Ustanovení $ 18a odst. 3, 4 a 5 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbý- vání státního občanství, umožňovalo učinit prohlášení o nabytí státního občanství pro osobu mladší 15 let. Nestanovilo procesní lhůtu, v níž bylo nutno prohlášení učinit a již by mohl správní orgán prominout podle $ 28 správního řádu.
Podle $ 18a odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb., ve znění platném v době vydání rozhod- nutí žalovaného, může fyzická osoba, která měla k 31. prosinci 1992 státní ob- čanství České a Slovenské Federativní re- publiky, která nebyla státním občanem České republiky a která měla na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštních zákonů ke dni 31. prosince 1992 a tento pobyt dosud trvá, nebo kte- rá od tohoto data až dosud žije na území České republiky, učinit prohlášení o na- bytí státního občanství České republiky.
Podle $18a odst. 4 cit. zákona mohou ro- diče, popřípadě jeden z nich, pro dítě mlad- 643 598 ší 15 let učinit samostatně prohlášení; toto dítě nemusí splňovat podmínku uvedenou v odstavci 1, pokud je alespoň jeden.z rodi- čů státním občanem České republiky. "Nejvyšší správní soud dospěl ke stej- nému závěru jako žalovaný i Městský soud v Praze, že nezletilý Róbert N. ni- kdy nemohl na základě $ 18a odst. 4 cit. zákona nabýt státní občanství České re- publiky, nikoli však z důvodů stěžovate- lem uváděných, ale proto, že již ke dni účinnosti cit. ustanovení nebyly splněny podmínky, které toto ustanovení pro na- bytí státního občanství České republiky na základě prohlášení rodičů o nabytí státního občanství České republiky sta- noví, a to proto, že nezletilý již překročil hranici 15 let věku.
Učinilli stěžovatel dle cit. -ustanovení zákona prohlášení o nabytí občanství v době, kdy již skut- kový stav nepochybně nemohl být pod právní normu podřazen, nelze žalované- mu vytýkat, že postupoval v rozporu se zákonem. Nebyl-li již naplněn jeden zá- konný předpoklad, a to, že dítě, pro kte- ré má být prohlášení učiněno, je mladší 15 let, nemohlo mít pro právní posouze- ní věci žádný význam ani přihlédnutí k řízením, které vedl stěžovatel ve věci svého státního občanství, ani to, že v této věci shledal Ústavní soud postup správ- ního orgánu a soudů při aplikaci $ 17 zá- kona č. 40/1993 Sb., týkajícího se volby státního občanství, nezákonným.
Záko- nem č. 357/2003 Sb. byla hranice 15 let zrušena, přičemž tak bylo učiněno v rámci legislativního procesu, nikoli v důsledku nálezu Ústavního soudu, kte- rý by rozhodoval o protiústavnosti toho- to ustanovení. 644 Ustanovení $ 18a v odst. 3,4 a5 cit. zákona určuje věkem 15 let osobu, pro kterou lze prohlášení o nabytí státního občanství učinit. Nestanoví procesní lhůtu, v níž je nutno prohlášení učinit a kterou by mohl správní orgán v rámci zákonného správního uvážení prodlou- žit, popř. prominout.
O takovou lhůtu by se jednalo v případě, bylo-li by prohláše- ní vymezeno např. lhůtou, v níž je třeba tak učinit, např. do určitého data, do mě- síce od uplynutí 15 let věku apod. Pro- cesní lhůta je lhůtou k provedení určité- ho úkonu. Taková lhůta může být, umožňuje-li tak zákon k žádosti toho, ko- ho se procesní úkon týká, prodloužena, nemůže však být zkrácena. Pouze tako- vou lhůtu, resp. její běh, Ize v rámci správního řízení prodloužit. © tákový případ se však ve věci nejedná. Věkem 15 let zákon toliko vymezoval, pro koho lze výše uvedeným způsobem občanství nabýt, nikoli v jaké lhůtě je třeba učinit procesní úkon.
Nelze vytýkat soudu, že se nezabýval neústavností ustanovení, které bylo ve věci aplikováno, neboť podle $ 66 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním sou- du, bylo podání návrhu na zrušení kon- troverzního ustanovení nepřípustné, protože předmětné ustanovení $ 18a již bylo novelizováno tak, že důvody vytýka- né nezákonnosti odpadly (byla zrušena hranice vymezující dítě - 15 let, kterou považoval stěžovatel za diskriminující a odporující Mezinárodní úmluvě o ochraně práv dítěte i občanskému zá- koníku).
(aty)
Prof. PharmDr. Ladislav N., DrSc. (Slovenská republika), proti Magistrátu hlav- ního města Prahy o nabytí státního občanství nezletilého syna žalobce, o kasač- ní stížnosti žalobce.