č. 361/2000 Sb. a č. 411/2005 Sb. Ustanovení $ 5 odst. 1 písm. £) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve spojení s $ 16 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působe- nými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, již striktně ne- váže povinnost řidiče podrobit se lékařskému vyšetření, zda není ovlivněn alkoho- lem, na pozitivní výsledek předchozí dechové zkoušky. Rozhodující podle této právní úpravy je výzva policisty nebo strážníka obecní policie k podstoupení lékař- ského vyšetření. Taková výzva ovšem může být opodstatněná pouze v případě, kdy na základě orientační dechové zkoušky či na základě jiných indicií vznikne důvod- né podezření, že kontrolovaná osoba řídí vozidlo pod vlivem alkoholu. Neuposlech- nutím takové opodstatněné výzvy se řidič dopouští přestupku dle $ 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. xxf
č. 361/2000 Sb. a č. 411/2005 Sb. Ustanovení $ 5 odst. 1 písm. £) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve spojení s $ 16 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působe- nými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, již striktně ne- váže povinnost řidiče podrobit se lékařskému vyšetření, zda není ovlivněn alkoho- lem, na pozitivní výsledek předchozí dechové zkoušky. Rozhodující podle této právní úpravy je výzva policisty nebo strážníka obecní policie k podstoupení lékař- ského vyšetření. Taková výzva ovšem může být opodstatněná pouze v případě, kdy na základě orientační dechové zkoušky či na základě jiných indicií vznikne důvod- né podezření, že kontrolovaná osoba řídí vozidlo pod vlivem alkoholu. Neuposlech- nutím takové opodstatněné výzvy se řidič dopouští přestupku dle $ 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. xxf
C.) Svou stěžejní námitkou napadá stěžo- vatel právní závěr krajského soudu o tom, že se v posuzované věci dopustil přestupku po- dle $ 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestup- cích. Stěžovatel je toho názoru, že naměře- 560 nou hodnotu alkoholu ve výši 0,06 promile nelze považovat za pozitivní výsledek orien- tační dechové zkoušky. Z tvrzení, podle kte- rého povinnost podrobit se lékařskému vy- šetření vzniká až v návaznosti na pozitivní výsledek předchozí dechové zkoušky, stěžo- vatel dovozuje, že v posuzovaném případě mu taková povinnost nevznikla, a tudíž se ani nemohl dopustit jednání ve smyslu zmíněné- ho ustanovení zákona o přestupcích. Stěžovatel tedy svou argumentaci staví na premise, že předpokladem vzniku povinnos- ti řidiče podrobit se lékařskému vyšetření s odběrem krve nebo moči ke zjištění, zda tento je či není pod vlivem alkoholu, je pozi- tivní výsledek předchozí dechové zkoušky. Zde je však třeba poukázat na skutečnost, že jakkoli podle původního znění $ 5 odst. 1 písm. £) zákona o silničním provozu byl řidič povinen podrobit se na výzvu policisty de- chové zkoušce a v případě pozitivního zjiště- ní i lékařskému vyšetření s odběrem krve ne- bo moči, právní úprava účinná v době spáchání přestupku i v době rozhodování správních orgánů vyznívá jinak. Dikce $ 5 odst. 1 písm. P zákona o silničním provozu byla totiž novelou provedenou zákonem č. 226/2006 Sb. změněna, přičemž s účinnos- tí od 1. 7. 2006 předmětné ustanovení stano- vilo, že povinností řidiče je „podrobit se na výzvu policisty nebo strážníka obecní poli- cie vyšetření podle zvláštního právního před- pisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoho- lem“. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochra- ně před škodami působenými tabákovými vý- robky, alkoholem a jinými návykovými látka- mi a o změně souvisejících zákonů, který v $ 16 rozlišoval a i nadále rozlišuje orientač- ní vyšetření, které provádí mj. Policie České republiky, a lékařské vyšetření, které provádí k tomu způsobilé zdravotnické zařízení. Je tedy třeba uzavřít, že relevantní právní úprava striktně nevázala povinnost řidiče podrobit se lékařskému vyšetření na pozitiv- ní výsledek dechové zkoušky; rozhodující po- dle této právní úpravy byla výzva policisty ne- bo strážníka obecní policie k podstoupení lékařského vyšetření. To samozřejmě nezna- mená, že by taková výzva mohla být projevem libovůle nebo šikany ze strany policejního or- —ii O U gánu. Taková výzva mohla a i nadále může být opodstatněná pouze v případě, kdy na zákla- dě orientační dechové zkoušky či na základě jiných indicií vznikne důvodné podezření, že kontrolovaná osoba řídí vozidlo pod vlivem alkoholu. Nicméně Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzované věci bylo důvod- né podezření dáno právě pozitivním výsled- kem dechové zkoušky, který byl u stěžovatele spolehlivě prokázán. Ze záznamu o dechové zkoušce ze dne 30. 8. 2007 a zejména z přilo- ženého vytištěného výsledku orientační de- chové zkoušky provedené přístrojem Dráger dne 26. 8. 2007 obsahujícího i naměřený údaj vyplývá, že dechovou zkouškou byla u stěžovate- le zjištěna hladina alkoholu ve výši 0,06 promile. Jakákoli naměřená hodnota vyšší než nula na- svědčuje výskytu určitého množství alkoholu v organismu. Z tohoto pohledu je tedy třeba každý takový výsledek dechové zkoušky pova- žovat za pozitivní, přičemž i minimální hodno- ta alkoholu v dechu řidiče naměřená při de- chové zkoušce vznáší pochybnost o tom, zdali tento řidič před řízením motorového vozidla nepožil alkoholický nápoj a nebyl při řízení vo- zidla pod jeho vlivem. Vzhledem k tomu, že de- chová zkouška měla podle citované právní úpravy pouze orientační charakter, bylo třeba posléze její pozitivní výsledek potvrdit prove- dením odborného lékařského vyšetření. Vzhledem k výše uvedenému je zjevné, že stížní námitka, podle které je hodnota alkoho- lu ve výši 0,06 promile přirozenou hladinou alkoholu v krvi každého člověka, je ve vztahu ke vzniku povinnosti stěžovatele podrobit se na výzvu příslušných orgánů vyšetření za úče- lem zjištění, zda při řízení vozidla nebyl ovliv- něn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, zcela irelevantní. Taková námitka by musela být vzata v úvahu za situace, kdy by po konsta- tování pozitivního nálezu alkoholu v těle stě- žovatele při řádně provedeném lékařském vy- šetření bylo třeba posoudit, zda jeho příčinou bylo požití alkoholického nápoje či zda je zjiš- tění konkrétní hodnoty alkoholu v těle stěžo- vatele důsledkem jiné okolnosti. V takovém případě by bylo nutno zvážit i relevanci návr- bu stěžovatele na provedení důkazu znalec- kým posudkem z oboru toxikologie. Nejvyšší správní soud však poukazuje na skutečnost, že v nyní posuzované věci stěžo- vatel nebyl správním orgánem uznán vinným přestupkem spočívajícím v řízení motorové- ho vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost, který by si přivodil požitím alkoholického ná- poje, nýbrž tím, že se v rozporu s povinností, jež mu ukládá $ 5 odst. 1 písm. £) zákona o sil- ničním provozu, odmítl na výzvu policisty podrobit vyšetření podle zvláštního právní- ho předpisu, zda nebyl při jízdě ovlivněn al- koholem, a tím spáchal přestupek podle $ 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Sku- tečnost, že se stěžovatel odmítl podrobit lé- kařskému vyšetření ve smyslu příslušných ustanovení již zmíněného zákona o opatře- ních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými ná- vykovými látkami jednoznačně vyplývá z oznámení o dopravním přestupku ze dne 26. 8. 2007, ve kterém je výslovně uvedeno, že se stěžovatel odmítá podrobit lékařskému vyšetření, přičemž tato skutečnost je zde stvr- zena jeho podpisem. Takové jednání stěžova- tele je pak třeba posoudit jako úmyslné, jeli- kož se stěžovatel výslovně odmítl podrobit lékařskému vyšetření, ačkoli byl dle uvedené- ho oznámení o dopravním přestupku pou- čen o tom, že odmítnutí výzvy k podrobení se lékařskému vyšetření lze posuzovat jako úmyslné maření úkonů ke zjištění, zda řidič není pod vlivem alkoholu, a že se takovým jednáním dopouští přestupku dle $ 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Samotné úmyslné jednání, jež naplňuje znaky skutko- vé podstaty přestupku podle $ 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích pak naplňuje i mate- riální stránku tohoto přestupku. Účelem zmí- něného ustanovení zákona o přestupcích je umožnit příslušným orgánům provést opat- ření nezbytná ke zjištění, zda řidič neřídil mo- torové vozidlo pod vlivem alkoholu, a to prá- vě uložením povinnosti řidiči se v takové situaci podrobit nezbytným vyšetřením. Pak- liže stěžovatel tuto povinnost odmítl splnit, bez dalšího porušil zde chráněný zájem. x% V posuzované věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že přestože úvahy krajského sou- du nereflektují novou právní úpravu ve vzta- hu k povinnosti podle $ 5 odst. 1 písm. £ zá- kona o silničním provozu, je z odůvodnění kasační stížností napadeného rozhodnutí zřejmé, že krajský soud vzal za prokázanou jak skutečnost pozitivního výsledku dechové 561 2064 zkoušky provedené u stěžovatele dne 26. 8. 2007, tak skutečnost, že se stěžovatel odmítí podrobit lékařskému vyšetření za účelem zjištění hladiny alkoholu v jeho těle. Tyto skutečnosti, jak konstatoval krajský soud, zce- la postačují k závěru o tom, že se stěžovatel dopustil jednání naplňujícího znaky skutko- vé podstaty přestupku podle $ 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Další důkazy tedy nebylo třeba provádět. Krajský soud na- víc konstatoval, že shodné úvahy jsou obsaže- ny i v žalobou napadeném rozhodnutí správ- ního orgánu, z čehož dovodil závěr o jeho správnosti a přezkoumatelnosti. Nejvyšší správní soud souhlasí i se závěrem krajského soudu, podle něhož stěžovatel nebyl oprávněn vázat splnění své zákonné povinnos- ti podrobit se na výzvu policisty lékařskému vy- šetření na jakékoli podmínky, jako je požadavek na zabezpečení jeho vozidla či na zajištění jeho odvozu zpět k vozidlu po provedení lékařské- ho vyšetření (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 As 33/2007-150, dostupný na www.nssoud.cz, na který odkazoval již krajský soud). S krajským soudem lze souhlasit rovněž v otázce prokázání zavinění stěžovatele. Jak podotkl krajský soud a Nejvyšší správní soud konstatoval výše, je třeba jednání stěžovatele, kdy se odmítl na výzvu policisty podrobit lé- kařskému vyšetření za účelem zjištění, zda nebyl při řízení motorového vozidla ovlivněn alkoholem, posoudit jako jednání úmyslné. Stěžovatel tedy porušil svou zákonnou povin- nost úmyslně, přestože k odpovědnosti za přestupek podle $ 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích by postačilo zavinění z nedba- losti [$ 3 zákona o přestupcích ve spojení s $ 22 odst. 1 písm. d) téhož zákona]. Vzhle- dem k tomu, že zmíněné jednání bylo v posu- zovaném případě žalovaným ve správním ří- zení prokázáno, nepochybil krajský soud, když žalobou napadené rozhodnutí žalované- ho posoudil ve vztahu k otázce zavinění jako plně přezkoumatelné. Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že krajský soud posoudil věc správně, když se ztotožnil se závěrem žalovaného o tom, že se stěžovatel dopustil přestupku podle $ 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. (...) 2064 Advokacie: advokát vykonávající funkci správce konkursní podstaty; vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů k $ 8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání*) k $ 8 odst. 1 písm. c), $ 16 odst. 2 a $ 56 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii**) I. Advokát, který vykonává funkci správce konkursní podstaty, podléhá při výko- nu této funkce jednak povinnostem správce konkursní podstaty, které mu ukládá zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jednak přiměřeně podléhá povin- nostem advokáta stanoveným zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii ($ 56 tohoto zá- kona). Advokát ve funkci správce konkursní podstaty je povinen především jednat čestně a svědomitě ($ 16 odst. 2 zákona o advokacii). IL. Jestliže advokát byl pravomocně odsouzen za pokus trestného činu porušová- ní povinností při správě cizího majetku s hrozící škodou velkého rozsahu, který spáchal ve funkci správce konkursní podstaty, k trestu odnětí svobody s podmíně- ným odkladem na zkušební dobu, je v souladu se zákonem vyškrtnutí tohoto advo- káta ze seznamu advokátů, protože tento trestný čin ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie [$ 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii]. "S účinností od 1. 1. 2008 zrušen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insob venční zákon). »») S účinností od 3. 6. 2002 byl f 56 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, změněn zákonem č. 228/2002 Sb., kte- rým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a zálkon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). 562
Petr K. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o uložení pokuty a zákazu činnosti spo- čívajícím v zákazu řízení motorových vozidel, o kasační stížnosti žalobce.