„Výkonem advokacie“ není jen samotné poskytování právních služeb, ale také veškeré úkony, k nimž je advokát povinen v souvislosti s poskyto- váním právní služby i poté, kdy je zastupování klienta ukončeno. Takové úkony advokát činí nikoliv jako občan, ale jako advokát při výkonu advokacie.
„Výkonem advokacie“ není jen samotné poskytování právních služeb, ale také veškeré úkony, k nimž je advokát povinen v souvislosti s poskyto- váním právní služby i poté, kdy je zastupování klienta ukončeno. Takové úkony advokát činí nikoliv jako občan, ale jako advokát při výkonu advokacie.
Kasační stížnost se opírá především o důvod uvedený v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto usta- novení je stížnostním důvodem nezákon- nost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Tvrzenou nezákonnost spatřuje stěžovatel v nesprávném posouzení práv- ní otázky - výkladu pojmu „výkon advo- kacie“ dle $ 1 odst. 1 zákona o advokacii a v té souvislosti v nesprávném posouze- ní právní otázky, zda se stěžovatel svým jednáním dopustil kárného provinění ve smyslu $ 32 odst. 1 zákona o advokacii. Tvrzená nezákonnost, spočívající v ne- správném právním posouzení věci sou- dem v předcházejícím řízení, spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skut- kový stav je aplikována nesprávná práv- ní norma, popř. je sice aplikována správ- ná právní norma, ale ta je nesprávně vyložena Vztah mezi -skutkovým zjiště- ním a právním posouzením lze charakte- rizovat tak, že jde o aplikaci právní not- my na konkrétní případ nebo situaci. Takové. pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí Městské- ho soudu v Praze neshledal. Dle $ 1 odst. 1 zákona o advokacii upravuje tento zákon podmínky, za nichž mohou být poskytovány právní služby, jakož i poskytování právních služeb ad- vokáty (dále jen „výkon advokacie“). Advokacii lze definovat jako činnost, nezávislé povolání vykonávané advoká- tem, tj. osobou právnický: vzdělanou, zvláštně kvalifikovanou, která je zapsána v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou. V citovaném ustanovení $ 1 odst. 1 zákona o advokacii je obsažena legisla- tivní zkratka „výkon advokacie“, tedy vý- kon tohoto nezávislého povolání, pod kterou zákonodárce podřadil jak vlastní poskytování právních služeb advokáty, tak podmínky, za nichž mohou být tyto právní služby poskytovány. Advokát při- tom nemůže poskytovat právní služby li- bovolnou formou, ale jen způsobem sta- noveným v zákoně a za podmínek v něm uvedených. Nelze přisvědčit stěžovateli, který „výkon advokacie“ jako legislativní zkrat- ku vztáhl pouze a právě jen na vlastní poskytování právní služby advokátem klientovi. To, že legislativní zkratka „vý- kon advokacie“ nezahrnuje pouze posky- tování právních služeb, ale je nutné v rámci ní rozlišovat dva samostatné po- jmy, je patrné i z dalších ustanovení zá- kona o advokacii - např. z již výše Citova- ného ustanovení $ 2 odst. 1, které hovoří o tom, kdo může poskytovat právní služ- by, či z ustanovení $ 19 odst. 1, ve kterém jsou uvedeny důvody, pro které lze po- skytnutí právních služeb odmítnout apod. Skutečnost, že zákonodárce důsledně roz- lišil v zákoně o advokacii pojmy „posky- tování právních služeb“ a „výkon advoka- cie“, vede k logickému závěru, že tam, kde použil pojem „výkon advokacie“, měl na mysli veškeré úkony, které advo- kát činí v souvislosti s výkonem nezávis- lého povolání advokáta, tedy i ty, k nimž je povinován či které učiní v souvislosti s poskytováním právní služby na základě uzavřené smlouvy, a to i poté, co je za- stupování klienta ukončeno, přičemž je činí nikoliv jako občan, ale jako advokát při výkonu svého povolání, tedy při vý- konu advokacie. Ve vztahu k této stěžovatelově námit- ce proto Nejvyšší správní soud na zákla- dě výše uvedeného dospěl k závěru, že stěžovatel jednal způsobem, který je mu žalovanou vytýkán, při výkonu svého po- volání, tedy při výkonu advokacie. Die $ 17 zákona o advokacii postupu- je advokát při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního sta- vu; za tím účelem je zejména povinen do- držovat pravidla profesionální -etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionál ní etiky a pravidla soutěže stanoví sta- vovský předpis. Dle čl. 4 odst. 1 pravidel profesionál- ní etiky je advokát všeobecně povinen přispívat poctivým, čestným a slušným chováním k důstojnosti a vážnosti advo- kátního stavu. Dle ustanovení $ 17 zákona o advoka- cii se advokáti, jako příslušníci této pro- fese, dobrovolně podřizují pravidlům etického chování, která jdou i nad rámec požadavků stanovených právními nor- mami pro ostatní subjekty práva. Někte- 903 350 rá z těchto pravidel se prosazují expres- sis verbis do textů právních norem (na- př. povinnost zachovávat mlčenlivost), jiná jsou součástí psaných či nepsaných kodexů (srov. např. Etická pravidla Rady evropských advokátních komor - CCBE, přijatá dne 28. 10. 1988). Z pravidel profesionální etiky a pravi- del soutěže advokátů, přijatých Usnese- ním představenstva ČAK č. 1/1997 a uve- řejněných ve Věstníku ze dne 31. 10. 1996, vyplývá, že těmito pravidly jsou vá- záni všichni advokáti zapsaní v seznamu advokátů vedeném ČAK (čl. 1 odst. 1). Pokud ustanovení $ 17 zákona o ad- vokacii ukládá advokátovi povinnost chovat se při výkonu svého povolání - advokacie určitým způsobem, pravidla profesionální etiky jej zavazují k určité- mu chování nejen při výkonu advokacie, ale i v soukromé sféře, přičemž hlavním důvodem je ochrana advokátního stavu a ochrana veřejných zájmů. Z těchto hle- disek je třeba chápat požadavky vymeze- né v čl. 4 odst. 1 pravidel, tedy všeobec- né požadavky na poctivé, čestné a slušné chování advokáta, jako generální skutko- vou podstatu pokrývající pravidla v celé jejich šíři. Požadavek poctivosti, čestnos- ti a slušnosti platí tedy nejen pro výkon advokacie, ale i pro soukromý život ad- vokáta, pro vztahy k jeho soukromým vě- řitelům a dlužníkům, pro jeho projevy na veřejnosti, pro jeho chování ve spole- čenském styku apod. Ve světle výše uvedeného bylo pak nutno posuzovat jednání, za které žalova- ná uznala stěžovatele kárně vinným a za které mu bylo uloženo kárné opatření. Ustanovení $ 20 odst. 3 zákona o ad- vokacii dává advokátovi možnost, aby 904 v případě, že klient nesloží přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí práv- ních služeb, ačkoliv byl o to advokátem požádán, odstoupil od smlouvy o posky- tování právních služeb. Jak již bylo něko- likrát konstatováno, žalovaná nekladla stěžovateli za vinu porušení tohoto usta- novení. Ustanovení $ 17 zákona o advo- kacii či pravidla profesionální etiky sa- mozřejmě nevylučují použití $ 20 odst. 3 tohoto zákona, jak dovozuje stěžovatel; je však nutno při jakémkoliv jednání ad- vokáta, tedy i při rozhodování se o tom, zda odstoupí od smlouvy o poskytování právních služeb, vzít v úvahu povinnosti v něm uvedené, a to včetně povinností uložených advokátu pravidly profesio- nální etiky, na která toto ustanovení odkazuje. Právní posouzení stěžovatelova jed- nání, ke kterému v této věci dospěly žalovaná i krajský soud, když posoudily jeho jednání jako jednání naplňující skutkovou podstatu kárného provinění ve smyslu $ 32 odst. 1 zákona o advoka- cii, je dle názoru Nejvyššího správního soudu správné. Stěžovatel se svým výše popsaným jednáním dopustil porušení povinností uložených mu ustanovením $ 17 zákona o advokacii a čl. 4 odst. 1 pravidel profesionální etiky tím, že ačko- liv s dostatečným časovým předstihem věděl, že jsou zde dány podmínky pro postup dle $ 20 odst. 3 zákona o advoka- cii, přistoupil k tomuto úkonu v den, kdy mělo proběhnout hlavní líčení, a tuto skutečnost pak těsně před jeho zaháje- ním sdělil soudu, čímž zmařil hlavní líče- ní. Jeho jednání lze tedy posoudit jako jednání, kterým snížil důstojnost a váž- nost advokátního stavu. (aty)
JUDr. Vladimír Š. v N. proti České advokátní komoře o kárné opatření, o kasač-