I. Přezkoumává-li soud zákonnost správního rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 správního řádu, je povinen učinit předmětem přezkumu
rovněž i zákonnost správního aktu, kterým bylo přezkumné řízení zahájeno. II. Podle § 96 odst. 2 správního řádu se v přezkumném řízení posuzuje soulad rozhodnutí s právními předpisy podle právního stavu a skutkových okolností v době
jeho vydání. Uvedené však nikterak nevylučuje, aby soud ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s.
provedl a doplnil dokazování, má-li za to, že skutkový stav byl správními orgány
zjištěn nedostatečně. Soud může použít i nové důkazy, které sice ve správním řízení
nebyly předloženy, resp. nebyly součástí správního spisu, nicméně jsou schopny
vypovídat o skutkovém stavu v době vydání správního rozhodnutí, a lze jimi tedy
potvrdit nebo vyvrátit skutkový stav, který správní orgán zjistil ve správním řízení. III. Pokud rozpor rozhodnutí s právními předpisy má mít původ výlučně v postupu správního orgánu, aniž by k tomu dotčená osoba svým jednáním jakkoli přispěla, a dotčená osoba je v dobré víře, že rozhodnutí bylo vydáno správným postupem, je třeba její dobrou víru v intencích § 94 odst. 5 a § 99 odst. 2 správního řádu
zohlednit.
I. Přezkoumává-li soud zákonnost správního rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 správního řádu, je povinen učinit předmětem přezkumu
rovněž i zákonnost správního aktu, kterým bylo přezkumné řízení zahájeno. II. Podle § 96 odst. 2 správního řádu se v přezkumném řízení posuzuje soulad rozhodnutí s právními předpisy podle právního stavu a skutkových okolností v době
jeho vydání. Uvedené však nikterak nevylučuje, aby soud ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s.
provedl a doplnil dokazování, má-li za to, že skutkový stav byl správními orgány
zjištěn nedostatečně. Soud může použít i nové důkazy, které sice ve správním řízení
nebyly předloženy, resp. nebyly součástí správního spisu, nicméně jsou schopny
vypovídat o skutkovém stavu v době vydání správního rozhodnutí, a lze jimi tedy
potvrdit nebo vyvrátit skutkový stav, který správní orgán zjistil ve správním řízení. III. Pokud rozpor rozhodnutí s právními předpisy má mít původ výlučně v postupu správního orgánu, aniž by k tomu dotčená osoba svým jednáním jakkoli přispěla, a dotčená osoba je v dobré víře, že rozhodnutí bylo vydáno správným postupem, je třeba její dobrou víru v intencích § 94 odst. 5 a § 99 odst. 2 správního řádu
zohlednit.
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
správy, nikoliv o výkon subjektivních práv
a povinností této právnické osoby . V řízení
o odvodu pro porušení rozpočtové kázně je
dle § 22 zákona o rozpočtových pravidlech
územních rozpočtů výkon veřejné správy výslovně upraven tak, že je stanoven odvolací
orgán, který vystupuje v postavení žalovaného v případném řízení o žalobě ve správním
soudnictví, a z této pozice hájí veřejný zájem
na řádném nakládání s dotacemi poskytnutými z rozpočtu Regionální rady .
[36] Nejvyšší správní soud na základě
výše uvedeného dospěl k závěru, že stěžovatelka v projednávané věci nebyla osobou
zúčastněnou na řízení a krajský soud o této
otázce rozhodl v souladu se zákonem .
Úřad městské části Praha 1 (stavební
úřad) dne 10 . 8 . 2011 rozhodl, že stavba
Praha-Hradčany čp . 163, na pozemku v k . ú .
Hradčany, jejímž vlastníkem je Magdalena Š .,
svým technickým stavem ohrožuje zdraví
a životy osob nebo zvířat, avšak není nutné
ji neodkladně odstranit . Stavební úřad podle
§ 135 odst . 2 stavebního zákona z roku 2006
nařídil vlastníku stavby provedení nutných
zabezpečovacích prací a zároveň podle § 141
odst . l téhož zákona nařídil vlastníkům sousedních staveb (osoby zúčastněné na řízení)
povinnost strpět provádění udržovacích prací na stavbě, které mohou zasáhnout do jejich
práv, a to v nezbytně nutném rozsahu . Proti
tomuto rozhodnutí nebylo podáno odvolání,
nabylo tak právní moci . Osoby zúčastněné
na řízení následně podaly podnět k přezkoumání pravomocného rozhodnutí stavebního
úřadu s tím, že se nejedná o nutné zabezpečovací práce, ale o práce, které by vyžadovaly
stavební povolení, přitom s vlastníky sousedních nemovitostí nebylo jednáno .
Dne 24 . 8 . 2012 bylo vydáno usnesení
o zahájení přezkumného řízení dle § 94
správního řádu, které bylo doručeno žalobkyni do vlastních rukou dne 31 . 8 . 2012; téhož dne bylo doručeno i osobám zúčastněným na řízení . Proti tomuto usnesení podala
žalobkyně dne 6 . 9 . 2012 odvolání . Odvolání
bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 17 . 12 .
2012 zamítnuto; výrok usnesení o zahájení
přezkumného řízení byl doplněn o nový text
s uvedením data narození a adresy žalobkyně
jako účastnice přezkumného řízení, jakožto
právní nástupkyně Magdaleny Š . ml . Proti
rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, která byla usnesením Městského soudu
v Praze ze dne 30 . 1 . 2014, sp . zn . 9 A 29/2013,
odmítnuta .
V přezkumném řízení Magistrát hlavního
města Prahy, odbor stavební, rozhodnutím ze
dne 25 . 9 . 2012 zrušil rozhodnutí stavebního
úřadu ze dne 10 . 8 . 2011 s účinky k právní
moci přezkoumávaného rozhodnutí a věc
vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení .
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný neshledal důvodným . Žalovaný nicméně provedl změnu ve
stského soudu
v Praze ze dne 30 . 1 . 2014, sp . zn . 9 A 29/2013,
odmítnuta .
V přezkumném řízení Magistrát hlavního
města Prahy, odbor stavební, rozhodnutím ze
dne 25 . 9 . 2012 zrušil rozhodnutí stavebního
úřadu ze dne 10 . 8 . 2011 s účinky k právní
moci přezkoumávaného rozhodnutí a věc
vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení .
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný neshledal důvodným . Žalovaný nicméně provedl změnu ve
výroku rozhodnutí, jejímž důvodem bylo formální pochybení Magistrátu hlavního města
Prahy spočívající v neúplném označení účastníků přezkumného řízení dle § 27 odst . 1
správního řádu . V daném případě ve výroku I .
rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 10 . 8 .
2011 chybělo datum narození fyzické osoby
(Magdaleny Š .), přičemž uvedené pochybení
podle žalovaného ve vztahu k určitosti výrokové části rozhodnutí stavebního úřadu je
o to závažnější, že na dané adrese bydlí dvě fyzické osoby stejného jména a příjmení (matka a dcera) . Žalovaný rovněž napravil pochybení Magistrátu hlavního města Prahy, které
shledal v tom, že vedle zrušení rozhodnutí
stavebního úřadu ze dne 10 . 8 . 2011 pro jeho
rozpor s právními předpisy Magistrát hlavního města Prahy současně věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení . Podle žalovaného stavební úřad porušil ve vztahu k oběma
výrokům rozhodnutí ze dne 10 . 8 . 2011 § 46
odst . 1 správního řádu ve spojení s § 192
odst . 1 stavebního zákona z roku 2006 . V důsledku tohoto porušení právních předpisů,
tj . že stavební úřad neoznámil účastníkům
obou správních řízení, vedených z moci
úřední, tj . řízení dle § 135 odst . 2 a dle § 141
odst . 1 stavebního zákona z roku 2006, jejich
zahájení, nedošlo k jejich zahájení, a tedy
není možné vedle zrušení rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 10 . 8 . 2011 (které nemělo,
resp . nemohlo být vzhledem k výše uvedenému porušení právních předpisů vůbec vydáno) věc vrátit stavebnímu úřadu k dalšímu
řízení . Žalovaný proto v této části rozhodnutí
Magistrátu hlavního města Prahy změnil .
Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28 .
1 . 2013 podala žalobkyně u Městského soudu v Praze žalobu, kterou městský soud zamítl rozsudkem ze dne 26 . 8 . 2015, čj . 10 A
63/2013-192 . Stran namítané záměny účastníků odkázal městský soud na rekapitulovaný
obsah správního spisu . Usnesení o zahájení
přezkumného řízení, tedy úkon, jímž se zahajuje řízení, bylo adresováno v souladu s tím,
jak byl označen adresát povinnosti plynoucí z rozhodnutí o nařízení zabezpečovacích
prací . Z obsahu doručenky (zjevná totožnost
podpisu) vyplývá, že usnesení převzala žalob-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/2 016
6 . 8 . 2015, čj . 10 A
63/2013-192 . Stran namítané záměny účastníků odkázal městský soud na rekapitulovaný
obsah správního spisu . Usnesení o zahájení
přezkumného řízení, tedy úkon, jímž se zahajuje řízení, bylo adresováno v souladu s tím,
jak byl označen adresát povinnosti plynoucí z rozhodnutí o nařízení zabezpečovacích
prací . Z obsahu doručenky (zjevná totožnost
podpisu) vyplývá, že usnesení převzala žalob-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/2 016
kyně a svou procesní reakcí (podání odvolání) zjevně osvědčila, že neměla pochybnost
o tom, že právě ona je účastníkem řízení . Ve
správním spisu, který byl soudu předložen,
není jakýkoliv doklad o tom, že by usnesení
o zahájení přezkumného řízení bylo doručováno její dceři . V rozhodnutí ze dne 17 . 12 .
2012 pak žalovaný pouze upřesnil označení
účastníků řízení a žalobkyni identifikoval
datem narození a uvedením údaje, že jde
o právní nástupkyni předchozího vlastníka
předmětné nemovitosti (dcera totožného
jména a příjmení) . Tento úkon dle městského
soudu nelze považovat za jakoukoliv záměnu
účastníků řízení, neboť od počátku bylo přezkumné řízení zjevně vedeno se žalobkyní,
nikoliv s jinou osobou . Městský soud neshledal důvodné ani námitky ohledně tvrzeného
nedodržení lhůty podle § 96 správního řádu,
ani ohledně nepříslušnosti správního orgánu, který přezkumné řízení prováděl . K namítanému opomenutí právního zastoupení
žalobkyně a v důsledku toho nesprávnému
doručování městský soud poukázal na to,
že zmíněná vada měla podle obsahu žalobní
námitky stíhat usnesení o zahájení přezkumného řízení, jež však není předmětem žaloby .
Jde tak o námitku míjející se s předmětem
soudního přezkumu vymezeného žalobou
(věcně se jí ostatně zabýval žalovaný ve svém
rozhodnutí ze dne 17 . 12 . 2012) . Nadto žalobkyně nijak nespecifikuje, jaký vliv měla mít
tato namítaná vada na zákonnost nyní napadeného rozhodnutí, resp . rozhodnutí jemu
předcházejícího . Městský soud s odkazem na
§ 96 odst . 2 správního řádu, podle kterého
se v přezkumném řízení soulad rozhodnutí
s právními předpisy posuzuje podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho
vydání, nepřisvědčil ani námitce stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu (správní orgány nezhodnotily skutkový stav existující k datu vydání rozhodnutí v přezkumném
řízení, zejména to, že do zahájení přezkumného řízení 24 . 8 . 2012 byla realizována podstatná část nařízených zabezpečovacích prací, tedy že došlo k podstatné a zásadní změně,
neboť dům čp . 163 přestal ohrožovat zdraví
a životy osob nebo zvířat a jako stavba byl přiveden do stavu statické stabilizace, vybavený
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
ěného skutkového stavu (správní orgány nezhodnotily skutkový stav existující k datu vydání rozhodnutí v přezkumném
řízení, zejména to, že do zahájení přezkumného řízení 24 . 8 . 2012 byla realizována podstatná část nařízených zabezpečovacích prací, tedy že došlo k podstatné a zásadní změně,
neboť dům čp . 163 přestal ohrožovat zdraví
a životy osob nebo zvířat a jako stavba byl přiveden do stavu statické stabilizace, vybavený
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
ochranou proti povětrnostním vlivům) . S odkazem na § 99 odst . 2 správního řádu městský
soud neshledal důvodné ani námitky stěžovatelky ohledně zpětných účinků rozhodnutí
vydaného v přezkumném řízení k právní
moci přezkoumávaného rozhodnutí . Co se
týče namítané vady výroku rozhodnutí v části
(ne)vrácení věci stavebnímu úřadu, konstatoval městský soud, že zrušení přezkoumávaného rozhodnutí a vrácení věci příslušnému
orgánu připadá v úvahu zásadně pouze tehdy, pokud přezkumný orgán po posouzení
spisového materiálu podle § 96 odst . 2 správního řádu zjistí, že nelze nápravy dosáhnout
změnou rozhodnutí, neboť jsou zde závažné
nedostatky při zjišťování stavu věci, které
nelze v přezkumném řízení napravit, nebo
je rozhodnutí pro svou nesrozumitelnost
nepřezkoumatelné, přičemž lze předpokládat, že tyto nedostatky bude možné v novém
řízení odstranit . Zrušení přezkoumávaného
rozhodnutí bez dalšího je tedy zcela legitimní
reakcí přezkumného orgánu na situace, kdy
je přezkoumávané rozhodnutí nezákonné,
přičemž příčiny této nezákonnosti již nelze
odstranit . V případě nezákonnosti rozhodnutí podle § 135 odst . 2 stavebního zákona
z roku 2006 je tak zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení bez dalšího přiléhavým řešením . Ohledně namítané absence správního
uvážení a (ne)poměření zájmů ve smyslu § 2
odst . 4 správního řádu městský soud uvedl,
že obsahově byly tyto námitky v zásadě vypořádány již ve vztahu k námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu v přezkumném
řízení . Okolnosti, na něž stěžovatelka poukazuje, nejsou z hlediska § 99 odst . 2 správního řádu dle soudu relevantní, rovněž tak nejsou relevantní ve vztahu k hlediskům, podle
nichž se rozhodnutí v přezkumném řízení
přezkoumává .
Proti rozsudku městského soudu podala
žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost,
ve které namítala záměnu v osobách účastníků řízení, nedodržení lhůty podle § 96
správního řádu, vady přezkumného řízení,
opomenutí zastoupení stěžovatelky v řízení,
neúplné zjištění skutečného stavu věci, nesprávné právní posouzení, vadnost výroku
rozhodnutí žalovaného o zpětných účincích
a o (ne)vrácení věci .
nutí v přezkumném řízení
přezkoumává .
Proti rozsudku městského soudu podala
žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost,
ve které namítala záměnu v osobách účastníků řízení, nedodržení lhůty podle § 96
správního řádu, vady přezkumného řízení,
opomenutí zastoupení stěžovatelky v řízení,
neúplné zjištění skutečného stavu věci, nesprávné právní posouzení, vadnost výroku
rozhodnutí žalovaného o zpětných účincích
a o (ne)vrácení věci .
Co se týče nesprávného zjištění skutkového stavu, soud dle stěžovatelky interpretoval
příslušná ustanovení správního řádu zcela
izolovaně, zejména nevzal v potaz § 94 odst . 5
tohoto zákona, podle něhož „[p]ři rozhodování v přezkumném řízení je správní orgán
povinen šetřit práva nabytá v dobré víře, zejména mění-li rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s právními předpisy […] nebo
určuje-li, odkdy nastávají účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení“ . Stěžovatelka podle rozhodnutí stavebního úřadu ze
dne 10 . 8 . 2011 realizovala prostřednictvím
zhotovitele podstatnou část z 29 nařízených
úkonů s tím výsledkem, že dům ohrožený
samovolnou demolicí přivedla do stavu, kdy
je u něj zajištěna mechanická odolnost a spolehlivost zděných konstrukcí s tím, s realizací
rozhodnutí byla současně zvýšena odolnost
sousedních domů, což vyplývá ze znaleckého
posudku znalce Ing . Jana L . Bedrníčka . Stěžovatelka poukázala na to, že i v rámci prověřování trestního oznámení, které proti ní
a proti pracovníkům stavebního úřadu podala společnost V . D . KUKA a . s ., podal Znalecký ústav TRIGON, s . r . o ., znalecký posudek,
z něhož mimo jiné vyplývá závěr, že provedené práce v 1 . až 4 . nadzemním podlaží domu
lze považovat za součást potřebného zabezpečení . Stěžovatelka má za to, že bylo povinností správních orgánů v přezkumném řízení
zkoumat dle § 99 odst . 2 správního řádu okolnosti případu v tom smyslu, zda neodůvodňují, aby účinky rozhodnutí nebyly stanoveny ke dni právní moci rozhodnutí vydaného
v přezkumném řízení . Stěžovatelka dále poukázala na to, že byla adresátem povinností,
které jí byly z moci úřední nařízeny, byla povinna je realizovat, a to tím spíše za situace,
kdy byla ze strany správního orgánu stran
provedení zabezpečovacích prací urgována .
Stěžovatelka byla tedy v dobré víře ve správnost a zákonnost vydaného rozhodnutí, dle
kterého byla povinna postupovat, a také tak
činila . Stěžovatelka uvedla, že žalovaný zcela
pominul „Technickou zprávu“ vypracovanou
pracovnicí odboru Magistrátu hlavního měs-
ta Prahy Ing . Eliškou N . a posunul ji pouze do
úrovně konceptu rozhodnutí . Vypracování
technických zpráv ve správním řízení, které
se týká provádění staveb, je pravidlem a slouží jako podklad pro rozhodnutí správního
orgánu . Pokud ji žalovaný vůbec nehodnotil,
nepřipustil zjišťování okolností případu ve
smyslu § 99 odst . 2 správního řádu .
vedla, že žalovaný zcela
pominul „Technickou zprávu“ vypracovanou
pracovnicí odboru Magistrátu hlavního měs-
ta Prahy Ing . Eliškou N . a posunul ji pouze do
úrovně konceptu rozhodnutí . Vypracování
technických zpráv ve správním řízení, které
se týká provádění staveb, je pravidlem a slouží jako podklad pro rozhodnutí správního
orgánu . Pokud ji žalovaný vůbec nehodnotil,
nepřipustil zjišťování okolností případu ve
smyslu § 99 odst . 2 správního řádu .
Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že
byly dány veškeré materiální podmínky pro
nařízení provedení nutných zabezpečovacích prací . Nicméně ani žalovaný, ani městský
soud z hlediska splnění či nesplnění relevantních skutečností nic neuvedli a rozhodnutí
odůvodnili odkazem na úplnost, resp . ne-
úplnost správního spisu a existencí, či neexistencí kontrolní prohlídky stavby podle
§ 135 odst . 4 stavebního zákona z roku 2006 .
Pokud byl ve správním spise relevantní doklad o havarijním stavu (statický posudek
Ing . Ledvinky), odmítl městský soud takový
důkaz s odkazem na to, že není uveden ve spisovém přehledu a že stavební úřad o něj jako
o podklad své rozhodnutí neopřel . Závěr znalce, co do dikce, se přitom naprosto kryje s jedním z důvodů, pro které stavební úřad nařídil
provedení zabezpečovacích prací . Městský
soud zcela přehlédl dikci shodnou se závěrem posudku v rozhodnutí stavebního úřadu:
„[O]bjekt jako celek jednoznačně vykazuje
havarijní stav – jedná se o stav aktuálního
ohrožení života a zdraví osob. V případě zřícení střech a pádu prvků na konstrukce nižších podlaží by mohlo dojít k zřícení celého
objektu […]“ Touto citací byl dle stěžovatelky
vyvrácen závěr městského soudu, že stavební
úřad nevzal posudek Ing . Ledvinky jako podklad pro své rozhodnutí .
Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem
městského soudu, podle kterého „z hlediska
závěru zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí je tak zcela irelevantní stav, jaký
nastal po vydání přezkoumávaného rozhodnutí (včetně stavu, který byl způsoben jeho
realizací). Námitka žalobkyně, že žalovaný
a správní orgán I. stupně nepřihlédl k tomu,
že došlo k zásadní změně ve stavebně technickém stavu předmětného objektu, je tedy
zcela nepřípadná.“ Stěžovatelka naopak
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/2 016
městského soudu, podle kterého „z hlediska
závěru zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí je tak zcela irelevantní stav, jaký
nastal po vydání přezkoumávaného rozhodnutí (včetně stavu, který byl způsoben jeho
realizací). Námitka žalobkyně, že žalovaný
a správní orgán I. stupně nepřihlédl k tomu,
že došlo k zásadní změně ve stavebně technickém stavu předmětného objektu, je tedy
zcela nepřípadná.“ Stěžovatelka naopak
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/2 016
s přihlédnutím k § 99 odst . 2 správního řádu
považuje tuto námitku za velmi případnou .
Stěžovatelka vyčítá správním orgánům a potažmo i městskému soudu, že se nezabývaly
otázkou, v jakém rozsahu připadá v úvahu
zrušení rozhodnutí o provedení nutných zabezpečovacích prací (§ 97 správního řádu
umožňuje přezkoumávané rozhodnutí zrušit
nebo změnit pouze částečně) . Správní orgány ani městský soud neprovedly kontrolní
prohlídku, resp . ohledání domu „U Tří andělů“, přičemž podstatná část úkonů vyjmenovaných v rozhodnutí stavebního úřadu ze
dne 10 . 8 . 2011 byla realizována a je spojena
se statickou stabilizací domu . Městský soud
odmítl provedení důkazu v mezidobí zpracovanými znaleckými posudky, které se těmito
aspekty zabývají a ani jinak nebyl zjišťován
skutečný stav domu . Dle stěžovatelky nebyl
zjištěn správný skutkový stav, což se nutně
promítlo i do nesprávného právního posouzení věci .
Ohledně výroku stran (ne)vrácení věci
stěžovatelka poukázala na závěr městského
soudu na s . 21 napadeného rozsudku: městský soud zde uvedl, že stěžejním důvodem
pro zrušení přezkoumávaného rozhodnutí
v posuzované věci byl „absolutní nedostatek
skutkových zjištění potřebných pro vydání přezkoumávaného rozhodnutí“, k tomu
však dále dodal, že obecně by takový důvod
mohl být podnětem pro zrušení rozhodnutí
a vrácení věci příslušnému správnímu orgánu, předmětem přezkumu je však rozhodnutí podle § 135 odst . 2 stavebního zákona
z roku 2006, tedy rozhodnutí, které je vázáno k okamžitému stavu stavby . Dále městský
soud uvedl, že zároveň jde o opatření, jež
má docílit odstranění nějakého v přítomné
době existujícího ohrožení, a že v takovém
případě je z povahy věci vyloučeno, aby byl
s odstupem v řádu let zjišťován stav, který
již neexistuje, a aby bylo vydáno rozhodnutí
ukládající opatření, jež s ohledem na aktuální
stav již nemusejí být vůbec účinná . Stěžovatelka má za to, že z takto formulovaných úvah
městského soudu ještě více vystupuje do popředí nutnost zjišťování stavebně technického stavu domu, který byl docílen na základě
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
ní, a že v takovém
případě je z povahy věci vyloučeno, aby byl
s odstupem v řádu let zjišťován stav, který
již neexistuje, a aby bylo vydáno rozhodnutí
ukládající opatření, jež s ohledem na aktuální
stav již nemusejí být vůbec účinná . Stěžovatelka má za to, že z takto formulovaných úvah
městského soudu ještě více vystupuje do popředí nutnost zjišťování stavebně technického stavu domu, který byl docílen na základě
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
autoritativního rozhodnutí stavebního úřadu
o provedení nutných zabezpečovacích prací,
byť ne zcela realizovaných . Z úvah městského soudu se naopak podává, že vlastně celé
přezkumné řízení bylo samoúčelné a bez potence jakéhokoli vlivu do reality . Stěžovatelka však byla až dosud existencí tohoto řízení
enormně zatěžována a výsledek přezkumného řízení má pro ni ten důsledek, že po dobu
tří let nemůže dům ve svém vlastnictví ani
opravit, natož užívat . Za této situace pak položila otázku, nakolik pro správní orgány, které
přezkumné řízení vedly, platí § 4 správního
řádu, podle něhož je veřejná správa službou
veřejnosti, a proč soud samoúčelnost řízení
nevzal v potaz .
Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil
v tom smyslu, že co se týče námitek ohledně neúplného zjištění skutkového stavu věci
a nesprávného právního posouzení, které stěžovatelka spatřuje v tom, že při rozhodování
v přezkumném řízení nebyl brán v potaz § 99
odst . 2 správního řádu, žalovaný poukázal na
to, že stěžovatelce rozhodnutím stavebního
úřadu žádná práva nabytá v dobré víře nevznikla, tudíž ani aplikace § 94 odst . 5 správního řádu není na místě . Žalovaný se stran
aplikace § 99 odst . 2 správního řádu ztotožnil
s městským soudem v tom, že primární povinností správního orgánu, v případě, že ruší
nebo mění rozhodnutí ukládající povinnost,
je určit právní účinky rozhodnutí zpětně, neboť smyslem je šetřit subjektivní práva osob,
do nichž bylo závažným způsobem zasaženo
nezákonným rozhodnutím . Pouze za situace,
kdyby okolnosti případu odůvodňovaly jiné
řešení, jako např . kdyby se stěžovatelka ocitla zrušením rozhodnutí s právními účinky
zpětně od právní moci zmiňovaného rozhodnutí v méně výhodné pozici, než kdyby bylo
rozhodnutí zrušeno s právními účinky ode
dne právní moci rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení, bylo by možné určit právní účinky rozhodnutí v přezkumném řízení
ode dne jeho právní moci . V případě stěžovatelkou namítané realizace podstatné části
provedených prací se o takovou okolnost
nejedná, zejména za situace, kdy se zrušením rozhodnutí stavebního úřadu provedené
stavební úpravy dostaly do režimu § 129 stavebního zákona z roku 2006, v rámci něhož
může stěžovatelka požádat o jejich dodatečné povolení .
ho v přezkumném řízení, bylo by možné určit právní účinky rozhodnutí v přezkumném řízení
ode dne jeho právní moci . V případě stěžovatelkou namítané realizace podstatné části
provedených prací se o takovou okolnost
nejedná, zejména za situace, kdy se zrušením rozhodnutí stavebního úřadu provedené
stavební úpravy dostaly do režimu § 129 stavebního zákona z roku 2006, v rámci něhož
může stěžovatelka požádat o jejich dodatečné povolení .
Ohledně neúplného zjištění skutečného
stavu a nesprávného právního posouzení se
ke kasační stížnosti vyjádřila také společnost
V . D . KUKA, která poukázala na to, že rozhodnutí o nařízení zabezpečovacích prací
bylo vydáno výlučně na základě dohody se
stavebním úřadem z důvodu obejití zákona .
Dům byl bez jakýchkoli zjištění prohlášen
za nebezpečný a v rámci nařizovacích prací bylo cílem jej nikoli staticky zajistit, ale
v zásadě celý téměř zbourat a vystavět nový
mající s domem původním pouze společnou
část vnějších obvodových zdí a dvě klenby .
Stav domu, v němž se nacházel v roce 2010
a 2011, resp . ještě před započetím stavební
činnosti stěžovatelky v roce 2012, je podrobně popsán ve stanovisku Národního památkového ústavu – Vyjádření k přípustnosti
provedení stavebních úprav čp . 163 „Dům
U tří andělů“, vypracovaném k žádosti Ministerstva kultury dne 26 . 10 . 2015 . Zároveň
vyjádření obsahuje podrobný popis současného stavu domu, včetně popisu nenávratně
zničených konstrukcí, navýšení domu, rozšíření oproti původním rozměrům a konstatování, že ke statickému narušení konstrukcí
došlo až v důsledku zásahu stěžovatelky . Ke
stěžovatelkou tvrzenému zásahu do jejích
práv nabytých na základě rozhodnutí stavebního úřadu společnost V . D . KUKA uvedla,
že stěžovatelka zcela pomíjí práva ostatních
účastníků řízení . Použitím nevhodných
materiálů a technologií stěžovatelka přímo
ovlivnila okolní stavby způsobem, jež pravděpodobně povede k další degradaci okolních staveb, a je zde tedy dán jasný nepoměr
tvrzených práv stěžovatelky k veřejnému
zájmu na ochranu památek, zachování kulturního bohatství a práv okolních vlastníků
staveb .
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení .
Z odůvodnění:
IV.
Posouzení věci
Nejvyšším správním soudem
(…) Za podstatné pro další posouzení věci
považuje Nejvyšší správní soud především
vymezit, co je předmětem soudního přezkumu – rozhodnutí o nařízení zabezpečovacích
prací ze dne 10 . 8 . 2011 . Úkolem žalovaného
a potažmo městského soudu tak bylo zabývat
se tím, zda v době vydání tohoto rozhodnutí existovaly relevantní zákonem stanovené
podmínky pro jeho vydání, resp . zda bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; dále
potom, zda v přezkumném řízení správní
orgány postupovaly v souladu se zákonem,
pokud rozhodnutí stavebního úřadu v přezkumném řízení zrušily, a zda tak učinily
v zákonné lhůtě . Součástí přezkumu musí
být dále rovněž úvaha o zákonnosti usnesení
o zahájení přezkumného řízení .
a v době vydání tohoto rozhodnutí existovaly relevantní zákonem stanovené
podmínky pro jeho vydání, resp . zda bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; dále
potom, zda v přezkumném řízení správní
orgány postupovaly v souladu se zákonem,
pokud rozhodnutí stavebního úřadu v přezkumném řízení zrušily, a zda tak učinily
v zákonné lhůtě . Součástí přezkumu musí
být dále rovněž úvaha o zákonnosti usnesení
o zahájení přezkumného řízení .
Přezkumné řízení bylo zahájeno usnesením žalovaného ze dne 24 . 8 . 2012; v něm se
konstatuje, že ze spisu a z rozhodnutí stavebního úřadu nelze zjistit, na základě jakých důkazů a dokazování stavební úřad dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro nařízení
nutných prací a nařízení strpět opatření na
sousedním pozemku a stavbě; dále žalovaný
konstatoval, že dospěl k premise, že nařízení
stavebního úřadu je v rozporu s § 135 odst . 2
a § 141 odst . 1 stavebního zákona z roku 2006
a § 68 odst . 2 a odst . 3 správního řádu, protože rozhodnutí není srozumitelné a určité;
chybí odpovídající odůvodnění .
Úkolem správního orgánu (Magistrátu
hlavního města Prahy) v přezkumném řízení
tudíž bylo, aby výše uvedené premisy zhodnotil, a vady, které byly rozhodnutí stavebního úřadu vytýkány, ve svém rozhodnutí
reflektoval .
Nejvyšší správní soud jako první musel
vypořádat vznesenou námitku prekluze práva zahájit přezkumné řízení . Stěžovatelka
dovozuje nedodržení objektivní lhůty stanovené v § 96 odst . 1 správního řádu ve spojení
s nesprávným doručením usnesení o zahá-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/2 016
jení přezkumného řízení a opomenutím zastoupení stěžovatelky .
Podle citovaného ustanovení „[u]snesení
o zahájení přezkumného řízení lze vydat
nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný
správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do
1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci“ .
Stěžovatelka lhůtu jednoho roku činí spornou, neboť tato skončila 7 . 9 . 2012, přitom
v této lhůtě nebylo doručeno jejímu právnímu zástupci; pokud bylo usnesení o zahájení
přezkumného řízení doručeno přímo stěžovatelce dne 31 . 8 . 2012, nemá toto doručení
podle § 34 odst . 2 správního řádu dle stěžovatelky žádné účinky pro běh lhůt .
orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do
1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci“ .
Stěžovatelka lhůtu jednoho roku činí spornou, neboť tato skončila 7 . 9 . 2012, přitom
v této lhůtě nebylo doručeno jejímu právnímu zástupci; pokud bylo usnesení o zahájení
přezkumného řízení doručeno přímo stěžovatelce dne 31 . 8 . 2012, nemá toto doručení
podle § 34 odst . 2 správního řádu dle stěžovatelky žádné účinky pro běh lhůt .
S námitkou prekluze, kterou stěžovatelka
uplatnila v žalobě, se městský soud vypořádal
co do splnění podmínek subjektivní lhůty,
objektivní lhůtu však pominul, resp . v souvislosti s vypořádáním námitky opomenutého
zastoupení (s . 17) uvedl, že „zmíněná vada
měla podle obsahu žalobní námitky stíhat
usnesení o zahájení přezkumného řízení,
jež však není předmětem žaloby. Jde tak
o námitku míjející s předmětem soudního
přezkumu vymezeného žalobou (věcně se
jí ostatně zabýval žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 17. 12. 2012). Nadto stěžovatelka nijak nespecifikuje, jaký vliv měla
mít tato namítaná vada na zákonnost nyní
napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí
jemu předcházejícího.“ Předně nelze souhlasit s tím, že vznesená námitka nemohla mít
žádný vliv na právě vedené řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného vydaném v přezkumném řízení, týkala-li se dodržení zákonné prekluzivní lhůty pro jeho zahájení, tedy
základní podmínky řízení . Bylo povinností
městského soudu se jí zabývat, a nikoli bez
dalšího odkázat na řízení, v němž tato věc
nebyla posuzována, neboť týž soud návrh
stěžovatelky, kterým směřovala právě do
rozhodnutí žalovaného ve věci zahájení přezkumného řízení, s odkazem na § 70 písm . a)
s . ř . s . ve spojení s § 65 odst . 1 s . ř . s . a § 68
písm . e) s . ř . s . usnesením ze dne 30 . 1 . 2014,
č . j . 9 A 29/2013-55, odmítl a věcí se meritorně nezabýval .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
Přezkoumává-li soud zákonnost správního rozhodnutí vydaného v přezkumném
řízení, je povinen učinit součástí přezkumu
rovněž i zákonnost správního aktu, kterým
bylo přezkumné řízení zahájeno; to tím spíše,
vyloučil-li takový správní akt, jehož přezkoumání soudem se stěžovatelka domáhala, ze
soudního přezkumu .
) s . ř . s . usnesením ze dne 30 . 1 . 2014,
č . j . 9 A 29/2013-55, odmítl a věcí se meritorně nezabýval .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
Přezkoumává-li soud zákonnost správního rozhodnutí vydaného v přezkumném
řízení, je povinen učinit součástí přezkumu
rovněž i zákonnost správního aktu, kterým
bylo přezkumné řízení zahájeno; to tím spíše,
vyloučil-li takový správní akt, jehož přezkoumání soudem se stěžovatelka domáhala, ze
soudního přezkumu .
Přezkumné řízení je správním řízením
vedeným z moci úřední a jeho zahájení není
v dispozici účastníků řízení . To však nic nemění na tom, že kritériem přezkoumávaného
správního rozhodnutí v přezkumném řízení
je pouze zákonnost přezkoumávaného správního aktu a řízení, které jeho vydání předcházelo . Pouze z takových důvodů, a v zákonem
stanovené lhůtě, může správní orgán přezkumné řízení zahájit; zahájení a provedení
řízení tak nemůže být projevem libovůle . Nelze totiž pominout, že vzhledem k tomu, že
předmětem přezkumného řízení jsou zásadně taková správní rozhodnutí, která již nabyla
právní moci, jde často o rozhodnutí, z nichž
pro jejich účastníky vyplývají práva různého druhu a závažnosti, proto zákon rovněž
předpokládá ohledně předmětu přezkumného řízení určitá omezení motivovaná ochranou práv nabytých v dobré víře (§ 2 odst . 3
správního řádu), plynoucí zejména z toho,
že správní akty jsou nadány tzv . presumpcí
správnosti .
Nejvyšší správní soud proto považoval
za nutné korigovat závěry městského soudu
stran (ne)případnosti námitek stěžovatelky
směřujících k dodržení podmínek pro zahájení přezkumného řízení . Nicméně i přes
závěr, který městský soud vyslovil, se námitkou nedodržení lhůty ve vztahu k neúčinnému doručení (opomenutému zastoupení)
určitým, byť stručným způsobem i částečně
nepřiléhavou argumentací vypořádal a jeho
závěry obstojí . Městskému soudu lze přisvědčit v tom, že stěžovatelka nebyla zkrácena na
svých právech, neboť usnesení o zahájení
přezkumného řízení jí bylo doručeno a podala proti němu v zákonné lhůtě odvolání
(a poté i správní žalobu) . Nicméně městský
soud pominul dikci § 96 odst . 1 správního
řádu, podle kterého je přezkumné řízení za-
hájeno vydáním usnesení o zahájení řízení,
nikoli až jeho doručením . Co se rozumí vydáním rozhodnutí, stanoví § 71 odst . 2 správního řádu [„a) předání stejnopisu písemného
vyhotovení rozhodnutí k doručení podle
§ 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení,
provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost
vyznačí slovy: „Vypraveno dne:“, b) ústní
vyhlášení, pokud má účinky oznámení dle
§ 72 odst. 1, c) vyvěšení veřejné vyhlášky, je-
-li doručováno podle § 25, nebo d) poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do spisu“] .
V projednávané věci bylo usnesení o zahájení přezkumného řízení vydáno dne 24 . 8 .
2012, tedy před uplynutím objektivní lhůty .
(…)
správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost
vyznačí slovy: „Vypraveno dne:“, b) ústní
vyhlášení, pokud má účinky oznámení dle
§ 72 odst. 1, c) vyvěšení veřejné vyhlášky, je-
-li doručováno podle § 25, nebo d) poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do spisu“] .
V projednávané věci bylo usnesení o zahájení přezkumného řízení vydáno dne 24 . 8 .
2012, tedy před uplynutím objektivní lhůty .
(…)
Nejvyšší správní soud považuje za nutné
předeslat, že nikterak nepřehlédl informace vyplývající ze spisu ohledně posuzované
nemovitosti (probíhající řízení o odstranění
stavby, resp . její dodatečné povolení), jakož
ani ostatní skutečnosti, které nastaly ex post,
a nikterak nepřehlíží stanoviska orgánů památkové péče, jakož ani ostatní aspekty spojované se samotným řízením před stavebním
úřadem, na něž upozorňují osoby zúčastněné
na řízení ve svých vyjádřeních .
Nejvyšší správní soud nicméně nemůže
odhlédnout od zásad, na kterých je správní
soudnictví založeno; podle § 75 odst . 1 s . ř . s .
„[p]ři přezkoumání rozhodnutí vychází
soud ze skutkového a právního stavu, který
tu byl v době rozhodování správního orgánu“ . Ve věci projednávané v tomto kasačním
řízení je tak zcela bez významu skutečnost,
zda a jakým způsobem stěžovatelka případně
překročila rozsah prací stanovený jí v rozhodnutí a v jakém stavu se dům v současné
době nachází a jaké práce a jakým způsobem
na něm byly provedeny . Tyto skutečnosti by
byly zcela jistě relevantní pro případná jiná
řízení (viz např . § 178 stavebního zákona
z roku 2006 apod .), nikoli však pro zodpovězení otázky důvodnosti a zákonnosti vydaného rozhodnutí o nařízení zabezpečovacích
prací, resp . zákonnosti rozhodnutí žalovaného vydaného poté . Námitky a argumentace,
jakož např . i předložený posudek Národního
památkového ústavu z roku 2015, a jiné dokumenty uplatněné v tomto ohledu osobami zúčastněnými, jakož i argumentace žalovaného
a závazná stanoviska Národního památkového ústavu, nacházející se ve spise, jsou zcela
nepřípadné (vyjma skutečností vztahujících
se ke stavu nemovitosti v době rozhodování
stavebního úřadu) a v tomto řízení bezpředmětné, proto k nim Nejvyšší správní soud
(ani městský soud) nemohl přihlížet .
Není sporu o tom, že podle § 96 odst . 2
správního řádu se v přezkumném řízení posuzuje soulad rozhodnutí s právními předpisy podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání, což na několika
místech městský soud, např . na str . 18 rozsudku, opakovaně uvádí .
hujících
se ke stavu nemovitosti v době rozhodování
stavebního úřadu) a v tomto řízení bezpředmětné, proto k nim Nejvyšší správní soud
(ani městský soud) nemohl přihlížet .
Není sporu o tom, že podle § 96 odst . 2
správního řádu se v přezkumném řízení posuzuje soulad rozhodnutí s právními předpisy podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání, což na několika
místech městský soud, např . na str . 18 rozsudku, opakovaně uvádí .
Uvedené však nikterak nevylučuje, aby
soud ve smyslu § 77 odst . 2 s . ř . s . provedl
a doplnil dokazování, měl-li za to, že skutkový
stav byl správními orgány zjištěn nedostatečně, a to i za použití nových důkazů, které sice
ve správním řízení nebyly předloženy, resp .
nebyly součástí správního spisu, jak uvádí
městský soud, nicméně jsou schopny vypovídat o skutkovém stavu v době vydání správního rozhodnutí; tedy lze jimi ve správním
řízení správním orgánem zjištěný skutkový
stav potvrdit nebo vyvrátit; v daném případě
potvrdit či vyvrátit havarijní stav nemovitosti
ve vlastnictví stěžovatelky k datu vydání rozhodnutí o nařízení provedení zabezpečovacích prací . Takové hodnocení však městský
soud neprovedl a bez dalšího akceptoval žalovaným konstatovaný nedostatek skutkových
zjištění . (…)
Městskému soudu lze přisvědčit v tom, že
z hlediska závěru o zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí je zcela irelevantní stav,
který nastal po vydání přezkoumávaného
rozhodnutí (včetně stavu, který byl způsoben
jeho realizací) . Nelze však již zcela akceptovat závěr, že námitky stěžovatelky týkající se
zásadní změny ve stavebně technickém stavu
objektu jsou v přezkumném řízení zcela nepřípadné .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/2 016
Podle § 94 odst . 5 správního řádu „[p]ři
rozhodování v přezkumném řízení je správní orgán povinen šetřit práva nabytá v dobré víře, zejména mění-li rozhodnutí, které
bylo vydáno v rozporu s právními předpisy
(§ 97 odst. 3) nebo určuje-li, od kdy nastávají účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení (§ 99)“ .
Podle § 99 odst . 2 správního řádu,
„[p]okud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž
byla uložena povinnost, a neodůvodňují-li
okolnosti případu jiné řešení, určí správní
orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném
řízení nastávají ode dne právní moci nebo
předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí“ .
ydáno v rozporu s právními předpisy
(§ 97 odst. 3) nebo určuje-li, od kdy nastávají účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení (§ 99)“ .
Podle § 99 odst . 2 správního řádu,
„[p]okud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž
byla uložena povinnost, a neodůvodňují-li
okolnosti případu jiné řešení, určí správní
orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném
řízení nastávají ode dne právní moci nebo
předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí“ .
Městský soud konstatuje, že zmíněný § 99
odst . 2 správního řádu se již netýká samotných podmínek pro zrušení přezkoumávaného rozhodnutí, ale řeší časové účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení; proti
tomu nelze z hlediska samotné zákonnosti
přezkoumávaného rozhodnutí ničeho namítat . Lze zcela souhlasit s městským soudem
v tom, že smyslem tohoto ustanovení je šetřit subjektivní práva osob, do nichž bylo zasaženo nezákonným rozhodnutím závažným
způsobem, a to tak, že jim byla rozhodnutím
správního orgánu uložena povinnost v rozporu s právními předpisy; z důvodu odstranění
škodlivých následků rušeného nebo měněného rozhodnutí, jímž byla nezákonně uložena povinnost, správní orgán a priori určí,
že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení
nastávají ode dne právní moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí . V dalších úvahách ohledně správnosti
vydaného rozhodnutí v přezkumném řízení
však městský soud opomíjí skutkový stav
věci . Uvádí, že takovými okolnostmi, které by
mohly navodit účinnost rozhodnutí ex nunc,
by mohla být situace, kdy by se osoba, jíž byla
uložena povinnost, ocitla zrušením rozhodnutí s účinky ex tunc v méně výhodné situaci,
než kdyby rozhodnutí bylo zrušeno ex nunc
či by bylo nesrovnatelně závažněji zasaženo
do práv jiné osoby; pokud uvádí, že o takový
případ však v posuzované věci nejde, a to ani
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
s přihlédnutím k argumentaci stěžovatelky,
nelze s ním souhlasit .
é by
mohly navodit účinnost rozhodnutí ex nunc,
by mohla být situace, kdy by se osoba, jíž byla
uložena povinnost, ocitla zrušením rozhodnutí s účinky ex tunc v méně výhodné situaci,
než kdyby rozhodnutí bylo zrušeno ex nunc
či by bylo nesrovnatelně závažněji zasaženo
do práv jiné osoby; pokud uvádí, že o takový
případ však v posuzované věci nejde, a to ani
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
s přihlédnutím k argumentaci stěžovatelky,
nelze s ním souhlasit .
Městský soud zcela opomíjí, že bylo vydáno rozhodnutí, kterým byla stěžovatelce
uložena ex offo (nikoli k její žádosti) povinnost – provést určité konkrétně stanovené
zabezpečovací práce a stěžovatelka je na nemalé náklady provedla . Není ani bez významu, že tomuto aktu předcházelo již rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 10 . 12 . 2010,
které povinnost provedení z převážné části
týchž nutných zabezpečovacích prací ukládalo předchozím vlastníkům nemovitosti
Ing . Pavlu R . a Ing . Jiřímu K ., stejně tak byla
tímto rozhodnutím uložena osobám zúčastněným povinnost strpět provádění prací na
stavbě (jmenovaným bylo opakovaně vydáno
stavební povolení, k odvoláním sousedních
vlastníků – osob zúčastněných na řízení –
bylo vždy zrušeno, poté byly vzhledem ke
stavu chátrající nemovitosti nařízeny zabezpečovací práce); následně byla nemovitost
prodána . Nelze proto tvrdit, že stěžovatelka
nebyla v dobré víře v zákonnost správního
aktu, který de facto „zdědila“ po svých předchůdcích, byť žádná práva nenabyla, nýbrž jí
byla uložena povinnost . Tím spíše, byla-li stěžovatelka na základě správního rozhodnutí,
které je nadáno presumpcí správnosti a které
navíc bylo již pravomocné, povinna určitým
způsobem konat .
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
12 . 2 . 2015, čj . 2 As 241/2014-36, konstatoval
mimo jiné: „Stavebník se v přezkumném řízení nemůže zpravidla dovolávat dobré víry
(§ 94 odst. 4 správního řádu), realizoval-li
záměr bez povolení, případně jej realizoval
způsobem výrazně odlišným od schválené
projektové dokumentace, anebo sám způsobil, že stavební úřad nemohl řádně splnit
svoji zákonnou povinnost posoudit záměr
a vydat takové rozhodnutí, které by vycházelo z pravdivého vylíčení rozhodných skutečností. Vedle toho nelze přiznat dobrou víru
ani takovému jednání stavebníka, které je
bezpochyby v příkrém a naprosto zjevném
rozporu se základními zásadami územního plánování, ochrany životního prostředí
a veřejného zdraví, a to ani tehdy, pokud
Magdalena Š . proti Ministerstvu pro místní rozvoj, za účasti 1) akciové společnosti V . D .
KUKA, 2) PhDr . Václava M . a 3) Ing . Jiřího Č ., o nařízení provedení nutných zabezpečovacích pracích, o kasační stížnosti žalobkyně . volacího orgánu v této fázi řízení přejímá
vůči státu odpovědnost za řádný odvod pro
porušení rozpočtové kázně do rozpočtu Regionální rady . [35] Stěžovatelka se v dané věci považuje
za právnickou osobu, která mohla být přímo
dotčena ve svých právech a povinnostech
zrušením rozhodnutí žalovaného krajským
soudem . V posuzované věci – v řízení o odvodu pro porušení rozpočtové kázně – však
stěžovatelka vystupuje jako veřejnoprávní
subjekt, na který byl na základě zákona přenesen výkon státní, resp . veřejné, správy, a to
poskytování dotací z veřejných prostředků
a následná kontrola, včetně ukládání sankcí .
V daném případě se jedná o výkon veřejné