rozhodnutí odborné argumenty, které je jistě
možno čerpat mimo jiné i z odborné literatury či jiných odborných materiálů, jedná-li
se o podklady vědecky relevantní a vycházející z aktuálního stavu vědeckého poznání
v daném oboru . Skutečnost, že stěžovatelka
má na hodnocení objektu jiný názor, ještě
neznamená, že odborná vyjádření NPÚ a závěry orgánu památkové péče jsou nezákonné
a nesprávné .
Ze spisového materiálu je nepochybné,
že správní orgány při posouzení žádosti stěžovatelky postupovaly zcela v souladu se zákonem, braly v potaz veškeré relevantní skutečnosti, které podrobily hodnocení a které
se staly podkladem pro vydané rozhodnutí .
V případě soudního přezkumu správního
uvážení správní soud nenahrazuje správní
orgán v jeho odborné kompetenci a nemůže nahradit jeho správní uvážení svým vlastním, ale posuzuje, zda nedošlo ke zneužití či
vybočení z mezí správního uvážení a zda se
správní orgán dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem . Nejvyšší správní
soud se ztotožnil se závěry krajského soudu
v tom, že žalovaný měl pro své rozhodnutí
dostatek relevantních pokladů, z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, jak je
hodnotil; nelze proto přisvědčit stěžovatelce,
že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a je výsledkem svévolného jednání .
Stěžovatelce
lze nepochybně přisvědčit, že správní orgán musí při rozhodování
na úseku památkové ochrany vždy pečlivě
vážit, zda omezení vlastnického práva, kterým je i závazné stanovení, jakým způsobem
vlastník nemovitosti nacházející se na území
památkové rezervace či zóny smí, či naopak
nesmí tuto nemovitost opravit, upravit či
přebudovat, je proporcionální veřejnému zájmu na zachování památkové hodnoty dané
lokality . Vedle zájmu na památkové ochraně
dané nemovitosti stojí zcela nepochybně legitimní zájem vlastníka nemovitosti na jejím
ekonomicky udržitelném a dlouhodobě životaschopném využití, jakož i veřejný zájem
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016
na účelném uspořádání měst . Památková
ochrana tedy nesmí volit extrémní řešení nezohledňující v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy, práva či hodnoty a musí
usilovat o co nejmenší omezení vlastnických
práv dotčených vlastníků nemovitostí, která
ještě vedou k dosažení cíle této ochrany .
timní zájem vlastníka nemovitosti na jejím
ekonomicky udržitelném a dlouhodobě životaschopném využití, jakož i veřejný zájem
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016
na účelném uspořádání měst . Památková
ochrana tedy nesmí volit extrémní řešení nezohledňující v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy, práva či hodnoty a musí
usilovat o co nejmenší omezení vlastnických
práv dotčených vlastníků nemovitostí, která
ještě vedou k dosažení cíle této ochrany .
Veřejný zájem na zachování adekvátního
stavu a vzhledu nemovitosti, která sice nebyla prohlášena kulturní památkou, ale nachází
se na území vymezené památkové zóny, nepochybně plyne právě ze zákona o památkové péči a uvedené vyhlášky Ministerstva kultury . Při posouzení, zda v daném konkrétním
případě změna stavby (stavební úpravy) specifikovaného domu spočívající v zateplení
fasády domu do ulice A . Chvojky je přípustná, neboť je slučitelná s veřejným zájmem na
ochraně památkové zóny, je nepochybně dán
prostor správnímu uvážení orgánu památkové péče; v daném případě správní orgány
z mezí správního uvážení nepřípustným způsobem nevybočily .
Dovolává-li se stěžovatelka porušení zásady stejného zacházení obsažené v § 2 odst . 3
a 4 správního řádu, je třeba konstatovat, že
žalovaný nepopírá, že byla vydána některá
kladná rozhodnutí ohledně zateplení fasád
v minulosti, a to i u objektů, které jsou památkově chráněny . Nicméně nelze přehlédnout,
že sám žalovaný označil tato rozhodnutí dílem za chybná, dílem vysvětlil rozdílnosti jednotlivých případů . Z uvedeného tak nelze dovozovat správní praxi, kterou by bylo nutno
následovat, tím spíše, jednalo-li se v jednotlivých případech o nesprávný postup orgánu
památkové péče . Stěžovatelce lze přisvědčit,
že odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj . 7 As 43/2009-52
není v této souvislosti příliš případný, neboť
zde existovaly skutkové odlišnosti; to však nečiní napadený rozsudek nesprávným . V odkazované věci Nejvyšší správní soud konstatoval: „Pokud tedy správní orgán na základě
racionálních a přezkoumatelných důvodů
dojde k závěru, že jeho dosavadní praxe
v některém ohledu neodpovídala odborným hlediskům, je oprávněn ji do budoucna
změnit, samozřejmě s tím, že se musí týkat
ího soudu čj . 7 As 43/2009-52
není v této souvislosti příliš případný, neboť
zde existovaly skutkové odlišnosti; to však nečiní napadený rozsudek nesprávným . V odkazované věci Nejvyšší správní soud konstatoval: „Pokud tedy správní orgán na základě
racionálních a přezkoumatelných důvodů
dojde k závěru, že jeho dosavadní praxe
v některém ohledu neodpovídala odborným hlediskům, je oprávněn ji do budoucna
změnit, samozřejmě s tím, že se musí týkat
všech případů, jež mají shodnou či obdobnou povahu. Dospěly-li tedy Magistrát města Olomouce a krajský úřad k závěru, že
dosavadní praxe, která ve více případech
umožnila u domů uvnitř olomoucké památkové rezervace nahradit dřevěná okna
okny plastovými, byla z důvodů opřených
o relevantní odborná hlediska nesprávná či
nežádoucí, byl oprávněn ji pro budoucno,
a tedy i ve věci stěžovatele, změnit. Správní
orgán byl v takovém případě také povinen
ve svém rozhodnutí přezkoumatelným způsobem uvést, z jakých důvodů má za to, že
je třeba dosavadní praxi opustit. Této povinnosti správní orgány obou instancí dostály.
Z jejich rozhodnutí je zřejmé, že důvodem
opuštění dosavadní praxe je obava, že větší podíl plastových oken v domech uvnitř
olomoucké památkové rezervace by památkovou hodnotu této lokality znehodnotil,
neboť plastová okna nejsou schopna mít
shodné pohledové charakteristiky jako okna
dřevěná, což ve svém důsledku nežádoucím způsobem mění charakter památkové
rezervace.“ V případě nyní projednávaném,
jak již bylo uvedeno, se nejednalo o změnu
v hodnocení podmínek či hledisek posuzování skutečností rozhodných pro účely památkové ochrany, kterou by správní orgán byl
povinen v intencích odkazovaného judikátu
odůvodnit, tedy o změnu správní praxe, ale
jednalo se o nezákonnou správní praxi, jejíž
následování je nežádoucí, resp . by bylo lze naopak shledat nezákonným . V tomto směru se
proto nelze dovolávat legitimního očekávání,
jak stěžovatelka dovozuje .
Nejvyšší správní soud se zcela shoduje
se stěžovatelkou v tom, že ze zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení
(viz čl . 1 větu první Listiny) vyplývá princip
zásadní vázanosti správního orgánu vlastní
správní praxí v případě, že mu zákon dává
prostor pro uvážení, pokud se taková praxe
vytvořila . Tento princip lze považovat za jeden z vůdčích ústavních principů, jež musí
veřejná správa ve své činnosti respektovat,
našel ostatně své legislativní vyjádření i v § 2
odst . 4 in fine správního řádu . Zároveň je ale
nutno vzít v úvahu, že ne každé rozdílné po-
suzování obdobných situací musí být nutně
libovůlí a neodůvodněně nerovným zacházením . Odchýlit se od určité správní praxe,
jež se případně vytvořila, totiž správní orgán
může, avšak zásadně pouze pro futuro, z racionálních důvodů a pro všechny případy,
kterých se praxí zavedený postup správního
orgánu dotýká .
tně své legislativní vyjádření i v § 2
odst . 4 in fine správního řádu . Zároveň je ale
nutno vzít v úvahu, že ne každé rozdílné po-
suzování obdobných situací musí být nutně
libovůlí a neodůvodněně nerovným zacházením . Odchýlit se od určité správní praxe,
jež se případně vytvořila, totiž správní orgán
může, avšak zásadně pouze pro futuro, z racionálních důvodů a pro všechny případy,
kterých se praxí zavedený postup správního
orgánu dotýká .
Ústavní soud v nálezu ze dne 19 . 3 . 2009,
sp . zn . III . ÚS 2822/07, č . 63/2009 Sb . ÚS, primárně zdůraznil, že „ke znakům právního
státu neoddělitelně patří hodnota právní jistoty a z ní vyplývající princip ochrany důvěry občanů v právo, které jsou v nejobecnější
podobě obsaženy v čl. 1 odst. 1 Ústavy; povaha materiálního právního státu přitom obsahuje s ním rovněž spjatou maximu, podle
níž jestliže někdo jedná v (oprávněné) důvěře v určitý zákon (resp. v právo jako takové),
nemá být ve své důvěře zklamán. Ochrana
jednání učiněného v důvěře v právo pak
předpokládá, že právnická nebo fyzická osoba jedná v důvěře nejen v text relevantního
právního předpisu, ale zejména též v důvěře
v trvající výklad takového předpisu orgány
veřejné moci, včetně (zde) konstantní správní praxe správních úřadů a výkladu práva
podávaného správními soudy. Přehodnocení výkladu ze strany správních úřadů nebo
soudů za nezměněného stavu interpretovaných právních předpisů není vyloučeno,
avšak lze v něm spatřovat závažný zásah
do právní jistoty a intenzitu tohoto zásahu
je nutno vždy posuzovat ve světle konkrétní
situace. Platí však, že změna dlouhodobé
správní praxe nebo soudní judikatury, ale
za nezměněného stavu právních předpisů,
může nastat jen ze závažných a principiálních důvodů směřujících k dosažení určité
právem chráněné hodnoty; v žádném případě se však tak nesmí dít svévolně.“
Účastník řízení se však nepochybně před
správním orgánem může dovolávat obdobného zacházení jako v předchozích srovnatelných případech jen tehdy, byl-li tento předchozí postup správního orgánu v souladu se
zákonem . To znamená, že se nemůže domáhat, aby správní orgán nadále dodržoval svoji
předchozí nezákonnou správní praxi, i když
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
Společnost s ručením omezeným CORSO proti Krajskému úřadu Libereckého kraje o zá- vazné stanovisko orgánu památkové péče, o kasační stížnosti žalobkyně . soudu ze dne 17 . 2 . 2015, čj . 7 Azs 13/2015-
-28, č . 3215/2015 Sb . NSS) . Katastrální zákon
z roku 1992 prominutí zmeškání lhůty k podání námitek nevylučuje . Podle § 41 odst . 2
správního řádu lze ovšem žádost o navrácení
v předešlý stav podat pouze ve lhůtě 15 dnů
ode dne, kdy taková překážka pominula,
a nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy
měl být úkon učiněn . Žalobkyně mohla podat
žádost o navrácení v předešlý stav společně
s námitkami nejpozději v jednoroční objektivní lhůtě, která uplynula dne 19 . 12 . 2012 .
Za situace, kdy žalobkyně věděla o tom, že
obnova katastrálního operátu byla zahájena a účastnila se osobně zjišťování průběhu
hranic dne 5 . 5 . 2011, bylo po ní možno spravedlivě požadovat, aby se i v případě nedoručení oznámení sama aktivně zajímala o výsledky obnovy katastrálního operátu . V této
souvislosti lze poukázat i na skutečnost, že
žalobkyně sama neuvedla, kdy se o vyložení
obnoveného katastrálního operátu dozvěděla . Z jejího podání, kterým se domáhala účastenství v řízení o námitkách uplatněných
manželi J ., vyplývá, že o něm věděla nejpozději dne 16 . 5 . 2013, kdy tuto žádost podala k § 2 odst . 4 správního řádu (č . 500/2004 Sb .)