Úkon celního orgánu, kterým se určuje celní prostor dle $ 102 odst. 2 zá- kona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, nesměřuje proti individuálně ur- čeným osobám, ale vymezuje se jím prostorová působnost závazného reži- mu celního prostoru vůči všem osobám, které do takto vymezeného prostoru vstoupí či vjedou. Jedná se o organizační úkon, jímž se vytvářejí podmínky pro výkon správní činnosti celního orgánu. Vztahy mezi vlast- níkem či jiným oprávněným uživatelem těchto prostorů na straně jedné a celním orgánem na straně druhé jsou vztahy soukromoprávní a spory z nich plynoucí projedná a rozhodne soud v řízení podle části třetí občan- ského soudního řádu.
Podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Ize žalobou na- padat pouze rozhodnutí správního orgá- nu, tedy takové jeho úkony, jimiž se za- kládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti individuálně určených osob ($ 65 odst. 1 s.ř. s.). Na právní povaze úkonu správního orgánu nic nemění ani forma, již mu ten- to orgán dal. Jiné úkony správního orgá- nu než rozhodnutí jsou ze soudního pře- zkumu podle příslušných ustanovení soudního řádu správního vyloučeny a žaloby proti nim jsou nepřípustné [$ 70 písm. a) a $ 68 písm. e) s.ř.s.].
Úkon celního orgánu, jímž se v soula- du s ustanovením $ 102 odst. 2 celního zákona, určuje celní prostor, nesměřuje proti individuálně určeným osobám, ale vymezuje se jím prostorová působnost závazného režimu celního prostoru po- dle celního zákona, a to vůči všem oso- bám, které do takto vymezeného prosto“ ru vstoupí či vjedou. Současně jde o úkon organizační, jímž se vytvářejí podmínky pro výkon správní činnosti celního orgánu.Tímto úkonem zejména nemůže dojít k založení, změně, zrušení nebo závaznému určení práv nebo po- vinností vlastníka dotčených prostor.
Vztahy mezi vlastníkem či jiným opráv- něným uživatelem těchto prostor na straně jedné a celním orgánem na straně druhé jsou vztahy soukromoprávními, které musí být - a v daném případě to- mu tak i je - řešeny dohodou, na což ostatně pamatuje i citované ustanovení celního zákona. Jakékoliv spory z těchto vztahů je oprávněn řešit pouze obecný soud v nalézacím řízení podle části třetí občanského soudního řádu. V dané věci se odlišné právní povahy svého úkonu dovolával žalovaný celní orgán, který však nejprve sám v někte- rých směrech postupoval, jako by se o správní rozhodnutí jednalo, zejména když poučil o možnosti podání oprav- ných prostředků a dále když projednal návrh na obnovu řízení, ač v tomto pří- padě o správní rozhodnutí nešlo.
Soud I. stupně pochybil, jestliže se nezabýval otázkou materiální podstaty úkonu správního orgánu, resp. jestliže ji nezhodnotil správně. Rozhodnutí toho- to soudu tak bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné roz- hodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud k této vadě přihlédl nad rámec dů- vodů kasační stížnosti ve smyslu $ 109 odst. 3 s.ř.s.a rozhodnutí soudu I. stup- ně zrušil. Protože k odmítnutí žaloby došlo před prvním jednáním, rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení $ 10 | odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soud- ních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o vrácení soudního poplatku ve výši 1000 Kč v přiměřené lhůtě ($ 61 odst. 1 s.ř.s.).Není však důvod k vrácení soudního poplatku za podání kasační stížnosti, neboť tu soud věcně projednal.
Výrok o vrácení žalobcem zaplacené- ho soudního poplatku odůvodňuje soud analogickým použitím $ 10 odst.3a5 zák. ČNR č.549/1991 Sb.,o soudních po- platcích, ve znění pozdějších předpisů. Zakládá-li zákon právo na vrácení soud- ního poplatku v případech, kdy řízení bylo zastaveno před prvním jednáním nebo v případech, kdy lze v řízení roz- hodnout bez jednání do doby vydání rozhodnutí ve věci samé, tím spíše je nutno připustit vrácení soudního po- platku tehdy, není-li návrh vůbec způso- bilý k projednání ve správním soudnic- tví a soud by takový návrh odmítl podle $ 46 odst. 1 s.ř.s.
(ovo)
Město R. proti Celnímu úřadu Jiří- kov o určení celního prostoru, o ka- sační stížnosti žalobce.