2x Správní řád z roku 1967 nezakazoval účastníku správního řízení pořídit si zvukový záznam průběhu ústního jednání. Pořizování zvukových záznamů ústního jednání to- tiž nijak neupravoval ani ve vztahu ke správnímu orgánu, ani ve vztahu k účastníkům řízení či jiným zúčastněným osobám. To však neznamenalo, že pro nedostatek právní úpravy bylo takové jednání účastníka řízení bez dalšího nepřípustné, respektive zaká- záno (čl. 2 odst. 4 Ústavy). Jen v pořizování zvukového záznamu výpovědi svědka v průběhu ústního jednání účastníkem správního řízení, k němuž svědek nedal sou- hlas, nelze bez dalšího spatřovat rušení pořádku jednání hrubým způsobem ve smys- lu $ 45 odst. 2 správního řádu z roku 1967 odůvodňující vykázání účastníka správního řízení z místa jednání a pokračování v jednání v jeho nepřítomnosti.
2x Správní řád z roku 1967 nezakazoval účastníku správního řízení pořídit si zvukový záznam průběhu ústního jednání. Pořizování zvukových záznamů ústního jednání to- tiž nijak neupravoval ani ve vztahu ke správnímu orgánu, ani ve vztahu k účastníkům řízení či jiným zúčastněným osobám. To však neznamenalo, že pro nedostatek právní úpravy bylo takové jednání účastníka řízení bez dalšího nepřípustné, respektive zaká- záno (čl. 2 odst. 4 Ústavy). Jen v pořizování zvukového záznamu výpovědi svědka v průběhu ústního jednání účastníkem správního řízení, k němuž svědek nedal sou- hlas, nelze bez dalšího spatřovat rušení pořádku jednání hrubým způsobem ve smys- lu $ 45 odst. 2 správního řádu z roku 1967 odůvodňující vykázání účastníka správního řízení z místa jednání a pokračování v jednání v jeho nepřítomnosti.
(C) Žalobce byl obviněn ze spáchání pře- stupků úkonem Magistrátu města Ostravy ze dne 7.7.2005. Podle $ 73 odst. 1 zákona o přestupcích je občan obviněným z přestupku, jakmile správ- ní orgán učinil vůči němu první procesní úkon. Na takového občana se hledí, jako by byl nevinen, pokud jeho vina nebyla vyslove- na pravomocným rozhodnutím, a podle odstav- 745 2097 ce 2 obviněný z přestupku má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat sku- tečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. K výpo- vědi ani k doznání nesmí být donucován. Podle $ 51 zákona o přestupcích, není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, se na řízení o přestupcích vztahují obecné předpisy o správním řízení. V daném přípa- dě, vzhledem k době konání ústního jednání dne 12. 9. 2005, byl tímto předpisem správní řád z roku 1967. Podle $ 74 odst. 1 zákona o přestupcích koná o přestupku správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obvi- něného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže se odmítne, ač byl řádně před- volán, k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. V daném případě nebylo možno postupovat podle $ 21 odst. 1 správního řádu z roku 1967, podle něhož správní orgán nařídí ústní jedná- ní, vyžaduje-li to povaha věci, protože zákon o přestupcích ve výše citovaném ustanovení správnímu orgánu přikazuje konat o přestup- ku ústní jednání. Zákon o přestupcích ani správní orgán nestanovily jinak, a proto ústní jednání bylo v daném případě neveřejné ($ 21 odst. 3 správního řádu z roku 1967). Pořádková opatření upravoval správní řád z roku 1967 v $ 45 av jeho odstavci 2 sta- novil, že toho, kdo hrubě ruší pořádek, může správní orgán také vykázat z místa jednání; je- -Ji vykázán účastník řízení, může se jednat v jeho nepřítomnosti. Ke sporné právní otázce možnosti pořizo- vání zvukového záznamu průběhu ústního jednání, při němž je vyslýchán svědek, účast- níkem správního řízení Nejvyšší správní soud uvádí, že účastník řízení má právo reali- zovat svá procesní práva a oprávněné zájmy a správní orgán je povinen umožnit účastní- kům řízení uplatňovat v rámci výkonu veřej- né správy jejich práva a oprávněné zájmy, kte- ré jim garantuje zákon. Pořizování zvukových záznamů ústního jednání není správním řá- dem nijak upraveno ani ve vztahu ke správní- 746 mu orgánu, ani ve vztahu k účastníkům řízení či jiným zúčastněným osobám. To však ne- znamená, že neexistuje-li pozitivní právní úprava, je takové jednání účastníka řízení bez dalšího nepřípustné, respektive zakázáno. I když ústní jednání bylo v daném případě ne- veřejné ve smyslu $ 21 odst. 3 správního řádu z roku 1967, což znamenalo, že správní orgán na něm připustil jen účast osob zúčastněných na řízení, tedy vedle pracovníků či členů správního orgánu, účastníků řízení a jejich zá- stupců, dále předvolaných svědků, znalců, tlumočníků apod., avšak nikoliv dalších osob, tedy veřejnosti, neznamenalo to, že by práva účastníka řízení byla v jeho průběhu menší než v případě ústního jednání veřejného. Po- dle čl. 2 odst. 4 Ústavy, každý občan může či- nit, co není zákonem zakázáno, a nikdo ne- smí být nucen činit to, co zákon neukládá. Jestliže zákon nezakazuje účastníku správní- ho řízení pořídit si zvukový záznam průběhu ústního jednání, nelze bez dalšího vycházet z toho, že pořizováním zvukového záznamu účastník hrubě ruší pořádek a může být z místa jednání vykázán. K tomu by musely přistoupit další skutečnosti, v nichž by bylo možné spatřovat hrubé rušení pořádku. Po- jem „rušení pořádku“ či „hrubé rušení po- řádku“ je neurčitý právní pojem, jehož defi- nici neobsahuje žádný právní předpis. Vždy je nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem případu. Za rušení pořádku ize považovat ja- kékoliv jednání, které buď přímo ruší průběh jednání či provádění procesního úkonu, ne- bo snižuje jeho vážnost. Vykázat z místa jed- nání lze pak v souladu s $ 45 odst. 2 správní- ho řádu z roku 1967 jen takovou osobu, která pořádek jednání ruší hrubým způsobem. Za hrubé rušení pořádku lze považovat takové jednání, které znemožňuje např. provedení ústního jednání hlasitými projevy, napadá- ním ostatních přítomných osob, urážkami apod. Za hrubé rušení pořádku Íze považovat i takové jednání, které narušuje např. ústní jednání způsobem výrazně snižujícím váž- nost správního řízení. V daném případě měl správní orgán I. stupně za to, že žalobce svým jednáním, po- řizováním zvukového záznamu ústního jed- nání, při němž byl vyslýchán svědek, mařil provedení procesního úkonu (výslech svěd- ka), a proto žalobce pro hrubé rušení pořád- ku vykázal z místa jednání. Dotázal se totiž svědka Jaroslava S., zda dává žalobci souhlas k použití záznamového zařízení, a protože svědek odpověděl záporně, poučil žalobce, že hrubě ruší pořádek, a vykázal ho z jednací místnosti. Další svědky stejného dne vyslechl rovněž bez přítomnosti žalobce, protože i ti se vyjádřili, že by nevypovídali, pokud by je- jich výpovědi žalobce zaznamenával. S postu- pem správního orgánu L. stupně nelze sou- hlasit. Každý občan je povinen vypovídat jako svědek; musí vypovídat pravdivě a nesmí nic zamičet ($ 35 odst. 1 správního řádu z roku 1967). Jako svědek nesmí být vyslechnut ob- čan v případech uvedených v $ 35 odst. 1 správního řádu, výpověď může občan ode- přít v případech uvedených v $ 35 odst. 3 správního řádu. O případy uvedené v citova- ných ustanoveních v daném případě nešlo. Tedy měli vypovídat a vypovídali strážníci Městské policie Ostrava o tom, co zjistili při výkonu své úřední činnosti, o svém zjištění po- rušení právních předpisů žalobcem, pro které byl žalobce obviněn z přestupků. Tedy nešlo o projev osobní povahy, protože to je z povahy věci, o které svědci vypovídali, naprosto vylou- čeno. Projev osobní povahy je nutno zkou- mat ve vztahu k obsahu výpovědi, tedy o čem konkrétní osoba vypovídá. V daném případě tedy správní orgán I. stupně došel k nespráv- nému závěru, že žalobce jen tím, že si pořizo- val zvukový záznam z průběhu ústního jedná- ní, při němž byl vyslýchán svědek, který nedal žalobci souhlas s tím, aby si o jeho vý- povědí pořídil zvukový záznam, hrubě rušil pořádek. K tomu, aby chování - jednání ža- lobce mohlo být hodnoceno jako hrubě rušící pořádek, by musely přistoupit další skuteč- nosti, např. jak výše už uvedeno, hluk vychá- zející ze zvukového zařízení, hlasité projevy žalobce, jeho slovní napadání svědka, nebo osob, které se jednání zúčastnily. Nejvyšší správní soud proto souhlasí se závěry kraj- ského soudu vyjádřenými v odůvodnění na- padeného rozsudku i s jeho odkazem na roz- sudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004. Za hrubé rušení po- řádku nebylo možné v daném případě bez dalšího považovat pokračování v pořizování zvukového záznamu průběhu ústního jedná- ní žalobcem. Jestliže byl žalobce vykázán z místa jednání jen pro pořizování zvukového záznamu jednání a výpovědi svědka, strážní- ka Městské policie Ostrava, který mu k poři- zování zvukového záznamu své výpovědi ne- dal souhlas, nebyly naplněny podmínky stanovené v $ 45 odst. 2 správního řádu z ro- ku 1967, a správní orgán nemohl dále jednat v jeho nepřítomnosti. (...) 2098 Katastr nemovitostí: zřejmý omyl při obnově a vedení katastru k $ 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katast- rální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. k zákonu č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí L Neurčitý pojem „zřejmý omyl“ obsažený v $ 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, je třeba vykládat vždy v sou- vislosti s konkrétním případem. Obecně sem Ize zařadit jak omyl týkající se skutko- vých okolností (error facti - zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis ji- ných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris - např. zá- pis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom cha- rakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze po- 747 suzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem (např. změnu právní úpravy zápisů do katastru, či zničení katastrálního operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor se skutečným stavem napravit opra- vou zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního operátu). HI. Nebyl-li zápis uvedený v pozemkové knize a v podkladové listině převzat do evidence nemovitostí (podle zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a jeho prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb.), nemuselo se jednat pouze o opomenutí pracov- níka tehdejšího střediska geodézie, ale i o výsledek šetření skutečného stavu věci, kdy mohlo vyjít najevo, že příslušný zápis již nemá opodstatnění. Z rozporu mezi zá- pisem v pozemkové knize (a listinou jej potvrzující) a zápisem v katastru nemovi- tostí jako nástupcem evidence nemovitostí proto nelze bez dalšího dovozovat zřej- mý omyl při obnově a vedení katastru nemovitostí ve smyslu $ 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky.
Ivo M. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o uložení pokuty, o kasační stíž-
3 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a proto kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu ve znění doplňujícího usnesení zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl se svou kasační stížností úspěch a nemá právo na náhradu nákladů tohoto stadia řízení a žalobci, podle obsahu spisu, prokazatelné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a tomu odpovídá výrok, že žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§ 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní).
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu