tu též „zákon o telekomunikacích“)* I. Ustanovení $ 78 odst. 2 věta druhá zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a 0 změně dalších zákonů, zmocnilo Český telekomunikační úřad ke stanovení způ- sobu výpočtu cen za propojení cenovým rozhodnutím, tedy abstraktním aktem nor- mativní povahy, který nemá charakter rozhodnutí ve smyslu $ 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. Citované ustanovení však Český telekomunikační úřad nezmocnilo k vydání ceno- vého rozhodnutí stanovícího pevnou cenu (nebo maximální cenu) za propojení te- lekomunikačních sítí, proti kterému by dotčené strany nemohly podat opravný prostředek. II. Ustanovení $ 78 odst. 5 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, podle něhož spory 0 cenu rozhoduje Český telekomunikační úřad podle zvláštního předpisu, nemá na mysli zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, přestože tento zákon je uvedený v poznámce pod čarou, protože neupravuje postup při roz- hodování sporů o cenu. Zvláštním právním předpisem proto musí být správní řád (č. 71/1967 Sb.). Český telekomunikační úřad měl spor o cenu za propojení teleko- » Súčinností od 1. 5. 2005 zrušen zákonem č. 127/2005 Sb. 270 munikačních sítí mezi dotčenými stranami rozhodnout postupem podle správního řádu.
tu též „zákon o telekomunikacích“)* I. Ustanovení $ 78 odst. 2 věta druhá zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a 0 změně dalších zákonů, zmocnilo Český telekomunikační úřad ke stanovení způ- sobu výpočtu cen za propojení cenovým rozhodnutím, tedy abstraktním aktem nor- mativní povahy, který nemá charakter rozhodnutí ve smyslu $ 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. Citované ustanovení však Český telekomunikační úřad nezmocnilo k vydání ceno- vého rozhodnutí stanovícího pevnou cenu (nebo maximální cenu) za propojení te- lekomunikačních sítí, proti kterému by dotčené strany nemohly podat opravný prostředek. II. Ustanovení $ 78 odst. 5 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, podle něhož spory 0 cenu rozhoduje Český telekomunikační úřad podle zvláštního předpisu, nemá na mysli zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, přestože tento zákon je uvedený v poznámce pod čarou, protože neupravuje postup při roz- hodování sporů o cenu. Zvláštním právním předpisem proto musí být správní řád (č. 71/1967 Sb.). Český telekomunikační úřad měl spor o cenu za propojení teleko- » Súčinností od 1. 5. 2005 zrušen zákonem č. 127/2005 Sb. 270 munikačních sítí mezi dotčenými stranami rozhodnout postupem podle správního řádu.
(..) Za znemožnění uzavření smlouvy o propojení veřejných telekomunikačních sí- 272 tí byla žalobci uložena pokuta s odkazem na $ 97 odst. 1 písm. v) zákona o telekomunika- cích. Městský soud vycházel z toho, že stěžo- vatelem (dále též „ČTÚ“) byl ve vztahu k ža- lobci vyvozen postih za protiprávní jednání ve smyslu citovaného ustanovení, a proto zkoumal, zda se žalobce protiprávního jedná- ní dopustil, a tedy zkoumal i to, zda cenové rozhodnutí č. 09/PROP/2001 bylo Českým te- lekomunikačním úřadem vydáno v rozsahu zákonného zmocnění $ 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích. Svůj postup městský soud odůvodnil a Nejvyšší správní soud na něm neshledává nic nezákonného. Podle $ 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, soudci jsou při výkonu své funk- ce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem a jsou povinni vykládat jej podle svého nejlep- šího vědomí a svědomí. Podle čl. 95 odst. 1 Ústavy soudce je při rozhodování vázán záko- nem a mezinárodní smlouvou, která je sou- částí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Měst- ský soud v odůvodnění uvedl, že respektuje ustálenou judikaturu Ústavního soudu a Nej- vyššího správního soudu, která považuje ce- nové rozhodnutí ČTÚ vydané podle $ 78 zá- kona o telekomunikacích za právní předpis, avšak došel k závěru, že cenové rozhodnutí ČTÚ 09/PROP/2001 je nezákonné, neboť ČTÚ překročil zákonné zmocnění pro vydání cenového rozhodnutí, které je obsaženo v $ 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích. Tímto ustanovením je ČTÚ zmocněn pouze k vydání takového předpisu, který stanoví způsob výpočtu ceny za propojení. Ustanove- ní $ 77 naproti tomu zmocňuje ČTÚ k vydání cenového rozhodnutí, kterým stanoví ceny za univerzální službu podle zákona o cenách. ČTÚ proto není zmocněn k vydání cenového rozhodnutí, kterým by stanovil pevnou cenu za propojení. Ve smyslu $ 37 až 40 citované- ho zákona je ČTÚ oprávněn v případě, že se provozovatelé veřejné telekomunikační sítě nedohodnou v příslušných lhůtách na smlou- vě o propojení, rozhodnout individuálním správním aktem o nahrazení smlouvy o pro- pojení, a to včetně ceny za propojení. Pokud tedy ČTÚ uložil žalobci pokutu za to, že ne- uzavřel smlouvu o propojení, ačkoli o sporné náležitosti smlouvy, tj. o ceně za propojení, již rozhodl ČTÚ cenovým rozhodnutím 09/PROP/2001, pak rozhodnutí o uložení po- kuty nemůže obstát, neboť uvedené cenové rozhodnutí je nezákonné. SX Nejvyšší správní soud se závěry městské- ho soudu souhlasí. Přihlíží přitom k judikatuře Ústavního soudu, jeho usnesení ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. IV. ÚS 50/02 (které sice není zá- vazné, ale týká se konkrétně cenového rozhod- nutí ČTÚ 09/PROP/2001), jímž Ústavní soud návrh společnosti E. na zrušení rozhodnutí Čes- kého telekomunikačního úřadu č. 09/PROP/2001 ze dne 27. 11. 2001, čj. 31819/2001-611, publikova- ného v Telekomunikačním věstníku č. 12/2001, podle $ 43 odst. 1 písm. c), $ 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl, protože návrh na zrušení tohoto předpisu je třeba po- važovat za podaný právnickou osobou zjevně k němu neoprávněnou. V odůvodnění Ústav- ní soud uvedl: „napadené cenové rozhod- nutí bylo vydáno Českým telekomunikač- ním úřadem podle f 95 bod 7 k provedení JS 78 odst. 2 a odst. 5 zákona č. 151/2000 Sb., zmocňujícího Český telekomunikační úřad ke stanovení způsobu výpočtu cen za propo- jení cenovým rozhodnutím, jakož i podle J 2b odst. 2 zákona č. 265/1991 Sb., o působ- nosti orgánů České republiky v oblasti cen, stanovícího, že Český telekomunikační úřad vykonává působnost pří uplatňování, regu- laci a kontrole cen telekomunikačních slu- žeb a vydává rozhodnutí pro regulaci a sjed- návání cen telekomunikačních | služeb. Napadené cenové rozhodnutí naplňuje tedy podle názoru Ústavního soudu jak formální znaky právního předpisu (čl. 79 odst. 3 Ústa- vy ČR), tak i její materiální znaky, tj. regula- tivnost, právní závaznost, obecnost (jejíž po- vahu nemůže změnit ani to, že se týká jen určitého počtu subjektů práva) a vynutitel- nost státní moci.“ Nejvyšší správní soud při- hlíží i ke své judikatuře, např. rozsudku ze dne 18.5. 2005, čj. 2 As 4/2004-138, rozsudku ze dne 28. 6. 2007, čj. 6 As 34/2005-66, z níž vyplývá, že cenové rozhodnutí Českého tele- komunikačního úřadu o způsobu výpočtu cen za propojení podle $ 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích je abstraktním aktem normativní povahy, který nemá charakter rozhodnutí ve smyslu $ 65 odst. 1 a 2 s. ř. s., a pokud je proti takovému aktu podána žalo- ba, soud ji odmítne ve smyslu $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V daném případě však žalobce, jak výše uvedeno, nepodal žalobu proti ceno- vému rozhodnutí stěžovatele č. 09/PROP/2001 ze dne 27. 11. 2001. K námitce stěžovatele, že podle $ 78 odst. 6 zákona o telekomunikacích má ČTÚ ve sporech týkajících se cen za propojení po- stupovat podle zvláštního zákona, přičemž poznámka pod čarou odkazuje na zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, který však neupra- vuje rozhodování o určení ceny individuálním správním aktem, nýbrž jen cenovým rozhod- nutím, tj. podzákonným právním předpisem, a pokud zákon o cenách v $ 4 odst. 2 umož- ňuje kombinovat různé způsoby regulace cen, pak nepochybil, když zkombinoval úpra- vu způsobu výpočtu ceny se stanovením pev- né ceny pro případ, že nedojde k dohodě o ceně. Předmětem sporu je tedy posouzení právní otázky, zda stěžovatel měl spor o cenu za propojení rozhodnout v předmětném pří- padě individuálním správním aktem, nebo cenovým rozhodnutím jakožto podzákon- ným právním předpisem. Česká republika se stala členem Evropské unie dne 1. května 2004 a podle čl. 2 aktu o přistoupení, který je dle čl. 1 odst. 2 Smlou- vy o přistoupení součástí této smlouvy, se acguis communautatre (soubor práva Spole- čenství) stává dnem vstupu závazným pro nové členské státy a uplatňuje se v nich. Pro dobu před vstupem do EU lze právo Spole- čenství použít jen jako výkladové vodítko při výkladu právních předpisů přijatých ke spl nění závazku ČR harmonizovat své právo s právem Společenství dle čl. 69 a násl. Ev- ropské dohody o přidružení (č. 7/1995 Sb.). Tato zásada našla svůj výraz opakovaně v judi- katuře Nejvyššího správního soudu (např. č. 741/2006 Sb. NSS, č. 1097/2007 Sb. NSS). V předmětné věci je již z časových důvo- dů vyloučeno, aby byl zákon o telekomunika- cích přijat k implementaci nyní platného prá- 273 1503 va Společenství, tedy směrnic tzv. „nového re- gulačního rámce“ elektronických komunikač- ních sítí (směrnice 2002/21/ES, 2002/20/ES, 2002/19/ES, 2002/22/ES). Proto nelze při vý- kladu právní úpravy regulace cen ČTÚ dle $ 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb. použít směrnice nového regulačního rámce ani jako výkladové vodítko. Jako výkladové vodítko lze však použít předchozí regulační rámec, tedy směrnice 90/387/EHS, 90/388/EHS, 97/33/ES, 97/51/ES (poznámka NSS: v případě neexistence ofi- ciálního překladu do češtiny je v tomto roz- hodnutí použito pracovního překladu). Dů- vodová zpráva k zákonu o telekomunikacích výslovně uvádí: „Předkládaný zákon o tele- komunikacích: (...) zohledňuje právní před- pisy ES přijaté pro odvětví telekomunikací a jednání v rámci EU, z nichž vyplývá — jak je shora uvedeno - pro ČR závazek zpraco- vat nový zákon o telekomunikacích tak, aby odpovídal komunitárnímu právu.“ C.) Z právní úpravy a judikatury spole- čenství lze dovodit následující závěry: Regulační rámec telekomunikací 1997 (čl. 7 odst. 5 směrnice 97/33/ES) zmocňoval Komisi a národní regulační úřady k stanovení způsobu výpočtu ceny za propojení pro futu- ro aktem regulujícím neurčitý počet případů a upravujícím práva a povinnosti neurčitého okruhu účastníků, tedy právním předpisem. Právní úprava Společenství zmocňovala ná- rodní regulační úřady, aby dozíraly nad dodr- žováním předpisů týkajících se kalkulace cen za propojení. Národní regulační úřady měly pravomoc (čl. 9 odst. 3, 4, 5 a 6 téže směrnice) v případě sporu o cenu za propojení tento spor rozhodnout a dovést strany k uzavření smlouvy o propojení a v krajním případě smlouvu o propojení nahradit svým rozhodnutím. Rozhodnutí národního regulačního úřa- du, a to včetně rozhodnutí ve věci sporu 0 Ce- nu za propojení, muselo být k návrhu dotče- ných stran (soudně) přezkoumatelné (čl. 54 odst. 3 směrnice 90/387/EHS). 274 Zákon o telekomunikacích byl přijat za účelem splnění závazku uvedeného v čl. 69 a násl. Evropské dohody o přidružení (č. 7/1995 Sb.), a to k harmonizaci vnitrostát- ního práva s předpisy Společenství tvořícími regulační rámec telekomunikací 1997, včet- ně výše uvedených směrnic. Úmyslem záko- nodárce proto bylo přijmout právní úpravu souladnou s právem Společenství. Ustanovení $ 78 odst. 2 věta druhá zákona o telekomunikacích zmocnilo Český teleko- munikační úřad ke stanovení způsobu výpo- čtu cen za propojení cenovým rozhodnutím, tedy abstraktním aktem normativní povahy, který nemá charakter rozhodnutí ve smyslu $ 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. Nezmocnilo ho však k vydání cenového rozhodnutí (právního předpisu) stanovícího pevnou cenu (nebo maximální cenu) za propojení telekomuni- kačních sítí, proti kterému by dotčené strany nemohly podat opravný prostředek. Ustano- vení $ 78 odst. 5 zákona o telekomunikacích, podle něhož spory o cenu rozhoduje Český telekomunikační úřad podle zvláštního před- pisu, nemá na mysli zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, přestože tento zákon je uvedený v poznámce pod čarou, protože neupravuje postup při rozhodování sporů o cenu. Po- známka pod čarou není pramenem práva (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 485/98, č. 16/1999 Sb. ÚS). Zvláštním právním předpisem proto musí být správní řád (č. 71/1967 Sb.). Stěžovatel - Český telekomunikační úřad měl spor o cenu za propojení telekomunikačních sítí mezi do- tčenými stranami rozhodnout postupem po- die správního řádu. Právní názor Městského soudu v Praze vý- jádřený v napadeném rozsudku, tedy že čl. 3 a 4 cenového rozhodnutí ČTÚ 09/PROP/2001 jsou v rozporu se zákonem, protože ČTÚ pře- kročil své zmocnění k vydání podzákonného právního předpisu, a proto je nezákonné i na- padené rozhodnutí ČTÚ o uložení pokuty ža- lobci obchodní společnosti E., je správný. 1504 Zvláštní příspěvek k důchodu: potřebná délka trvání vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody k $ 5 zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Čes- koslovenska a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, 0 jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvoboze- ní v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů Pro stanovení délky trvání vazby a výkonu trestu odnětí svobody zakládající ná- rok na zvláštní příspěvek k důchodu dle $ 5 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 357/2005 Sb. je rozhodující skutečná délka neoprávněného pobytu ve vazbě a vý- konu trestu odnětí svobody, nikoliv pouze doba, na kterou byl občan odsouzen. Jest- liže byl občan odsouzen sice na 12 měsíců, ale byl propuštěn dříve, byť jen o 6dnů, není splněna podmínka neoprávněného výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody po celkovou dobu alespoň 12 měsíců.
Akciová společnost T. proti Českému telekomunikačnímu úřadu o uložení pokuty, o ka-
nikační sítě nedohodnou v příslušných lhůtách na smlouvě o propojení, rozhodnout individuálním správním aktem o nahrazení smlouvy o propojení a to včetně ceny za propojení. Pokud tedy ČTÚ uložil společnosti E. P., spol. s r. o, pokutu za to, že neuzavřel smlouvu o propojení, ačkoli o sporné náležitosti smlouvy, tj. o ceně za propojení, již rozhodl ČTÚ cenovým rozhodnutím 09/PROP/2001, pak rozhodnutí o uložení pokuty nemůže obstát, neboť uvedené cenové rozhodnutí je nezákonné.
Nejvyšší správní soud se závěry městského soudu souhlasí. Přihlíží přitom k judikatuře Ústavního soudu, jeho usnesení ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. IV. ÚS 50/02 (které sice není závazné, ale týká se konkrétně cenového rozhodnutí ČTÚ 09/PROP/2001), jímž Ústavní soud návrh spol. s r. o. E. P. na zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 09/PROP/2001 ze dne 27. 11. 2001, č. j. 31819/2001-611, publikovaného v Telekomunikačním věstníku č. 12/2001, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c), § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl, protože návrh na zrušení tohoto předpisu je třeba považovat za podaný právnickou osobou zjevně k němu neoprávněnou. V odůvodnění Ústavní soud uvedl: „…napadené cenové rozhodnutí bylo vydáno Českým telekomunikačním úřadem podle § 95 bod 7 k provedení § 78 odst. 2 a odst. 5 zákona č. 151/2000 Sb., zmocňujícího Český telekomunikační úřad ke stanovení způsobu výpočtu cen za propojení cenovým rozhodnutím, jakož i podle § 2b odst. 2 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, stanovícího, že Český telekomunikační úřad vykonává působnost při uplatňování, regulaci a kontrole cen telekomunikačních služeb a vydává rozhodnutí pro regulaci a sjednávání cen telekomunikačních služeb. Napadené cenové rozhodnutí naplňuje tedy podle názoru Ústavního soudu jak formální znaky právního předpisu (čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR), tak i její materiální znaky, tj. regulativnost, právní závaznost, obecnost (jejíž povahu nemůže změnit ani to, že se týká jen určitého počtu subjektů práva) a vynutitelnost státní moci.“ Nejvyšší správní soud přihlíží i ke své judikatuře , např. rozsudku ze dne 18. 5. 2005, č. j. 2 As 4/2004 - 138, rozsudku ze dne 28. 6. 2007, č. j. 6 As 34/2005 - 66, z níž vyplývá, že cenové rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o způsobu výpočtu cen za propojení podle § 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a změně dalších zákonů, je abstraktním aktem normativní povahy, který nemá charakter rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s., a pokud je proti takovému aktu podána žaloba, soud ji odmítne ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V daném případě však žalobce, jak výše uvedeno, nepodal žalobu proti cenovému rozhodnutí stěžovatele č. 09/PROP/2001 ze dne 27. 11. 2001.
ího úřadu o způsobu výpočtu cen za propojení podle § 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a změně dalších zákonů, je abstraktním aktem normativní povahy, který nemá charakter rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s., a pokud je proti takovému aktu podána žaloba, soud ji odmítne ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V daném případě však žalobce, jak výše uvedeno, nepodal žalobu proti cenovému rozhodnutí stěžovatele č. 09/PROP/2001 ze dne 27. 11. 2001.
K námitce stěžovatele, že podle § 78 odst. 6 zákona č. 151/2000 Sb. má ČTÚ ve sporech týkajících se cen za propojení má postupovat podle zvláštního zákona, přičemž poznámka pod čarou odkazuje na zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, který však neupravuje rozhodování o určení ceny individuálním správním aktem, nýbrž jen cenovým rozhodnutím, tj. podzákonným právním předpisem, a pokud zákon o cenách v § 4 odst. 2 umožňuje kombinovat různé způsoby regulace cen, pak nepochybil, když zkombinoval úpravu způsobu výpočtu ceny se stanovením pevné ceny pro případ, že nedojde k dohodě o ceně. Předmětem sporu je tedy posouzení právní otázky, zda stěžovatel měl spor o cenu za propojení rozhodnout v předmětném případě individuálním správním aktem nebo cenovým rozhodnutím jakožto podzákonným právním předpisem.
vým rozhodnutím, tj. podzákonným právním předpisem, a pokud zákon o cenách v § 4 odst. 2 umožňuje kombinovat různé způsoby regulace cen, pak nepochybil, když zkombinoval úpravu způsobu výpočtu ceny se stanovením pevné ceny pro případ, že nedojde k dohodě o ceně. Předmětem sporu je tedy posouzení právní otázky, zda stěžovatel měl spor o cenu za propojení rozhodnout v předmětném případě individuálním správním aktem nebo cenovým rozhodnutím jakožto podzákonným právním předpisem.
Česká republika se stala členem Evropské unie dne 1. května 2004 a podle čl. 2 aktu o přistoupení, který je dle čl. 1 odst. 2 Smlouvy o přistoupení součástí této smlouvy, se acquis communautaire (soubor práva Společenství) stává dnem vstupu závazným pro nové členské státy a uplatňuje se v nich. Pro dobu před vstupem do EU lze právo Společenství použít jen jako výkladové vodítko při výkladu právních předpisů přijatých ke splnění závazku ČR harmonizovat své právo s právem Společenství dle čl. 69 a násl. Evropské dohody o přidružení (č. 7/1995 Sb.). Tato zásada našla svůj výraz opakovaně v judikatuře Nejvyššího správního soudu (např. č. 741/2006 Sb. NSS, č. 1097/2007 Sb. NSS).
V předmětné věci je již z časových důvodů vyloučeno, aby byl zákon č. 151/2000 Sb. přijat k implementaci nyní platného práva Společenství, tedy směrnic tzv. „nového regulačního rámce“ elektronických komunikačních sítí (směrnice 2002/21/ES, 2002/20/ES, 2002/19/ES, 2002/22/ES). Proto nelze při výkladu právní úpravy regulace cen ČTÚ dle § 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb. použít směrnice nového regulačního rámce ani jako výkladové vodítko.
Jako výkladové vodítko lze však použít předchozí regulační rámec, tedy směrnice 90/387/EHS, 90/388/EHS, 97/33/ES, 97/51/ES. (poznámka NSS: v případě neexistence oficiálního překladu do češtiny je v tomto rozhodnutí použito pracovního překladu). Důvodová zpráva k zákonu č. 151/2000 Sb. výslovně uvádí, že „Předkládaný zákon o telekomunikacích: (...) zohledňuje právní předpisy ES přijaté pro odvětví telekomunikací a jednání v rámci EU, z nichž vyplývá - jak je shora uvedeno - pro ČR závazek zpracovat nový zákon o telekomunikacích tak, aby odpovídal komunitárnímu právu.“
Aplikovatelná právní úprava Společenství a judikatura Soudního dvora Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/33/ES z 30. června 1997 o propojování v telekomunikacích s ohledem na zajištění univerzální služby a interoperability prostřednictvím využívání zásad volného přístupu k sítím (ONP):
Čl. 7 (4) Ceny za propojení musí být v souladu s právem Společenství dostatečně rozčleněny tak, aby žadatel nemusel platit za plnění, která s požadovanou službou přímo nesouvisí.
(5) Komise vyhotoví po provedení řízení dle čl. 15 Doporučení pro systém kalkulace ceny za propojení a transparenci cen za propojení. Národní regulační úřady zajistí, aby systémy kalkulace cen za propojení užívané organizacemi byly vhodnou implementací tohoto článku a byly řádně zdokumentovány dle požadavků uvedených v příloze V.
Národní regulační úřady zajistí, aby na požádání byl k dispozici popis systému kalkulace ceny, z kterého vyplývají hlavní kategorie, z kterých jsou ceny sestaveny. Na dodržování systému výpočtu ceny dozírá národní regulační úřad nebo jiná příslušná instituce, nezávislá na telekomunikačních podnicích a schválená národním regulačním úřadem. Prohlášení týkající se tohoto bude každoročně zveřejněno.
(6) Pokud organizace oprávněné k provozování veřejné telekomunikační sítě nebo veřejně přístupných telekomunikačních služeb nepropojí svá zařízení, mohou národní regulační úřady při respektování zásady proporcionality a v zájmu uživatelů, jako poslední možnost, nařídit dotčeným organizacím, aby propojily svá zařízení, aby byly ochráněny důležité veřejné zájmy a případně stanoví i podmínky propojení.
Směrnice Rady z 28. června 1990 o vytvoření vnitřního trhu pro telekomunikační služby prostřednictvím využívání zásad volného přístupu k sítím (90/387/EHS) ve znění změn provedených směrnicí 97/51/ES Evropského parlamentu a Rady z 6. října 1997 o změně směrnic 90/387/EHS a 92/44/EHS Rady za účelem jejich přizpůsobení soutěžně orientovanému telekomunikačnímu prostředí
„Čl. 2 (8) Podmínkami zásady volného přístupu k sítím se rozumí podmínky harmonizované v souladu s touto směrnicí, které upravují volný a účinný přístup k veřejným telekomunikačním sítím a případně veřejným telekomunikačním službám a účinné využívání těchto cítí a služeb.
Aniž by byla dotčena možnost jejich aplikace na jednotlivé případy, Podmínky zásady volného přístupu k sítím mohou zahrnovat harmonizované podmínky týkající se:
- technického spojení, včetně definice a implementace koncových bodů sítě, pokud jsou požadovány;
- podmínek užívání;
- cenových zásad;
- přístupu k frekvencím a číslům/adresám/jménům, pokud jsou nezbytné podle referenčního zařízení v příloze.“
(...)
„Čl. 5a (1) Pokud je působnost určená komunitárními předpisy národním regulačním úřadům vykonávána více než jedním orgánem, členský stát zajistí, aby působnost vykonávaná každým orgánem byla zveřejněna.
(2) Aby byla garantována nezávislost národních regulačních úřadů:
- národní regulační úřady budou právně a funkčně odděleny od všech organizací poskytujících telekomunikační sítě, zařízení a služby;
- členské státy, které si podrží vlastnictví nebo značný stupeň kontroly nad organizacemi poskytujícími telekomunikační sítě nebo služby, musí zajistit efektivní strukturální oddělení výkonu regulační funkce od aktivit spojených s vlastnictvím nebo kontrolou.
(3)Členské státy zajistí, aby na národní úrovni existoval vhodný mechanismus, podle kterého by strana dotčená rozhodnutím národního regulačního úřadu měla právo podat opravný prostředek k orgánu nezávislému na účastnících.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. května 2003 ve věci C-462/99, Connect Austria proti Telekom-Control-Kommission, Recueil s. I-5197.
Soudní dvůr dospěl k závěru, že správní soud má povinnost vyložit a aplikovat vnitrostátní právo takovým způsobem, aby to bylo v souladu s požadavky práva Společenství. Posouzení, zda je takový výklad vnitrostátního práva možný, je zcela v kompetenci soudů členského státu. Pokud dospějí k závěru, že vnitrostátní právo není možné vyložit v souladu s čl. 5a odst. 3 směrnice, který zaručuje právo na opravný prostředek, je povinností vnitrostátního soudu nepoužít ta ustanovení vnitrostátního práva (v daném případě čl. 133 rakouské Ústavy), která brání aplikaci komunitárního práva. Čl. 5a odst. 3 směrnice 90/387/EHS tedy má podle Soudního dvora přímý účinek.
Stanovisko generálního advokáta Madura ze dne 18. července 2007 ve věci C-55/06
„97. Vnitrostátní právní předpisy, které určují intenzitu a rozsah soudní kontroly rozhodnutí národních regulačních úřadů, musí obecně odpovídat principům ekvivalence a efektivity. Pokud tyto předpisy garantují práva vyplývající z práva Společenství, nesmějí být méně výhodné než pravidla pro opravné prostředky dle vnitrostátního práva. Také nesmějí znemožňovat nebo nadmíru ztěžovat výkon práv vyplývajících z práva Společenství.
98. V řešeném případě právo společenství výslovně předepisuje, že členské státy jsou povinny zajistit právo na opravný prostředek proti rozhodnutím národních regulačních úřadů v sektoru telekomunikací. Taková povinnost existovala již podle starého regulačního rámce. Podle čl. 5a odst. 3 směrnice 90/387 ve znění směrnice 97/51/ES, musely totiž členské státy zajistit, ‚aby na národní úrovni existoval vhodný mechanismus, podle kterého by strana dotčená rozhodnutím národního regulačního úřadu měla právo podat opravný prostředek k orgánu nezávislému na účastnících‛. Jedná se přitom o konkretizaci obecné zásady práva Společenství, podle které jsou členské státy odpovědné za účinnou soudní ochranu práv dovozovaných z práva Společenství.“
„109. Stejně jako Deutsche Telekom, také Arcor je smluvním partnerem, který je dotčen ve svém smluvním vztahu rozhodnutím regulačního úřadu stanovícím ceny. Oba podniky proto musí mít právo domáhat se soudního přezkumu takového rozhodnutí k námitce, že byly povoleny ceny, které neodpovídají požadavku na ceny orientované podle nákladů předepsanému v čl. 3 odst. 3 nařízení.“
Stanovisko generálního advokáta Colombera ze dne 27. února 2007 ve věci C-64/06
Jedná se o věc předloženou Soudnímu dvoru Obvodním soudem pro Prahu 3, který řeší spor mezi T. O. a společností C. O. L. T. v řízení podle části páté o. s. ř. napadá rozhodnutí ČTÚ, kterým rozhodl (individuálním správním rozhodnutím) podle § 40 odst. 5 zákona č. 151/2000 Sb., o propojení sítí provozovaných oběma společnostmi, když předtím T. nepřijala návrh C. O. L. na uzavření smlouvy o propojení. Generální advokát dospěl k závěru, že ohledně pravomoci ČTÚ rozhodnout o propojení sítí je § 40 zákona č. 151/2000 Sb. zcela v souladu jak se starým regulačním rámcem (směrnicí 97/33) tak i novým regulačním rámcem (směrnicí 2002/21/ES a 2002/19/ES).
Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. června 2007 ve věci C-64/06, T. O. proti C. O. L., dosud nezveřejněno ve Sbírce.
Týká se stejné věci jako předchozí stanovisko generálního advokáta a v zásadě stručně přejímá jeho argumentaci. Soudní dvůr rozhodl, že ČTÚ byl oprávněn podle směrnice starého regulačního rámce 97/33/ES (při dosud chybějící implementaci nového regulačního rámce) zkoumat povinnost společnosti T. uzavřít smlouvu o propojení a tedy i rozhodnout o propojení, pokud se strany nedohodly na uzavření smlouvy.
na 2007 ve věci C-64/06, T. O. proti C. O. L., dosud nezveřejněno ve Sbírce.
Týká se stejné věci jako předchozí stanovisko generálního advokáta a v zásadě stručně přejímá jeho argumentaci. Soudní dvůr rozhodl, že ČTÚ byl oprávněn podle směrnice starého regulačního rámce 97/33/ES (při dosud chybějící implementaci nového regulačního rámce) zkoumat povinnost společnosti T. uzavřít smlouvu o propojení a tedy i rozhodnout o propojení, pokud se strany nedohodly na uzavření smlouvy.
Z právní úpravy a judikatury společenství lze dovodit následující závěry:
Regulační rámec telekomunikací 1997 (čl. 7 odst. 5 směrnice 97/33/ES) zmocňoval Komisi a národní regulační úřady k stanovení způsobu výpočtu ceny za propojení pro futuro aktem regulujícím neurčitý počet případů a upravujícím práva a povinnosti neurčitého okruhu účastníků, tedy právním předpisem.
Právní úprava Společenství zmocňovala národní regulační úřady, aby dozíraly nad dodržováním předpisů týkajících se kalkulace cen za propojení. Národní regulační úřady měly pravomoc (čl. 9 odst. 3, 4, 5 a 6 téže směrnice), v případě sporu o cenu za propojení tento spor rozhodnout a dovést strany k uzavření smlouvy o propojení a v krajním případě smlouvu o propojení nahradit svým rozhodnutím.
Rozhodnutí národního regulačního úřadu, a to včetně rozhodnutí ve věci sporu o cenu za propojení, muselo být k návrhu dotčených stran (soudně) přezkoumatelné (čl. 5a odst. 3 směrnice 90/387/EHS).
Zákon č. 151/2000 Sb. byl přijat za účelem splnění závazku uvedeného v čl. 69 a násl. Evropské dohody o přidružení (č. 7/1995 Sb.), a to k harmonizací vnitrostátního práva s předpisy Společenství tvořícími regulační rámec telekomunikací 1997, včetně výše uvedených směrnic. Úmyslem zákonodárce proto bylo přijmout právní úpravu souladnou s právem Společenství.
Ustanovení § 78 odst. 2, věta druhá zákona č. 151/2000 Sb. zmocnilo Český telekomunikační úřad ke stanovení způsobu výpočtu cen za propojení cenovým rozhodnutím, tedy abstraktním aktem normativní povahy, který nemá charakter rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. Nezmocnilo ho však k vydání cenového rozhodnutí (právního předpisu) stanovícího pevnou cenu (nebo maximální cenu) za propojení telekomunikačních sítí, proti kterému by dotčené strany nemohly podat opravný prostředek. Ustanovení § 78 odst. 5 zákona č. 151/2000 Sb., podle něhož spory o cenu rozhoduje Český telekomunikační úřad podle zvláštního předpisu, nemá na mysli zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, přestože tento zákon je uvedený v poznámce pod čarou, protože neupravuje postup při rozhodování sporů o cenu. Poznámka pod čarou není pramenem práva (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 485/98, č. 16/1999 Sb. ÚS). Zvláštním právním předpisem proto musí být správní řád (č. 71/1967 Sb.). Stěžovatel Český telekomunikační úřad měl spor o cenu za propojení telekomunikačních sítí mezi dotčenými stranami rozhodnout postupem podle správního řádu.
o cenách, přestože tento zákon je uvedený v poznámce pod čarou, protože neupravuje postup při rozhodování sporů o cenu. Poznámka pod čarou není pramenem práva (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 485/98, č. 16/1999 Sb. ÚS). Zvláštním právním předpisem proto musí být správní řád (č. 71/1967 Sb.). Stěžovatel Český telekomunikační úřad měl spor o cenu za propojení telekomunikačních sítí mezi dotčenými stranami rozhodnout postupem podle správního řádu.
Právní názor Městského soudu v Praze vyjádřený v napadeném rozsudku, tedy že čl. 3 a 4 cenového rozhodnutí ČTÚ 09/PROP/2001 jsou v rozporu se zákonem, protože ČTÚ překročil své zmocnění k vydání podzákonného právního předpisu, a proto je nezákonné i napadené rozhodnutí ČTÚ o uložení pokuty žalobci obchodní společnosti E. P., spol. s r. o., je správný.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele z důvodů v tomto rozhodnutí uvedených podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
V řízení o kasační stížnosti měl úspěch žalobce a měl by proto právo na náhradu nákladů tohoto stadia řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.). Žalobci podle obsahu spisu v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu