5 As 213/2025- 14 - text
5 As 213/2025 - 15 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2025, č. j. 17 A 85/2025 22,
I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora uvedené věci dne 7. 10. 2025 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým tento soud odmítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2025, č. j. MSP 373/2025
OSV
OSV/5, kterým žalovaný rozhodl o stěžovatelově odvolání ve věci jeho žádosti o informace. Kasační stížnost stěžovatel osobně předložil městskému soudu dne 1. 10. 2025 a městský soud ji následně předložil zdejšímu soudu.
[2] Stěžovatel společně s podáním kasační stížnosti neuhradil soudní poplatek za její podání, avšak požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu Nejvyšší správní soud pro řízení o kasační stížnosti ustanovil zástupce. Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda jsou u stěžovatele splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
[3] Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 14. 10. 2025, č. j. 5 As 213/2025
5, stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl, stejně jako jeho návrh na ustanovení zástupce. Důvodem byla absence dotčení životní sféry stěžovatele požadovanými informacemi, resp. závěr, že záměrem stěžovatele je pouhé vyvolání a vedení sporu jako takového. V uvedeném usnesení pak Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval ke splnění poplatkové povinnosti a k prokázání splnění podmínky povinného zastoupení či dosaženého vzdělání ve smyslu § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“).
[4] K zaplacení soudního poplatku soud stěžovateli stanovil v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), přiměřenou lhůtu 15 dnů. Stěžovatel byl o následcích nesplnění výzvy ve výše označeném usnesení řádně poučen. Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovateli doručeno v pondělí dne 20. 10. 2025. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku tak uplynula v úterý dne 4. 11. 2025.
[5] Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že stěžovatel ve lhůtě stanovené uvedeným usnesením poplatek za kasační stížnost neuhradil. Zdejšímu soudu proto nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) a § 120 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud nepominul, že dne 29. 10. 2025 obdržel další podání stěžovatele (které mu rovněž předložil městský soud), ve kterém stěžovatel v zásadě brojí proti usnesení č. j. 5 As 213/2025
5 a opětovně namítá, že je bez finančních prostředků a že soudní poplatek nemohl bez své viny dosud zaplatit. Byť stěžovatel v tomto podání odkazuje na § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, nesdělil žádné relevantní okolnosti, které by osvědčovaly nebezpečí z prodlení, ani nedoložil, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Nejvyšší správní soud z obsahu uvedeného podání dovodil, že se jím stěžovatel opětovně snaží domoci osvobození od soudních poplatků, a proto jej vyhodnotil jako opětovnou žádost o osvobození od soudních poplatků, která je však postavena na téměř identických tvrzeních, jaká stěžovatel uváděl v samotné kasační stížnosti i v dalších řízeních.
V uvedeném usnesení byla důvodem pro neosvobození od soudních poplatků absence dotčení životní sféry stěžovatele a záměr stěžovatele vyvolat a vést spor jako takový. Tento závěr stěžovatel nijak nerozporuje a opakuje svou stereotypní argumentaci typickou pro prakticky všechny jím vedené spory. O opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků Nejvyšší správní soud rozhoduje tehdy, jestliže obsahují nové rozhodné skutečnosti, resp. došlo ke změně poměrů účastníka (což je však v projednávané věci nerozhodné s ohledem na absenci dotčení životní sféry stěžovatele).
Nejvyšší správní soud proto o této žádosti znovu nerozhodoval.
[7] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel ve stanovené lhůtě nedoložil ani splnění podmínky povinného zastoupení. Přesto nebylo namístě kasační stížnost z tohoto důvodu odmítnout, neboť zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před jinými procesními postupy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2017, č. j. 3 As 129/2017 35).
[8] Jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 20. listopadu 2025
JUDr. Viktor Kučera předseda senátu