k čl. 9 odst. 2 a 3 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, vyhlášené pod č. 124/2004 Sb. m. s. (v textu též „Aarhuská úmluva“ nebo „Úmluva“) k čl. 10a Směrnice Rady ze dne 27. června 1985, o posuzování vlivů některých veřejných a sou- kromých záměrů na životní prostředí (85/337/EHS), ve znění Směrnice Evropského parla- mentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 Občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, má právo na přístup k soudu dle $ 65 odst. 2 s. ř. s. za účelem přezkumu rozhodnutí správních orgánů v řízeních, kterými jsou dotčeny zájmy ochrany pří- rody a krajiny, avšak pouze za splnění podmínek předepsaných v $ 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (zejména musí oznámit svou účast v ří- zení před správním orgánem), a dalších podmínek předepsaných soudním řádem správním [zejména $ 68 písm. a) s. ř. s., tedy vyčerpání řádných opravných pro- středků]. Při nesplnění uvedených podmínek se občanská sdružení nemohou domáhat přezkumu rozhodnutí správních orgánů na základě $ 66 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s čl. 9 odst. 2 nebo 3 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodo- vání a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, vyhlášené pod č. 124/2004 Sb. m. s., nebo ve spojení s čl. 10a Směrnice Rady ze dne 27. června 1985, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (85/337/EHS), neboť tato ustanovení předpokládají splnění výše uvedených podmí- nek stanovených vnitrostátními právními předpisy.
k čl. 9 odst. 2 a 3 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, vyhlášené pod č. 124/2004 Sb. m. s. (v textu též „Aarhuská úmluva“ nebo „Úmluva“) k čl. 10a Směrnice Rady ze dne 27. června 1985, o posuzování vlivů některých veřejných a sou- kromých záměrů na životní prostředí (85/337/EHS), ve znění Směrnice Evropského parla- mentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 Občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, má právo na přístup k soudu dle $ 65 odst. 2 s. ř. s. za účelem přezkumu rozhodnutí správních orgánů v řízeních, kterými jsou dotčeny zájmy ochrany pří- rody a krajiny, avšak pouze za splnění podmínek předepsaných v $ 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (zejména musí oznámit svou účast v ří- zení před správním orgánem), a dalších podmínek předepsaných soudním řádem správním [zejména $ 68 písm. a) s. ř. s., tedy vyčerpání řádných opravných pro- středků]. Při nesplnění uvedených podmínek se občanská sdružení nemohou domáhat přezkumu rozhodnutí správních orgánů na základě $ 66 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s čl. 9 odst. 2 nebo 3 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodo- vání a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, vyhlášené pod č. 124/2004 Sb. m. s., nebo ve spojení s čl. 10a Směrnice Rady ze dne 27. června 1985, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (85/337/EHS), neboť tato ustanovení předpokládají splnění výše uvedených podmí- nek stanovených vnitrostátními právními předpisy.
C.) Na to navazuje posouzení správnosti právního názoru městského soudu, který do- vodil, že stěžovatel není aktivně legitimován k podání správní žaloby proto, že se neúčast- 192 nil řízení vedeného vládou ve věci předmět- né výjimky. Stěžovatel naproti tomu dovozo- val, že se řízení účastnit nemohl, protože do- šlo ke změně vnitrostátní legislativy ($ 43 zákona č. 114/1992 Sb.) a o výjimkách nyní rozhoduje vláda. Protože si stěžovatel změny „nevšiml“, nepodal vládě žádost dle $ 70 odst. 2, proto se o řízení nedozvěděl a nemohl se ří- zení účastnit. Navíc uvádí, že vláda rozhodla usnesením, žádné správní řízení, kterého by se mohl účastnit, nebylo vedeno. Aktivní legi- timace stěžovatele navíc má vyplývat přímo z čl. 9 odst. 2 a 3 Aarhuské úmluvy a čl. 10a směrnice 85/337/EHS ve spojení s $ 66 odst. 3 s. ř. s. (zvláštní žalobní legitimace k ochraně veřejného zájmu). Argumentace stěžovatele není správná. Dle čl. 2 bodu 5 Aarhuské úmluvy stanoví vnitrostátní předpisy požadavky, které musí splnit nevládní organizace, aby byly považo- vány za dotčenou veřejnost a měly přístup k soudu dle čl. 9 (odst. 2) Úmluvy. Totéž sta- noví ve čl. 1 bod 2 i uvedená směrnice. Pokud tedy stanoví česká legislativa a judikatura podmínku předchozí účasti ve správním říze- ní jako podmínku pro aktivní legitimaci, je to zcela v souladu s uvedenými mezinárodními, resp. komunitárními předpisy. Možnost stanovit podmínku přístupu k soudnímu řízení ve formě účasti na před- chozím správním řízení stanoví sama Aarhus- ká úmluva. V čl. 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy se odkazuje na přezkoumání jakýchkoli rozhod- nutí, aktů nebo nečinnosti a přitom se nevy- lučuje možnost předběžného přezkoumání správním orgánem a není ovlivněn požada- vek, aby byly vyčerpány postupy správního přezkoumávání před předáním věci k soud- nímu přezkoumání tam, kde to vnitrostátní právo vyžaduje. Z implementační příručky k Aarhuské úmluvě (The Aarhus Convention: An Imple- mentation Guide, United Nations, New York and Geneva 2000) plyne, že přístup k soudní ochraně, který zakotvuje, především zname- ná, že dotčená veřejnost má vůbec k dispozi- ci právní mechanismy přezkoumání případ- ného porušení práva na informace a práva na účast na rozhodování v otázkách životního práva podle této Úmluvy a vnitrostátního práva životního prostředí (str. 125). Tyto pod- mínky Česká republika jednoznačně splňuje. Občanským sdružením podle českého práva (jímž je i stěžovatel) je přiznáno právní posta- vení s možností brojit proti rozhodnutím po- rušujícím jejich práva nebo zákon. Podstatné v souzené věci je, že právo na soudní ochranu neexistuje osaměle, nezávis- le a bez dalších souvislostí. Vždy je vázáno na právo na přístup k informacím a právo účasti při rozhodování v otázkách životního pro- středí. Váže se tedy na oprávnění deklarovaná v čl. 4a 6 a další Aarhuské úmluvy a konkrét- ně přiznaná vyplývající vnitrostátní legislati- vou (zde zákonem č. 114/1992 Sb., ustanove- ním $ 70). Aarhuská úmluva poskytuje výslovně smluvním stranám volnost v tom, jak si uvedená práva a procesní postupy k je- jich ochraně uvedou do svých vnitrostátních úprav Implementační příručka k Aarhuské úmluvě, str. 123) a jak přizpůsobí svou právní úpravu Aarhuské úmluvě. Úmluva totiž poskytuje jen obecné zásady a povinnosti ukládá skrze vnitrostátní legislativu. Přímo nestanovila konkrétní ustanovení o právní (soudní) ochraně a přezkumu jmenovaných aktů a pouze odkazuje na vnitrostátní právní úpravy, jimž nepřikazuje jmenovitě a strikt- ně, jak má přezkum předmětných aktů vypa- dat. Důvodem je skutečnost, že přezkumné systémy stran Úmluvy se liší, proto není ani možné vnucovat jim (např. nesystematicky) nějaké detailní, třebas až cizorodé a nezapa- dající postupy. Ustanovení čl. 9 odst. 3 Úmluvy předvídá nikoli svou přímou použitelnost pro osoby z řad veřejnosti, ale výslovně stanoví, aby stra- ny Úmluvy zajistily přístup ke správním a soudním řízením proti těm aktům, které jsou v rozporu s vnitrostátním právem týkají- cím se životního prostředí. Úmluva tedy vnit- rostátní právo a samostatnou úpravu států předpokládá a respektuje. Tím si sama udává v tomto ustanovení charakter smlouvy, která není uplatnitelná přímo (selfexecuting) a ne- má nástroje svého prosazování. Má pouze po- 9 Publikován pod č. 18/2003 Sb. ÚS. všechný ráz a otevírá prostor pro politické uvážení zákonodárce strany Úmluvy při vy- tváření příslušné legislativy (obdobně rozho- doval u mezinárodní úmluvy, která není pří- mo uplatnitelná, Ústavní soud nálezem ze dne 5. 2. 2003 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 34/02). Přímou aplikovatelnost Aarhuské úmluvy vy- loučil rovněž Nejvyšší správní soud v rozsud- ku ze dne 29. 3. 2007, čj. 2 As 12/2006-111 (dostupné na www.nssoud.cz), kde bylo tak- též zdůrazněno, že adresátem Úmluvy je stát a jeho veřejná moc, anebo v usnesení ze dne 24. 1. 2007, čj. 3 Ao 2/2007-42 (dostupné na www.nssoud.cz), v němž Nejvyšší správní soud zdůraznil, že požadavek přímé aplikace znamená, že ustanovení mezinárodní smlou- vy jsou konstruována natolik určitě a jasně, že z nich lze vyvodit práva a povinnosti vnitro- státních subjektů, aniž by bylo třeba nějakých vnitrostátních opatření. Jádrem věci v posuzovaném případě není porušení práva tak, jak jej předvídá Aarhuská úmluva. Právo na soudní přezkum přiznává Úmluva v těch případech, kdy došlo k poru- šení hmotného nebo procesního práva v ří- zeních o poskytnutí informací či ohledně účasti dotčené veřejnosti na rozhodování v otázkách životního prostředí. K tomu však v souzené věci rovněž nedošlo. Vláda vydala předmětné usnesení v souladu s $ 43 zákona č. 114/1992 Sb. v řízení, v němž stěžovatel ne- byl účastníkem, a v řízení, o jehož existenci či zahájení stěžovatel informován být nemusel, neboť o to vládu nežádal. Implementační příručka dále uvádí, že existují země, kde platí zásada subsidiarity, tj. nutnosti vyčerpání všech opravných pro- středků ve správním řízení (str. 130 příruč- ky) před zahájením soudního řízení. Pokud takový požadavek vnitrostátní úprava obsa- huje, Úmluva jej výslovně povoluje. Český právní řád, jmenovitě soudní řád správní, ta- kový požadavek obsahuje jakožto zásadu říze- ní a výslovné ustanovení $ 5 s. ř. s. To říká, že „nestanovíli tento nebo zvláštní zákon ji- nak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání 193 1483 řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon“. Smyslem Úmluvy není v dané oblasti sjed- notit procesní postupy všech jejích stran ve správním i soudním řízení, naopak, Úmluva respektuje tradice a možnosti vnitřních práv- ních úprav současných i budoucích stran. Výše uvedený závěr vyplývá dále i z kom- parace legislativní implementace Úmluvy a směrnice v jiných státech. Německý zákon ze dne 7. 12. 2006 (Gesetz úber ergánzende Vorschriften zu Rechtsbehelfen in Umwel- tangelegenheiten nach der EG-Richilinie 2003/35/EG) stanoví ve svém $ 2 odst. 1 bod 3 jako podmínku žalobní legitimace občan- ských sdružení mj. předchozí účast ve správ- ním řízení, eventuálně protiprávní odepření této účasti. Stěžovatel v daném případě si však svou žádostí účast ve správním řízení ne- zajistil. Obdobnou podmínku stanoví i ra- kouský zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, který byl za účelem implementace směrnice 85/337/EHS novelizován v roce 2005, ve svém $ 19 odst. 10. Uvedený němec- ký zákon sdružením působícím v oblasti ochrany životného prostředí stanoví ($ 3) pro jejich aktivní legitimaci další podmínky, jako například minimální dobu, po kterou jsou v této oblasti činní, rozsah činnosti, uznání zvláštním spolkovým úřadem pro ži- votní prostředí a další. Ze srovnání plyne, že česká vnitrostátní úprava umožňuje prostřednictvím $ 70 záko- na č. 114/1992 Sb. přístup dotčené veřejnosti k informacím a do příslušných správních řízení velmi široce a stanoví pouhou minima- listickou podmínku o tyto informace jedno- duchým způsobem požádat a do předmět- ných řízení se po obdržení informace o jejich vedení přihlásit. Tuto podmínku však v da- ném případě stěžovatel nesplnil a ani neuvádí (a ani ze soudního a správního spisu není pa- trno ničeho), co by bránilo tuto žádost podat. Dne 28. 4. 2004 nabyl účinnosti zákon č. 218/2004 Sb., který zavedl pro žádosti do- tčené veřejnosti podané u správního orgánu lhůtu, po kterou tato žádost platí, a to na je- 194 den rok. Současně stanovil pravomoc rozho- dovat o výjimkách podle $ 43 zákona č. 114/1992 Sb. namísto Ministerstva životní- ho prostředí vládě. Podle spisového materiá- lu byla žádost stěžovatele podána ještě před účinností zákona č. 218/2004 Sb. Žádost o vý- jimku podal Antonín L. vládě dne 30. 6. 2004, tedy až po nabytí účinnosti citovaného záko- na. V souladu se zásadou, že práva náležejí bdělým, bylo na stěžovateli, aby podle nové právní úpravy žádost podal, a tak se mohl stát účastníkem řízení. Stěžovatel je oprávněn účastnit se řízení o územním rozhodnutí o změně užívání po- zemku (čehož i, jak vyplývá z kasační stížnos- ti, využil), může toto rozhodnutí napadnout správní žalobou a v rámci tohoto soudního přezkumu pak soud přezkoumá i zákonnost napadeného rozhodnutí vlády o udělení vý- jimky jakožto podkladového rozhodnutí ve smyslu $ 75 odst. 2 s. ř. s. Tento procesní po- stup není nikterak v rozporu s požadavky Aar- huské úmluvy ani se směrnicí 85/337/EHS. Stěžovatel byl podle jeho stanov občan- ským sdružením založeným s cílem ochrany kvality životního prostředí regionu, přede- vším jeho přírodních složek ve všech jejich rozmanitostech, dále s cílem obnovy a rozvo- je území na principu globálního trvale udrži- telného rozvoje, uchování osobitého rázu krajiny oblasti a působení na ekologické vě- domí obyvatel, jejich vedení k osobní odpo- vědnosti za stav a vývoj životního prostředí regionu. O to více je překvapující, že opome- nul zmíněnou novelu zákona č. 114/1992 Sb. zákonem č. 218/2004 Sb. a nepožádal vládu v souladu s $ 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., aby byl předem informován o všech zamýšle- ných zásazích a zahajovaných správních říze- ních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle to- hoto zákona. Závěrem lze tedy shrnout, že postup městského soudu, který stěžovateli aktivní le- gitimaci v dané věci nepřiznal, byl správný a v souladu se zákony i mezinárodními závaz- ky České republiky. 1484 Akciová společnost: nabídka převzetí Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost k $ 66a a $ 183b odst. 1 obchodního zákoníku k $ 9 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 3. 2006* k $ 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního Ustanovení $ 183b odst. 1 obchodního zákoníku upravuje jednak povinnost akcionáře učinit nabídku převzetí při ovládnutí cílové společnosti ($ 66a obchodní- ho zákoníku), jejíž účastnické cenné papíry jsou kótované, a dále upravuje povin- nost učinit nabídku převzetí v případě, že takto získaný podíl akcionáře (a osob jed- najících s ním ve shodě) na cílové společnosti následně dosáhne nebo překročí hranici dvou třetin a dále tří čtvrtin hlasovacích práv. Tyto povinnosti je třeba rozli- šovat. Jestliže je dle výroku rozhodnutí akcionář sankcionován za porušení povin- nosti učinit nabídku převzetí při překročení podílu tří čtvrtin hlasovacích práv, z odůvodnění rozhodnutí však vyplývá, že má jít o porušení povinnosti učinit na- bídku převzetí při ovládnutí společnosti, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatel- né pro nesrozumitelnost spočívající v rozporu mezi jeho výrokem a odůvodněním [$ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Spolek B. proti vládě České republiky, za účasti Antonína L., o udělení výjimky ze zákazu povolovat změny využití území, o kasační stížnosti žalobce.